Pohádka v realitě…

Chcete prožít nevšední zážitek při četbě zajímavého příběhu? Máte rádi nereálné příběhy s prvky reálného světa? Zajímá vás, jak to vypadá v pohádkové Říši před procitnutím? Pokud ano, tato kniha určena právě vám.

Tato kniha si mě získala již svým názvem a obálkou. Vyvolalo to ve mně smíšené pocity. Vůbec jsem nevěděla, o čem kniha bude, jen jsem věděla to, že se budou řešit vztahy babička -> vnučka, babička -> ostatní lidé a vnučka -> ostatní lidé. Dalo by se říci, že mezilidské vztahy jsou tématem celé této knihy.

Postavy, které nás provází touto kouzelnou knihou bych vydělila do dvou rovin – reálné a nereálné. Reálné postavy s hlavní hrdinkou Elsou žijí v jednom domě, popř. je potkává ve škole nebo na ulici. Nereálné se s Elsou a její babičkou pohybují ve fiktivním prostředí a poznáváme je jen z dívčina vyprávění.

Prostředí je zde též dvojí – reálné a fiktivní. Za realitu bych označila školu a dům, ve kterém všichni žijí. Fiktivní prostředí je to pohádkové, kam se babička s vnučkou vždy vydávaly ve svých snech. Dalo by se říci, že pohádkovými příběhy se babička snažila svou vnučku dostat z problémů, které bych označila za motivy knihy. Můžeme se zde setkat s motivem šikany, ohrožení života, smrt, strach, opuštěnost, samota a život celkově.

V knize se můžeme setkat s různými emotivními okamžiky, které na člověka dokážou ihned zapůsobit. Emoce v nás autor vyvolává lexikálními a syntaktickými prostředky. Myslím si, že autor některé emotivní okamžiky úmyslně protahoval, aby to ve čtenáři zanechalo co nejhlubší stopu. Je zde ale i velké množství vtipných okamžiků, které na sebe plynně navazují a tím pádem pro mě byly kratšími, než některé smutné. Z důvodu použití některých lexikálních a syntaktických prostředků jsem vůbec nemohla knihu zařadit žánrově, ani pro koho je kniha určena. Chvíli jsem si říkala, že je to fantasy, pak jsem měla pocit, že to je normální román, nakonec jsem usoudila, že je to asi něco na pomezí. Pokud budu mluvit o své nerozhodnosti zařazení ke vhodnému čtenáři – jsou zde lexika, která vás budou přesvědčovat o tom, že je kniha pro děti, najednou promluví babička, Alf a jiné podobné postavy a hned jste na vážkách a začínáte uvažovat o tom, že kniha pro děti není vhodná. Ještě teď po dočtení stále nejsem moudrá a myslím si, že asi moudrá nebudu. Server databazeknih.cz knihu přiřazuje k literatuře pro děti a mládež. Já na toto zařazení mám rozporný názor.

Kompozici bych ohodnotila jako řetězovou, jednotlivé epizody na sebe navazovaly, ale zároveň se prolínaly v oblasti pohádky. Zároveň si v některých částech vyprávění můžeme všimnout jisté retrospektivity (vyprávění o životě někoho…) O chronologii zde tudíž nemůže být žádná řeč.

Pokud se zamyslím nad postavou hlavní hrdinky, musím říci, že jsem dlouho přemýšlela o tom, zda by takový člověk mohl existovat v realitě. Došla jsem k tomu, že je dle mého názoru z vývojového hlediska nemožné, aby se sedmileté dítě chovalo tak, jak se chovala hlavní hrdinka. Zde můžeme potvrdit to, že beletrie je ovlivněna velkým množství fikčnosti. Když budete knihu číst, jistě hned budete vědět, o čem píši.

Příběh je epický, fabulový s dějovou fabulí. Když knihu čtete, příběh je plynulý a čte se téměř sám. Knihu mohu doporučit všem, kteří mají rádi zajímavé příběhy se zajímavou pointou.

Kniha vyšla i v audio podobě u vydavatelství OneHotBook. Pokud si chcete přečíst, jaký jsem měla z audioknihy pocit, recenzi naleznete zde.

Originální název: Min mormor hälsar och säger förlåt

Žánr:                         Pro děti a mládež – Příběhy

Rok vydání:         2015, 1. vydání originálu: 2013

Počet stran:         450

Nakladatelství:         Host

Překlad:                 Jitka Herčíková

Vazba knihy:         vázaná s přebalem

ISBN:                 978-80-7491-239-9