Pozdě k ránu/Mstivá kantiléna – Karel Hlaváček (minirecenze)

Kniha, již bych vám dnes prostřednictvím této minirecenze představila je rozdělena do dvou částí. První se stala básnická sbírka Pozdě k ránu a druhou je Mstivá kantiléna. Každou z nich pro vás rozeberu zvlášť, finální hodnocení pak shrnu dohromady.

Tato sbírka zaujme svým motivem. Téměř v každé básni se objevuje spojení pozdě k ránu, podle něhož byl zvolen její název. Jedná se o soubor několika lyrických veršů a básní v próze. Tyto jsou jednotné a nijak se nečlení.

Jak je řečeno v anotaci, tato sbírka obsahuje opravdu velké množství symbolů, které je třeba při četbě interpretovat. Je jen na vás, co pod daným spojením uvidíte. Autor se snažil získat aktivního čtenáře, jenž se bude pokoušet o aktivní spoluutváření textu právě prostřednictvím interpretace.

Při čtení si můžeme povšimnout dvou způsobů sdělení. Prvním se snaží o navození patřičné nálady a atmosféry, tohoto dosahuje díky subjektivnímu prožívání přírody. Z tohoto způsobu můžeme vycítit prvky impresionismu, kdy jde o procítění. Druhým stylizačním postupem, jenž Hlaváček v této sbírce uplatnil, je zřejmý v utváření básnických vizí. Autor jejich prostřednictvím promítá své nitro do neskutečných, někdy až fantaskně snových melancholických krajin. Avšak i přes toto všechno můžeme v básních zpozorovat některé básníkovy reálné prožitky.

Tato sbírka mě zaujala svou čtivostí, ale také i použitými jazykovými prostředky. Z básně je zřejmé, že si s ní autor pohrál a musím se přiznat, že se mi velice dobře četla. Co o ní říká anotace?

Tato sbírka je utvořena jedenácti básněmi a jednou básní v próze. V této sbírce si můžeme povšimnout jisté míry cykličnosti, která je tvořena tím, že jednotlivé básně nenesou žádný titul, nýbrž jsou označeny jen římskými číslicemi I – XII. Všechny básně však mají jedno společné – téma, tím jsou vzdor a msta.

Básnická sbírka je výjimečná tím, že se v ní nevyskytuje typická dobová autostylizace. Objevují se v ní hojné historické obrazy, i když se nejedná o historii v plném smyslu tohoto slova. Za sebe mohu říci, že právě toto mě na sbírce uchvátilo ze všeho nejvíce.

Musím říci, že obě sbírky mě nesmírně zaujaly a dobře se mi četly. Ač, jak už jsem psala, obsahovaly spoustu symbolů, já jsem si je užívala a opravdu zkusila to, co autor zamýšlel. I přesto jsem však měla tuto útlou knížku, tj. 67 stran o formátu A6, přečtenou během pár chvilek. Musím říci, že tento klasik šel dlouhou dobu kolem mě a jsem moc ráda, že jsme se konečně setkali. Jeho verše jsou hodně citlivé a čtenář se tak velice snadno naladí na básníkovu vlnu. S každým slovem jsem přesně věděla, co se honilo básníkovi hlavou zrovna ve chvíli, kdy danou myšlenku vypsal do veršů. Navíc jsem ráda, že jsem se konečně setkala i s básní v próze, s tímto stylem básnického umění jsem se zatím ještě nesetkala, a tak jsem velice ráda za to, že se to změnilo. Tyto dvě básnické sbírky hodnotím krásnými 100 %, která si dozajista zaslouží.

Žánr:                   Literatura česká
Rok vydání:        1964
Počet stran:         72
Nakladatelství:    SNKLU – Státní nakladatelství krásné literatury a umění
Edice:                  Skvosty
Ilustrace/foto:      Jiří Svoboda
Vazba knihy:       vázaná
Náklad:               4 000 ks
ISBN:                 01-146-64