Zde by měly kvést růže… – Josef Svatopluk Machar (minirecenze)

Kniha, již bych vám prostřednictvím této minirecenze ráda představila, se skládá hned ze 14 básní. Tyto básně jsou výjimečné. I tentokrát se v nich objevuje příběh, vypravující o vlastnostech lidí a o jejich životních osudech.

„Veršované povídky, téma postavení žen ve společnosti, epická poezie, příběhy žen a jejich neutěšené postavení ve společnosti (žena je bytost citová, ale pasivní, je odsouzena žít v nevyrovnaném manželství a postavení, společnost jí nedopřává rozvoj).

Básníkova matka po denní práci ráda odpočívala na balkoně s dvěma knížkami v rukou, ale nikdo z rodiny je nikdy nečetl ani neprohlížel. Teprve po její smrti si děti dovolily knížky prohlédnout. Byly to Hálkovy Večerní písně a Máchův Máj, ve kterém bylo datum a pod ním křížek… “

Autor básnickou sbírku psal s tím, že bude obsahovat lyrická dramata a za sebe mohu říci, že se mu to povedlo. Jednotlivé básně jsou věnovány ženám české kultury, ale dokonce se zde objevují dvě, jež autor věnoval své manželce a malé dcerce, ta se narodila manželům Macharovým rok před vydáním této básnické sbírky, to je 1893.

Za velice jímavý považuji úvodní slovo o básnickém díle Josefa Svatopluka Machara od Benjamina Jedličky. Nejen, že se v něm dočítáme o básníkově tvorbě, ale také si můžeme přečíst vybrané citáty ze zmiňovaných děl. Každý výňatek se nějak váže k probírané problematice a tudíž se tyto řádky velice dobře čtou. Benjamin Jedlička se pak postaral i o velice zajímavou ediční poznámku, jež komentovala básnickou sbírku, kterou držíme v ruce. V knize však najdeme i kraťoučký životopis autora a jeho drobnou bibliografii.

A teď k samotným básním. Musím říci, že se mi líbilo, jak byly strukturované. Byl v nich uzavřen jistý příběh a měly pevnou dějovou linii. Čtenáře může také velice zarazit téma, které autor pro svou sbírku zvolil. Můžeme zde najít různá smutná témata a prvky utrpení a těmi nejvíce procházejí dámské postavy, jejichž osud je často velice bolavý.

Musím poznamenat, že tato kniha se mi četla velice dobře, i když mi z ní bylo vcelku smutno. Velice oceňuji autorův smysl pro detail a propracovanost. Každé slovo do básně nádherně zapadá a žádné není navíc. Autor přesně věděl, co chce čtenářovi říci. Při četbě mi nedělala interpretace vcelku žádný problém, spíše jsem si ji užívala a každé slovo pomalu a postupně vstřebávala. Sbírka se mi velice líbila, a proto jí dávám krásných 100 %.