70/70

Velká iluze

Mika Waltari

Život je nevyzpytatelný, mnohdy až příliš bohatý na náhody nejrůznějšího typu. Všechny náhody člověka potkávají často, ale vždy v době, kdy se to nejméně hodí. Mohou být pozitivní, z nichž se radujeme, ale také negativní, jež nás občas dovedou až k slzám. O těchto náhodách a o tom, jak jsou pomíjivé se dočteme v knize, již bych vám prostřednictvím této recenze ráda představila.

Kniha, kterou bych vám ráda představila vyšla v originále (Suuri Illusioni) v roce 1928. U nás ji vydává nakladatelství OMEGA v roce 2016. Nejprve pod názvem Moje velká iluze a posléze pouze Velká iluze.

Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

„Redaktor Hart potká v Helsinkách známého a oba spolu odejdou do salonu paní Spindellové. Zde se seznámí se zahořklým spisovatelem Hellasem a krásnou Caritas, do níž se na první pohled zamiluje. Milostný trojúhelník vždy znamená problémy…
Literární odborníci Waltariho románovou prvotinu srovnávají s díly takových velikánů jako Francis Scott Fitzgerald a Ernest Hemingway. “

První, co mě na tomto titulu zaujalo, byla kouzelná obálka. Je vyvedená v mojí oblíbené barevné kombinaci a není nijak přeplácaná. Vyčteme z ní jen jméno autora a název díla. Mezi těmito dvěma informacemi se nachází vyobrazení lidské ruky svírající planoucí pochodeň. Vše je tak nesmírně milé, že jsem se od objednání knihy těšila, až jí budu mít v ruce.

Další věcí, která čtenáře a zejména čtenářky potěší, je praktický formát, který se nádherně vejde do kabelky. Kniha má pevnou vazbu o formátu A5 a má pouhých 160 stran. Velikost písma je trošku menší, ale i tak se čte příběh téměř sám.

Když jsem knihu otevřela, zjistila jsem, že se jedná o autorovu prvotinu. Toto dílo napsal ve svých 19 letech a abych pravdu řekla, dílo to nijak nepoznamenalo. Spíše naopak, autor do příběhu zakomponoval spoustu zajímavých myšlenek a vše působí velice učeně, až filozoficky. Na malém prostoru tak můžeme najít zamyšlení nad láskou, vírou, ale i smutek a filozofování o životě všeobecně. Vše probíhá v rámci příběhu a tímto je dotvářena celistvost vyřčeného.

Kniha je rozdělena do 13 kapitol, které jsou značeny římskými číslicemi. Jednotlivé kapitoly jsou pak ještě dále děleny na podkapitoly. Díky tomu na čtenáře může zprvu příběh působit roztříštěným dojmem. Možná vás kniha v začátku ani neosloví, protože vás filozofování, kterého je tu hlavně zpočátku opravdu mnoho, nebaví. Věřte však tomu, že pokud vytrváte, vše se utříbí a budete si užívat skvělého životního příběhu hlavního hrdiny redaktora Harta, ale pochopitelně i jeho přátel a blízkého okolí.

Příběh je psán v chronologicky a občas se vyskytne retrospektiva. Tyto dvě kompozice se neprolínají, což je velice dobře. Kdyby se začaly prolínat ještě jednotlivé kompoziční roviny příběh by byl hodně složitý a pro normálního čtenáře takřka nestravitelný. Dějová linie je plná popisů, čtenáři se tak může zdát, že se příběh příliš táhne. Když však budete vytrvalí, zjistíte, že je do vyprávění zasazena spousta dialogů. Vypravěč je v tomto příběhu ryze objektivní, jedná se o er-formu.

Při čtení jsem si povšimla řady zajímavých prvků, třeba vyjádření vztahu mezi hlavním hrdinou a jeho mladším bratrem. Když se na tento vztah zaměříte, zjistíte, že byl dle všeho naplněný láskou, pokorou a porozuměním. Usuzuji z toho, že když vypravěč rozmlouvá o mladším bratrovi hlavního hrdiny, tak začíná slovo bratr velkým B a do toho je použito deminutivního tvaru, tudíž pak finální tvar zní: Bratříček.

Kniha se mi velice líbila, ač jsem se zpočátku obávala, že mě nebude bavit a budu se při čtení nudit, nakonec jsem byla mile překvapena a v budoucnu si ráda přečtu další díla z tvorby tohoto světově proslulého autora, jenž tvořil ve 20. století. Interpretačně pro mě bylo dílo zpočátku hodně náročné, ale posléze, když se vše začalo propojovat a dávat určitý smysl, tak se veškeré moje postoje vůči dílu změnily a já začala s radostí objevovat tajná zákoutí tvorby finského mága. Dlouho jsem přemýšlela, proč kniha dostala název takový, jaký má. Až teprve v polovině knihy mi došlo, že se jedná o metaforu pro období dětství a dospívání. Toto období se totiž dospělým pod drobnohledem jeví jako VELKÁ ILUZE. V dospělosti pak rádi na tuto velkou iluzi vzpomínáme – první lásky, dětské hry, čas pro radosti, volnost a spousta dalších.

Příběh hodnotím velice pozitivně. Zasloužil si ode mě krásných 100 % hodnocení a kladná doporučení. Pokud patříte mezi čtenáře, kterým nevadí filozofování a troška popisů, rozhodně si tuto knihu přečtěte, věřím tomu, že vás obohatí o spoustu zajímavých myšlenek a životních postojů, stejně jako tomu bylo v mém případě.

Za poskytnutí recenzního výtisku patří velké díky nakladatelství OMEGA. Pokud vás recenze zaujala a rádi byste si knihu přečetli, můžete si ji pořídit zde.

Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

Ellsina výzva

• OMEGA
• recenze
• recenze pro nakladatelství