Muž, který sázel stromy – Jean Giono
Muž, který sázel stromy
Jean Giono
Tato kniha si mě získala hned na první pohled, je tak uzoučká, maličká a přesto obsahuje silný příběh o muži, jenž miloval nade vše přírodu kolem sebe. Autor zde barvitě vypráví své cesty a okamžiky, kdy se setkal s tímto úctyhodným mužem, kterého nic nezastavilo v jeho úsilí o les plný zdravých stromů. Při čtení si užijete každého slova a mohu vám garantovat, že se třeba i zamyslíte nad svým chováním v přírodě. Co nám však o této poutavé knize prozradí její popis?
Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):
„Mistrovská povídka z roku 1953 v překladu Jiřího Reynka a s ilustracemi Pavla Čecha. Stylově čistá a dějově jednoduchá povídka vypráví o prostém, osaměle žijícím pastýři ovcí ve vyprahlé a vylidněné Provenci, s nímž se v roce 1910 poprvé setkal a který tiše a bez nároků na vděk, den co den sázel v okolních kopcích stromy. Usoudil, že kraj bez stromů hyne a rozhodl se situaci napravit. Poslední setkání autora s tímto člověkem se v roce 1933 odehrálo v zalesněných kopcích, kam se s vodou vrátil život a lidé.
Kniha vyšla znovu v r. 2010 v bilingvní česko-francouzské verzi. Vydala ji Veronika Reynková v edici Petrkov, ISBN: 978-80-86653-15-0.“
Kniha mě zaujala již svou obálkou, která plně navozuje atmosféru, kterou by kniha měla navodit. Můžeme na ní vidět klíčící semínko, bez něhož by žádný strom nevyrostl. Příběh mi udělal radost, protože byl přesně takový, jak jsem si jej představovala.
Toto vyprávění vznikalo za velice podivuhodných podmínek. Autor měl napsat vyprávění o nejzajímavějším člověku, s jakým se ve svém životě setkal. Ihned si vzpomněl na Elzéarda Bouffiera, úžasného muže, který sázel stromy a rozhodl se zpracovat právě jeho životní příběh. Je to zajímavé vyprávění, které určitě stojí za přečtení a za zamyšlení. Vyprávění je tak kouzelné, že se o jeho zfilmování začali zajímat filmaři. Nakonec vznikl v Kanadě úchvatný animovaný film.
Celý příběh je vyprávěn v ich-formě a jedná se o vzpomínky autora. Hlavním tématem je příroda a láska k ní. Na pozadí si však můžeme povšimnout také válečných období. Hlavního hrdinu však tato zlá doba nijak nepoznamená a vesele si stromečky sází dále. Konec knihy mi však přišel vcelku smutný. Proč? Začtěte se pochopíte.
V knize najdeme spoustu barevních obrázků, které sledují postupný růst stromu. Jeho život sledujeme od semínka až po lístky. Obrázky zabírají celé stránky a z jejich druhé strany se text nenachází. Věřte tomu, že tuto knihu budete mít přečtenou během malinké chvilky a její příběh si úžasně užijete.
Tuto knihu bych doporučila všem milovníkům přírody a stromů vůbec. V této knize si jich užijete plnými doušky. Čtěte mezi řádky a pochopíte i to, nad čím vás nikdy nenapadlo přemýšlet. Vše se před vámi odehraje na pouhých 52 a to ještě počítejte s tím, že polovina těchto stránkách obsahuje obrázek a nebo je prázdná za obrázkem. Dílo je takovou malou jednohubkou na hodinku čtení maximálně. Za úchvatné zpracování příběhu dávám krásných 100 % a knihu s čistým svědomím doporučím vaší pozornosti.
Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):
Originální název: | L\’Homme qui plantait des arbres (1953) |
Žánr: | Literatura světová, Povídky |
Vydáno: | 2012, Vyšehrad |
Počet stran: | 52 |
Překlad: | Zdeňka Stavinohová |
Ilustrace/foto: | Helena Konstantinová |
Autor obálky: | Helena Konstantinová |
Vazba knihy: | vázaná s přebalem |
ISBN: | 978-80-7429-257-6 |