Cech objevitelů 1: Cesta do Shambhaly – Jon Baird, Kevin Costner a Stephen Meyer

Dlouho jsem přemýšlela, jak recenzi této knihy uvést, je to totiž nevšední kniha. Najdete v ní kupu dobrodružství, historických událostí zachycených na pozadí zajímavého a velice čtivého příběhu. Děj se odehrává na počátku 20. století, objevují se zde narážky na první světovou válku, ale i na dobývání severního pólu. Budete se chvilkami třást zimou, chvilkami se budete bát o svůj život, ale při tom všem si užijete kupu dobrodružství a prožijete řadu velice napínavých okamžiků. Co více na úvod říci? Myslím, že jsem již napsala vcelku dost. Co o této knize prozradí anotace?

Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

„Zlatý věk dobrodružných příběhů znovu ožívá s tímto skvěle ztvárněným a akčním příběhem, který kombinuje bravurní vyprávění ve stylu Kiplinga s nezaměnitelným stylem Tintinových dobrodružství.

Na pozadí konzervativního klubu gentlemanů ze starého světa funguje tajná organizace dobrodruhů, Spolek objevitelů, kteří neohroženě cestují do těch míst, kde světlo ustupuje do stínu, aby se zmocnili mýtu. Hledají tajemství skryté v pohořích, ztracené v pouštích, pohřbené na mořském dně a zamrzlé hluboko v ledu. Cílem je odhalit tajemství, které leží za hranicemi tohto světa.

V prvním díle se Spolek snaží najít cestu do Shambhaly, ztraceného zlatého buddhistického města na pozadí první světové války. Budeme putovat krajem za severním polárním kruhem, mongolskou pouští, podzemními asijskými tunely až hluboko do Himaláje – teprve pak vydá legendární město své tajemství a cesta napříč zeměkoulí bude mít překvapivý konec.

Nenechte se ujít vzácnou příležitost poznat vášeň a umění opravdového mistra vyprávění – Kevina Costnera!“

Cech objevitelů s podtitulem Cesta do Shambhaly je prvním dílem stejnojmenné série. V originálu (A Passage to Shambhala) vyšla kniha v roce 2015. U nás se o její vydání zasloužilo v roce 2016 nakladatelství OMEGA.

„SRPEN, 1917. Byly to mírné dny, jak si možná vzpomínáš, drahý čtenáři, pro Cejlonskou společnost a Anglo-indické zbraně. Šestá střelecká (Poona) přistála ve Fao a s vytím bláznů vypuštěných z Bedlamu hnala sultána na sever skrze jeho hroutící se pevnosti na Tigridu.“ (s. 15)

O knize jsem hodně slyšela a v obchodech často narážela na vývěsky, na nichž byla umístěna její reklama. Musím říci, že si mě získala hned na první pohled. Běhe chvíle tedy bylo rozhodnuto o tom, že si knihu chci přečíst. Čím si mě tak získala? Je to velice jednoduché, však se podívejte na její obálku. Naleznete na ní tolik výjevů, které vám dají široký pole pro vaše představy. Některé výjevy vám připomenou legendární Zemanovu Cestu do pravěku, jiné vás přesunou do Afriky, další pak na severní pól a dokonce se ocitnete i v oblacích nebo na lodi. Všemu pak vévodí velký obrázek zeměkoule. Co vás může trknout do očí jsou jména autorů. Jon Baird vám nejspíše nic neřekne, ale co takový Kevin Costner? Ano, je to TEN herec a uznávaný filmař. Již to na knihu hází světlo, které vás bude oslňovat. Avšak na obálce figuruje ještě další jméno, a to jméno ilustrátora Ricka Rosse. Musím říci, že jeho ilustrace knize vdechly potřebný život.

„Citadela v Aš-Šaru ovládá ohyb řeky Tigridu zhruba padesát kilometrů jižně od Bagdádu. Kdysi tu byl důležitý brod a výběžek staré Hedvábné stezky, ale to se ve stínu Ktésifónu a Bagdádu už dávno vytratilo a dnešní vesnice pravděpodobně vypadá téměř stejně, jako když na ni padl pohled Saladina.“ (s. 29)

Cech objevitelů je neobvyklá a originální kniha, a to hned v několika ohledech. Jedná se totiž o román doplněný komiksovými pasážemi, ale také deníkovými záznamy z cest. Způsob, jimž byla kniha vytvořená, mi připadá naprosto nevšední a musím říci, že s podobným dílem jsem se ve svém životě nesetkala. Komiksy jsem se pokoušela v dětském věku číst, ale nikdy jsem se v ději a dialozích jednotlivých postav nevyznala. Často jsem bublinky četla na přeskáčku, a proto jsem to vždy vzdala po pár stránkách. Tato kniha mě velice překvapila, bublinky jsou strukturované a rozmístěné tak, že při čtení přesně víte kdy a která postava promlouvá. Příběh vám tedy bude utíkat před očima, ani nebudete vědět jak. Na to, že je příběh vepsán do 784 stran, jsem se jím prokousala velice rychle. Bavilo mě to, a proto knihu dávám okamžitě na hromádku určenou k re-readingu.

„6. LISTOPADU, VEČER: Rukavice se zatím neobjevila a my se šineme tímto bílým peklem a doufáme, že všechno dobře dopadne. Ale stalo se něco jiného, a protože nejsem ani příliš unavený, ani příliš společenský a mohu pouze vyplňovat prázdné hodiny před spaním, můžu vám to popsat.“ (s. 177)

Představila jsem vám komiksovou část, teď by bylo dobře se vrátit k románové a deníkové formě. Děj je úžasně výpravný. Při čtení si vše můžete krásně představovat, k čemuž vám pomohou průvodní ilustrace (nemluvím teď o těch komiksových). Text mi občas přišel trochu těžší, a proto jsem se občas musela při čtení vrátit, avšak, abych pravdu řekla, vůbec mi to nevadilo. Vždy jsem v textu objevila nové zajímavé části, které mě při prvním čtení unikly. Celý příběh je složen z pěti knih, v každé se v příběhu posouváme zase o kus dál a propojují se nám postupně dějové linie, kterých je v díle zapletených hned několik. Mezi sebou se vzájemně prolínají, spojují, po čase rozpojují a tak to jde neustále dokola. Zajímavostí však je nejen deník, se kterým se začínáme setkávat v druhé knize, ale také styl psaní celkově. Při čtení si občas budete připadat, jak kdybyste četli nějakou odbornou zeměpisnou či přírodopisnou publikaci. Tato náročnost vás ale nebude odpuzovat, naopak se vám bude velice dobře číst.

„Je příliš ponořený do svého namlouvání, než aby slyšel lehké našlapování dámy na chodbě, ale stále dost rychlý na to, aby jednal, když ji spatří vejít do místnosti. Sjede po Ledině boku, a zřejmě chce seskočit z podstavce s výkřikem „Stůj! Kdo tam?“ (nebo nějakou jeho cockneyskou zpotvořeninou).“ (s. 363-364)

Kompozičně je kniha vystavena zejména na chronologii, i když se nevyvarujeme ani retrospektivě a paralelám. Chronologie je zachycena jak v románové, tak i v komiksové části (barevná políčka). Co se týče retrospektivy, tu můžeme sledovat hlavně v komiksové části. Retrospektivní vzpomínková okénka jsou většinou v odstínech šedi. Paralely jsou pak zřejmé v přechodech mezi jednotlivými částmi knih obsažených v této rozsáhlé publikaci, ale také při vyprávění příběhu. Vše je však patřičně naznačeno a odlišeno. K zajímavý postupům, kterých autoři při tvorbě knihy použili, patří například časté oslovení čtenáře, kterého jste si mohli povšimnout v první ukázce z knihy, kterou jsem vložila k úvodnímu slovu o knize.

„Ve vévodově apartmá dole poslední z Ogdenových mužů rozjařeně pochodují ven s posledními zbytky vévodovy kořalky, zatímco návštěvníci večírku otupeně a nemohoucně přihlížejí jako vesničané lemující trasu pohřbu monarchy, kterého měli tak nějak docela rádi.“ (s. 473)

Překvapující a nevšední způsob cenzury

Co mi však nedá a musím na tento fakt upozornit, to je cenzura, která se v knize objevuje často. Kladete si otázku, co tím myslím? Je to velice jednoduché. Jakmile je v knize použité hanlivé slovo, jež inklinuje až k vulgárnosti, je vynecháno jedno písmeno a nahrazeno pomlčkou, čtenář si pak domyslí slovo podle svého. Tento typ cenzury se objevuje vcelku často v komiksových bublinkách, avšak najdete jej i v románové pasáži.

Knihu hodnotím velice pozitivně, odnesla jsem si z ní nevšední čtenářský zážitek. Ilustrace jsou naprosto kouzelné, věrohodné a mají vypovídající hodnotu o celém příběhu. Text je psán vcelku velkými písmeny, takže se čte velice dobře. Jediné, co bych možná trošku vytkla, je typografie. Mnohdy zůstalo na řádku něco, co již mělo být na řádku následujícím, ale toho si oko běžného čtenáře téměř nepovšimne. Zpracování je výborné a příběh naprosto čtivý s až dokumentární výpovědní hodnotou, čehož si velice cením. Autoři mě dokázali dostat do svého příběhu a já si jej tak krásně mohla užít s hlavními hrdiny. Jediné, co mě trošku mrzí, je velikost a váha knihy. Nedá se číst třeba ve vlaku, protože věřte tomu, že po hodině čtení by vám asi odpadly obě ruce. Já na knihu počkala vždy až do večera, kdy jsem si ji mohla položit na noční stolek a četla jsem ji v sedě. Váha knihy má však ještě jednu menší vadu, často zaviní prasknutí vazby, či odlepení stránek od hřbetu. Aniž bych s knihou pracovala nešetrně, tak se mi vazba rozbila. Takže na to jediné je nutné si dávat pozor.

Shrnutí:

Musím říci, že tento příběh se mi hodně líbil a budu si hlídat další díl, protože tato série opravdu stojí za přečtení. Jsem velice ráda, že jsem se nedala odbýt rozsáhlostí knihy a že jsem se do četby pustila. Myslím si, že v brzké době asi nebudu mít na nočním stolku knihu, která by toto velkolepé dílo v mých očích trumflo. Za skvělou výpravu a zábavné počtení (i přes malé nedostatky, které se dají v celkovém kontextu díla přehlédnout) patří titulu krásné 100% hodnocení a vřelá doporučení k tomu. Pokud patříte k milovníkům historických příběhů, holdujete komiksové tvorbě a rádi se četbou obohacujete o nové poznatky, tato kniha je určena právě vám.

Za poskytnutí recenzního výtisku patří velké poděkování nakladatelství OMEGA. Pokud vás recenze zaujala a rádi byste si tento titul pořídili, můžete tak učinit zde.

Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

Uložit

Uložit

Uložit

• OMEGA
• recenze
• recenze pro nakladatelství