Deník sráče – Autor neznámý

Číst pouze na vlastní nebezpečí. Nevhodné pro mládež.

Jeho život stojí na samých tragédiích. Město, v němž žije, je jako na potvoru plné samých barů. A on? On je člověk, který využívá všech možností, jež mu jsou nabídnuty. Po prvním zklámání ze vztahu se pro něj ženy stávají hračkou. Má se to všechno změnit a do jaké míry? Veškeré otázky, jež mohou vzejít po přečtení této recenze, vám zodpoví kniha s nevybíravým názvem Deník sráče. Co nám o titulu prozradí oficiální anotace?

Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

„„Rád sem ubližoval ženskejm… Tejral sem je psychicky… Dělalo mi to dobře.“ Jen dokud se všecko neobrátilo proti mně, přiznává v brutálně upřímné, vtipné a zřejmě autentické zpovědi čtyřicetiletý mediální šíbr, cynik a bývalý alkoholik. Vstupte do zmateného světa špičkové reklamy, kam se vyšvihl jako nanicovatý mladík z irského buranova, poznejte drsnou atmosféru velkoměsta, kde se tento privilegovaný kretén snaží překřičet samotu posedlostí, silnými slovy a občas i pěstmi.Příběh sice vypráví kreativec znalý mnoha profesionálních triků, v tomto případě je ale nepoužil, protože na tak horečnaté chrlení bolesti lidská fantazie nemá. Svůj životní příběh tu totiž čtenářům předkládá zavilý manipulátor a zoufalý trosečník, který svým životním stylem požírá sám sebe – zároveň však člověk poctivě přiznávající, že sklidil, co zasel, jedinec budící současně odpor i soucit… a místy dokonce překvapivé ztotožnění. Jeho nahlédnutí do pofiderních zákoutí raněné lidské duše vyvolává ohlas po celém světě.“

Titul, jenž bych vám v této recenzi chtěla představit, vyšel v originálním znění (Diary of an Oxygen Thief) v roce 2016. U nás jej stihlo vydat nakladatelství LEDA ještě na konci téhož roku.

Když mi byla tato kniha nabídnuta coby recenzní výtisk, trošku jsem váhala, jelikož na mě docela negativně zapůsobil její název (neberte to tak, že bych si knihy vybírala jen pouze názvu, tak se věc rozhodně nemá). Nakonec jsem se přesvědčila a poklikala na odkaz e-shopu nakladatelství LEDA. Ejhle, světe, div se, kniha na mě zapůsobila úplně odlišným dojmem, najednou jsem si ji toužila přečíst. Ono totiž už hodně o knize vypovídá sama její anotace, odráží se v ní totiž nevšední styl autora a myslím si, že tato kniha mám velkou vypovídající hodnotu. Pominu-li Opráski s česki historije, tak v oblasti beletrie je tento způsob psaní ojedinělý a tudíž hodně originální, ale o tom někdy v následujících odstavcích. Kromě anotace si mě získala na svou stranu i obálkou. Můžeme na ní vidět u zdi dřevěného domu postaveného sněhuláka. Ten vám však bude připadat hodně divný, protože se nejedná o typického sněhuláka ze tří koulí. Tento je postaven ze dvou, a to ještě bůhví jestli. Prostě celkově působí „neestetickým“ dojmem a přitom určité kouzlo má. Povšimnout si můžete mrkve, jež se nachází někde jinde, než byste ji čekali. Hlava je též velice originální. Místo nosu a úst na vás zírá velká černá díra, oči má nezvykle oranžové a má i vlasy – takového ježka pravděpodobně z párátek. Do těla má zapíchnuté koště, nemá totiž ruce. Informace o autorovi, názvu knihy a vydavateli jsou vcelku malé, aby nenarušovaly celkový dojem z obálky.

„Takže šéf měl svoje úmysly – a já taky. Jenmo sem chtěl mít v životopisu rok v Killallon Fitzpatrick. Nic víc. Jenom ten rok. Přitom už po třech měsících sem začal panikařit. Kdybych se zrovna nenastěhoval do toho baráku, už bych se bejval zdejchnul. Řek bych, že to teda přišlo v pravou chvíli.“ (s. 70)

Jak je zřejmé z ukázky uvedené výše, kniha má svůj styl, jenž je zcela neotřelý a v našem prostředí vcelku originální. Celá je totiž napsaná ich-formou, jež se snaží zachytit všechny události a myšlenky neznámého autora. Zajímavostí je, že celý příběh autor napsal v hovorovém jazyce. V překladu je konkrétně použito obecné češtiny, jež místy přechází až do hovorového jazyka. Do této nespisovnosti se pak také promítají i fonetické prvky (zápis slov tak, jak je slyšíme). Nemůžete tedy očekávat nijak vysokou literaturu, přesto si však z četby odnesete skvělý čtenářský zážitek. Ten právě objevíte v jazykovém provedení příběhu. Autor nezapomněl v okamžicích plných vzteku použít i hanlivých slov a místy se můžete setkat až s vulgárními výrazy. Do této chvíle jsem si myslela, že to do literatury nepatří, ale autor mě dokázal přesvědčit o opaku. Nedokážu si totiž tuto knihu představit napsanou ve spisovném jazyce a s vyjadřováním adekvátním literární komunikaci.

„Člověk si naivně povotevře vokno v naději, že mu jeho nedejchatelnej život provětrá závan, ale místo toho se do něj vcukuletu pustí hejno hmyzáků nas…. na celej svět, vokřídlenejch voš…. trénovanejch v umění psychologický války.“ (s. 100)

Kompozičně je dílo založeno zejména na chronologii a retrospektivě. Autor se v něm pohybuje po celou dobu v minulosti, vypráví své zážitky. To vše chronologicky tak, jak šly po sobě. Retrospektiva zde spočívá v tom, že se ve svých vzpomínkách často vrací až do dětství či dospívání. Mohu tedy s čistým svědomím konstatovat, že se zde prolínají dvě linie vyprávění. K těm pak ještě musím připočítat autorovy časté myšlenkové návraty. Zajímavé je, že v nich třeba i několikrát za sebou vyjádří jinými slovy stejnou myšlenku. Chvilkami jsem měla pocit, že je kniha napsaná v duchu pedagogické poučky: uveď problém, promluv o problému, zopakuj veškeré poznatky a ukonči. Avšak abych se přiznala, toto opakování myšlenek mi nijak nevadilo, spíše mi přišlo zajímavé. Bavilo mě sledování toho, kolika různými způsoby se dá vyjádřit totéž.

„Vybavuju si to ticho, co nastalo dycky potom, co sem něco řek. Takový to ticho, kdy necháváte vosobu, která právě domluvila, aby se dusila ve vlastní šťávě. Jako byste na to, co právě padlo, namířili reflektor. Nebo to zopakovali chladnym, nevzrušenym hlasem. V těchhle vodmlkách, co sem jí nabídnul, si asi dobíjela baterky, aby mohla dokončit to, co dávno zasela.“ (s. 131)

Příběh je rozdělen do tří částí a je vepsán do pouhých 196 stran. První část je vcelku kraťoučká a funguje coby představení osoby hlavního hrdiny. Druhá část je obsáhlejší a seznamuje nás s činnostmi hlavního hrdiny, ať už se jedná o práci, koníčky, problémy, ale třeba i postoj k ženám. Poslední třetí část je nejobsáhlejší ze všech a je svým způsobem pro hrdinu zlomová. Zde dojde k zvratům v jeho osobních hodnotách a postojích. Začíná si uvědomovat své chyby, jichž se v životě dopustil. Zároveň pochopí, jak několika lidem ublížil. Můžeme tedy říci, že celá kniha působí tak trošku mravokárně. Dalo by se říci, že přesně toto je jejím posláním. Čtenář by měl pochopit, že to, co činil v minulosti, může poznamenat jeho přítomnost a budoucnost.

Musím říci, že i přes počáteční rozpaky knihu hodnotím pozitivně. Ač jsem si zpočátku myslela, že mě neosloví, nakonec jsem byla mile překvapená. Ihned po přečtení první stránky jsem se začetla a knihu nepustila z ruky do té doby, dokud jsem ji nedočetla. Ač je napsaná, jak je napsaná a autor si nebere s ničím servítky, což je hodně znát na jazykových prostředcích, jež při tvorbě použil, i tak si troufám říci, že má velký potenciál uspět. Abych své tvrzení doložila, ocituji vám pár názorů, které se objevily v médiích a můžete je najít na zadní straně obálky:

New York Magazine o knize tvrdí, že je perverzní, výstřední, podmanivé. S názorem pak přispěl i Richard Nash, jenž pravil, že autor je Francis Scott Fitzgerald pro iPadovou generaci. S dalším názorem pak přispěl Lorenzo DeRita a praví: „Nejdřív se na vás přisaje jako pijavice, potom vám plivne do obličeje. Jedno z nejzajímavějších a nejkontroverznějších setkání, jaké mi kdy kniha nabídla.“ S tímto názorem musím sama souhlasit, protože to mám naprosto stejně. Jonas Kyle pak tvrdí, že před sebou máme tajného favorita na hipsterský bestseller.

Knize dávám za její originalitu, neotřelost a vysokou vypovídající hodnotu krásných 100 %. Ač si mnoho z vás může ťukat na čelo, tak je to opravdu tak. Kniha si mě získala i přesto, jaké jazykové prostředky v ní byly použity. Smekám pomyslný klobouk před nakladatelstvím LEDA. Oceňuji to, že se nezaleklo a vydalo tento titul i přesto, že bych jej spíše zařadila k pokleslé brakové literatuře. Při četbě knihy se dá úžasně relaxovat a mohu ji vřele doporučit. Berte však v potaz to, že takováto tvorba nemusí oslovit každého. Příběh bych doporučila zejména těm, kteří mají rádi příběhy ze života a nevadí jim troška vulgarity a nespisovnosti.

Za poskytnutí recenzního výtisku patří velké díky nakladatelství LEDA. Pokud vás recenze neodradila a chtěli byste si toto dílo přečíst, můžete si jej pořídit zde.

Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

Uložit

Uložit

• LEDA
• recenze
• recenze pro nakladatelství