Fimfárum – Jan Werich

První knihou, jež se ocitla v hledáčku mého Časostroje je Fimfárum od úžasného českého filmového a divadelního herce, dramatika, filmového scénaristy a spisovatele Jana Wericha. Tato kniha má velký potenciál zaujmout a hlavně pobavit snad každého čtenáře. Od dítěte až po dospělého. Když jsem knihu četla poprvé, velice jsem si pohádky v ní užívala (jinak tomu nebylo ani při dalších čteních).  Ale o tom se více dozvíme až v zápisku z mého čtenářského deníku. Teď ještě něco málo k Fimfáru samotnému.

Kniha je kompletním souborem několika čtivých a velice zábavných autorských pohádek. Jan Werich je známý tím, že si ve svojí tvorbě hrál s jazykem, jinak tomu není ani zde. Použitý jazyk je velice pružný, svižný a vypointovaný. Pro Wericha bylo velice důležité, aby do své knihy zakódoval i mnohá poučení. Některá pochopí dítě hned, k jiným s postupem času dospěje. Hlavní tematikou pohádek jsou zejména negativní lidské vlastnosti a zlozvyky. Každý čtenář si tuto knihu dozajista zamiluje pro krásu použitého jazyka. Jak jsem již poznamenala výše, z jednotlivých příběhů srší hravost a jistá dávka moudrosti, již se snaží vypravěč čtenáři předat.

Soubor pohádek Fimfárum je velice oblíbeným i u českých režisérů. Opět zde skvěle zafungovala hravost, moudrost, krása jazyka a v neposlední řadě i poutavé knižní zpracování, jež filmaře přesvědčilo o tom, že by bylo super, kdyby pohádkám vdechli život. Nejprve vznikla filmová zpracování pohádek Tři veteráni, Lakomá Barka nebo Královna Koloběžka První. Pak následuje natočení dvou loutkových pohádek, jež nesou název stejný jako jejich knižní předloha. Myslím si, že tato zpracování knize, ani Janu Werichovi ostudu neudělala.

Fimfárum je také velice opěvováné díky ilustracím, jež jednotlivé pohádkové příběhy doprovázejí. Já jsem měla v ruce vydání z roku 1977, jež bylo doprovozeno ilustracemi Jiřího Trnky. Na obálce se pak podílel Jiří Trnka s Oldřichem Hlavsou. Tyto obrázky pak krásně podtrhují atmosféru příběhů a pomáhají dětské fantazii dotvořit si v mysli celou pohádku.

Tak a teď už se pomalu dostáváme k tomu, co by mělo být východiskem tohoto článku. Je tu první zdigitalizovaný záznam z mého čtenářského deníku. Zápisek berte prosím s rezervou, přeci jen jsem jej psala ještě z pohledu malého nevyspělého čtenáře, natož pak recenzenta.

11. 8. 2009

Jan Werich – Fimfárum

Tato kniha se mi líbila, protože je v ní 15 pohádkových příběhů. Nejvíce se mi líbil předposlední příběh Tři veteráni, podle něhož byla natočena stejnojmenná pohádka. Pojednává o třech veteránech, kamarádech, kteří dostali od 3 skřítků dary, aby jim udělali radost. Jenže oni se s nimi vytahují. Zlá a lakomá princezna s králem je o dary okradla. Veteráni si řekli, že se pomstí. Našli strom frňákovník a dali z něj jablka princezně, které narostl dlouhý nos. Princezna se trápila a veteráni ji přišli vyléčit. Za odměnu jim byly vráceny dary od trpaslíků.

Jak je zřejmé z výpisku, jako dítě jsem se spíše zabývala jedním úsekem knihy a tím, co se mi na knize líbí či nelíbí. Teď už umím říci i proč tomu tak je, takže v závěrečeném shrnutí si dovolím podotknout, že knižní zpracování pohádky Tři veteráni se mi líbilo mnohem více než to filmové. Bylo tomu z toho důvodu, že v knize jsem dokázala rozkódovat vtip a tajná poslání. U filmu tomu tak nebylo, děj byl sice zpracován věrohodně, ale chyběl mi tam ten tolik opěvovaný humor a hra s jazykem. Na druhou stranu musím podotknout, že mě kniha i film donutily se zamyslet nad tím, jaká jsem.

Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

A co vy? Četli jste knihu? Jaké jsou vaše názory na ni? Neváhejte a podělte se se mnou o ně. Jaký je váš názor na filmové zpracování?

• Albatros
• recenze