Dívka, která lhala – Pavel Jansa

Chcete si užít nevšední jízdu s dílem, jež osloví snad každého milovníka detektivek, zejména tedy těch českých. Kniha, již bych vám ráda představila je součástí edice Původní česká detektivka, kterou má pod svými křídly nakladatelství MOBA. Jak již většinou všichni moji pravidelní čtenáři vědí, jsem velkou fanynkou této edice. Česká detektivka mě prostě baví a bylo tomu tak i v případě této publikace. Ač je Pavel Jansa stálým přispěvatelem do této edice, kniha Dívka, která lhala je paradoxně prvním jeho dílem, jež jsem od něj přečetla a myslím si, že je to další autor, jehož knihy si zpětně ráda přečtu. Proč? O tom si můžete přečíst níže. Teď si představíme děj knihy prostřednictvím anotace.

Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

„Postarší vědec umírá a jeho dcera se obrací na soukromého detektiva, aby smrt objasnil. Z profesorových zápisků vyplývá, že na stará kolena objevil nejen lásku, ale náhodou také postup pro výrobu nového typu biologické zbraně. A tak se ocitáme v situaci, která předcházela jeho úmrtí. Agenti světových velmocí prahnou po výsledcích vědcova výzkumu a strategické převaze, profesor naopak touží po změně identity a novém životě…“

Kniha Dívka, která lhala, vyšla v roce 2017 v nakladatelství MOBA. Je 257. svazkem edice Původní česká detektivka. Bylo by však také fajn zmínit, že se jedná o 38. knihu Pavla Jansy. Z knihy na mě čišely autorovy zkušenosti, jichž za svou kariéru načerpal velké množství. Jsem moc ráda, že jsem si tuto novinku mohla přečíst a že teď mohu s hrdostí tvrdit, že jsem se stala další autorovou fanynkou.

Když jsem si vybírala titul, jenž si přečtu, padlo mi v nabídce oko na Dívku, která lhala. Kniha mě zaujala svou barevnou a poetickou obálkou, jež svým způsobem dodává románu určitý kontext. Zároveň musím říci, že mě oslovila i působivá anotace zakončená trojtečkou, jež mě donutila zapřemýšlet nad tím, jak to vlastně celé skončí. Neskutečně jsem se těšila na to, až knihu vezmu do ruky a začtu se.

Román mě ve skutečnosti doslova zarazil hned na samém začátku. Překvapil mě samotný úvod, kde je vysvětleno, jakým způsobem byl román vytvořen. Celý rámec je velice zajímavý. Příběh je složen hned ze dvou vyprávění, jedno probíhá z pohledu soukromého vyšetřovatele (pplk. JUDr. Pavel Burian), jenž dostal za úkol vyšetřit smrt svého kamaráda z dětství. Druhé vyprávění je pak vloženo intertextuálně, jedná se o román, jenž napsal zavražděný kamarád (prof. MUDr. Viktor Maxa). Tento „román“ v románu nás pak provází velkou částí díla a dalo by se říci, že většina děje se odehrává právě zde. Mohu tedy dodat, že právě tady najdeme vysvětlení všeho, co se stalo a proč.

Román je rozdělen do mnoha kapitol. Každá byla nadepsána tak, aby nám bylo jasné, kdo zrovna příběh vypráví. Kapitoly vyprávěné Pavlem Burianem nesou nadpis Detektiv a ty, jež vypráví doktor Maxa, jsou uvedené nadpisem Profesor a pod ním následuje podnadpis, jenž nese název kapitoly z „románu“ Viktora Maxy. Jednotlivé kapitoly jsou pak ještě děleny na drobnější části. Tyto části jsou od sebe oddělovány hvězdičkou, takže bez potíží rozeznáte, že se bude v následujících odstavcích dít něco jiného, než se dělo v těch předchozích. Přesunovat se budete nejen v čase, ale třeba i v rámci prostoru. Všechny tyto přesuny jsou logicky vysvětlovány v příštích řádcích, takže rozhodně nebudete mít pocit, že jste „mimo mísu“.

Obě vyprávění jsou vedena v subjektivní ich-formě, jež je čtenáři mnohem bližší. Může si tak udělat o obou postavách a jejich uvažování jakýsi obrázek. Zároveň můžeme pochopit jednotlivé vzorce jejich chování. Ty se většinou odvozují špatně, když nám postava není nijak blízká. Osobitost vyprávění jsem přivítala, protože mě donutila zamyslet se nad svým vlastním chováním. Chovala bych se na místě Pavla či Viktora jinak? Jak bych se k problémům postavila? Abych pravdu řekla, docela jsem se nad svými odpověďmi podivovala. Nu což, o tom to přeci je.

Bylo by škoda nevyzdvihnout kompozici celého románu. Ten má pevné základy v chronologickém vyprávění soukromého očka Pavla Buriana. Jeho part totiž dává druhému příběhu určitý rámec. „Román“ od zavražděného doktora Viktora Maxy v sobě ukrývá ve vzpomínkách prvky retrospektivy, ale hlavně stojí na chronologickém popisu jednotlivých událostí. Příběh je sepsán tak, že čtenáře svou napínavostí nutí číst od začátku až do konce bez ustání.

Po jazykové a gramatické stránce jsem byla mile překvapena. Zaujala mě čistota a ryzost použitého jazyka. Autorova práce byla odvedena bez sebemenší chybičky. Byla by chyba kdybych však neupozornila na několik pasáží, jež zaujmou milovníky cizích jazyků. Setkat se zde můžete s několika anglickými výrazy, ale také s vyjadřováním ruským. Autor se snažil přiblížit i přízvuky, a to díky fonetickému zápisu mluvy. Mohu tedy říci, že jsem si při četbě této knihy proklepla i tyto dva jazyky. Zklamaní však nebudou ani ti, kteří jazykům moc nefandí. Příběh je napsaný tak, aby i vám z díla potřebný kontext vyplynul. Četba pro vás tedy bude naprosto bezproblémová.

Musím říci, že s touto knihou jsem se vážně nenudila. Byla jsem z ní nadšená a musím podotknout, že se už teď těším na další vyprávění z pera Pavla Jansy. Dílo se mi líbilo, protože splňuje veškerá kritéria správného detektivního románu. Zápletka je dosti spletitá, ale vyprávění je tak strhující, že ji rozpletete během několika málo chvilek. Za luxusní čtenářský zážitek dávám tomuto dílu nádherných zasloužených 100 % a vřelá doporučení k tomu. Toto dílo si je totiž zaslouží. Rozhodně nemohu říci, že by, jak je uvedeno na straně 239, bylo píčou ke zdi. Zároveň smekám pomyslný klobouk před uměním pana Pavla Jansy a čekám se na další setkání s jeho knihami. Jak jsem již poznamenala výše, mám co dohánět.

Za poskytnutí recenzního výtisku patří velké díky nakladatelství MOBA. Pokud vás recenze zaujala a budete si chtít knihu pořídit a přečíst, můžete tak učinit zde.

Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

Porovnat cenu knihy v ostatních obchodech můžete zde.

• MOBA
• recenze
• recenze pro nakladatelství