Oni nevědí, co činí – Jussi Valtonen

Zajímají vás otázky ohledně lidského mozku? Jak moc jsme ovlivnitelní technickými vymoženostmi? Mohou nám nějak ublížit? Jaký názor máte na pokusy na zvířatech? Odpovědi na tyto otázky můžeme najít v debutovém románu finského autora Jussiho Valtonena s odpovídajícím názvem Oni nevědí, co činí. Ač se jedná o prvotinu, není to znát, toto dramatické dílo si plně zaslouží označení VELKÝ ROMÁN, jenž ale není pro každého čtenáře. Ti, kteří si nepotrpí na těžší četbu, si tuto knihu moc neužijí. Příběh zachycuje život dvou rodin, jež pojí úspěšný neurovědec Joe Chayefski. Proč zrovna osobnost tohoto protagonisty pojí dvě entity, které jsou od sebe vzdáleny tisícovky kilometrů? Odpověď naleznete v tomto románu.

Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

„Úspěšný neurovědec Joe Chayefski je muž s mnoha problémy, a to nejen takovými, které občas sami zažíváme, ale i mnohem méně obvyklými. Jeho žena je zahlcena prací, dcera tráví většinu času se smartphonem nejnovější generace a kdosi neznámý začal obtěžovat rodinu protesty proti Joeovým laboratorním pokusům na zvířatech. Nějak to pravděpodobně souvisí také s jeho bývalou ženou, která žije ve Finsku, a jejich synem. Ve snaze bránit svoji novou, americkou rodinu před násilím a svou dceru před zneužíváním bezohlednou technologickou firmou je Joe donucen přehodnotit své postoje a podniknout drastické kroky, aby zachránil ty, které miluje. Valtonenův velký společenský román, který se z větší části odehrává v blízké budoucnosti, přináší vypjaté psychologické drama, jehož některé pasáže spadají do žánru techno-thrilleru nebo dokonce techno-hororu. Role zločinců přísluší bezskrupulózním technologickým firmám, mediálním monopolům, farmaceutickému průmyslu a teroristickým buňkám. Hlavní postavy románu pronásleduje neklid a nespokojenost se současným světem, citové odcizení i vzájemné neporozumění mezi evropskou a americkou kulturou. Ze všeho nejvíc ale trpí nezamýšlenými důsledky svých vlastních činů v komplikovaném globálním prostředí. Vyplatí se přečíst pozorně těch několik set stran? V tomto případě ano. Valtonenovy postavy – především sám Joe, jeho bývalá manželka Alina a jejich syn Samuel – jsou komplikované, plasticky zobrazené osobnosti, usilující o život v pravdě a současně podléhající klamným iluzím. Na povrch se dostávají staré, hluboké problémy, ale také ještě znepokojivější otázky, které souvisejí se zneužíváním digitálních technologií a psychofarmak. Budoucnost, kterou román zachycuje, se totiž už začala dít, třebaže kniha dramatičnost jejích projevů zatím daleko překonává. Román oceněný prestižní literární cenou Finlandia (2014) byl dosud přeložen do devíti jazyků a jen ve Finsku se ho prodalo přes sto deset tisíc výtisků.“

Psychologické drama Oni nevědí, co činí vyšlo v originálu (He eivät tiedä mitä tekevät) v roce 2014. U nás se překladu dočkáváme až v roce 2018. O jeho vydání se postaralo nakladatelství LEDA.

Když jsem si vybalila knížku z balíčku, byla jsem nadšená. Ta obálka je naživo naprosto úchvatná. Je krásně barevná a zachycuje jeden z problémů, se kterým se v příběhu setkáme. Údaje o autorovi a názvu knihy jsou vytlačené, takže je příjemná i na omak. Dalším důvodem, proč jsem se těšila, až se do čtení pustím, byla působivá anotace. O ději vypovídá tak akorát, neprozrazuje ani moc, ani málo. Do četby jsem se pustila pár dní po tom, co titul přišel. Čtení mi však docela trvalo, což bylo zapříčiněno hlavně nemocí, ale část viny nesla i obtížnost tohoto románu.

Ano, vyprávění je vcelku složité. Jednotlivé dějové linie se prolínají. Chvilku se pohybujete v Helsinkách roku 1994, pak se přesunete do amerického Baltimoru a posunete se i v čase. S každou kapitolou čtenář cestuje mezi těmito dvěma destinacemi. Některé kapitoly jsou kratší, jiné mají i kolem sta stránek. Text je zajímavý svou náplní, donutí čtenáře přemýšlet nad otázkami budoucnosti lidské existence. Pokusy na zvířatech nás mohou uchránit před smrtelnými nemocemi. Technika nás naopak může dovést do záhuby, pokud ji budeme zneužívat. Autor dokázal tato témata velice dobře skloubit dohromady. Kniha však není zaměřena jen na vědu a techniku, při četbě si užijete hned několik napínavých scén, které posilují čtivost textu. Není vyloučeno, že u některých z nich vám bude běhat mráz po zádech. Za oslabující faktor ale považuji rozvláčné technické popisy a vědecký výzkum, který nezasvěceným nic moc neřekne. Na druhou stranu je nutné vyzdvihnout, že autor si s dílem opravdu vyhrál, komunikoval s vědci v oboru, četl odborné publikace a výstupy výzkumů, o čemž se můžete dočíst v závěrečném poděkování.

Z důvodu toho, že jsou některé kapitoly dost dlouhé, dochází v textu k přerušování myšlenek a plynulosti vyprávění. V takovýchto případech se vypravěč posouvá v rámci místa, někdy dokonce i v čase. Občas se mění také úhel pohledu na jednu danou událost. Díky těmto přerušením můžete čekat spoustu zvratů, jež vás jistě překvapí a mnohdy i zaskočí.

Celé vyprávění je vyvedeno v objektivní er-formě, která je oživena množstvím dialogů mezi jednotlivými postavami. Z těchto promluv můžeme odvodit, do jaké skupiny společnosti se daný protagonista řadí. Občas se totiž objevují i vulgarismy, mnohem častěji pak odborné vyjadřování. Vypravěč je nezúčastněný a zprostředkovává čtenáři to, co pozoruje. Kompozičně je kniha vcelku náročná a není tak vhodná pro každého. Na stránkách se setkáme s chronologií, paralelou, retrospektivou, ale také řetězovou kompozicí. Tento koktejl neuspokojí milovníky jednodušších příběhů.

Příběh je uzavřen do bezmála 15 kapitol, jež jsou zachyceny do nádherných 488 stran. Už jen tato obsáhlost asi některé čtenáře od čtení odradí. Na druhou stranu si myslím, že délka textu byla navýšena právě o technické popisy a líčení výsledků výzkumů. Možná bych tuto část trošku zkrátila. Autor však toužil čtenáři předat odborné informace, s jejichž pomocí si uděláme mnohem lepší obrázek o vědě a technice.

Moje subjektivní hodnocení je vesměs pozitivní. Četbu jsem si užila i přesto, že jsem si ji musela dávkovat postupně. Autorův styl mě zaujal, i když těch technických a vědeckých záležitostí by podle mého názoru mohlo být trošku méně. Příběh mimo univerzitní budovu byl však čtivý a poukazoval na život rodiny vědce, ale také jeho bývalé rodiny. Jak otec ovlivní svého syna, jehož dětství mu doslova proteklo mezi prsty? O tom všem se můžete dočíst v této zajímavé knize. Z četby jsem si odnesla zajímavý požitek a pocity. Od přečtení si kladu otázky spojené s budoucností lidstva. Co se týče grafického zpracování, byla jsem docela překvapená. Písmo bylo tentokrát menší a stránky byly hustěji potištěné, což mi moc nevyhovovalo. Stejně tak mě docela překvapilo, když jsem v textu našla jazykové chyby (opakující se slova apod.). I přesto se však kniha četla vcelku dobře. Psychologické drama Oni nevědí, co činí hodnotím krásnými a zaslouženými 90 %. Titul mohu vřele doporučit všem, kteří si rádi přečtou náročnější romány a nebojí se vědy a techniky.

Za poskytnutí recenzního výtisku patří vřelé poděkování nakladatelství LEDA. Pokud vás recenze zaujala a chtěli byste si román přečíst, můžete si jej pořídit zde.

Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

• LEDA
• recenze
• recenze pro nakladatelství