Byl jsem číslo 30529: Válečné vzpomínky židovského chlapce z Čech – Felix Weinberg

Dnes je 27. ledna a toto datum je ve všech kalendářích označeno coby významný den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti. Období druhé světové války bylo velmi náročné a na zločiny proti lidskosti bohaté, o čemž se mohou přesvědčit nejen žáci a studenti škol v rámci hodin dějepisu, ale i dospělí prostřednictvím televizních dokumentů nebo mnoha knih. Četná svědectví se dají dohledat nejen v literatuře faktu, ale i v beletrii. Zářným příkladem je publikace, již bych vám ráda představila v této recenzi. Jedná se o titul Byl jsem číslo 30529, který v sobě ukrývá skutečný příběh chlapce z Čech, jenž přežil četná příkoří spojená s řešením židovské otázky. Jak na mě toto dílo zapůsobilo? Čtěte dále a dočtěte se více.

 

Felix Jiří Weinberg se narodil 2. dubna 1928 a zemřel 5. prosince 2012. Jeho jméno je neodmyslitelně spjato s vědním oborem fyziky. Kromě toho, že jej vystudoval a následně se mu věnoval v praxi, tak dokonce byl profesorem spalovací fyziky a významným pracovníkem v Imperial College London. Jeho dětství bylo zpočátku idylické. Avšak s nástupem Adolfa Hitlera k moci se pomalu ale jistě začalo proměňovat v noční můru. K sepsání titulu Byl jsem číslo 30529 se odhodlával poměrně dlouho, avšak je dobře, že jej nakonec napsal, protože se jedná o jeden z titulů, jež reálně zpracovávají tematiku života v koncentračních táborech.

 

 

Jedná se o knihu vzpomínek na krásně prožité dětství a nesnadné až mnohdy hrůzné dospívání židovského chlapce v období druhé světové války, jež prožil v koncentračních táborech. Z celé jeho rodiny zůstal pouze on a jeho otec, kterému se povedlo před vypuknutím toho nejhoršího vycestovat do zahraničí, kde uvízl. Publikace vyšla v originálu (Boy 30529: A Memoir) roku 2013. U nás se jejího překladu dočkáváme až v roce 2020. O vydání se postaral vydavatelský dům Grada pod svou značkou Cosmopolis. Titul je k dostání jak ve fyzické, tak i v elektronické podobě. Pokud vás recenze zaujme, titul můžete zakoupit v e-shopu Grady.

 

Kniha Byl jsem číslo 30529 je jedinečnou zpovědí válečného „hrdiny“, jenž v poměrně útlém věku dokázal přežít nástrahy koncentračních táborů, a dokonce i pochod smrti. Viděl a prožil spoustu zlého, což ho však nezlomilo a po šedesáti pěti letech se rozhodl vrátit do minulosti a zrekapitulovat svůj život. Osobité vyprávění a zachycování myšlenek Felixe Weinberga je uvedeno předmluvou, jejíž autorkou je Suzanne Bardgettová, ředitelka výzkumu Imperiálního válečného muzea. Než čtenář nahlédne do rodinného života a prostředí, v němž Felix Georg vyrůstal, přečte si ještě poděkování a autorův úvod s názvem Složité rozhodnutí. Už jen při četbě úvodních slov je člověku smutno. Je však nutné podotknout, že ač to muselo být pro autora složité, je velmi dobře, že svůj životní příběh sepsal a otevírá tak subjektivní formou nahlédnout objektivně na smutnou dějinnou epochu, která poznamenala osudy mnoha lidí.

 

Jistě se ptáte, proč jsem sáhla zrovna po této knize. Když se mi ozvali z nakladatelství s nabídkou, zda bych nechtěla napsat recenzi některé z uvedených knih, tato mi padla do oka již svým názvem. Jelikož jsem studovala dějepis a tematika koncentračních táborů a druhé světové války jako takové patřily k mým oblíbeným, bylo mi tedy jasné, co mohu od titulu očekávat. Neváhala jsem a otevřela jsem si anotaci, jež mě utvrdila v mých domněnkách. Kromě názvu a anotace se mi také zalíbila zajímavě zpracovaná obálka svazku.

 

Příběh je logicky a chronologicky rozdělen do čtyř částí. První část vyobrazuje období dětství a je rozčleněna do tří kapitol. Nejdelší částí ze všech je ta druhá, jež se zabývá lágry a sestává z šesti epizod. Třetí část s názvem Návrat obsahuje pouze dvě kapitoly. Čtvrtá část nesoucí název Anglie má tři kapitoly. Vše uzavírá příloha s přehledem chronologie 1942–1945, jež v sobě ukrývá nejdůležitější body Felixova života v těchto letech. Kniha vzpomínek má potenciál oslovit milovníky historie, tematiky druhé světové války a v neposlední řadě i žánru životopisu.

 

Nedá mi to a musím napsat, že se mi v úvodní části hodně líbila autorova myšlenka, kde tvrdí a já se s jeho tvrzením plně ztotožňuji, že současní autoři píší příběhy o tom, jak si myslí, že to mohlo tehdy býti, životní osudy jejich hrdinů většinou končí smrtí. Klade si tu otázku, jak může někdo, kdo tehdejší dobu neprožil a neví, jak těžké to bylo, psát o útrapách těch, kteří v ní žili a zemřeli. Jeho kniha je jiná v tom, že se snaží čtenáři zprostředkovat tehdejší realitu tak, jak ji doopravdy vnímal, a to vše s nadhledem. Předpokládám, že ten návrat do minulosti byl pro autora hodně psychicky náročný.

 

Pro sepsání své knihy autor zvolil subjektivní ich-formu v minulém čase, jež působí úderně a čtenáře to mnohem více vtáhne do děje. Při čtení tak máte pocit, jako byste byli součástí vyprávěného a častokrát budete mít pocit nepříjemného mrazení. Slabším povahám mohou některé pasáže vehnat slzy do očí, protože si Felix Weinberg nebral při psaní servítky a ztvárnil vše tak, jak si to pamatoval a jeho vyprávění je velmi realistické.

 

Text je přímočarý a neobsahuje žádné dějové odbočky. V podstatě sledujeme neustále osud hlavního hrdiny, jenž vše vypráví ze svého úhlu pohledu. Co se týká tematiky a námětu, není tu o čem diskutovat, jedná se o povětšinou melancholické a smutné dílo, jež vyobrazuje hrůzy období druhé světové války a zacházení s židovským obyvatelstvem. Vše je procítěné, a proto se na stránkách setkáte se smutkem, strachem, hrůzou a smrtí, jež je tu nahlížena coby milosrdná, pokud se tedy nejedná o smrt vraždou. Autor je šťastlivcem, jenž jako jeden z mála dokázal útrapám čelit a přežil.

 

Publikace sestává z pouhých 200 stran. Vše je ale psáno velmi čtivým způsobem, a proto knihu zhltnete téměř jako jednohubku. Tomu všemu přispívá nejen téma, ale i autorův styl, jenž vás chytne za srdce. Co nesmím zapomenout vyzdvihnout, je fakt, že je text doprovozen poměrně bohatým obrazovým materiálem. Jedná se o fotografie z pozůstalosti autora knihy, jež zachycují milé, ale i smutné okamžiky jeho života. Některé jsou cennými historickými dokumenty, jimiž teď disponuje Imperiální válečné muzeum. Co se týká použitého písma, musím vyzdvihnout, že se jedná o velký patkový font, jenž se dobře čte, protože vede oči po řádcích a nebolí z něj oči. Zaměřím-li se na jazykové zpracování, musím konstatovat, že kniha byla stran jazyka a stylistiky zpracována výborně.

 

Celkově knihu Byl jsem číslo 30529 hodnotím velmi pozitivně. Důvodem je zejména fakt, že by se nám i generacím, jež přijdou po nás, mělo neustále připomínat nejen vše dobré, ale i to zlé, co lidstvo v předcházejících staletí prožilo a čím si prošlo. Jen tak můžeme zopakovat úspěchy a ponaučit se z chyb našich předků. Toto je kniha, již jsem si v posledních několika letech přečetla a vím, že si ji zase někdy v budoucnu s radostí otevřu a začtu se do ní znovu. Již má vytvořené místo v mé knihovně. Získala si mě svou čtivostí, plynulostí vyprávění a poutavým příběhem. Dále se mi líbí její grafické a jazykové zpracování, která jsou brilantní.

 

Jak jsem již napsala výše, publikaci mohu vřele doporučit všem milovníkům historie, tematiky druhé světové války či koncentračních táborů a v neposlední řadě i žánru životopisu, jimž nevadí motivy smrti a trýzně.