Vážení čtenáři, se zpožděním vám přináším souhrn všeho, co jsem přečetla a slyšela v měsíci listopadu v roce 2023. Snažím se vám zprostředkovat všechny recenze, a to včetně těch, které vycházejí mimo stránky Iwíkovy knihovny. Ke všem recenzím vám vložím odkazy, abyste si mohli o mnou přečtených knihách zjistit více.

Přečtené knihy:

1. Caroline Bishop – Ztracená kapitola (Ztracená kapitola od Caroline Bishop je skvělým čtenářským zážitkem, který má co říci zejména čtenářkám všech věkových kategorií. Je to kniha, která má potenciál změnit životy mnohých z nás. Máte obavy vykročit ze zajetých kolejí? Bojíte se výzev? Přečtěte si tuto knihu a nechte se přeprogramovat. Je to velmi milé čtení, které čtenáře pobaví, vykouzlí úsměv na tváři, ale i dojme. Po jazykové i grafické stránce je to povedené dílo. Doporučuji všem romantickým duším, ale i těm čtenářům, kteří v sobě mají zábrany a rádi by se jich zbavili.)

2. Jindřich Mann – Lední medvěd (Lední medvěd od Jindřicha Manna je velmi zajímavé dílo. Jindřich Mann je vnukem Heinricha Manna a synem Ludvíka Aškenazyho. Mannovy krátké novely v sobě nesou autobiografické prvky. Poetické vyobrazení Prahy 60. let 20. století, mezilidských vztahů a na pozadí také trochu politiky vede k historické reflexi. Vypravěč s každou novelou roste, až se dostane do fáze, v níž musí nutně nastat sebereflexe, a proto se můžeme setkat nejen s chronologickou kompozicí, ale i retrospektivou. Některé pasáže děje jsou vystaveny na fantazii. Autor při tvorbě použil nevšední jazyk. Prolíná se tu rovina spisovnosti s hovorovostí a nespisovností. Jedná se o velmi povedené dílo a doporučila bych ho všem milovníkům české literární scény.)

3. Karin Lednická – Šikmý kostel (Knihu Šikmý kostel jsem si přečetla již potřetí, tentokrát pro účely tvorby diplomové práce. Je to luxusní čtenářský zážitek, jenž čtenáři přibližuje těžký život havířů a zároveň těžkosti Ostravska jako takového. Historicky je kniha velmi povedená a myslím si, že je třeba ocenit, že autorka spolupracovala nejen s pamětníky, ale také s renomovanými historiky. Příběh je čtivý, dojemný a hodně silný. Líbí se mi, že jsem se mohla seznámit i s místním dialektem. Román mohu vřele doporučit všem milovníkům české historické literatury a životních příběhů.)

4. Carlos Ruiz Zafón – Město páry (Město páry od Carlose Ruize Zafóna je pomyslným završením autorovy série Pohřebiště zapomenutých knih, jež je vysoce ceněnou pro skvělé jazykové, tématické i dějové zpracování. Osobně jsem z této série četla Stín větru a moc se mi to líbilo. Když jsem v knihovně zahlédla tuto na Zafóna nezvykle útlou publikaci, rozhodla jsem si ji vypůjčit a musím říci, že se mi výběr vyplatil, protože ta kniha se četla velmi dobře a bavila mě od začátku do konce. Obsahuje 11 povídek, které se vzájemně prolínají. Vždy obsahují nějaký prvek, jenž příběhy propojuje. Ať už jde o postavu, či dějový zvrat. Knihu mohu vřele doporučit všem milovníkům postmodernistických románů a Zafónovým příznivcům.)

5. Daniel Pelikán – Vetřelci v našich hlavách (Vetřelci v našich hlavách od Daniela Pelikána je zajímavou sondou do všedního života učitele s obsedantně-kompulzivní poruchou. Čtenář má jedinečnou možnost na pouhých 27 stranách (čtečka PocketBook, jinak 80 stran) nahlédnout do nitra člověka s touto formou poruchy a zároveň pochopit jeho pocity, jež jsou těžko uchopitelné. Asi málokdo z nás si dokáže představit vnitřní rozpory, které v sobě takový člověk má. On sám něco chce a jeho vnitřní hlas ho přesvědčuje o něčem jiném. Myslím si, že kniha má potenciál najít si svého čtenáře. Mně oslovilo jazykové zpracování a poměrně zajímavý a neotřelý způsob předání informací o poruše. Knihu vřele doporučím všem milovníkům příběhů ze života, ale třeba i učitelům a dalším profesím, které pracují s lidmi a měli by rozumět jejich vnitřnímu rozpoložení a chápání světa kolem sebe.)

Četli jste, nebo jste slyšeli některý z titulů? Jaký je váš názor? Budu ráda za každý příspěvek a případná doporučení, co bych si mohla přečíst příště.