Autor: Iwik

Carl-Johan Vallgren

Chcete si užít skvělé počtení? Chcete poznat knihu, jež se čte téměř sama? Mám pro vás tip na příběh, jenž je plný neočekávaných zvratů a odhalení. Příběh je plný emocí, které by určitě nechtěla zažít žádná rodina. Chvilkami vám potečou slzy, když budete soucítit s rodinou, chvilkami vám bude běhat mráz po zádech, ale určitě si při čtení tohoto díla užijete i chvilky radosti.

První, o čem se zmíním, je působivá obálka. Nalezneme zde velice působivý obrázek, jenž mě při výběru knihy zaujal na první pohled. Je zde vyobrazen hoch sedící pod umyvadlem. Celý výjev působí velice zajímavě a temně. Věřím tomu, že si stejně jako já řeknete, o čem asi ta kniha je. Vypovídá ten obrázek něco o ději? Když se do knihy začtete, zjistíte, že ano, ale jak, to vám přirozeně neprozradím, na to musíte přijít sami.

Když knihu otevřete, na první pohled vás zaujme velikost písmen. Musím říci, že mě velice mile překvapilo, jak se mi díky velikým písmenům kniha dobře a rychle četla. Ono to pochopitelně nebylo jen velikostí písmen, ale zároveň čtivostí a poutavostí děje. Mohu vám totiž garantovat, že když se do knihy začtete, jen tak se od ní neodtrhnete.

Příběh je vyprávěn ze dvou úhlů pohledů (Danny Katz, Eva), které jsou nejdříve rozdělené, za půlkou se střetávají v jeden příběh a po chvilce se zase z jistého důvodu rozdělují. Musím říci, že způsob, jímž je děj knihy napsán, mi byl velice blízký. Čtenář vždy dokonale pozná, kdy autor stupňuje napětí. V tomto případě volí pro toto stylisticky přirozené prostředky, můžeme se zde setkat s postupným zkracováním vět, to je dovedeno až na vrchol napětí, kde nalezneme holou větu, která nese hlavní myšlenku celého předchozího odstavce. Děj knihy je napsán naprosto mistrně, a to jak co se týče kompozice, tak i volbou jazykových prostředků. V celém textu nenajdeme žádné slovo, jímž by autor sáhl vedle.

V průběhu čtení jsem si říkala, že se mi zdála jedna kapitola zbytečná. Jedná se o kapitolu, kde je popisován sexuální akt a následné výčitky svědomí. Někdo by však mohl namítat, že se jedná o nutné oživení a tím pádem o malé odchýlení od hlavní dějové linie. To je tak jediné, co mě na ději zarazilo.

Jedná se o naprosto strhující thriller, který by si měl přečíst každý, kdo má rád detektivní romány a thrillery, při nichž si užije mrzení a husinu. Za sebe dávám knize krásných 100 %, protože si to zaslouží.

Za poskytnutí recenzního výtisku patří velké díky nakladatelství MOBA. Pokud vás recenze zaujala, knihu můžete pořídit zde.

Série:                       Danny Katz (1.)

Originální název: Skuggpojken

Žánr:                       Literatura světová – Thrillery

Rok vydání:            2015, 1. vydání originálu: 2013

Počet stran:             384

Nakladatelství: MOBA (Moravská bastei)

Překlad:                  Helena Matochová

Autor obálky:         Karol Lament

Vazba knihy:          vázaná s přebalem

ISBN:                     978-80-243-6719-4

Anthony Doerr

Patříte mezi příznivce historické čtení, kterým nevadí příběh opepřený troškou fikce? Pokud jste na položenou otázku odpověděli ano, tak je kniha autora Anthonyho Doerra s názvem Jsou světla, která nevidíme od nakladatelství MOBA určena právě vám.

O knize: Kniha vyšla v září roku 2015 v nakladatelství MOBA. Na 536 stranách se před vámi odvíjí příběh, který byl v dubnu letošního roku oceněn Pulitzerovou cenou.

Stručně k ději: Příběh je vyprávěn z pohledu hlavních hrdinů (Marie-Laure a Werner). Před oba hrdiny jsou postaveny životní zkoušky, které musejí zvládnout. Mají kolem sebe přátele, kteří se jim v jejich překonávání snaží pomoci. Válka je však velkým klackem pod nohami. Co myslíte? Jaké zkoušky před ně život postavil? Zvládnou je překonat? Přežijí válku? Uchrání to, co jim bylo svěřeno? Odpovědi na své otázky najdete právě v této knize.

Co se mi na knize líbilo? Při prvním pohledu každého čtenáře pravděpodobně zaujme obálka. Působí uklidňujícím dojmem. A ten punc Pulitzerovy ceny slibující skvělé čtení… Když knihu otevřete, překvapí vás délka kapitol, jsou tak krátké a psané velkými písmenky. Zdatnější čtenář knihu přečte během chvilky. Příběh se před vámi odvíjí ve dvou liniích, jedna je věnována dívce a druhá chlapci. Linie se vzájemně prolínají, ale čtenáři to vůbec nevadí.

Text je snadno stravitelný. Může si ho přečíst každý. Milovníci napínavého čtení nebudou ochuzeni, protože se v knize setkají s místy, ve kterých autor graduje napětí. Věty v těchto pasážích jsou krátké, někdy až holé a nutí vás číst dál a dál, dokud se nedozvíte, jak to dopadne.

Co se mi na knize nelíbilo? Jak jsem psala již více, kniha má 536 stran, ale myslím si, že by klidně mohla být o pár stránek kratší. Přišlo mi, že konec byl šitý horkou jehlou a některé pasáže by mohly být klidně vypuštěny. U některých kapitol jsem nepochopila důvod, proč v textu vůbec jsou. Zdálo se mi, že se jejich obsah vůbec nevztahoval k náplni knihy.

Co mě však mrzí asi nejvíce, je to, že jsem za celých 500 stránek nepřišla na odpověď, proč dílo dostalo jméno, jaké dostalo a spíše jsem si odnesla ještě další otázky. V brzké době si naplánuji re-reading a třeba odpovědi na své otázky najdu.

Celkové hodnocení: Kniha se mi líbila, ale jelikož měla pár chybek a odnesla jsem si z ní více otázek než odpovědí, dám jí 90 %.

O autorovi: Anthony Doerr se narodil v roce 1973 v americkém Novelty v Ohiu. Napsal několik povídek, první sbírka povídek mu vyšla v roce 2002. V roce 2015 dostal za své dílo Jsou světla, která nevidíme Pulitzerovu cenu pro beletrii. (zdroj: http://www.databazeknih.cz/autori/anthony-doerr-79210)

Pokud vás moje recenze zaujala, můžete si knihu zakoupit zde. Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství MOBA.

Originální název: All the Light We Cannot See

Žánr:               Literatura světová – Romány

Rok vydání:        2015, 1. vydání originálu: 2014

Počet stran:         536

Nakladatelství:      MOBA (Moravská bastei)

Překlad:             Jakub Kalina

Autor obálky:       Karol Lament

Vazba knihy:        vázaná s přebalem

ISBN:               978-80-243-6760-6

Kniha Císař táhne do války je další z recenzních výtisků, které mi svěřilo nakladatelství MOBA k posouzení. Tuto knihu jsem si vybrala, protože mě velice zajímalo, jak budu pohlížet na dílo dalšího historika. Zkoumala jsem, způsob tvorby Jana Bauera a Vlastimila Vondrušky (recenzovala jsem před 2 měsíci knihu Zločin na Bezdězu). Musím říci, že jsou dobrými autory, kteří umí popsat českou historii tak, aby byla stravitelná i pro laickou veřejnost. V mém žebříčku však stále vévodí pan Vondruška, více se o důvodu, proč tomu tak je, dozvíte níže.

K ději knihy: Kniha je již 7. dílem série o tajném agentovi ve službách císaře Karla IV. a zároveň papeže Urbana V., dle konečné kapitoly asi i poslední. Hlavním hrdinou knihy je dominikánský mnich Pavel, který se snaží zabránit smrti papeže i císaře. Spousta lidí mu pod nohy hází klacky a jeho úkolem je tyto klacky překročit a pokud možno včas splnit oba úkoly. Dokáže to? Obejde se to bez potíží? Jak bude probíhat jeho cesta? O tom se více dočtete právě v této knize.

Co se mi na knize líbilo? Kniha je psána stravitelným způsobem tak, aby si ji mohl přečíst kdokoliv. Autor se snaží přiblížit osobnosti, které byly současníky Karla IV. Velice dobře jsou zde vykresleny jejich charaktery a postavy přímo. Kniha je psána velice čtivým způsobem, a proto bych si troufla tvrdit, že ji zdatný čtenář zvládne zhltnout za jedno odpoledne. Zápletka není nijak spletitá a tudíž se čtenář nemusí soustředit na mnoho dalších věcí kolem. Každá kapitola je vyprávěna jako pokračování kapitoly předchozí. Jen v pár případech se stalo, že se příběh přesouvá někam jinam. Toto je ale provedeno tak mistrně, že to čtenář téměř ani nepostřehne. Velice oceňuji to, že je v knize postižena i historická událost, kdy získal Karel IV. pro země Koruny české Braniborsko. Ač tomu bylo historicky trošku jinak, ale to už tak bývá. Do knihy musí být zakomponováno trochu fikce, aby se kniha mohla stát beletrií.

Co se mi na knize nelíbilo? Jedním z hlavních důvodů, proč pan Bauer skončil na mém pomyslném žebříčku spisovatelů historických románů na druhém místě, je ten, že se v textu objevilo mnoho chyb a přepisů, což příběh z mého pohledu hodně degradovalo. Pokud čtenář čte hodně pozorně, tak si těchto prohřešků povšimne velmi rychle.

Dále mě mrzelo, že se v díle objevuje spousta hanlivých slov týkajících se nevěstek atd., sice ta doba byla taková, ale myslím si, že takovéto prostředky do tohoto typu literatury moc nepatří. Asi se mnou bude hodně z vás polemizovat a nesouhlasit, ale je to pouze můj subjektivní názor.

A poslední věcí, která mi na příběhu vadila, byl fakt, že autor asi nevěděl, jak už se postavy mnicha zbavit (případně sérii zakončit), tak to prostě udělal tak, jak to udělal. Tento fakt pak může na čtenáře působit dojmem, že Karel IV. byl v konečné fázi negativní bytostí našich dějin (mluvím o způsobu, jak se k Pavlovi na konci knihy zachoval). To, jak se to vyřeší v předposlední kapitole textu, je podle mého chabá náplast na dojem, který je u čtenáře v předchozích pár kapitolách vyvolán.

O autorovi: Jan Bauer se narodil 11. dubna 1945 v Jihlavě a je významným českým novinářem a spisovatelem. Na svém kontě má už více než 140 titulů. Za svou tvorbu již získal některá ocenění, příkladem může být cena Karla Hynka Máchy, kterou obdržel v roce 1995. (zdroje: data narození a další údaje zde)

Moje hodnocení: 85 %

Série:                    V tajných službách Otce vlasti (7.)

Žánr:                     Literatura česká – Romány historické

Rok vydání:          2015, 1. vydání originálu: 2015

Počet stran:           224

Nakladatelství: MOBA (Moravská bastei)

Vazba knihy:         vázaná

ISBN:                    978-80-243-6753-8

Pokud Vás moje recenze zaujala, můžete si knihu pořídit zde.

Arnaldur Indridason

Je to tu, další kniha od nakladatelství MOBA. Tentokrát jsem sáhla po severské krimi. Z tohoto soudku se jedná o mou prvotinu, kterou jsem si přečetla. Můj názor na ni si přečtete níže.

Děj knihy: Kniha se odehrává v prostředí islandského Reykjavíku v době, kdy se má sehrát šachový duel mezi mistrem světa Rusem Spasskim a americkým vyzyvatelem Fischerem.

Kniha začíná vraždou 17letého hocha v místním kině. Mladík je fanda filmů a každý film si nahrává na kazeťák, toto se mu nakonec stane osudným. Proč? Co se stalo? Z jakého důvodu? Bylo nutností, aby zemřel? To vše a ještě mnohem více se dozvíte v této knížce.

Co se mi na knize líbilo: Musím přiznat, že se mi velice líbí způsob, kterým autor děj vypráví. Je to živé, čtivé a celkově každé slovo do děje každé kapitoly krásně zapadá. Autor umí krásně popsat jak politickou situaci nejen vládnoucí na Islandu, ale i v ostatních zemích. Jeho popisy přírody jsou také velice pěkné a čtenář si může krásně představit, co kde stojí apod. Velice bych ocenila i to, že si překladatel nepohrával s islandskými názvy měst a jmény lidí. I když věřím tomu, že to muselo být velice těžké na sazbu knihy. Přeci jen se tam občas setkáte s písmenky, která jsou nám Čechům neznámá.

Co se mi na knize nelíbilo: Rušivým dojmem na čtenáře může působit počet dějových linií. Můžete zde najít rovnou tři a tyto linie se různě prolínají a liší se svou délkou. Občas se zde vyskytla kapitola s povídáním o dětství detektiva, kterou čtenář nemůže v prvotní části pochopit. Tyto kapitoly se však nakonec vysvětlí, jak? O tom si přečtěte sami.

Dalším faktorem, který znesnadňoval moje čtení bylo časté vynechání slov. Musela jsem si občas domyslet, co tím mělo být řečeno. Toto však nemohu brát jako chybu autora, přeci jen originál je originál. Jak všichni víme, překlad může občas knize pomoci, ale dost často jí naopak ublíží.

Komu bych knihu doporučila? Knihu bych doporučila všem milovníkům kriminálních příběhů, kteří mají rádi realistické vyprávění.

Arnaldur Indridason je Islanďanem žijícím v Reykjavíku, do jehož prostředí vkládá děj svých knih. Narodil se v roce 1961. Jeho knihy jsou vysoce ceněny a jsou v současnosti překládány do 36 jazyků. Více si o něm můžete přečíst zde.

Kniha se mi líbila, ale kvůli malým chybkám ji hodnotím 95 %. Pokud Vás moje recenze zaujala a budete si knihu chtít pořídit, můžete tak učinit zde.

Série:                     Erlendur (12.)

Orig. název:           Einvígið

Žánr:                      Literatura světová – Detektivky

Rok vydání:           2015, 1. vydání originálu: 2011

Počet stran:            310

Nakladatelství:      MOBA (Moravská bastei)

Překlad:                 František Ryčl

Vazba knihy:         vázaná

ISBN:                    978-80-243-6716-3

Za poskytnutí recenzního výtisku patří velké díky nakladatelství MOBA.