Rubrika: Recenze

  • S cejchem vraha – Jan Bauer

    40/40

    S cejchem vraha: Mordy v časech císaře Rudolfa II.

    Jan Bauer

    Vzpomínáte si školní lavice, v nichž jste se učili o Rudolfovi II. a jeho dvoře? Jistě si také vzpomenete na jeho zálibu v nejrůznějších vědeckých oblastech, ať už se jednalo o astronomii, fyziku, nebo třeba alchimii a přál si, aby vědci, někteří mnohdy i samozvaní, pro něj vytvořili jistý kámen mudrců. Spousta lidí se o to pokoušela, však si vzpomeňte na knihu Zlatodějové, jejíž recenzi si můžete přečíst zde. Kniha, kterou bych vám prostřednictvím této recenze chtěla představit, pochází také z pražského alchymistického prostředí, akorát že vám přinese mnohé chvilky napětí, občas dokonce budete mít takový pocit strachu, až vám nažene husí kůži. Přesně taková je tato vcelku útloučká kniha.
    Oficiální anotace (zdroj: databazeknih.cz):

     

    Mordy v časech císaře Rudolfa II. Lukáš Trobl z Květnice, syn z nepříliš významného českého rodu, se po studiích na evangelické univerzitě v Heidelberku vrací do Čech a uchází se o místo na císařském dvoře. Upřímně řečeno se více než studiu suchopárných věd věnoval studiu šermu, v němž dosáhl značného mistrovství. V malostranské krčmě se dostane do hádky s vlašským alchymistou. Přes císařský zákaz soubojů se muži utkají a Lukáš svého soupeře lehce zraní. Druhý den ráno je Lukáš zatčen, neboť jeho protivník je nalezen mrtev.“

     

    Knihu vydalo v roce 2016 nakladatelství MOBA. Na celou knihu vás upozorní už její milé modravé desky, na nich najdete několik alchymistických ornamentů a uprostřed v kruhu se odvíjí scéna setkání Lukáše Trobla, kolem něhož se motá celý příběh, s šenkýřkou Terezou v hostinci u Brabantského krále.
    Jak již prozrazuje název knihy, zjistíme, že se jedná o krimi z období novověku, kdy se nebylo svým způsobem čemu divit. V knize můžeme najít motiv lásky, ale také problémů, hladu a sociálních problémů, tedy aspoň do té doby, dokud neměl autor jasno, kam se bude daná postava odvíjet.
    „Se staroměstským rychtářem se Kraft nemohl příliš měřit. Staré Město mělo vždy výsadní postavení mezi městy pražskými. Před lety dokonce staroměstský primas Jan Pašek z Vartu podřídil Starému Městu i Nové a Menší Město a poprvé tak spojil města pražská pod svou vládu. Naštěstí císař Ferdinand První, Rudolfův dědeček, udělal těm novotám rázný konec. Přesto si Staroměstští, ať už se jednalo o konšelské rady nebo cechy, činili nárok na přednostní postavení. I při příjezdu císaře Rudolfa Druhého ho vítali nejdříve staroměstští konšelé a představitelé staroměstských cechů a teprve po nich ti ostatní z Nového a Menšího Města a také z Hradčan.“ (str. 64)
    Co se týče příběhu, nebudete se u ní ani chvilku nutit. Když se začtete, zjistíte, že autor celou zápletku pojal tak skvěle, že si budete od začátku do konce připadat, že se motáte v jednom kole, ale pak nakonec zjistíte, že vás autor vláčel po slepých uličkách, abyste si rozuzlení jen tak nedomysleli, nebo si příběh nedokreslili hned na začátku.
    Celý příběh je vystaven na chronologické kompozici, ale objevují se také prvky retrospektivy, a to zejména ve vzpomínkách. Často se tomu stávalo ve vězení, kde zločinci přemýšleli o své možné vině. Pokud tedy vezmete do ruky tuto skvělou knížku, vězte, že se v tu ránu objevíte v Praze a budete se snažit vypátrat člověka, který by mohl zabít dva lidi. Vyšetřující bakalář Lukáš se snaží vraha dopadnout a místo něj dopadne vlacha, jenž je „příbuzným“ Rožumberků. Tak co myslíte, jak kniha dopadne?
    V tuto chvíli by bylo záhodno, zaměřit se na jazykovou stránku. V knize jsem postřehla hned několik drobných chyb, zejména šlo o opakování jednoho slova ve větě, ale jak říkám, není to nijak velká závada.
    Kniha se mi četla naprosto skvěle. Musím říci, že jsem si pana Bauera a jeho tvorbu velice oblíbila. Tento román mě opět vtáhl do děje hned od samého začátku. Krásně se mi s touto knihou odpočívalo, to musím přiznat. Knihu bych doporučila všem, kteří milují historii naší země a zároveň obdivovatelům Jana Bauera. Jelikož jsem byla z knihy nadšená od začátku až do samého konce, hodnotím ji krásnými 98 %. Chybějící procenta strhávám za gramatickou stránku knihy.
    Za poskytnutí recenzního výtisku patří velké díky nakladatelství MOBA. Pokud vás recenze zaujala a knihu byste si rádi pořídili, můžete tak učinit zde.
    Knižní výzva
    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):
    Žánr:                   Romány, Literatura česká, Historie
    Rok vydání:        2016, 1. vydání originálu: 2016 …více
    Počet stran:         240
    Nakladatelství:    MOBA (Moravská bastei)
    Vazba knihy:       vázaná
    ISBN:                  978-80-243-6974-7

     

    Uložit

  • Slezské písně – Petr Bezruč (minirecenze)

    39/40

    Slezské písně

    Petr Bezruč

    Slezské písněVážení čtenáři, tentokrát vás prostřednictvím této minirecenze seznámím se světově proslulou básnickou sbírkou, jež byla přeložena minimálně do 40 světových jazyků. Vězte, že tato sbírka nevznikala původně jako soubor básní. V prvopočátku byla vydávána časopisecky a jelikož byla tematicky zaměřena na život, sociální a politickou situaci ve Slezsku, byly všechny básně sdruženy do této působivé, mnohdy až zpěvně působící básnické sbírky.
    Když se do sbírky začtete, uvědomíte si, že se do ní autostylizoval sám autor, v některých básních se objevuje přímo zvolání, v němž je uveden autorův pseudonym, pod nímž celou sbírku vydal.  Jak jsme již naznačili, v básnické sbírce se můžeme setkat s národní a sociální tematikou, avšak objevit můžeme i milostnou lyriku (např. báseň Labutinka). Původně se sbírka nazývala Slezské číslo a po rozšíření o některé básně dostala jméno, pod nímž ji známe dodnes.
    V knize najdeme hned několik typů básní. Prvním z nich jsou intimní básně osobního charakteru, v nichž můžeme najít lásku, ale i zklamání z ní. Druhým typem jsou sociální básně, v nichž autor kritizuje sociální poměry a národnostní útlak. Můžeme zaznamenat negativní postoj vůči poněmčování a popolšťování Slezska. Do třetího básnického typu spadají básně, v nichž můžeme shledat pohled na soudobou českou politiku. Tyto básně jsou hojně naplněné vlastenectvím, jež z básní přímo srší. Dále můžeme shledat básně, v nichž se pojí hned několik básnických postupů, tendencí a poetik, které zvyšují estetickou hodnotu díla. Posledním pátým typem básní jsou ty, jež oslavují některé obce ve Slezsku a na Moravě.
    Celá básnická sbírka mě uchvátila a četla se mi téměř sama. Musím říci, že čtení stálo za to a že jsem ráda, že jsem mohla s touto originální básnickou sbírkou přijít do styku. Interpretace byla v některých případech hodně snadná, protože v básních nebylo příliš metafor, avšak některé byly hodně náročné. Jednak jsem si při četbě povšimla pasáží, které byly psány velice volně, nerýmovaly se, ale pak byly takové, které na mě působily až zpěvným dojmem a četly se mi více než dobře. Tato skvělá básnická sbírka, jež mi velice učarovala a ráda si ji přečtu kdykoliv znovu ode mě získává krásných 100 %.
    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):
    Žánr:           Poezie
    Rok vydání:           1951, 1. vydání originálu: 1909
    Počet stran:       189
    Nakladatelství:       Československý spisovatel
    Edice:       Dílo Petra Bezruče
    Autor obálky:       Oldřich Menhart
    Vazba knihy:       vázaná s přebalem
    Náklad:       20 750 ks

     

    Uložit

  • Z mého kraje – Antonín Sova (minirecenze)

    38/40

    Z mého kraje

    Antonín Sova

    Vážení čtenáři, prostřednictvím této minirecenze bych vám chtěla představit velice milou básnickou sbírku. Je to další z těch, které bych mohla číst stále dokola a neokoukaly by se mi. Je to sbírka, která oplívá svým specifickým kouzlem, stačí se jen začíst do úvodního slova, jenž nám představuje autora a jeho život. Vše, co se z tohoto úvodu dočteme, vypovídá o vztahu autora k jeho rodnému kraji, odtud plyne i název, jenž tato sbírka nese.
    Autor se v díle vypisuje ze své lásky k rodnému kraji. Rád se sem aspoň ve vzpomínkách vrací. V díle můžeme najít i jeho melancholii a jistou míru smutku, protože v období největší lidské zranitelnosti – dětství, mu umírá jeho maminka. S tímto faktem se srovnává velice dlouho. Z jeho básní pak vyplývá velká dávka smutku, i přesto však vycítíme i radost z toho, že může formou básně svůj rodný kraj oslavit.
    Tato básnická sbírka se mi velice líbila, ač byla trošku smutná. Nicméně lyrické popisy vesnice a okolní přírody byly vypsané tak brilantním způsobem, až se mi tajil dech. To jsem však ještě nezmínila ilustrace, které se v knize vyskytovaly, ty byly tak neskutečně realistické, vše jste si mohli krásně představit a procházet se se Sovou po náměstí, po škole, po dědině, prostě všude, kam vás chtěl ve své sbírce básní zavést. Této sbírce básní dávám krásných 100 %, které si plně zaslouží.
    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):
    Žánr:                   Poezie
    Rok vydání:        2010, 1. vydání originálu: 1893
    Počet stran:         57
    Nakladatelství:    Tribun EU
    ISBN:                  978-80-7399-096-1 
  • Edison – Vítězslav Nezval (minirecenze)

    37/40

    Edison

    Vítěslav Nezval

    Milujete poezii a rádi si jí zpestřujete své volné chvilky? Pokud ano, ráda vám prostřednictvím této
    minirecenze představím jednu velice milou básnickou sbírku od autora, jehož jsem si v poslední době hodně oblíbila. Je jím Vítězslav Nezval a sbírku pojmenoval Edison.
    Zpočátku jsem si myslela, že báseň bude hojně metaforická. Opak byl však pravdou, četla se mi téměř sama a užívala jsem si ji. V básni vystupují i další světoznámí vynálezci, autor je dává do kontextu a představuje prostřednictvím zajímavých jazykových prostředků celou jejich tvorbu a bádání.
    Ve sbírce najdete báseň o pěti zpěvech. Tato báseň není nijak dlouhá, má pouhých 51 stran. Při četbě si můžete povšimnout velice výrazné výstavby celého díla. Autor dílo vystavil na šestistopém trocheji. Svým osobitým způsobem se konfrontoval s osobností amerického vynálezce, jehož vám představuje. Osud tohoto vynálezce umožnil Nezvalovi vyjádřit své pocity a myšlenky týkající se otázek smyslu života, tvůrčího činu a práce jako takové. Nezvalovi se podařilo sám sebe stylizovat do této poutavé básně, a to do role básníka-tvůrce spjatého s Edisonovou rodinou. Jeho touhou bylo naplnění jeho tvůrčí práce a překonání perspektivy smrti, přitakává tak nekonečnému proudu života.
    Celá skladba na čtenáře může působit coby sonátového typu. Můžeme si v ní povšimnout noční atmosféry, která se v ní velice často objevuje, celá báseň pak občasně působí pochmurně.
    Abych pravdu řekla, tato kniha se mi velice líbila a četla se mi téměř sama. Při čtení jsem si spoustu věcí mohla živě představit a interpretace sbírky byla vcelku pohodová. Metafory se sice občas nějaké objevily, ale nebylo jich tolik, aby mě sbírka odradila od čtení, ba naopak, spíše mě k četbě navnadila a trošku mi umožnila s autorem spoluutvářet celý text. Sbírku mohu vřele doporučit všem milovníkům dobré poezie a také fanouškům tohoto skvělého autora, jenž tvořil na počátku 20. století. Sbírce dávám krásných 100 %, protože si to zaslouží.
    Bibliografické údaje:
    Žánr:                   Poezie
    Rok vydání:        1969, 1. vydání originálu: 1928 …více
    Počet stran:         51
    Nakladatelství:   Československý spisovatel
    Ilustrace/foto:     Josef Šíma
    Vazba knihy:      brožovaná
    ISBN:                 80-239-0456-6, 22-066-69
  • Pantomima – Vítězslav Nezval (minirecenze)

    36/40

    Pantomima

    Vítězslav Nezval

    Milujete básnické sbírky plné života a vyprávění osudů? Pokud jste si odpověděli kladně, tak vězte, že vás tato sbírka chytne za srdce a oblíbíte si ji už od první básně. Tato sbírka je zajímavostí, protože ač je druhým autorovým počinem, zároveň se stala básnickým manifestem poetistického směru.
    Ve sbírce najdete hned několik básní, první z nich je Abeceda. V této básni autor pomocí 4 veršů popisuje každé písmenko od A až po Z. Dalším oddílem básní je Rodina Harlekýnů, v tomto oddíle společně s autorem oslavíme jarmareční a pouťový život ve 20. letech 20. století. Další částí je stať pojemnovaná Papoušek na motocyklu, která se stala teoretickou částí programu. Dále se ve sbírce vyskytují ryze lyrické oddíly s názvy Týden v barvách, Exotická láska, MúzaCocktaily. Můžeme však objevit i jeden vaudeville Depeše na kolečkách, ale také filmový scénář, jenž nese název Raketa a jedná se o jakousi „fotogenickou báseň“. Oku pak lichotí báseň nazvaná Adé. Poslední místo ve sbírce zabírá lyrickoepická skladba s názvem Podivuhodný kouzelník, jež se skládá ze sedmi zpěvů.
    Celá básnická sbírka na mě působila velice příjemným a občas až zábavným dojmem. Po každém oddílu se objevuje obrázek od Jindřicha Štýrského, jeho ilustrace si můžete povšimnout již na obálce sbírky. Kniha jako celek na mě působila velice veselým dojmem. Obrázky ve spojení s básněmi ve mně vyvolávaly různé pocity, ale ty byly vesměs kladné. Nikdy jsem necítila k dílu odpor. Celá sbírka se mi četla velice dobře a bez sebemenších potíží. Intepretace byla velice zajímavá, ale nikterak náročná. Čtenář při četbě neshledá téměř žádné symboly a celé dílo je vůči jeho četbě velice otevřené. Při čtení si povšimnete poetistické hravosti a obraznosti. Všem čtenářům, kteří mají rádi poezii, bych tuto sbírku velice ráda doporučila, protože věřím, že se vám bude líbit. Moje subjektivní hodnocení činí krásných 100 %.
    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):
    Žánr:                   Literatura česká, Poezie
    Počet stran:         143
    Nakladatelství:    Akropolis
    Autor obálky:      Jindřich Štýrský
    Vazba knihy:       brožovaná
    ISBN:                  80-7304-050-6
  • Splav – Fráňa Šrámek (minirecenze)

    35/40

    Splav

    Fráňa Šrámek

    Patříte k milovníkům poezie plné pocitů a emocí? Pokud ano, tato lyrická sbírka s prvky epiky je určena právě vám. Pocity je přímo naplněna.
    Celá sbírka počíná básní, jež nese stejný název, tedy Splav. Tato báseň představuje poetiku celé sbírky. Všechny básně jsou pak velice romaneskní a tvoří jisté zlomky lidských příběhů a osudů. Postavami jsou zde cizinci, vězni, vrahové, ale objevují se také náznaky pohanství a častým motivem, který se vyskytuje je faun a další nadpřirozené bytosti.
    Lidské pocity a vlastnosti jsou vtěleny do přírody. Proti přírodě pak postupně začíná vystupovat válka. Někdy si můžeme povšimnout sen o návratu vojáka domů, jindy je toto zaznamenáno s jistou mírou reality. Kromě války můžeme v básních najít lásku k básnikově rodu, ale pochopitelně i vztah k jeho rodnému kraji.
    Co se týče žánru, do kterého bychom tuto básnickou sbírku mohli zařadit, jedná se o romanci. Sbírka je rozdělena na dvě části, první je lyrická a druhá je výrazně epická.
    Můj osobní názor na sbírku je velice pozitivní. Její čtení i interpretaci jsem si nesmírně užila. V díle nejsou nijak složité metafory. Vše se rýmuje a je krásně libozvučné. Sbírku určitě vřele doporučím vaší pozornosti, pokud milujete lyriku, ale i epiku. Sama jsem si čtení skvěle užila. Sbírku hodnotím krásnými 100 %. Básník si s celým dílem kouzelně vyhrál a není nic, co bychom mu mohli vytknout.
    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):
    Žánr:                    Poezie
    Rok vydání:         1967, 1. vydání originálu: 1916
    Počet stran:          73
    Nakladatelství:    Československý spisovatel
    Vazba knihy:       vázaná s přebalem
    Náklad:               12 000 ks
  • Hradní věž – Vilém Závada (minirecenze)

    34/40

    Hradní věž

    Vilém Závada

    Kniha, již bych vám tentokrát chtěla prostřednictvím této minirecenze přiblížit, je skvostnou básnickou sbírkou od Viléma Závady. Věřím, že si v ní počtou všichni čtenáři, kteří milují poezii a rádi přemýšlejí nad informacemi ukrytými mezi jednotlivými verši.
    Tato sbírka vyšla coby čtvrtý počin tohoto významného autora první poloviny 20. století. Básněmi, jež se vyskytují ve sbírce, se částečně Závada snaží reagovat na soudobé historické zvraty (1937–1939). Svou poezii se tedy snaží stále více posilovat v humanitním zaměření.
    Sbírka je rozdělena do 6 částí. V první části objevíme ryze přírodní lyriku, krajinné scenérie jsou básníkem předváděny tak, jak působí na lidské nitro. Objevují se variace čtyř ročních dob, které svým způsobem symbolizují rozpětí mezi peklem a rájem. Podněcována je zde sounáležitost mezi jednotlivými lidmi, ale také mezi lidmi a přírodou.
    Pro celou sbírku je asi nejvýznamnější druhý oddíl. V této části jsou zachycovány objektivní obrazy postav v určitém citovém rozpoložení. V lyrickém subjektu (básnický vypravěč) pak můžeme vycítit pochopení, soucit, obavy, ale třeba i něhu. Žena v těchto básních je principem uchování, ale zároveň perspektivou obnoveného lidského bytí. Můžeme si povšimnout přerývaných veršů prolínaných zámlkami.
    Třetí oddíl je plný básnických alegorií, jež odkazují k tajům života, zároveň však posilují tvořivé poslání člověka. Ve čtvrtém oddíle básník vyslovuje postavení lidské duše na počátku války. Závadovi verše jsou v této části vystaveny na příznačných a lakonicky pojmenovaných detailech. Dalo by se říci, že tento oddíl je hojně apelativní a vyzývající k činorodosti.
    V pátém oddíle se setkáme s několika básněmi, v nichž je hlavním tématem smrt. Ta podněcuje vášnivé přilnutí k životu. V samostatném 6. oddílu autor pokračuje v používání reflexivních veršů. Tento oddíl můžeme považovat za zamyšlení na úlohou bolesti v lidském životě.
    V celém díle mě nejvíce zaujalo velké množství metafor, jež pojmenovávají nadčasová témata. Zároveň si můžeme povšimnout hojných aforistických formulací, jež jsou jistým souhrnem a rámcem jednotlivých básní. Hlavním tématem je problematika lidské existence a její tragika. Čtenáři v době, kdy sbírka vznikla, při její interpretaci pochopili, že jde o básnickou sbírku s posilujícím charakterem.
    Kniha se mi líbila a její interpretace mě bavila. Zaujala mě její velikost a obsáhlost, je snad ještě menšího formátu než A6 a má pouhých 143 stránek, avšak na některých z nich se vyskytují pouze obrázky. Tato sbírka básní se četla a interpretovala téměř sama. Obrázky vypadají zajímavě a každý z nich si můžete interpretovat sami dle svého. Moje subjektivní hodnocení je 100 %.
    Bibliografické údaje:
    Žánr:                Poezie
    Rok vydání:     1940, 1. vydání originálu: 1940
    Počet stran:      110
    Vazba knihy:    vázaná
  • Strašidla z Woodlandu – Jaroslav Kuťák

    33/40

    Strašidla z Woodlandu

    Jaroslav Kuťák

    Obálka
    V měsíci květnu vydalo nakladatelství MOBA další knihu, jež patří do čtenáři velmi oblíbené edice Původní česká detektivka. Tentokrát se jedná o knihu Jaroslava Kuťáka s působivým názvem, jenž slibuje hory napětí a třeba i strachu. Autora již určitě velice dobře znáte, protože pro MOBáckou edici již několik knih napsal. Kniha patří do série o soukromém detektivu Karlu Schwarzovi a je již jejím 13. dílem. Pokud jste předchozí knihy nečetli, nemusíte smutnit, jednotlivé příběhy na sebe nijak nenavazují a je tedy jedno v jakém pořadí je budete číst. Tolik k představení tohoto titulu, teď již samotná recenze.
    Oficiální anotace (zdroj: databazeknih.cz):
    Prastaré stromy, neprostupné hvozdy zarostlé trnitými keři. Takový je les, kolem kterého krouží golfisté na hřišti Woodland. Jen málokdo se odváží opustit bezpečí otevřeného prostoru, přebrodit potok a jít hledat zatoulaný míček. V dávné minulosti zde totiž stávalo pevné hradiště a jeho bojovní obyvatelé se sem prý dodnes vracejí. Mají snad prsty i v sérii záhadných vražd?“
    Jste milovníky tajemných příběhů s detektivní zápletkou, již autor dotáhne až do samého závěru a až na posledních stránkách se dozvíte, jak to všechno úplně bylo? Baví vás, když se v pozadí příběhu odehrává další zápletka, jež na vás bude při řešení případu působit zavádějícím dojmem? Pokud jste otázky zodpověděli kladně, s klidným svědomím vám mohu oznámit, že jste právě narazili na knihu, v níž toto všechno najdete.
    Kniha mě zaujala jak svým názvem, tak i obrázkem na deskách. Již samotný název na mě v prvních chvílích působil velice tajemně a co se týče obrázku, k tomu není co dodat, ten působí přímo strašidelně. Posuďte sami – na obrázku je vidět obličej rozcuchané černovlasé mladé ženy, kolem hlavy a vlasů se jí spouštějí kořeny, již toto působí hodně strašidelně a do toho potom čtenář přemýšlí, jak tento obrázek bude zapadat do rámce celého příběhu. Nebojte se, zapadne, ale nebude to hned na začátku. Záhadu názvu i obrázku rozpletete až v průběhu příběhu.
    Knihu vám mohu vřele doporučit. Na krásných 249 stranách A5 formátu se před vámi odehraje příběh, jenž je velice čtivý a užijete si jej od samého počátku až do konce. Pevně věřím v to, že vás příběh vtáhne a nepustí. Sama jsem měla problém od čtení odejít. Autor vás dokáže vtáhnout do čtení a nikdy vás nebude nudit. Jeho jazyk je velice živý a užijete si každé jeho slovo, je jedno, zda se jedná o spisovnou, nebo naopak nespisovnou formu českého jazyka. Vše jako celek působí velice zvláštním celistvým dojmem, ač je příběh dělen a vyprávěn z několika úhlů pohledů.
    „Zahrada mohla kdysi dávno vypadat jako park. Nyní byla zarostlá jako džungle v období dešťů. Obklopovala ji čtyři metry vysoká a tři metry široká kamenná zeď, chránila ji před rybníčkem, možná kdysi za první republiky plnila dekorativní účely.“ (s. 80)
    Prostředí příběhu
    V příběhu můžeme najít spoustu zajímavých popisů prostředí, v němž se nacházíme. Jeden z nich jste si mohli přečíst výše. Zároveň zde objevíte spoustu zvratů, jež oživují celý děj a díky nimž si čtení náramně užijete. Pokud se zaměříte na kompoziční výstavbu celého příběhu, zjistíte, že je zde hojně využíváno paralely. Děj je vyprávěn z úhlu pohledu hned několika aktérů, jednotlivé pasáže se pak vždy střetnou ve chvíli, kdy jsou všechny postavy spolu. Objevuje se však i retrospektiva a chronologie, ale ty jsou na pozadí paralely.
    Tato kniha se mi velice líbila a čtení jsem si naprosto užila, kromě detektivní zápletky naleznete i prvky romantiky (viz ukázka níže). Byla tak čtivá a celkově velice vydařená, že bych ji mohla chválit až do nebe, ale… Trošku mě opět zamrzely pravopisné chyby a výpustky, jež se tu a tam vyskytly. I přes tuto chybičku na kráse příběh knihy hodnotím velice pozitivně. Člověk si u čtení odpočine, nemusí složitě nad něčím přemýšlet a jen se nechá autorem vodit po místech činů. Pokud však budete chtít přemýšlet a hledat s hlavními postavami viníka, klidně můžete, já jsem to zkusila také, nicméně autor zapletl příběh tak dokonale, že zločince stejně odhalíte až v úplném konci, kdy vám bude odhalen. Motiv celého případu je velice zajímavý, pokud si kladete otázku: Jaký?, tak si knihu přečtěte, věřte, že nebudete litovat a skvěle se pobavíte. Dokonce jsem se velice často také při čtení smála, celá parta přátel řešících vraždy je velice vtipná a věřte, že se v jejich společnosti u vody, nebo i doma jistě nudit nebudete.
    „Od návštěvy funkcionalistického domku v Zaloňově se s jeho majitelkou, paní Sofií, matkou zrzavých dvojčat, sešel dvakrát, když přijela do Hradce na nákupy. Nedělal si u ní naděje, byl o třicet pět let starší, o víc než to měl s manželkou, ale jako by ho Sofie vyváděla z historického omylu. Letmě doteky, úsměvy, smích.“ (s. 169)
    Knihu bych doporučila všem, kteří mají rádi knihy s detektivní zápletkou a nevadí jim špetka lásky, i když ta je opravdu jen na pozadí celého příběhu. Titul vám mohu vřele doporučit, věřím, že budete spokojeni. Knihu hodnotím krásnými 100 %.
    Touto cestou bych ráda poděkovala nakladatelství MOBA za poskytnutí recenzního výtisku. Pokud se vám recenze líbila, kniha vás zaujala a toužíte si ji přečíst, můžete ji zakoupit zde.
    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):
    Série:                  Karel Schwarz (13.)
    Žánr:                   Detektivky, Literatura česká
    Rok vydání:        2016, 1. vydání originálu: 2016
    Počet stran:         256
    Nakladatelství:    MOBA (Moravská bastei)
    Edice:                  Původní česká detektivka
    Vazba knihy:       vázaná
    ISBN:                  978-80-243-6979-2

    Uložit

  • Ruce – Otokar Březina (minirecenze)

    32/40

    Ruce

    Otokar Březina

    Obálka
    Milujete poezii, u níž musíte přemýšlet nad souvislostmi? Pokud ano, tak tvorba symbolistních básníků je pro vás jak stvořená. Potěším vás, Otokar Březina je právě autorem patřícím k české moderně, jež přinesla do české literatury několik přístupů a jedním z nich je právě symbolismus. V jeho duchu Otokar Březina sepsal svou sbírku básní s názvem Ruce.
    Tato sbírka poprvé vyšla v roce 1901 a myšlenky, jež do ní autor zakódoval a jež se v ní plně formují, se obrací k jisté formě mystiky. V této oblasti Otokar Březina položil základní kameny a stal se tak předchůdcem mnoha dalších autorů, kteří šli v jeho šlépějích.
    Ve sbírce je kladená velká míra symboliky právě do rukou. Pro autora jsou ruce symbolem lásky, ale také spojení a sounáležitosti mezi lidmi, dále však symbolizují tvrdou práci, jež může být pro člověka vysvobozující. Z čeho jej může vysvobodit? Pokud se člověk něčím proviní, práce ho může osvobodit z jistého začarovaného kruhu. Vina dle autora člověka doprovází už od úplného počátku jeho života.
    Tato básnická sbírka pro mě byla interpretačně trošku náročnější. Na takovouto nálož metafor a symbolických vyjádření jsem opravdu nebyla připravená. Některé věci jsem si musela přečíst třeba i dvakrát, někdy i třikrát, abych pochopila, co danou slokou chtěl básník říci. Básně jsou vcelku dlouhé a jsou vyvedeny v zajímavých verších. Již od oka ve vás budou budit zvláštní dojem. I přesto peripetie a interpretační problémy hodnotím básnickou sbírku velice pozitivně. Vděčím jí za seznámení se se skvělým básníkem a se symbolismem. Tuto sbírku po několika přečteních mohu hodnotit krásnými 95 %. Vřele doporučuji všem, kteří se zajímají symbolismem a nebo rádi u čtení přemýšlí a interpretují.
    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):
    Žánr:                    Poezie
    Rok vydání:         1944, 1. vydání originálu: 1901
    Počet stran:          112
    Nakladatelství:    Tribun EU
    Vazba knihy:        vázaná
  • Radosti života – František Gellner (minirecenze)

    31/40

    Radosti života

    František Gellner

    Obálka

    Milujete básničky, v nichž se odráží život básníka, jeho radosti, ale i strasti? Pokud ano, tato sbírka básní je určena právě vám a mohu vám ji vřele doporučit.

    Gellner byl při tvorbě svých básní vždycky skeptikem a i zde se jeho skepse projevuje. Jeho básně v této sbírce hodně vypovídají o jeho způsobu života. Lyrický subjekt v jeho básník vždy promlouvá jako nepřizpůsobivý „zlobivý mladík“. Tu se opije, tu se nakazí nějakou nemocí a mohla bych klidně jmenovat dále, ale nebudu. Přenechám to na vaší interpretaci. Věřím, že tam najdete ještě mnohem více zajímavých motivů a třeba se i zamyslíte.
    Stylizace lyrického subjektu na čtenáře působí velice autenticky, pokoru bychom v tomto díle hledali velice dlouho a nenašli bychom ji. V básních se vyskytuje spousta ironie. Může být zbraní bojovníka, rytíře z kaváren a hospod, ale určitě bychom našli i spoustu dalších možností, v čem by mohla být a je uzavřena.
    Všechny básně nesou téměř písňový tón, jsou pravidelné a melodické. Autor se prostřednictvím veršů snaží vypsat z problémů společnosti jeho doby a hodně toho o ní vypoví. Kniha je tedy velice atraktivní i pro soudobého čtenáře.
    Musím říci, že mě tato sbírka nadchla. Četla se mi velice dobře a interpretaci jsem si užívala. Sice se vyskytují metafory a další básnické figury, ale ty vždy dají čtenáři zajímavý finální obrázek. Kniha je malinká a útloučká, čte se velice rychle. Mohu ji vřele doporučit. Za sebe hodnotím krásnými 100 %.
    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):
    Žánr:                   Poezie
    Rok vydání:        2008, 1. vydání originálu: 1903
    Počet stran:         60
    Nakladatelství:    Tribun EU
    Vazba knihy:       brožovaná
    ISBN:                 

    978-80-7399-386-3

    Uložit