Iwíkova knihovna

stůžek knížek dorovná

Rubrika: Recenze

  • Zimní válka

    Petri Sarjanen

    Bílá smrt – Příběh legendárního odstřelovače Zimní války Sima Häyhäho

    Bílá smrt - Příběh legendárního odstřelovače Zimní války Sima HäyhähoTuto knihu jsem si přečetla na doporučení Darinky. Na knihu jsem se těšila, myslela jsem si, že se bude jednat o detektivku, protože jsem nějakým záhadným způsobem nepřečetla její podtitul. Když jsem vzala knihu do ruky, tak jsem hned zjistila, že jsem se náramně popletla. Kniha je válečná a ještě ke všemu dokumentární. Než jsem se začetla, dalo mi to celkem zabrat, ale nakonec se to zlomilo s nástupem děje. Dějová linie však byla i tak psána dokumentárním stylem.
    Myslím si, že kniha má velký potenciál zaujmout hlavně čtenáře, kteří se zajímají o historii válek. Příběh této knihy se odehrává na počátku druhé světové války, v úvodu se dočtete i okolnosti vypuknutí této války. Záběr tohoto příběhu je tedy velice široký, protože nemonitoruje jen boj mezi Finskem a Ruskem.
    Hlavním protagonistou knihy, jak už prozrazuje její název, je odstřelovač Sim Häyhä. Kniha začíná povídáním o tom, kde bydlel již od dětství a o jeho ambicích. Při prvních náznacích občanské války se dá k občanské vojenské jednotce a zde začíná svou slibnou kariéru odstřelovače. Velice mě zasáhl nejen konec jeho kariéry (přečtěte si a zjistíte, co se mu přihodilo), ale i to, jak prožil své stáří.
    Na konci knihy je celkem podrobný popis toho, jak by se měl odstřelovač chovat, co je jeho úkolem, jak zacházet se zbraní, jaký cíl z jaké vzdálenosti musí zasáhnout a další zajímavé informace. Abych se přiznala, dost mě zaskočila informace, že nejdůležitější vlastností každého odstřelovače je lidskost. Zaskočila mě z toho důvodu, že jsem tyto vojáky viděla do přečtení této knihy jako vrahy. Když jsem se však na konci zamyslela, došlo mi, že pracují pro dobro své vlasti a nevraždí jen pro svou radost. Na druhou stranu si pokládám otázku, zda by nebylo lepší žít pouze v míru a takovéto zaměstnance nepotřebovat? Ano i takovou otázku si při čtení položíte a věřte tomu, že jich bude určitě mnohem více.
    Co se mi na knize líbilo? Ač jsem měla ze začátku sto chutí knihu odložit pro její dokumentární popisy, nakonec jsem byla ráda, že jsem tuto část přelouskla a neodložila. Autor používá zajímavých jazykových prostředků pro oživení textu a vybudování jednoduché dějové linie, která se prolíná s dokumentárním rámcem.
    Co mě zaujalo? Na konci knihy se autor svěřil s tím, že pro tvorbu knihy čerpal nejen z literatury, ale i z rozhovorů s aktéry zimní války. Někteří z nich dokonce napsali knihy, které též byly cennými prameny pro Sarjanenovu tvorbu. Autor se dokonce setkal i se Simem, kterému v té době bylo 94 let. Dalo mu prý velkou práci, než ho přesvědčil k tomu, aby po sobě zanechal hmotný odkaz.
    Co se mi nelíbilo? Toto je opravdu těžké říci, jak jsem již psala výše, kniha ve mně vyvolala rozporuplné pocity. Dlouho jsem nevěděla, co od ní očekávat a celkem dlouho jsem se musela přemlouvat, abych ji dočetla. Nakonec jsem však byla ráda, že jsem ji přečetla celou.
    Doporučení: Pokud se do ní pustíte, nenechte se odradit. Určitě se dočkáte svým způsobem osobního naplnění a obohacení.
    Bibliografické údaje:
    Orig. název:      Valkoinen kuolema
    Žánr:                 Literatura světová – Literatura faktu
    Rok vydání:      2015, 1. vydání originálu: 2012
    Počet stran:       152
    Nakladatelství:  Mladá fronta
    Edice:                Arma & Musae
    Vazba knihy:    vázaná s přebalem
    ISBN:               978-80-204-3558-3
    Co vy? Četli jste knihu a jaký názor na ni máte?

    Uložit

  • Vraždy v Liberci… a okolí

    Jindřiška Ptáčková
    Spravedlnost má zpožděníDlouho jsem si toužila přečíst knihu, která se bude odehrávat v prostředí, jež znám osobně. Chtěla jsem zjistit, jak to na mě bude celé působit. Abych pravdu řekla, tak tato kniha moje očekávání naplnila a krásně jsem si mohla představit, kde se děj odehrává. Výběrem jsem určitě zklamaná nebyla. Zápletka byla čtivá a bylo velice zajímavé pozorovat, psychologii postav a postup vyšetřování vůbec. Rozuzlení mě dosti překvapilo, protože bych vůbec nečekala, že to takhle skončí.
    O ději: Jak jsem již naznačila v nadpise, kniha se odehrává v Liberci a jejím okolí, i když je pravda, že je tam občas zmínka o Praze, protože jeden z vyšetřovatelů je Pražák. Dva kamarádi jedou vyprovodit své blízké na letiště v Ruzyni (děj se odehrává ještě před přejmenováním) a zde se po x letech setkávají. Vašek (z Městce) přemluví Viktora (z Prahy), aby si udělal výlet s ním do okolí Liberce. S návratem do svého rodiště si Viktor vzpomene na jeden případ, který ho v 60. letech osobně zasáhl, ale nebyl vyřešen. Rozhodne se, že na “dovolené” tento  případ vyřeší. Povede se mu to? Koho při pátrání potká? O tom se dočtete právě v této knize.
    Co se mi na knize líbilo? Kniha mě zaujala způsobem, jakým je napsaná. Čtenář je vtažen do děje a dokud se nedozví, jak to vše dopadne, tak má problém ji odložit. Jsem toho živým příkladem. Dále musím vyzdvihnout jazykové prostředky, které autorka používala ke gradování napětí, používání severočeského dialektu, se kterým se tu v okolí můžete ještě občas setkat a také zajímavé peripetie.
    Co mě v knize zaskočilo? O tom, že mě zaskočilo rozuzlení jsem psala již výše. Ale překvapilo mě i používání některých slov. Například věta: “Mohli by zde po té cyklostezce jezdit na onlajnech.” Nevím, zda se jednalo o úmysl z důvodu toho, že hlavní protagonisté jsou již starší, nebo přepis. Toť otázka. Ale to je tak jediná chybka.
    Při získávání informací o knize jsem zjistila, že se jedná o sérii knih a už se těším, až se ke mně dostane další díl. Kniha určitě stojí za pozornost a doporučila bych ji všem, kteří mají rádi detektivky a příběhy z okolí, kde se dennodenně pohybují, nebo město aspoň osobně znají. Toto však vůbec není podmínkou, věřím tomu, že učaruje i tomu, kdo město nezná.
    Bibliografické údaje:
    Série:                    Viktor Eret (1.)
    Žánr:                     Literatura česká – Detektivky
    Rok vydání:          2013, 1. vydání originálu: 2013
    Počet stran:           280
    Nakladatelství: MOBA (Moravská bastei)
    Vazba knihy:         vázaná
    ISBN:                    978-80-243-5251-0

    A co vy? Četli jste již knihu? Co jste na ni říkali?

    Uložit

  • Jak se píší dějiny?

    Dějepisectví starověké

    Josef Dobiáš

    Dějepisectví starověkéToto je další z knih, kterou jsem si měla přečíst pro školní potřebu. Musím však říci, že mě velice překvapilo, že se celá kniha dá promítnout i do našeho každodenního života. Autor se zabývá tím, jak se dívali naši předkové ve starověku na  historii. Myslím si, že je kniha napsaná velice dobře, protože dnešního čtenáře donutí přemýšlet nad tím, zda se dostatečně zabývá tím, kdo byli jeho předkové. Popřípadě si klást otázky, co by se dalo změnit a jak.

    Hodně lidí se zabývá hlavně současností a budoucností, ale vůbec nemyslí na minulost. Přitom ta nám přináší ponaučení, abychom neopakovali chyby, které jsme již několikrát udělali. Měli bychom se nad tímto zamyslet. Věřím tomu, že se současnou situací můžeme hodně zahýbat a změnit ji k  lepšímu.

    V knize nepočítejte s žádným příběhem, jedná se o faktografii starověkého dějepisectví. Dozvíte se, kde se začali dějepisem jako první zabývat. Jak to dělali. Jak datovali. Kniha je rozdělena do několika kapitol: Mezopotámie, Egypt, Řecko a Řím. Poslední kapitola se týká náboženského dějepisectví.

    Knihu hodně oceňuji za to, že v sobě ukrývá hluboké ponaučení. Nicméně musím říci, že se mi hodně špatně četla, protože celkem často byla prolnuta latinskými názvy, kterým jsem nerozuměla (to je moje chyba, autor za to nemůže). Jazyk v knize je již celkem historický a musíme se smířit s přeházeným slovosledem. To je ale asi tak vše, co bych jí vytkla. Pokud bychom se chtěli danou problematikou zabývat dále, najdeme téměř na každé stránce rozsáhlý poznámkový aparát se zdroji na použitou literaturu, se kterou autor pracoval.
    Knihu mohu vřele doporučit těm, kteří se rádi zabývají historií, ale zároveň i těm, kteří chtějí zjistit, jak se poučit z historických chyb nejen svých, ale i celého lidstva.

    Bibliografické údaje:
    Žánr:                        Naučná literatura – Historie
    Rok vydání:             1948, 1. vydání originálu: 1948
    Počet stran:              320
    Nakladatelství:         Historický klub
    Vazba knihy:            brožovaná s přebalem

    A co vy? Zabýváte se historií? Čtete o ní rádi? Poučili jste se z nějakých historických chyb?

  • Ať žijí kouzla!

    Michael Scott
    ČarodějTéměř před měsícem jste si na tomto blogu mohli přečíst článek, který měl téměř stejný popisek, akorát s tím rozdílem, že se týkal alchymie. Dnes jsem dočetla druhý díl série a musím se s Vámi podělit o své zážitky. Řeknu vám, že jsem měla vážné obavy, aby autor neusnul na vavřínech, ale to se nestalo.
    Druhý díl se mi zdá propracovanější a ještě o stupínek lepší než předchozí. Přibývá zajímavých postav a s nimi spousta akčních situací. Autor i zde používá postav, které byly reálné. K manželům Flanelovým a doktoru Dee v tomto díle přibydou knižní manželé Johanka z Arku a Nicollo Machiavelli, který zde vystupuje nejen jako čaroděj, ale zároveň jako velitel jednotky tajné služby.
    Příběh se tentokrát přesouvá z území Ameriky na starý kontinent, konkrétně se octneme při jeho čtení v ulicích Paříže. Díky popisům si může čtenář živě představit, jak místa vypadají. Zároveň to dopomůže i k jednoduššímu vžití do děje. Příběh byl strhující a četl se úplně sám.
    K ději: Příběh plynule navazuje na předchozí díl. Na začátku se dočtete o tom, jak se dvojčata s Nicolasem a Scatty dostanou do Francie. Když zjistí, kde vůbec jsou, panuje v nich velký neklid, protože neví, jak se mají dostat ven. Poruší laserový paprsek alarmu a dostávají se z místa (zjistěte sami, kde se ocitnou a jak) pryč. Když utíkají, potká je neštěstí. Dr. Dee stihne na jejich přítomnost upozornit Nicollu Machiavelliho, který po nich začne pátrat. Jak to všechno dopadne se dozvíte na téměř 500 stranách velice čtivého napínavého textu.
    Co se mi líbilo? I tentokrát mě na první pohled velice zaujala obálka knihy. Kniha měla stejně jako první díl, velká písmena a četla se velice dobře a rychle.
    Co se mi nelíbilo? Opět nemohu jen chválit. Musím upozornit na pár pravopisných chyb a špatně vyskloňovaných slov, ale i přes to jsem si čtení užila.
    Již teď se těším na další díl. Jsem zvědavá, kam se s hlavními protagonisty dostaneme příště, co zajímavého zažijí a jaké historické postavy v knize ožijí tentokrát.
    Bibliografické údaje:
    Orig. název: The Magician
    Série: Tajemství nesmrtelného Nikolase Flamela (2.)
    Žánr: Sci-fi a fantasy – Romány
    Rok vydání: 2008, 1. vydání originálu: 2006
    Počet stran: 472
    Nakladatelství: Knižní klub
    Překlad: Zuzana Zábrodská
    Vazba knihy: vázaná s přebalem
    ISBN: 978-80-242-2270-7
    A co vy? Pokusíte se pustit do této zajímavé tajuplné série?

    Uložit

  • Bylo, nebylo… Přemyslovci

    Kosmas
    Kosmova kronika českáDnes jsem dočetla knihu, o které jsem si původně myslela, jak mě vůbec nebude bavit. Přeci jen se opět jednalo o splnění povinnosti do školy. Byl to však hloupý předsudek. Více se dozvíte níže.

    Knihu jsem si doslova užila od prvních stránek. Autor v ní líčí události, které se odehrávaly na našem území od počátků rodu Přemyslovců až do roku 1125, kdy dílo končí smrtí z důvodu smrti autora, ta je zmíněna na posledních řádcích. Dozvíte se v ní, jak byla poslána družina pro Přemysla Oráče, aby se stal vládcem v české zemi. Situace, které se děly při návštěvě družiny u Přemysla, který pak s nimi odchází ze Stadic do Prahy. Toto považuji za základní kámen našeho národa a myslím si, že je tato kniha skvělým a velice čtivým přehledem vlády Přemyslovců.

    Kniha je psána realisticky, protože se jedná o kroniku. V epilogu jsem se však ale dočetla, že počáteční kniha I. byla psána dle pověstí a vyprávění, takže je na čtenáři, aby si interpretoval, co by pravda mohla být a co naopak ne. II. a III. kniha už je psána dle skutečnosti, protože v době, kdy se děj odehrává autor žil.

    Občas se v díle objevují archaismy, ale jejich význam je na konci vyložen ve vysvětlivkách, takže se nemusíte bát toho, že nebudete vědět, co chtěl autor říci. Zároveň se zde setkáte i s přechodníky a dalšími způsoby obohacení českého jazyka. Touto svou jazykovou bohatostí mě kniha velice potěšila. Zároveň se mi líbilo barvité líčení, např. líčení bojů, situace s vypíchnutým okem atd.

    Jak jsem již psala, kniha stojí za přečtení. Dozvíte se něco nového z dějin, ale zároveň se přesunete v čase o pár století a prožijete si děj díky barvitému líčení s postavami. Rozhodně stojí za to odhodit své předsudky a zkusit tuto knihu vzít do rukou.
    Žánr:                     Literatura česká – Ostatní
    Rok vydání:         2005
    Počet stran:          304
    Vazba knihy:       vázaná s přebalem
    ISBN:                  80-7185-515-4
    Četli jste? Líbila se vám také?

    Uložit

  • Ať žije chemie!

    Michael Scott
    Alchymista

    Na základní škole jsem si říkala, že už v životě nechci vidět nic, co se týká chemie. A najednou stojím v knihovně před regálem knih a jedna se tam na mě usmívá. Vezmu ji do ruky a co nevidím, název Alchymista. Bum, chemie byla zpět. Najednou se ohlédnu a vedle mě stojí kamarádka, můžete juknout na její facebookový blog zde. V tu chvíli poklepala na knihu, kterou jsem držela v ruce a říká: „Tu si přečti, opravdu stojí za to.“ Dala jsem na její rady a musím říci, že nelituji.

    K ději: Kniha je zajímavou směsicí sci-fi a mytologie. Pojednává o dvojčatech, které se ranou osudu zapletou do světa nadpřirozena. Josh je na brigádě v knihkupectví u Nicka Fleminga a jeho ženy Perry. Jeho sestra Sofie, pracuje v kavárně, která je naproti knihkupectví. V osudný den ráno vtrhává do knihkupectví podivná formace mužů a Sofie s Perry sledují z kavárny divnou situaci, která se děje v knihkupectví. Obě se rozeběhnou Nickovi na pomoc a problém je na světě. Dvojčata jsou zapletena do tenat nadpřirozených bytostí, jejich schopností a dokonce mají podstoupit probuzení svých kouzelných schopností. Jak vše dopadne? Přežijí?
    Knihu Vám musím vřele doporučit. Budete napnuti od začátku do konce. Sice je určena pro čtenáře od 12 let, ale myslím si, že dokáže svým kouzlem učarovat i mladší. Je velice čtivá. A já musím poznamenat: „Káťo, děkuji za skvělý tip!“
    Co se mi líbilo: První, co mě již na první pohled zaujalo, byla její obálka, která slibovala opravdu zajímavý příběh. Když jsem knihu otevřela, tak mě mile překvapila velikost písmen, kniha se díky nim četla téměř sama a ač má 400 stran, tak je máte přečteny během chvilky. Tento fakt by mohl oslovit zejména dětské čtenáře, ale potěší to i dospělého.
    Co se mi nelíbilo: Nemohu však knihu jen chválit a pět na ni ódy. Pár drobných chybek se na ní našlo. Například občasné překlepy a několik špatně vyskloňovaných slov. Za to však autor knihy nemůže.
    Bibliografické údaje:
    Nejnovější vydání:        Knižní klub – 2007
    ISBN:                            978-80-242-2024-6
    Počet stránek:               375

    Uložit

  • Co je to naděje?

    Christina Baker Kline
    Vlak nadějeTato kniha mě zaujala už svým názvem, a tak jsem se do ní s velkým očekáváním pustila. Nebudu dlouho mlžit, děj čtenáře tak vtáhne, že není možnost knihu v podstatě odložit. Narazila jsem na ni v rámci doporučení na jedné facebookové stránce a za tuto zmínku jsem nesmírně vděčná.
    Trocha děje:
    Kniha mě zaujala svižným čtivým dějem. Je psána ve dvou dějových liniích, o kterých jsem si původně myslela, že se k sobě vůbec nehodí a nenavazují na sebe. V půlce knihy se však vše vysvětluje. Děj je vyprávěn o dvou různých lidech, jejichž životní příběh je velice poutavý, ale zároveň celkem smutný.
    První dějová linie patří 17leté Molly, která žije v pěstounské rodině. Tato linka se odehrává v roce 2011. Molly vypráví, že když byla malá, tak jí zemřel při autonehodě otec a matka se pominula. Dívka se dostala do dětského domova a během svého života toho mnoho zakouší. Za jeden svůj prohřešek je odsouzena k 50 hodinám veřejně prospěšných prací a zde se do příběhu začne vkládat druhá linie. Tou je vyprávění staré paní, jedná se o její vzpomínky na dětství. Mnohdy mi bylo celkem smutno z toho, jak se v Americe během let 1929–1943 jednalo s malými dětmi, které byly sirotky. Jaká úskalí je v jejich životech potkají? Budou si dívka se stařenkou rozumět a najdou k sobě cestu? To vše se dozvíte v této zajímavé knize.
    Můj názor:
    Tato kniha je jednou z těch, které ve čtenáři zanechají hlubokou stopu. Příběh je jímavý a během jeho čtení jsem v některých pasážích měla co dělat, abych neuronila slzu. Jediné, co mě zamrzelo, že už příběh skončil. Věřím tomu, že se vám bude určitě také líbit.
    Nejvíce mě překvapilo:
    Na závěru knihy si přečtete v poděkování, jak autorka knihu tvořila. Klobouk dolů před ní. Myslela jsem si, že se jedná o pouhou smyšlenku. Nakonec se ale přesvědčíte o pravém opaku. Autorka zjišťovala informace o vlacích naděje a setkávala se s těmi, kteří tyto „transporty“ přežili. Sbírala informace z kronik a dalších cenných pramenů. Proto bych dílo označila za zajímavý pramen k mapování sociologické problematiky na území USA v průběhu let 1929–1943.
    Bibliografické údaje:
    Orig. název: Orphan Train
    Žánr: Literatura světová – Romány
    Rok vydání: 2015, 1. vydání originálu: 2013
    Počet stran: 264
    Nakladatelství: Albatros Media – Plus
    Překlad: Kateřina Kovářová
    Vazba knihy: vázaná
    ISBN: 978-80-259-0362-9
    A co vy? Četli jste knihu? Líbila se vám?

    Uložit

    Uložit

  • Tajemství dutého stromu

    Pod dutým stromem
    Vítězslav Hálek

    Pod dutým stromemDnes jsem si pro recenzi vybrala klasickou knihu z období 2. poloviny 19. století. Asi si řeknete, jak jsem na daný titul přišla, když není moc známý. Ve výuce literatury 19. století jsme si povídali právě o tomto autorovi. Na příští hodinu jsme si měli načíst povídku Bajrama. Když jsem navštívila Krajskou knihovnu v Liberci, zjistila jsem, že všechny sborníky, které danou povídku obsahují, byly vypůjčeny. Tento malý zádrhel mě však neodradil od toho, abych se šla podívat do oddělení, kde se nacházejí Hálkova díla. Zde jsem našla právě tuto útloučkou a formátově překvapující knihu. Když jsem ji otevřela, byla jsem mile překvapena velikostí písmen.
    Dílo (novela) pojednává o životě na vesnici, o radostech a strastech a o tom, zda se s nimi člověk dokáže vypořádat. Hlavním hrdinou je Veník, kterému umřela maminka. Jeho kamarádka Krista, která se také v knize hojně vyskytuje a dalo by se říci, že je druhou hlavní postavou, je sirotkem. V knize je častým motivem smrt a smutek. Dalšími motivy, které se v díle hojně objevují, jsou hudba, zpěv a putování. Putování je projevem romantismu.

    Hálkovi nelze odepřít to, že umí krásně popsat přírodu a charakter postav. Při čtení jeho popisů si čtenář může krásně představit, jak vypadá místo, kde se děj odehrává, nebo postavy, které se zde objevují. K tomuto účelu používá prostředků, které čtenáře nenudí. Spíše se v něm snaží probudit zájem.

    K ději:
    Na začátku nám vypravěč popisuje situaci, kdy dosáhne Veník 12 let věku a začíná pást ovce. Na pastvu si s sebou může vzít housle, které pak v dalším příběhu hrají velkou roli. Na louku, kde pase ovce, za ním přichází každý den Krista. On hraje, ona zpívá. Asi ve čtvrtině knihy umírá Veníkův otec a děti se vydávají na dlouhou pouť. Kam jdou? Jakou roli v příběhu hrají housle? Co se stane s dětmi? Ano, je to spousta otázek, odpověď na ně naleznete právě v této novele.

    Můj názor:
    Nemám, co bych knize mohla vytknout. Líbila se mi. Líbily se mi popisy, které nebyly nudné. Dále považuji za velké pozitivum to, že autor přesně ví, kdy má do svého díla zakomponovat trošku napětí, kdy ho zvolnit a kdy příběh nechat vygradovat. Knihu bych doporučila všem, kteří si rádi přečtou klasiku a nevadí jim, když je děj smutný.

    Bibliografické údaje:
    Název: Pod dutým stromem
    Autor: Vítězslav Hálek
    Nakladatel: České národní knihkupectví, antikvariát a nakladatelství
    Místo: Praha
    Rok vydání: 1940
    Edice: Odkaz národu
    Počet stran: 62

  • Židé vs. Římané

     Válka židovská II.: Zkáza Jeruzaléma
    Flavius Iosephus

    Pro dnešní recenzi jsem si vybrala knihu, která je opět vhodná pro čtenáře, kteří se zajímají o historii (tentokrát o expanzi Římské říše) a pro studenty historie – zejména starověku. Děj se odehrává v 1. století našeho letopočtu.

    Válka židovská IIKnihu jsem četla ze studijních důvodů a myslím si, že můj výběr byl znovu více než dobrý. Opět je středem zájmu mého referátu a musím poznamenat, že jsem zase měla šťastnou ruku ve výběru. Proč? Důvod si přečtete níže.

    Když jsem si četbu vybírala, bylo mi řečeno, že je kniha tlustá, čehož jsem se docela zalekla (ne že by mi vadily obsáhlé knížky, spíše naopak, ale referát mám mít příští týden a bála jsem se, že nestihnu knihu přečíst). V knihovně jsem nakonec byla velice mile překvapena. Sice je dílo rozděleno do dvou knih, ale ta, kterou jsem měla číst, má JEN překvapivých 266 stránek poutavého čtení. Když jsem se začetla, nemohla jsem se odpoutat. Na to, že byla kniha napsána v 1. století n. l., tak autor používal velice zajímavých literárních prostředků, které čtenáře vtáhnou do děje. Ano, děj je tu na prvním místě.

    Dle názvu byste si mohli myslet, že se jedná o encyklopedii židovského života, opak je však pravdou. Již v úvodu se seznámíte s životem autora a zjistíte, že byl přímým účastníkem děje, který popisuje – jeho dílo je tudíž možné označit jako kroniku židovského lidu sledující 3 roky (70–73 n. l.), během nichž vrcholila válka mezi Římany a Židy. Autor vystupuje v roli vypravěče, ale zároveň i jedné postavy v ději, pokud si knihu přečtete, tak určitě poznáte…

    Kniha zachycuje nejen bohatství, kterým oplýval Jeruzalém, ale i zvyky jeho obyvatel. S těmito informacemi se seznámíte nenásilnou formou příběhu. Když se začtete, zjistíte, že některé vlastnosti, které se projevily na postavách, jsou aktuální i pro dnešní dobu – úskočnictví, pýcha, neústupnost, neoblomnost, zuřivost, bojovnost, agresivita… mohla bych pokračovat ve jmenování, ale byl by to dlouhý seznam. Dále je však zachycena i pozitivní schopnost kooperace a ochrany.

    Po přečtení knihy na mě padly smíšené pocity, říkala jsem si: Kdo byl vlastně ten špatný? Římané, nebo Židé? Knihu psal Žid, ale z děje čtenáři asi přijde, že se spíše přiklání k taktice a chování Římanů. V některých situacích se mu ani nedivím, protože tolik krutosti, kolik na sobě dokázali Židé napáchat, jsem snad ještě nikdy neviděla. Děj už více nastiňovat nebudu, myslím si, že jsem k němu napsala až příliš. Přesunu se k tomu, co se mi na knize líbilo a co ne.

    Líbilo se mi: V knize se mi moc líbilo prolínání jednotlivých dějových linií, které do sebe nádherně zapadaly a utvářely velice zajímavý celek. Otázkou je, zda a do jaké míry bude čtenář ději věřit. Nicméně na mě Flaviovo vyprávění působí velice autenticky.

    Nelíbilo se mi: Jediné, co bych dílu vytkla, je jeho členění. Každá kapitola je dělena na odstavce a v každém odstavci jsou uvedena čísla. Dlouho jsem přemýšlela nad tím, co tato čísla znamenají. Až v konci knihy, kdy jsem narazila na slovník s vysvětlivkami, jsem zjistila, že se jedná o číslování paragrafů, které slouží pro snadnější orientaci ve vysvětlivkách. Autor pak jednoduše napsal, že se dané slovo nachází v dané kapitole a zároveň je připsáno číslo paragrafu.


    Orig. název: Flavii Iosephi Opera omnia
    Žánr: Literatura světová – Romány historické
    Rok vydání: 1992, 1. vydání originálu: 1992

    Počet stran: 272
    Nakladatelství: Svoboda
    Překlad: Jaroslav Havelka, Jaroslav Šonka
    Edice: Antická knihovna
    Autor obálky: Anna Kubů
    Vazba knihy: vázaná s přebalem
    ISBN: 80-205-0210-6

  • Žít dál? A jak vůbec?

    Marliese Arold
     
    Já chci přece žít!: Naďa je HIV pozitivníOtázka, kterou jsem si položila v názvu tohoto příspěvku, je více než výstižná. Proč? Odpověď naleznete níže.

    Knihu jsem si půjčila na základě inspirativní anotace, kterou jsem si přečetla v jiné podobné knize. Téma mě celkem zaujalo, tak jsem pro ní hned druhý den běžela do knihovny.

    Dle názvu jsem se mylně domnívala, že se bude jednat o dívku, která si prošla těžkou životní situací – drogy apod., ale…

    V první kapitole se čtenář seznámí s hlavní hrdinkou Naďou, která je aktivní, ráda hraje volejbal a žije naprosto normálním životem. Naďa vypráví i o svém bývalém příteli Petrovi, který se odstěhoval s rodiči do Egypta. Seznámili se spolu v nemocnici. On byl po nehodě a po operaci a ona byla nemocná. Dali se spolu dohromady a nějakou dobu spolu chodili. Krátce před tím, než odjel Petr do Egypta se spolu rozešli. Naďa si žije dál svým aktivním sportovním životem a po několika měsících se zamilovává do Marka.

    Děj knihy se však zlomí ve chvíli, kdy se Petr Nadě znovu ozve. Pošle jí dopis. Ta se z dopisu v první chvíli raduje, ale když ho otevře, naskočí jí husí kůže (stejně jako zákonitě musí v tuto chvíli naskočit každému čtenáři). Dozvídá se krutou zprávu, že byl Petr v době, kdy spolu chodili nakažený virem HIV, který u něj později propukl v nemoc – AIDS. Naďa je kvůli dopisu velmi rozladěná, nejistá a bojí se komukoliv cokoliv říci. Nakonec se rozhodne jít ke svému lékaři a nechá si udělat test. Doktor jí o pár dní později sděluje konečnou diagnózu: „Naďo, jsi HIV pozitivní.“ Pro Naďu se v tu chvíli zbořil celý svět. Jak kniha dopadne a co dívka vše prožije? Bude se muset něčeho vzdát? Jak se na ni budou dívat ostatní? To jsou otázky, na které naleznete odpověď právě v této knize.

    Knihu bych doporučila všem, kteří si rádi přečtou příběhy ze života a nevadí jim, když jsou smutné. Zároveň bych ji ráda označila za knihu osvětovou, protože v ní je na málo stránkách (136 str.) vměstnáno spousty důležitých informací, které by měl každý vědět.

    Po přečtení se ve mně cosi zlomilo a došlo k soucitu a porozumění. Každý se totiž lidem, kteří jsou HIV pozitivní, nebo AIDS nemocní vyhýbá. „Postižený“ se najednou stává vytěsněným ze společnosti a lidé se ho bojí, ač neprávem.

    Výtky: Jediné, co bych knize vytkla, je asi její konec, zdá se mi otevřený. Pokud bych byla na místě autorky, asi bych příběh uzavřela jiným způsobem.

    Líbilo se mi: Určitě se mi líbila nenucená osvěta. Příběh, který ukáže, co je špatně a popřípadě jak se zachovat k člověku, který je virem postižen. Dále se mi líbilo zpracování děje – chvíle, kdy se vám zježí vlasy hrůzou, strach, radost…, každá chvíle dívčina života je zde popsána velice čtivým způsobem.

    Orig. název: Ich will doch leben!
    Žánr: Literatura světová – Romány
    Rok vydání: 2001, 1. vydání originálu: 1997
    Počet stran: 136
    Nakladatelství: Nava
    Překlad: Miloslava Hnízdilová
    Vazba knihy: vázaná
    ISBN: 80-7211-093-4

    Uložit