Vážení čtenáři,
dnešní Knihoměsíc představuje knihy, které jsem přečetla v měsíci srpnu 2019. Jak můžete vidět, v tomto měsíci jsem toho přečetla docela hodně. I tentokrát Knihoměsíc obsahuje jen mnou interpretované tituly.
(Pokračování textu…)-
Knihoměsíc s Iwčou # 5 – květen 2019
Vážení čtenáři,
dnešní Knihoměsíc představuje knihy, které jsem přečetla v měsíci květnu 2019. Jak můžete vidět, v tomto měsíci jsem toho moc nepřečetla, avšak oba tituly mě hluboce zasáhly. I tentokrát Knihoměsíc obsahuje jen mnou interpretované tituly.
(Pokračování textu…) -
Knihoměsíc s Iwčou #4 – duben 2019
Vážení čtenáři,
dnešní Knihoměsíc opět představuje knihy, které jsem přečetla v měsíci dubnu 2019, a audioknihy, jež jsem v tomto měsíci slyšela. Jak můžete vidět, v tomto měsíci jsem toho moc nepřečetla, avšak oba tituly mě hluboce zasáhly. I tentokrát Knihoměsíc obsahuje jen mnou interpretované tituly.
-
Knihoměsíc s Iwčou #3 – březen 2019
Vážení čtenáři,
pravděpodobně víte, že Knihoměsíc je mou pravidelnou rubrikou. Nikdo z vás ale pravděpodobně nezná její historii. V roce 2019 na začátku jsme si s kamarádkou Terkou (na Instagramu @reziengli) daly předsevzetí, že spojíme síly a jednou za měsíc vydáme společně souhrnný článek o tom, co jsme v daném měsíci přečetly a slyšely. Co čert nechtěl, obě jsme si vesele četly a poslouchaly, zapisovaly poznatky, jež následně skončily hluboko v šuplíku. S ohledem na to, že Terka již tvoří jen na svůj Instagram, kde se pravidelně dělí se svými čtenáři o své postřehy a dojmy z knih, jsem se rozhodla šuplík vysunout a to, co v něm skončilo, poslat do světa. Některé články budou obsahovat jen díla, jež jsem slyšela či četla sama, v jiných článcích budou zahrnuty i seznamy od Terky. Tak pojďme na to.
Iwik:
Přečtené knihy:
- Děti a svět pohádek – zajímavá naučná kniha, která dospělému čtenáři odhalí taje pohádek.
- Serafína a drak – pěkná kniha plná napětí, čar a kouzel
- Cesta kolem světa za 80 dní – velmi dobře napsaná kniha. Přečteno v rámci únorové výzvy Knižního koutku IK.
- Moudrost lesa – povinná četba pro každého z nás o lese a o tom, jak to v něm funguje.
- Prima sezóna – re-reading čtivých příhod Dannyho Smiřického z pera Josefa Škvoreckého. Přečteno nové vydání knihy z nakladatelství LEDA pro účel sepsání recenze
- Ottla – úžasná kniha popisující život rodiny sestry Franze Kafky Ottly, jež byla postižena transportem Ottly do Terezína, odkud její kroky dále vedly do Auschwitz Birkenau, kde byla zplynována společně s několika svými kolegy ošetřovateli a dětmi z Bielostoku.
-
Knižní fobie: Seskvipedaliofobie
Seskvipedaliofobie – Strach z dlouhých slov
Seskvipedaliofobie, známá také pod ještě složitějším názvem hipopotomonstroseskvipedaliofobie, je poměrně kuriózní fobie. Označuje iracionální strach z příliš dlouhých slov, což je poněkud paradoxní vzhledem k tomu, že samotný název této fobie patří mezi ta nejdelší slova vůbec. Pro lidi trpící touto fobií může být stresující nejen číst či slyšet dlouhá slova, ale dokonce si na ně jen vzpomenout.
Původ názvu a jeho zvláštnost
Název „seskvipedaliofobie“ pochází z latinského „sesquipedalian“, což znamená „jeden a půl stopy dlouhý“ a často se užívalo pro popis dlouhých slov. Přípona „-fobie“ pak označuje strach či úzkost. Zajímavější je však druhý, delší název této fobie – hipopotomonstroseskvipedaliofobie. Ačkoli může evokovat něco spojeného s hrochy či monstry, jedná se spíše o nadnesené rozšíření původního termínu.
Jak se fobie projevuje?
Lidé trpící seskvipedaliofobií mohou pociťovat úzkost, paniku nebo dokonce fyzické projevy stresu při konfrontaci s dlouhými slovy. V některých případech se jedná o součást širších úzkostných poruch nebo logofobie, což je obecný strach ze slov. Tito lidé se mohou snažit vyhýbat odborným textům, literatuře nebo situacím, kde by mohli být vystaveni složitějším termínům.
Nejdelší slova v češtině a angličtině
Pro srovnání, jedno z nejdelších slov v českém jazyce je „nejneobhospodařovávatelnějšími“, které má 30 písmen. Přesto je stále o tři písmena kratší než název této fobie. V angličtině drží rekord například slovo „pneumonoultramicroscopicsilicovolcanoconiosis“, což je plicní onemocnění způsobené inhalací jemného křemenného prachu.
Seskvipedaliofobie v populární kultuře
Pokud jsi narazil/a na tento termín v literatuře, možná to bylo v knize Návod na vraždu pro hodné holky od Holly Jackson. Tento odborný název je zmíněn hned v první kapitole a může čtenáře pobavit svou absurditou. Fobie z dlouhých slov je často využívána jako zajímavost či vtipný paradox i v jiných knihách nebo filmech.
Zdroj: Knižní kalendář Knihy Dobrovský
-
Knihoměsíc – březen 2025
Vážení čtenáři, měsíc březen je za námi a já vám přináším souhrn všeho, co jsem v tomto měsíci přečetla a slyšela. Snažím se vám zprostředkovat všechny recenze, a to včetně těch, které vycházejí mimo stránky Iwíkovy knihovny. Ke všem recenzím vám vložím odkazy, abyste si mohli o mnou přečtených knihách zjistit více.
Přečtené knihy:
- Mark Baker – Čas proměn: Praha, Československo a Češi 80. a 90. let očima Američana (Mark Baker nabízí čtenáři nevšední pohled nejen na historické události, jež hýbaly naší zemí v těchto letech, ale zároveň představuje i mentalitu a kulturní rozdíly oproti volnému Západu. Jedná se o jedinečné a čtivé dílo, do něhož autor vložil kus sebe sama. Mohu vřele doporučit všem, kteří si rádi přečtou o historických kotrmelcích Československa, studentům historie, ale i příznivcům vyprávění ze života. To všechno totiž tato publikace nabízí.)
- J. R. R. Tolkien – Beren a Lúthien (Třetí dílo Johna Ronalda Reuela Tolkiena, které jsem měla možnost si přečíst v rámci své výzvy S Tolkienem rokem 2025, mě velmi mile překvapilo svou variabilitou a propracovaností. Skvělou redaktorskou práci na knize odvedl Tolkienův syn. Ten sebral všechny texty spojené s příběhem Berena a Lúthien a vystavěl z nich tak čtivé a podmanivé dílo. Ruku v ruce v jedné knize a v jednom příběhu jdou próza s poezií. V předmluvě je vysvětleno, jak bylo s texty nakládáno a co bylo potřeba udělat, aby vzniklo jednotné komplexní dílo.)
Četli jste, nebo jste slyšeli některý z titulů? Jaký je váš názor? Budu ráda za každý příspěvek a případná doporučení, co bych si mohla přečíst příště.
-
Alexandr Sergejevič Puškin – Evžen Oněgin
Příběh ztraceného člověka v romantickém hávu
Evžen Oněgin od Alexandra Sergejeviče Puškina patří mezi zásadní díla ruské literatury 19. století. Autor zde brilantně zpracovává postavu tzv. „zbytečného člověka“ – typického hrdiny ruského romantismu, který se nedokáže začlenit do společnosti, proplouvá životem bez cíle a nakonec zůstává sám, zahořklý a zklamaný. Puškin nabízí čtenáři příběh plný nenaplněných očekávání, vnitřních rozporů a marně hledaného smyslu života. Téma promarněných příležitostí a emocionální neukotvenosti se tak stává jádrem celé knihy.
Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):
Román ve verších o znuděném mladíkovi z vyšší společnosti se řadí k základním dílům světové literatury. Evžen Oněgin, přesycený společenským životem v Petrohradě, odjíždí na venkov, kde zdědil po svém strýci statek. Společnost mu dělá jeho věrný přítel, básník Lenský, ale splín Oněgina neopouští ani zde. Díky Lenskému se seznámí s Taťánou a ta je Oněginem okouzlena natolik, že se mu ze své lásky zoufale vyzná v dopise. Oněgin jí však neodpoví a její city odmítá… Poté, co v souboji svého přítele Lenského zabije, vydá se na bezcílnou cestu po světě, ale nenalézá ve svém životě smysl. Když si nakonec uvědomí svou chybu a vrátí se do Petrohradu, už je pro něho a Taťánu pozdě… Puškinovo vrcholné dílo je příběhem plným emocí a zvratů. Jeho hrdina bývá označován za tzv. „zbytečného člověka“ a Puškin v tomto románu, napsaném originální formou (tzv. puškinovským veršem), mistrovsky zobrazuje zmarnění lidského života.
Nenaplněná láska a životní kontrasty
Kromě hledání identity a životního směřování autor klade důraz i na citový život hlavních postav. Ústřední milostná linie mezi Oněginem a Taťánou zůstává nenaplněná, čímž Puškin podtrhuje tragiku jejich osobních rozhodnutí i společenských omezení. V díle se setkáváme s výraznými kontrasty – mezi městem a venkovem, mezi racionalitou a vášní, mezi společenskými konvencemi a touhou po svobodě. Tyto protiklady nejen dokreslují atmosféru příběhu, ale zároveň rozšiřují jeho výpovědní hodnotu o hlubší filosofické roviny.
Puškinova inspirace a styl
Zkušený čtenář si v textu všimne i vlivu dalších romantických autorů, například Percyho Bysshe Shelleyho, jehož ideály a obraznost se do Puškinova díla nenápadně vkrádají. Evžen Oněgin je psán formou veršovaného románu, což přidává knize na jedinečnosti a poezii samotné. Jazyk je bohatý, hravý a zároveň hluboký – přesně takový, jaký se hodí k velkým tématům, jimiž se kniha zabývá. Díky tomu je čtení nejen estetickým zážitkem, ale i výzvou k zamyšlení.
O autorovi – klasik ruské literatury
Alexandr Sergejevič Puškin je považován za zakladatele moderní ruské literatury. Jeho tvorba ovlivnila celé generace spisovatelů a jeho vliv je patrný dodnes. V Evženu Oněginovi mistrně spojuje romantický patos s jemnou ironií, což svědčí o jeho mimořádném literárním talentu a schopnosti vystihnout dobu i psychologii postav. Puškin dokázal vytvořit dílo, které je zároveň výpovědí o konkrétním historickém období i nadčasovou sondou do lidské duše.
Celkové hodnocení a doporučení
Evžen Oněgin je bezesporu čtivým a výjimečným dílem, které stojí za pozornost nejen milovníků poezie, ale i čtenářů, kteří hledají hlubší porozumění lidské povaze. Vřele doporučuji čtenářům sáhnout po překladu Josefa Hory, jenž skvěle vystihuje rytmus i tón originálu. Kniha osloví každého, kdo má zájem o ruskou literaturu, romantismus a poetickou reflexi života. Jde o dílo, ke kterému se lze opakovaně vracet a vždy v něm najít něco nového. Já už ho četla potřetí a vždy jsem v díle objevila něco nového.
Grafické hodnocení:
Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):
Vydáno: 1958, SNKLHU – Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění Originální název: Евгений Онегин (Jevgenij Oněgin), 1833 Překlad: Josef Hora Počet stran: 347 Jazyk vydání: český Ilustrace/foto: Karel Vodák Forma: klasická kniha Vazba knihy: pevná/vázaná Náklad: 10 000 ks -
Karel Čapek – Trapné povídky
Pestrá paleta trapnosti
Kniha Trapné povídky Karla Čapka představuje soubor osmi krátkých příběhů, které se zaměřují na téma trapnosti v nejrůznějších podobách. Čapek mistrně rozvíjí momenty lidské nepatřičnosti, rozpaků a situací, kdy se člověk ocitá v mezních nebo společensky nepříjemných okolnostech. Každá povídka zachycuje jiný aspekt této trapnosti – někdy se jedná o vnitřní boj postavy, jindy o konflikt s okolím, a často také o kombinaci obojího. Právě tato rozmanitost činí sbírku mimořádně zajímavou a čtenářsky atraktivní.
Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):
Soubor Trapné povídky se skládá z osmi povídkových próz (Otcové,Tři, Helena, Na zámku, Peníze, Surovec, Košile, Uražený, Tribunál) autora Karla Čapka. Dílo bylo poprvé vydáno v roce 1921. Všechny povídky pojí opět filozofické zamyšlení nad dvojí tváří člověka a smutnění nad lidským osudem.
Čtivost a jazyk jako pohlazení
Jedním z největších kladů Čapkovy tvorby je bezesporu jeho jazyk. Autorova schopnost vyprávět poutavě, s lehkostí a elegancí, přispívá k tomu, že se čtenář do textu rychle ponoří a zcela mu propadne. I přesto, že se jedná o klasickou literaturu, texty nepůsobí zastarale. Naopak – Čapkův styl je nadčasový, s jemným humorem a hlubokým pochopením pro lidskou psychologii. Každá věta je pečlivě vystavěná, každé slovo má své místo, a jako celek působí sbírka velmi kultivovaně.
Emoce napříč stránkamiTrapné povídky nejsou jednotvárné – naopak, každá z nich v čtenáři vyvolá jiný druh emocí. Některé příběhy přinášejí úsměv na tváři a pobavení, jiné zasáhnou svou melancholií či tragikou. Čapek dokáže vybudovat situace, které se zdají být banální, ale skrývá se v nich hlubší smysl, často odrážející společenské nebo osobní dilema. Někdy zůstane čtenář v úžasu nad tím, jak absurdní, ale zároveň lidské, mohou být pohnutky postav.
Mistr slova a lidskosti
Karel Čapek patří mezi nejvýznamnější osobnosti české literatury 20. století, a Trapné povídky jsou dalším důkazem jeho výjimečného vypravěčského talentu. Jeho tvorba je prosycená humanismem, empatií a zájmem o morální rozměr lidského konání. Čapek neodsuzuje, ale s pochopením sleduje své postavy, jakkoli nedokonalé či komické mohou být. I v těch nejnemožnějších situacích zůstává věrný svému lidskému pohledu, což z jeho děl činí trvalou hodnotu.
Shrnutí a doporučení
Trapné povídky jsou čtivým a hodnotným dílem, které potěší nejen milovníky české klasiky, ale i každého, kdo hledá literaturu s hloubkou, jemným humorem a citlivým pohledem na lidskou přirozenost. Čapek zde znovu ukazuje, že i v trapnosti se může skrývat krása, pochopení a někdy i krutá pravda o nás samých. Sbírku lze jednoznačně doporučit všem, kteří si chtějí dopřát kvalitní literární zážitek.
Grafické hodnocení:
Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):
Vydáno: 1926, Aventinum 1. vydání originálu: 1920 Počet stran: 102 Jazyk vydání: český Forma: klasická kniha Vazba knihy: pevná/vázaná s přebalem -
George Gordon Byron – Vězeň chillonský
Síla romantismu v několika verších
Báseň Vězeň chillonský od George Gordona Byrona je silným a poutavým dílem, které dokonale vystihuje podstatu romantické literatury. Už od prvních veršů čtenáře pohltí temná atmosféra, melancholie a hluboké prožívání utrpení hlavního hrdiny – vězně uvězněného v chladné kobce. Báseň je příběhem bolesti, samoty a neochvějné vnitřní svobody, která zůstává člověku i tehdy, když ztratí svobodu fyzickou.
Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):
Monolog Francoise Bounivarda – ženevského vlastence z 16. století.
– poéma, Byron se inspiroval ve Švýcarsku, kde navštívil hrad Chillon. Zde byli vězněni političtí odpůrci. Velice působivá báseň. Bratři zmírající za své názory a přesvědčení ve vězení. Jsou nepoddajní a nekají se, stojí si za svými činy. Postupně všichni umírají. Tato poema inspirovala K. H. Máchu.Inspirace a odkazy napříč literaturou
V textu lze nalézt mnoho motivů, které později zpracovávali i další autoři romantismu, včetně Karla Hynka Máchy. Prvky jako osamělost, odpor k útlaku, hluboký vztah k přírodě i důraz na city a osobní svobodu jsou ve Vězni chillonském velmi silně přítomné. V tomto ohledu je báseň nejen estetickým zážitkem, ale i cenným materiálem pro srovnání s českou romantickou tvorbou.
Skutečný příběh jako literární inspiraceZajímavostí je, že Byron se při psaní básně inspiroval skutečným příběhem, který zaslechl během svého pobytu u Ženevského jezera. Ve své době bylo obvyklé, že autoři čerpali z lidových vyprávění či historických událostí – a Byron tuto inspiraci přetavil v silné básnické dílo. Čtenářům doporučuji začíst se i do předmluvy, kde se dozví více o pozadí vzniku básně.
George Gordon Byron – bouřlivák romantismu
Byron nebyl jen básníkem, ale i živoucím symbolem romantického hnutí. Jeho život byl plný dramatických zvratů, cestování a kontroverzí – a právě tato životní zkušenost se promítá i do jeho tvorby. Byl mistrem obrazného jazyka, silných emocí a výpovědí o lidské svobodě, bolesti a vzpouře. Vězeň chillonský je skvělým příkladem jeho umění spojit osobní prožitek s širším společenským apelem.
Hodnocení a doporučení čtenářům
Vězeň chillonský je dílem, které by nemělo uniknout žádnému milovníkovi poezie a klasické literatury. Nejenže nabízí hluboký čtenářský zážitek, ale zároveň slouží jako klíč k pochopení romantismu jako literárního směru. Báseň je dostupná online na stránkách digitalniknihovna.cz a za pozornost stojí zejména vydání z roku 1900 v překladu Aloise Wiesnera. Doporučuji si na ni udělat čas a ponořit se do jejích veršů bez spěchu – její síla přetrvává dodnes.
Grafické hodnocení:
Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):
Vydáno: 1922, J. Otto – Ottovo nakladatelství Originální název: The prisoner of Chillon, 1816 Překlad: Antonín Klášterský Počet stran: 31 Jazyk vydání: český Edice: Sborník světové poesie (J. Otto, A. Wiesner, ČGU, ČAVU) (70.) Forma: klasická kniha Vazba knihy: měkká/brožovaná -
Petra Dvořáková – Zahrada
Příběh, který vás pohltí
Kniha Zahrada Petry Dvořákové je jedním z těch románů, které čtenáře zcela pohltí už od prvních stránek. Vypráví o muži středního věku, který se rozhodne udělat zásadní životní krok. Zda jde o rozhodnutí správné, nebo ho čeká bolestný pád, se postupně odkrývá v průběhu děje. Autorka se nebojí otevírat složitá témata, která se týkají nás všech – mezilidské vztahy, vnitřní nespokojenost či potřeba změny.
Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):
Jak žít, když člověk dostane do vínku danajský dar?
Dlouho neobývaná stará vila se zanedbanou zahradou. A jedna velká životní prohra navrch. Pětatřicetiletý Jaroslav Havlát se vrací do domu svého dětství ve chvíli vážného životního zlomu. Po zpackané „církevní kariéře“ hodlá začít nový život, poprvé konečně sám za sebe. Snad také s trochou naděje, ale především s nákladem vyhoření, samoty, s pocitem odcizení vůči všem a všemu. Jedinou laskavou náručí se mu stává zanedbaná zahrada a práce v ní. V odloučení mezi stromy, keři a květinami se pokouší znovu najít sám sebe a dát životu ještě nějaký smysl. Postupně se seznamuje se sousedy a stále víc začíná svému zvláštnímu odcizení přicházet na kloub. A s tím se dostavují i tísnivé konflikty, protože poznání sebe sama je děsivější, než dřív mohl snad jen tušit. Kudy vede hranice mezi odmítnutím a přijetím nepřijatelného? Najde se aspoň někdo, kdo mu porozumí a podá ruku? Existuje z této temné noci cesta ven?Živý styl a důvěrně známé postavy
Velkou devízou této knihy je jazyk – živý, svižný, přirozený. Dvořáková umí vystihnout situace i emoce s takovou přesvědčivostí, že se čtenář často přistihne, že v hlavním hrdinovi nebo dalších postavách poznává někoho ze svého okolí. Právě díky tomu působí příběh autenticky a hluboce lidsky. Kniha nenabízí jen čtenářský zážitek, ale také jemně nastavuje zrcadlo našemu každodennímu přehlížení starostí druhých.
Tichá poselství mezi řádkyZahrada není jen příběhem o změně – je především knihou o všedních bolestech, které si často ani neuvědomujeme. Autorka mezi řádky podává tiché poselství, že bychom měli být všímavější, empatičtější a citlivější k sobě i k lidem kolem nás. V dnešní uspěchané době tak kniha nabízí jakési zpomalení a hlubší pohled dovnitř sebe sama.
Autorka, která ví, o čem píše
Petra Dvořáková patří mezi výrazné osobnosti současné české literatury. Její knihy často pracují s psychologií postav a dotýkají se citlivých témat, která nejsou v literatuře běžná. V Zahradě znovu potvrzuje svůj vypravěčský talent a cit pro detail. Není to autorka, která by si hrála na efekt – její síla spočívá v nenápadnosti, pravdivosti a hlubokém porozumění lidské duši.
Hodnocení a doporučení
Zahrada je knihou, která zůstává v čtenáři ještě dlouho po dočtení. Nabízí nejen silný příběh, ale i podněty k zamyšlení nad vlastním životem. Doporučuji ji každému, kdo hledá kvalitní český román, který má duši. Zvlášť ji ocení ti, kdo si cení příběhů ze života, lidské autenticity a literatury, která má co říct. Pro mě osobně je to jedna z těch knih, ke kterým se budu chtít vracet.
Grafické hodnocení:
Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):
Vydáno: 2022, Host 1. vydání originálu: 2022 Počet stran: 187 Jazyk vydání: český Autor obálky: Lucie Kaňová Forma: klasická kniha Vazba knihy: pevná/vázaná s přebalem ISBN: 978-80-275-1348-2