• Slovo proti slovu – Markéta Harasimová

    Slovo proti slovu – Markéta Harasimová

    Slovo proti slovu - náhled

    Krátce před koncem loňského roku se jistě zaradoval každý příznivec Markéty Harasimové. Důvodem k radosti bylo vydání jejího nového thrilleru s názvem Slovo proti slovu. Tento román byl vydán opět pod hlavičkou autorčina nakladatelství MaHa. Ráda bych vám tuto novinku představila prostřednictvím dnešní recenze. S ohledem na to, že jsem přečetla téměř všechny knihy, jež autorka napsala, mám možnost srovnání. Musím konstatovat, že titul se od všech ostatních opět v mnoha ohledech liší. Tematikou i námětem autorka znovu sahá po jiném kalibru, jenž je tentokrát snad ještě údernější než kdy předtím. Kniha je plná intrik, napětí, strachu a rozjitřených emocí, ale objeví se i pár příjemných okamžiků, jež jsou, jak už z textu vyplývá, spíše upozaděny. Pokud by mělo dojít k žánrovému vymezení, knihu bez zaváhání zařadím k psychothrillerům.

     

    Něco málo o autorce (zdroj: cbdb.cz):

    Markéta Harasimová je autorka, jež si vydobyla své místo na poli české literární scény. Na svém kontě má pod hlavičkou vlastního nakladatelství MaHa vydaných dvanáct titulů pro dospělé čtenáře (Poháry touhy, Osmnáct, Potemnělý ráj, Černá vdova, Doktorka Viktorie, Purpurové doteky, Hedvábná past, Vůně noci, Klinická smrt, Smrtelný hřích, Jak chutná strach,Volným pádem a v této recenzi zmiňované Slovo proti slovu), dva dětské a nově jeden romantický pro dospělé pak vyšly pod taktovkou nakladatelství Bookmedia (Z deníku kočičky ŤapičkyKoťátka kočičky Ťapičky a Na kočičí svědomí), celkově je však těch titulů dvacet osm a  perličkou je, že do roku 2014 vydala celkem deset titulů bez toho, aniž by měla vystudovanou školu s humanitním zaměřením. Její vývoj je na románech zajisté znát. Neustále obměňuje témata a snaží se v dějích vyobrazovat dnešní dobu a život v ní. Její příběhy jsou čtivé, napínavé a svižně ubíhající. Stěžejními tématy jsou problematika sociálních vztahů, láska a milostné vzplanutí či detektivní zápletky.

     

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    Gita prochází radostným životním obdobím – těší se na svatbu, její kariéra je na vzestupu a ačkoli to neplánovala, zjistí, že se svým snoubencem čeká miminko. Stačí však jediný firemní večírek, a všechno je rázem vzhůru nohama. Mladá žena se stává obětí znásilnění, které ji silně traumatizuje. Nejraději ze všeho by otřesný zážitek vygumovala z paměti, ale rovněž chce docílit spravedlnosti, a proto se rozhodne incident řešit oficiální cestou. Dočká se však tvrdého prozření, když narazí na laxní přístup ze strany policejních orgánů, a následně dokonce nepochopení vlastního snoubence, v jehož podporu věřila. Přichází depresivní propady, které vedou k bolestné ztrátě očekávaného dítěte, a nakonec Gitu šokuje rozchod, jenž je pro ni tou pověstnou poslední kapkou. Jelikož světská spravedlnost, zdá se, neexistuje, rozhodne se vzít ji do vlastních rukou a pomstít svůj zdevastovaný život po svém. Identitu násilníka zná a je odhodlaná jít i přes mrtvoly. Když na to přijde, nezastaví se ani před vraždou… Nemá už přece co ztratit.

     

    Základní informace o knize:


    Psychothriller
    Slovo proti slovu vyšel v polovině listopadu 2022 pod taktovkou nakladatelství MaHa. Pokud vás recenze zaujme a budete si chtít titul pořídit a přečíst, můžete tak učinit na stránkách e-shopu nakladatelství. Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Markétě Harasimovénakladatelství MaHa.

     

    Recenze knihy:

     

    Hlavní protagonistkou nového románu Markéty Harasimové je Gita Mindlová. Která je mladou a pohlednou ženou. Její život je poklidný a naplněný láskou. Žije se svým přítelem Adamem a užívají si společného soužití plnými doušky. Nic ale není stálé. Vše se zlomí ve chvíli, kdy na firemním večírku narazí na Norberta Chrta. Podaří se Gitě získat zpět pevnou půdu pod nohama? Podaří se jí vyhrát ve zdánlivě nerovném boji? Odpovědi na tyto otázky získáte, když se začtete do tohoto strhujícího, čtivého a velmi poutavého psychothrilleru.

     

    Markéta Harasimová na své čtenáře vytasila snad ještě vyšší kalibr než kdy dříve. Text je naplněn spoustou emocí. Čtenář je napínán jako struna na base, hrůzou ani nemůže v některých případech dýchat, a to zejména tehdy, když se před jeho očima odehrávají násilné scény. Těch tu není tentokrát moc, ale myslím si, že to je pro navození odpovídající atmosféry dostačující. Rozhodně se jedná o četbu pro milovníky thrillerů a psychologických románů, kterým nevadí tematika násilných scén. Není to nic pro slabší povahy.

     

    Slovo proti slovu - obálkaMarkéta Harasimová velmi ráda pracuje s různorodými tématy, potvrzuje to i její novinka Slovo proti slovu. Tentokrát se pustila do mezilidských vztahů na pracovišti, dále rozpracovala téma rodinného života či zprvu nechtěného těhotenství. Těch témat je pochopitelně mnohem více, ale kdybych je začala jmenovat vytvořila bych nechtěné spoilery, proto nechám vyhledání dalších na vaší interpretaci.

     

    Příběh je rozpracován v různě dlouhých kapitolách, na což jsme z knih Markéty Harasimové již zvyklí. S ohledem na to, že jsou epizody pouze číslovány, nemůže čtenář dopředu odhadnout, o čem následující text bude. Co se týká vypravěče, ten opět krouží kolem hlavní hrdinky a veškeré dění sleduje zpovzdálí. Je realizován er-formou, která je nabourávána polopřímou řečí, v níž postavy přemýšlí o tom, co by udělaly, kdyby… Objevuje se ale i množství přímé řeči, jíž mezi sebou postavy promlouvají. Kapitoly s ohledem na svou délku jsou dále členěny do kratších celků, jež jsou znatelné díky vynechanému řádku a následnému dějovému posunu.

     

    Kompozice je chronologická s občasnými paralelními odbočkami, v nichž například nahlédneme do života a myšlenek pachatele. V tomto titulu však těchto odboček není tolik. Stejně jako v ostatních autorčiných románech uvádí do děje prolog, jenž se v průběhu děje zopakuje znovu, je to výborná sonda a návnada na to, co nás ve vyprávění čeká. Tento fakt dokládá to, že se tu pracuje hojně i s retrospektivou, konkrétně například ve vzpomínkách. Pro hlavní hrdinku jsou povětšinou smutné a trýznivé, na druhou stranu ale mohou sloužit jako hnací motor.

     

    Autorčin styl už je tak vybroušený, že vás upoutá do křesla a nepustí vás do té doby, dokud nezjistíte, jak to všechno dopadlo. Markéta Harasimová veškeré situace popisuje tak, že působí živě a realisticky, tím pádem si je čtenář může snadno představit, čímž se vyprávění stává věrohodným, barvitým, procítěným a plastickým. Autenticita až nahání husí kůži. Díky tomu je čtenář poměrně snadno vtažen do děje.

     

    V románu se tentokrát objeví jen malé množství postav. Jen čtyři z nich jsou charakterizovány do větší hloubky, protože do děje zasahují téměř po celou dobu děje. Mezi ně můžeme zařadit Gitu, Chrta, Gitinu kamarádku Kamilu a Adama. Ostatní postavy jsou spíše epizodní, a proto je autorka rozpracovala jen povrchně.

     

    Jak jsem již uvedla výše, autorka pro své vyprávění zvolila objektivizovanou er-formu v minulém čase. V případě, že bylo potřeba navýšit napětí, tak bylo použito přítomného času. Budoucí čas se objevuje převážně v polopřímé řeči, kdy si hlavní postava plánuje, co bude jejím dalším krokem. Tyto vyprávěcí postupy přispívají k autenticitě a atraktivitě textu. Napětí je realizováno pomocí krátkých a úderných vět či výpovědí. Často je ale pracováno i s delšími textovými celky, které slouží ke zpomalení děje. Tyto celky jsou převážně vyvedeny v popisném slohovém postupu. Jedná se tedy o charakteristiky postav, popisy situací, času a prostředí. Jelikož se autorka nebojí útočit na čtenářovu psychiku, tak se stává, že musíte na chvíli knížku odložit, vydýchat se a znovu se začíst. Román jako celek se čte velmi dobře, ale pro tematickou náročnost si nejspíše budete dělat krátké pauzy.

     

    Děj je uveden prologem a zakončen epilogem, celkem je vepsán do 30 kapitol a kniha má dohromady 328 stran. Líbí se mi též grafická úprava, kdy je použito přiměřeně velké patkové písmo, pro nadpisy kapitol je použito bezpatkových verzálek. Typografie a sazba se povedly výborně. Po grafické stránce musím vyzdvihnout i obálku svazku, protože výborně metaforicky zachycuje to, co se odehrává v příběhu. Autorčiny texty se čtou dobře i přes jejich obsáhlost. Zdatnější čtenář je bude mít přečtené během pár večerů.

     

    Celkově hodnotím psychothriller Slovo proti slovu velmi pozitivně. Příběh je sice velmi náročný na psychiku, ale i přesto se mi četl téměř sám. Při čtení jsem si dělala malé pauzy a šlo to. Téma je pro současnou dobu poměrně ožehavé, což si myslím, že je právě ten důvod, proč po něm autorka sáhla. Když mi byl titul autorkou nabídnut, nepřemýšlela jsem ani vteřinu a nabídku jsem přijala, její příběhy a styl mám ráda od první chvíle, kdy jsem se s nimi setkala. Tento psychothriller je velmi napínavý, čtivý a celkově zajímavý. Od samého začátku mě vtáhl do děje a nepustil do té doby, dokud jsem nedočetla poslední stránku. Osud hlavní hrdinky byl hodně smutný, na druhou stranu ale obdivuji její odhodlání vymoci si spravedlnost, o níž se ne nadarmo říká, že je slepá. Autorka se opět ve svém psaní posunula o kus kupředu a už teď se těším na další setkání s její knihou. Z četby tohoto titulu jsem si odnesla velmi silný čtenářský zážitek, který jsem musela pár dní zpracovávat.

     

    Román Slovo proti slovu mohu vřele doporučit všem milovníkům psychothrillerů, románů s tematikou sociálních a rodinných problémů. Nesmím však zapomenout ani na příznivce příběhů Markéty Harasimové, těm zajisté tato novinka udělá radost.

     

    Hodnocení 5

      

    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

    Žánr

    Romány, Pro ženy, Psychothrillery, Literatura česká

    Vydání

    2022, MaHa

    Počet stran

    328

    Jazyk vydání

    český

    Vazba knihy

    pevná / vázaná

    ISBN

    978-80-88363-21-7

  • PF 2023 Iwíkovy knihovny

    PF 2023 Iwíkovy knihovny

    PF 2023 Iwíkovy knihovny

    Vážení čtenáři,

    rok 2022 je za námi. Přinesl s sebou spoustu dobrého, ale i zlého. Věřím tomu, že rok 2023 bude mnohem lepší. Přeji vám, abyste byli zdraví, spokojení, úspěšní a abyste si užívali spoustu radostných chvil strávených s vašimi rodinami, přáteli, ale i dobrými knihami, jichž náš knižní trh nabízí nepřeberné množství.

    A teď ještě drobné info k tomu, jak bude Iwíkova knihovna v tomto roce fungovat. S ohledem na dokončování magisterského studia nemám příliš volného času na publikování recenzí ve standardním formátu, na nějž jste byli dosud zvyklí, ale nebojte se, o nic nepřijdete. V současné době vydávám minirecenze na instagramovém účtu a stejný text se objevuje i v Kníhoměsících tady na stránkách.

    Ráda bych vám všem touto cestou poděkovala za vaši přízeň a těším se na vaše reakce, doporučení a postřehy.

    Váš Iwík z Iwíkovy knihovny

  • Co byla a co je televize: Dobrodružná výprava za obrazovku pro malé i velké – Tereza Cz Dvořáková a kolektiv

    Co byla a co je televize: Dobrodružná výprava za obrazovku pro malé i velké – Tereza Cz Dvořáková a kolektiv

    Co byla a co je televize: Dobrodružná výprava za obrazovku pro malé i velké

    Prázdniny jsou v plném proudu a vybízejí člověka k tomu, aby poznával nové věci. Pěkné počasí jej vytáhne zákonitě ven k vodě, či do přírody na výlety. Co ale dělat v deštivém a chladném počasí, kdy by ani psa ven nevyhnal? Dobrým společníkem je kniha. Přidanou hodnotou pak může být její náplň. Já jsem si v těchto horkých dnech otevřela titul, jenž je primárně určen pro dětské či dospívající zvídavé čtenáře, ale nepohrdnou jí ani dospělí (pro mnohé může mít nádech nostalgie). Asi se ptáte, proč jsem sáhla zrovna po tomto titulu, důvody jsou dva. Jedním z nich je to, že jsme před nějakou dobou titul pořídili do naší domácí knihovny, a protože nemám ráda, když knížky leží jen tak bez povšimnutí v regálku, přečetla jsem si ji. Druhou příčinou je pak fakt, že jsem v loňském roce začala studovat navazující magisterské studium a zapsala jsem se do předmětu teorie a kritika literatury pro děti a mládež, kdy jednou z podmínek pro udělení zápočtu byla recenze a videorecenze titulu vybraného z časopisu Nejlepší knihy dětem. Konkrétně jsem titul Co byla a co je televize: Dobrodružná výprava za obrazovku pro malé i velké objevila ve výtisku z období podzim 2020/jaro 2021. O výběru čtiva tedy bylo rozhodnuto. Jak se mi kniha líbila? To se dozvíte, když budete číst dále.

    Něco málo o autorech (zdroj: kniha str. 78-79):

    Tereza Cz(esany) Dvořáková – Učí o historii filmu, ale je také redaktorka jednoho vědeckého časopisu a trošku i spisovatelka. Pro děti i dospělé spolu se svými přáteli napsala knihy Jak vznikl film a Jak se dělá film. V dětství byla velkou fanynkou televize a znala skoro všechny pořady, které se v ní vysílaly. Dnes už si trochu víc vybírá, nejraději se podívá na dobrý detektivní seriál.

    Lucie Záhorová – Je dcerou jednoho z prvních a nejvýznamnějších českých televizních kameramanů a učitelů na filmové škole Eduarda Landische. Právě toho tmavovlasého pána s bradkou, který čtenáře v ilustracích provázel celou knížkou. I když se Lucie v pracovním životě věnuje něčemu jinému, je stejně jako Tereza televizní fanynkou. Zajímá se hlavně o začátky televizního vysílání u nás. S nápadem na vznik této knížky jako volného pokračování knížek o filmu přišla za Terezou právě ona.

    René Melkus – O rozhlas a televizi se zajímá od dětství. V deseti letech přinesl domů svůj první starý rozhlasový přijímač – základ pozdější sbírky. Jeho maminka o něm občas říkala, že „spí s veteší“. Reného láska ke starým televizorům a rádiím nepřešla ani v dospělosti. Dnes se stará o sbírky sdělovací techniky Národního technického muzea v Praze. Zde také připravil několik výstav. Spolupracoval na natáčení několika dokumentárních filmů o elektrotechnice. Je dlouholetým členem Historického radioklubu československého.

    Vladimír Bradáč – Je technikem v České televizi a ve svém volném čase se věnuje historii nejen televizní techniky. Stejně jako René je členem Historického radioklubu československého. Rád opravuje i zdánlivě neopravitelné věci, a vdechl tak nový život mnoha televizorům, a to i těm nejstarším, z roku 1953. Pro muzeum Tesla v Třešti vyrobil řadu funkčních exponátů, ukazujících vývoj televize před druhou světovou válkou. Vladimír Bradáč se zasloužil o přípravu a vyzkoušení všech pokusů, které čtenáři najdou v kapitole Experimenty.

    Nikkarin – Je český komiksový kreslíř a ilustrátor knih. Ve skutečnosti se jmenuje Michal Menšík. Jeho velkým autorským počinem je komiksová série 130 nebo konverzační komiksová fantasy komedie Spellsword sága, za kterou dostal v roce 2020 cenu Zlatá stuha. Jeho komiksy může čtenář také najít ve Čtyřlístku nebo v Raketě. Michal je fanouškem kreslených seriálů.“

    Oficiální anotace (zdroj: www.cbdb.cz):

    „Každý ví, co je televize. Hodně lidí ji má doma a každý den se na ni dívá. Všichni tedy víte, jak televizor vypadá i co se v něm vysílá. Víte ale také, kdy televize vznikla a jak vlastně funguje? Jaké pořady vysílala v minulosti a jaké dnes? Co televize znamená pro vaše rodiče a prarodiče a jak ovlivňuje váš každodenní život? A má vůbec taková televize v době internetu nějakou budoucnost?

    Knížka Co byla a co je televize volně navazuje na dvě předchozí: Jak vznikl film (Argo, 2017) a Jak se dělá film (Argo, 2019). Je určena pro všechny zvídavé děti od osmi let. Zajímavá ale může být i pro dospělé, rodiče, učitele nebo lektory kroužků. Stejně jako v předešlých dílech, i zde najdete část nazvanou Experimenty. Ta obsahuje inspirativní návody na vlastní pokusy s televizní technikou.

    Základní informace o knize:

    Edukativní knížka pro děti, ale i dospělé čtenáře s názvem Co byla a co je televize: Dobrodružná výprava za obrazovku pro malé i velké vyšla v roce 2020 pod taktovkou nakladatelství Argo. Jedná se již o třetí publikaci, jež vznikla pod vedením Terezy Cz Dvořákové a kterou svými ilustracemi doprovodil Nikkarin. Pokud vás recenze zaujme, můžete si publikaci zakoupit na stránkách e-shopu nakladatelství.

    Recenze knihy:

    Knihu Co byla a co je televize: Dobrodružná výprava za obrazovku pro malé i velké můžeme zařadit k populárně naučným titulům. Jedná se o útlý svazek, jenž je naplněn spoustou zajímavých a poučných informací. Přidanou hodnotou pro dětské a dospívající čtenáře může být poutavý princip výkladu, kdy jdou ruku v ruce text s obrázky. V podstatě, jak hlásá podtitul knihy, se opravdu jedná o dobrodružnou výpravu do světa televizní historie, techniky a technologie. Vše je napsáno jednoduchým jazykem, aby čtenáři od osmi let věku neměli potíže s interpretací. Knihou vás provedou tři postavy, a to dospělý vousatý muž, který bere nejen čtenáře, ale i další dvě postavy (dívku a barevného papouška) na výpravu za poznáním. Všechny tři postavy se doplňují a vy budete mít pocit, jako byste byli další figurou, která si nechává vyprávět a něco nového se naučí. Co všechno se o médiu, bez něhož jsme si donedávna neuměli představit své životy, dovíme? Toť otázka, na kterou vám odpověď poskytne právě tento populárně naučný titul.

    Co se týká provedení, je nutné konstatovat, že je uzpůsobeno cílové skupině tedy dětem a mládeži. Poznáme to díky bohatým ilustracím, kdy jednu stránku zaplňuje text a na straně protilehlé najdete ilustraci, komiks nebo třeba grafiku, jež dokládá to, co bylo napsáno ve výkladové textové části. Jedná se o velice atraktivní formu, kdy text ubíhá před očima a čtenář má tak pocit, že čte rychleji. Zároveň se s pomocí obrazu může čtenář přesvědčit o tom, zda všechno správně pochopil.

    Titul je rozdělen do dvou stěžejních částí, jejichž předvojem je úvod a uzavírají je informace o tom, kam vyrazit za dalšími informacemi o televizi, slovníček a informace o autorech. První avizovanou částí je dobrodružná výprava do světa televize, řeší se otázky historie televize, přímého přenosu, televizní inscenace, televizního archivu, televize coby zábavního prostředku, televizních triků a v neposlední řadě také v dnešní době moderních streamovacích služeb, jako jsou Netflix, HBO Max, Disney+ apod. V závěru této části si autoři kladou otázky ohledně budoucnosti tohoto média. Druhou částí jsou experimenty, které souvisí s televizí a televizním vysíláním a v podstatě dají čtenáři možnost si princip fungování televizního přijímače osahat zblízka a lépe pochopit to, co si přečetl v teoretickém pojednání.

    Když jsem hledala v časopisu Nejlepší knihy dětem, padl mi do oka právě titul Co byla a co je televize: Dobrodružná výprava za obrazovku pro malé i velké, o němž jsem věděla, že ho mám doma a mohu se pustit do četby ihned. Zároveň si tak budu moci odškrtnout přečtení dalšího titulu z naší domácí knihovničky, tak proč po něm nesáhnout, že? Kniha mě hned na první pohled zaujala svou obálkou a přívětivým formátem, jedná se v podstatě o A5 v horizontální poloze. Již samotná obálka je graficky velmi zdařilým počinem, jenž vás upoutá. Na zadní straně je pak uvedena anotace, jež je poměrně krátká a o knize neprozrazuje příliš mnoho.

    Co byla a co je televize: Dobrodružná výprava za obrazovku pro malé i velké
    Kniha je sestavena logicky, kdy autoři nejprve čtenáři odpoví na otázku, co je a co není televize. Představí ji jako vynález a následně popisují její historii ze světového a následně i československého úhlu pohledu. Dočíst se můžete i o tom, jaké pořady byly a jsou v televizi vysílány a jakým způsobem byly natáčeny. Protože v dnešní době už jsou v oboru vysílání audiovizuálního obsahu i jiné trendy, autoři na ně z pochopitelných důvodů nezapomněli. Celou výpravu autoři završují zamyšlením nad tím, zda má televize a její vysílání budoucnost. S ohledem na to, že se v textu zmiňovali o určitých způsobech televizního vysílání, připravili také celkem šest pokusů, jež si mohou zvídavé děti, ale pochopitelně i dospělí vyzkoušet. Jak je tedy zřejmé obě části knihy se skvěle doplňují a utvářejí zajímavý, čtivý a obohacující celek. Svazek má celkem 36 kapitol, jež se vešly do pouhých 80 stran. Z toho vyplývá, že se jedná o interesantní jednohubku, která se dá přečíst klidně za jedno odpoledne.

    Text knihy je sepsán populárně naučným slohovým postupem, nechybějí v něm ani poznámky pod čarou, jež často obsahují vysvětlivky, výslovnost cizích slov či zdroje, odkud autoři čerpali. Důležité informace jsou psány tučně, kniha tudíž může posloužit i coby učebnice pro mediální výuku na základních, ale i středních školách. Text je psán systematicky a autoři při jeho psaní nepřeskakovali od jednoho tématu k druhému. Každá kapitola je věnována jiné oblasti, každý čtenář se tudíž bude při četbě velmi snadno v textu orientovat.

    Z textu lze vycítit, že se autoři o danou problematiku hodně zajímají a že své téma zpracovali opravdu svědomitě a důsledně do nejmenších detailů. Každý čtenář si tak z četby odnáší téměř hmatatelný prožitek a je obohacen o spoustu informací, o nichž dříve nemusel mít ani ponětí, protože bral televizi jen jako prostředek pro sledování oblíbeného filmu, seriálu či zpravodajských pořadů. Po přečtení už na svůj televizní přijímač budete hledět jinak.

    Po jazykové stránce je dílo na vysoké úrovni, nevyskytují se téměř žádné jazykové ani stylistické chyby. Po grafické stránce je text zpracován také poměrně zdařile. Co se týká písma, kvituji jeho velikost, ale co může čtenář překvapit, je zvolený font, jenž je bezpatkový, avšak je nutno přihlédnout k tomu, že je v celé publikaci jednotné, takže spolu koresponduje teoretický text s textem v ilustracích a komiksových bublinách. Není to tedy nutné automaticky považovat za minus, ba naopak bych v tom shledávala pozitivum.

    Celkově hodnotím publikaci Co byla a co je televize: Dobrodružná výprava za obrazovku pro malé i velké velmi pozitivně. Je to titul s přidanou hodnotou. Kdy vám autoři předávají své znalosti a zkušenosti čtivou a zábavnou formou. Dále je skvělé, že jsou texty a ilustrace zastoupeny rovnoměrně a četba tak baví, protože si máte neustále co prohlížet. Obrázky jsem si naprosto zamilovala, jsou živé, realistické a zároveň mají edukativní funkci. Ještě než jsem svazek otevřela, zaujala mě barevná obálka se zajímavým provedením názvu titulu. Interesantní je i zvolený formát, který odpovídá A5 v horizontální poloze. O přečtení mě přesvědčila zajímavá anotace. Za vyzdvihnutí stojí i systematická struktura jednotlivých kapitol, v níž jsem se velmi dobře orientovala. Při čtení si odpočinete, ale zároveň se dozvíte spoustu nových věcí, nebo si připomenete to, co jste již zapomněli.

    Publikaci mohu vřele doporučit všem milovníkům populárně naučných knih, ale i těm, kteří se rádi dívají na televizi a rádi by se dozvěděli něco o tomto médiu, jež přenáší audiovizuální materiál.

    Grafické hodnocení knihy

    Bibliografické údaje (zdroj: www.databazeknih.cz):

    Žánr

    Literatura naučná, Pro děti a mládež, Encyklopedie

    Vydání

    2020, Argo

    Počet stran

    80

    Jazyk vydání

    český

    Vazba knihy

    pevná/vázaná

    ISBN

    978-80-257-3306-6

  • Volným pádem – Markéta Harasimová

    Volným pádem – Markéta Harasimová

    Volným pádem – úvodka

    V minulém týdnu, tj. 1. května, jsem publikovala recenzi jedné z knih, které Markétě Harasimové vyšly v měsíci dubnu. V dnešní recenzi, jejíž datum vydání jsem vybrala účelově s ohledem na tematiku knihy, pojednám o druhé z nich, jíž je titul Volným pádem, který vyšel pod hlavičkou autorčina nakladatelství MaHa. Důvodem toho, proč jsem pro vydání zvolila právě dnešní den, je fakt, že v tomto roce se 8. květen nese ve znamení oslav dne matek a román Volným pádem naplňuje toto téma hned několika možnými způsoby. S ohledem na to, že jsem přečetla téměř všechny knihy, které autorka sepsala, mám s čím srovnávat. Tato kniha je překvapující svou odlišností od jiných autorčiných děl. Stejně jako v recenzi, která vyšla v minulém týdnu, musím poznamenat, že námět i tematika vás překvapí. Svazek v sobě ukrývá velkou dávku napětí, emocí, strachu, ale i příjemných chvil, ty jsou ale tentokrát upozaděny, protože se budeme v rámci žánrového vymezení pohybovat v opět v oblasti psychothrillerů.
     

    Něco málo o autorce (zdroj: cbdb.cz):

    Markéta Harasimová je autorka, jež si vydobyla své místo na poli české literární scény. Na svém kontě má pod hlavičkou vlastního nakladatelství MaHa vydaných dvanáct titulů pro dospělé čtenáře (Poháry touhy, Osmnáct, Potemnělý ráj, Černá vdova, Doktorka Viktorie, Purpurové doteky, Hedvábná past, Vůně noci, Klinická smrt, Smrtelný hřích, Jak chutná strach a dnes zmiňovaný román Volným pádem), dva dětské a nově jeden romantický pro dospělé pak vyšly pod taktovkou nakladatelství Bookmedia (Z deníku kočičky ŤapičkyKoťátka kočičky Ťapičky a Na kočičí svědomí), celkově je však těch titulů dvacet sedm a  perličkou je, že do roku 2014 vydala celkem deset titulů bez toho, aniž by měla vystudovanou školu s humanitním zaměřením. Její vývoj je na románech zajisté znát. Neustále obměňuje témata a snaží se v dějích vyobrazovat dnešní dobu a život v ní. Její příběhy jsou čtivé, napínavé a svižně ubíhající. Stěžejními tématy jsou problematika sociálních vztahů, láska a milostné vzplanutí či detektivní zápletky.
     

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „Půvabná, leč poněkud submisivní Linda je po svatbě se sebevědomým Bohdanem přesvědčená, že našla muže snů a její život konečně nabral správný směr. Zamilovaná zprvu ani nevidí, že s ní partner obratně manipuluje, aby na něm byla zcela závislá. Jakmile pak otěhotní, přestane manželovy manévry řešit a věnuje se hlavně mateřství. Stačí však jedno setkání s bývalým milencem a všechno je rázem na prach. Majetnický Bohdan se s Lindou rozvádí a mladá žena se s čtyřletou dcerkou ocitá v kritických finančních potížích. Snaží se svou těžkou situaci změnit, přichází však další osudová rána – malá Barunka umírá. Mladá žena, zdrcená tragédií propadá alkoholu, který se kdysi stal osudným její matce, a to ještě netuší, že pro ni má život připravený další tvrdý direkt… Linda se ocitá mezi bezdomovci, opuštěná a bez jakéhokoli zastání. Hříčkami vrtkavé karmy se tak volným pádem zřítí až na samotné dno a nezbývá jí než doufat v zázrak…“
     

    Základní informace o knize:

    Psychothriller tentokrát s tematikou mateřství vydaný pod názvem Volným pádem vyšel 24. dubna 2022 pod taktovkou nakladatelství MaHa. Pokud vás recenze zaujme a budete si chtít titul pořídit a přečíst, můžete tak učinit na stránkách e-shopu nakladatelství. Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Markétě Harasimovénakladatelství MaHa.
     

    Recenze knihy:

    Hlavní hrdinkou románu je Linda, která žije poměrně poklidným životem naplněným časem stráveným s kamarádkami, volnočasovými aktivitami a dostatkem všeho, po čem jen zatouží. Vše se zlomí ve chvíli, kdy se provdá za majetnického, žárlivého a uzurpátorského Bohdana, jenž ji postupně připraví o vše, co má ráda. Dokonce kvůli němu opustí i práci a přijde o vlastní příjmy. Lindě tikají biologické hodiny a stále více touží po děťátku, její přání se po nějaké době naplní. Bude Linda šťastnou matkou? Jak dlouho jí rodinné štěstí a dostatek všeho vydrží? Odpověď získáte, když se začtete do tohoto čtivého, strhujícího a poutavého psychothrilleru. Tady se opět setkáváme s Markétou Harasimovou takovou, jakou ji známe. Z textu prýští emoce, čtenář je napnutý jak struna a ježí se mu chlupy hrůzou, když čte násilné scény, kterých se tu několik objevuje. Je to četba pro milovníky thrillerů a psychologických románů, kterým nevadí tematika smrti a násilných scén.
     
    Jak už jsem psala i v předchozích recenzích, Markéta Harasimová ráda pracuje s různorodými tématy, což dokazuje i svou novinkou Volným pádem. Tentokrát otevřela témata jako je rodinný život, touha po mateřství, rozdíl mezi životem v dostatku a nedostatku či sociálních vztahů ve společnosti. Mohla bych jmenovat i celou řadu dalších témat, ale s ohledem na to, že nerada poskytuji spoilery, tak tady svůj výčet utnu. Hledání dalších tematických a námětových rovin ponechám na čtenářovi samotném a na jeho vlastní interpretaci textu.
     
    Volným pádem – obálkaPříběh je, jak jsme zvyklý u platformy nakladatelství MaHa, vepsán do různě dlouhých kapitol, jež jsou číslovány. Čtenář tudíž dopředu neví, o čem daná kapitola bude. Vypravěč dění kolem Lindy sleduje zpovzdálí a je realizován objektivizovanou er-formou, která je občas nabourávána polopřímou řečí (Lindiny myšlenky/vnitřní hlas) či přímou řečí realizovanou mezi jednotlivými postavami. S ohledem na to, že je text vepsán do různě dlouhých kapitol, tak ty delší jsou nabourávány vynechaným řádkem, což dopomáhá k tomu, že se vyprávění posouvá dále. Kompozice je chronologická, i když je nutné zmínit i fakt, že prolog je kapitolou, která se v textu objeví znovu, tudíž můžeme mluvit o retrospektivě. V retrospektivních pasážích autorka sází zejména na vzpomínky hlavní postavy, jež ji na jednu stranu v těžkých chvílích utápí, ale jindy ji zase pomáhají k tomu, aby se vyšvihla ze dna. Styl Markéty Harasimové ruku v ruce s kompozicí, tematikou a náměty doslova přiková čtenáře do křesla. Popisované situace jsou živé a hodně realistické, takže si je čtenář může poměrně snadno představovat. Vyprávění je díky tomu věrohodné, procítěné, plastické a barvité. Z jeho autenticity až běhá mráz po zádech. Celkově vše přispívá k tomu, že je čtenář snadno vtažen do děje, což je zapříčiněno konkrétně aktivací jeho fantazie.
     
    V románu se objevuje pár postav, jež jsou charakterizovány do větší hloubky, protože do děje zasahují delší dobu, nebo v něm hrají nějakou větší roli. Určitě sem můžeme zařadit hlavní protagonistku Lindu, Bohdana, Petra Otavu či Barunku. Dále se v textu objevují postavy, které jsou popsány jen povrchně, protože do děje tolik nezasahují, protože jsou epizodní, na chvíli se v příběhu objeví, pak zmizí a již se neobjeví.
     
    Jak jsem již podotkla výše, děj je odvyprávěn v objektivizované er-formě, a to v minulém čase. Když autorka chtěla zvýšit napětí, použila přítomný čas. Budoucí čas používala zejména v polopřímé řeči, kdy hlavní postava přemýšlela o tom, co se bude dít dále, co bude dělat, jak se zachová, co má říci a podobně. Všechny tyto postupy přispívají k atraktivitě a autenticitě textu. Úderné party, při kterých běhá čtenáři doslova mráz po zádech, jsou realizovány formou krátkých vět či výpovědí. Děj je bohatý na popisné pasáže, které plní funkci brzdy ve vyprávění. Objevují se charakteristiky postav, popisy prostředí, situací či času. Zpomalení děje není na závadu, spíše naopak si čtenář vyprávění více užije a vychutná. Abych pravdu řekla, některé pasáže jsou tak náročné na psychiku, že občas knihu chtě nechtě zavřete, vydýcháte se a znovu se do četby ponoříte. Vyprávění jako takové se čte velmi dobře, ale jak vyplývá z předchozí věty, pro tematickou náročnost si budete pravděpodobně dělat krátké pauzy (extrémně krátké pauzy), protože se od titulu nebudete moci odtrhnout do té doby, dokud nezjistíte, jak vše dopadlo.
     
    Celkově hodnotím psychothriller Volným pádem velmi pozitivně. Příběh je sice hodně psychicky náročný, ale i přesto se čte téměř sám. Jak jsem naznačovala, při interpretaci jsem si dělala malé pauzy, hlavně tedy v těch pasážích, které byly náročné na psychiku. Téma potěší zejména milovníky psychologických románů a titulů Markéty Harasimové. Když mi byl titul autorkou nabídnut, byla jsem nadšena, protože její knihy mám opravdu moc ráda. Když jsem se začetla, kniha si mě hned získala, protože autorka již v prologu nechodí kolem horké kaše a připraví čtenáře na to, co musí za několik kapitol následovat. Je to poutavý a čtivý příběh. Zmíním-li tematiku mateřství, musím konstatovat, že je zpracována hned z několika úhlů pohledu. Můžeme vnímat úlohu milující matky, matky, která byla svými dětmi zapuzena, matky, jež si se svou novou rolí nedokáže poradit a mohla bych takto jmenovat dále. Děj je uveden prologem a zakončen epilogem, celkem je vepsán do 31 kapitol a kniha má celkem 336 stran. Líbí se mi i grafická stránka, kdy je použito přiměřeně velké patkové písmo, pro nadpisy kapitol je použito bezpatkových verzálek. Typografie a sazba jsou zvládnuty dobře. V sekci grafiky potom musím vyzdvihnout i obálku, kde jsem zpočátku nechápala, proč je na ni vyobrazena oranžová plyšová kočka, ale když se do příběhu začtete, hned všechno pochopíte. Autorčin styl jsem si oblíbila již při prvním setkání s její knihou a stále mě baví, protože na sobě Markéta Harasimová stále pracuje a s každou další knihou přijde nějaké překvapení. Její texty se čtou dobře a i když jsou svazky obsáhlejší, zdatnější čtenář je bude mít přečtené během pár večerů. Z četby tohoto titulu jsem si odnesla neočekávaný čtenářský zážitek a ještě teď, když si vzpomenu na některé scény, tak mi vstávají chlupy strachem. Zároveň mi často stoupaly slzy do očí.
     
    Román Volným pádem mohu vřele doporučit všem milovníkům psychothrillerů, románů s tematikou rodinných tragédií či sociálních románů. Nesmím ale opomenout ani příznivce příběhů Markéty Harasimové.
     
    Hodnocení 5
      

    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

    Žánr
    Romány, Pro ženy, Psychothrillery, Literatura česká
    Vydání
    2022, MaHa
    Počet stran
    336
    Jazyk vydání
    český
    Vazba knihy
    pevná / vázaná
    ISBN
    978-80-88363-18-7
  • Na kočičí svědomí – Markéta Harasimová

    Na kočičí svědomí – Markéta Harasimová

    Na kočičí svědomí – náhled

    Měsíc duben je významným jak pro Markétu Harasimovou, tak i pro její příznivce. Jistě si pokládáte otázku, proč tomu tak je? Odpověď je poměrně snadná, autorce v dubnu vyšly hned dvě knihy. O první z nich pojednám dnes v tomto článku a recenzi druhé si ponechám v záloze na příští týden. Dalo by se říci, že vydání obou recenzí je účelově naplánováno na dvě data, jež jsou v měsíci květnu nejvýznamnější, a to 1. květen – lásky čas (recenze knihy Na kočičí svědomí) a 8. květen – den matek (recenze knihy Volným pádem). Kniha Na kočičí svědomí je plná nečekané lásky k němé tváři. Novela je již třetím titulem v řadě, jenž autorka vydává pod hlavičkou nakladatelství Bookmedia. Jak jsem psala již v několika předchozích recenzích, autorčiny knihy jsem přečetla téměř všechny a musím říci, že tento titul se od všech ostatních diametrálně odlišuje. Na druhou stranu však tematicky doplňuje knihy, jež autorka vydala ve zmiňovaném nakladatelství. Všechny tři tituly totiž pojednávají o kočkách. Dalo by se říci, že námět, tematika i styl psaní budou pro čtenáře velkým překvapením. Kniha je tentokrát vhodná pro chvíle odreagování, protože je napsána s lehkostí, hravostí a v neposlední řadě také s láskou. Vyprávění je prosyceno velkou dávkou emocí, ale objevuje se i napětí a strach, avšak v úplně jiné formě, než tomu je v případě psychothrillerů.
     

    Něco málo o autorce (zdroj: cbdb.cz):

    Markéta Harasimová je autorka, jež si vydobyla své místo na poli české literární scény. Na svém kontě má pod hlavičkou svého nakladatelství vydaných dvanáct titulů pro dospělé čtenáře (Poháry touhy, Osmnáct, Potemnělý ráj, Černá vdova, Doktorka Viktorie, Purpurové doteky, Hedvábná past, Vůně noci, Klinická smrt, Smrtelný hřích, Jak chutná strach), dva dětské a nově jeden romantický pro dospělé pak vyšly pod taktovkou nakladatelství Bookmedia (Z deníku kočičky ŤapičkyKoťátka kočičky Ťapičky a dnes zmiňovaná novinka Na kočičí svědomí), celkově je však těch titulů dvacet sedm a  perličkou je, že do roku 2014 vydala celkem deset titulů bez toho, aniž by měla vystudovanou školu s humanitním zaměřením. Její vývoj je na románech zajisté znát. Neustále obměňuje témata a snaží se v dějích vyobrazovat dnešní dobu a život v ní. Její příběhy jsou čtivé, napínavé a svižně ubíhající. Stěžejními tématy jsou problematika sociálních vztahů, láska a milostné vzplanutí či detektivní zápletky.
     

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „Když Beáta jednoho mrazivého listopadového rána najde na ulici opuštěné kotě, rozhodne se mu pomoct. Jenže ona zvíře nikdy neměla a vlastně ani žádné nechce. Věci se ale zamotají tak, že se z Beáty a černého kotěte brzy stanou přátelé na život a na smrt. Kočka navíc jako by odháněla všechny neperspektivní partnery, kteří se kolem mladé ženy motají. Co se ale stane, když Beátin nejmilejší tvor zničehonic zmizí?“
     

    Základní informace o knize:

    Novela pro ženy a milovníky koček s názvem Na kočičí svědomí vyšel v první polovině měsíce dubna v nakladatelství Bookmedia. Pokud vás recenze zaujme a budete si chtít titul pořídit a přečíst, můžete tak učinit na stránkách e-shopu KNIHCENTRUM.cz. Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Bookmedia a zároveň i Markétě Harasimové, která vše ochotně zařídila.
     

    Recenze knihy:

    Hlavní hrdinkou titulu je Beáta, jež žije se svým partnerem Michalem, který v den, kdy začíná vyprávění, slaví narozeniny. Ještě než dojde k samotné oslavě, vše se zvrtne, pohádají se a Michal se z jejího života vytrácí. Cestu jí však poměrně záhy jednoho pochmurného mrazivého ráno překříží černé kotě. Co se stane, když se kotěti rozhodne poskytnout azyl? Jak se promění její hodnoty? A co partneři? Odpověď dostanete, když se začtete do této milé, strhující, poutavé a zároveň čtivé novely. Oproti autorčiným dalším dílům je text naplněný klidem a nejsou v něm žádné násilné scény. Takže mohu říci, že se jedná o pohodové a odpočinkové čtení, jež oceníte třeba na dovolené.
     
    Markéta Harasimová je čtenáři oceňována poměrně často za různorodost použitých témat. Ani tentokrát nevstoupila podruhé do stejné tematické řeky. Co je však mnohem větším překvapením, je fakt, že vybočila i ze zajetých kolejí psychothrillerů. Není však vhodné tvrdit, že tyto vody úplně opouští. O tomto tvrzení vás přesvědčím v recenzi, která vyjde v příštím týdnu. Ústředním tématem je tentokrát láska mezi člověkem a zvířetem, dále se řeší sociální vztahy a otázka rodičovství. V díle se pochopitelně objevuje mnohem více témat a námětů, ale mým cílem není spoilování. Zodpovězení některých otázek přenechám na vaší vlastní interpretaci.
     
    Na kočičí svědomí – obálkaPříběh je tentokrát vepsán do krátkých kapitol, jež nesou název, který odvolává k tomu, co se v následujících stránkách odehraje. Jelikož jsou kapitoly krátké a vypravěč, jímž je sama Beáta, sleduje jen to, co se děje kolem ní samotné a kočky Packy, nebylo nutné text nijak nabourávat pomlkami v podobě vynechaných řádků, na což jsme z jiných románů autorky zvyklí. Kompozice je chronologická a jen občas se objevují pasáže retrospektivní, v nichž vypravěčka zprostředkovává své vzpomínky. Kromě kompozičního zpracování, tematiky a námětů hodně přispívá k lehkosti příběhu i styl psaní Markéty Harasimové. Její popisy jsou živé, poměrně často se objevují i humorné situace. Vyprávění je plastické, barvité, věrohodné a procítěné. Děj tedy působí autenticky. Čtenář je díky těmto postupům snadno vtažen do centra dění, k čemuž také přispívá aktivace čtenářovy fantazie. Jedním z charakteristických prvků autorčiny tvorby jsou tzv. vnitřní monology, s jejichž pomocí snadno zjistíme, co si postava myslí a jak se cítí. V případě této novely máme přímý vhled do postavy hlavní protagonistky.
     
    V této novele se vyskytuje jen pár postav, kdy všemu dominuje právě Beáta a ostatní protagonisté jsou upozaděni. Neznamená to však automaticky, že by do děje nijak nezasahovali. Nejvýraznější je zejména postava kamarádky Adély, která je Beátinou vrbou a zároveň rádkyní, protože pochází z rodiny milovníků a chovatelů koček, tudíž má s chovem čtyřnohého mazlíčka mnoho zkušeností. Ostatní postavy jsou opravdu spíše epizodními figurami, které se na okamžik dějem mihnou, ale pak zase zmizí a již se neobjeví. Tyto postavy jsou ale i přesto vykresleny poměrně hloubkově, protože mnohdy právě jejich charakteristika odpovídá na otázku, proč už se v ději nikdy neobjeví.
     
    Děj je odvyprávěn v subjektivizované ich-formě převážně v přítomném čase, což přispívá k atraktivitě a autenticitě. Občas se objevuje budoucí a minulý čas. Použití krátkých vět potom slouží ke zvyšování napětí. Pro nahlédnutí do myšlenek hlavní protagonistky je použito polopřímé řeči. Děj je bohatý na popisné pasáže, které děj částečně zbrzdí. Tyto části se zaměřují převážně na charakteristiky postav, popis zvířete, prostředí a situací. To, že je děj zpomalen, ničemu nevadí, ba naopak, čtenář si příběh více vychutná a odnese si z něj daleko větší zážitek. Vyprávění se velmi dobře a rychle čte. Mohu vám garantovat, že se od titulu neodtrhnete, dokud jej nedočtete až do konce.
     
    Celkově hodnotím novelu Na kočičí svědomí velmi pozitivně. Příběh je milý a dá se číst kdykoliv, když chce člověk relaxovat. Prostě a jednoduše je to oddechové čtení, které vás potěší a pohladí po duši. Dokonce v textu naleznete poměrně velké množství humorných scén. Téma potěší zejména milovníky koček. Kniha si mě získala pro čtivý, poutavý a laskavý děj. Titul musím vyzdvihnout i po grafické stránce. Je použito přiměřeně velké patkové písmo, které vede oči po řádcích. Nadpisy jsou psané bezpatkovými kapitálkami. Typografie a sazba je také zvládnutá bravurně. Dalším faktorem, který mě oslovil, je obálka, na které je vyobrazeno velké okno, před nímž sedí dívka s kočkou a hledí ven. Na okně je zavěšen balón, který zastupuje cestovatelský instinkt. Svazek má celkově 258 stran, což mě překvapilo, protože jsem u autorky zvyklá na větší obsáhlost. S ohledem na to, že se text dobře četl, tak jsem jej měla přečtený poměrně rychle. Autorčin styl jsem si velmi oblíbila, protože mě baví. V jejích knihách se vždy objeví něco nového a neotřelého, co mě překvapí. Markéta Harasimová od té doby, kdy jsem si přečetla první její knihu, urazila velký kus cesty. Obdivuji to, že na sobě pracuje a neustále se posouvá kupředu. Z četby jsem si odnesla milý čtenářský zážitek a již teď vím, že tuto knihu budu číst vždy, když mi bude smutno, protože mě zaručeně obveselí a pobaví.
     
    Novelu Na kočičí svědomí mohu vřele doporučit všem romantikům a milovníkům koček, kteří mají rádi humor a autentický popis života se čtyřnohým mazlíčkem. Zároveň nesmím zapomenout ani na autorčiny příznivce.
     
    Hodnocení 5
     

    Bibliografické údaje:

    Žánr
    Novely, Pro ženy, Příroda, zvířata
    Vydání
    2022, Bookmedia
    Počet stran
    260
    Jazyk vydání
    český
    Vazba knihy
    pevná / vázaná s přebalem
    ISBN
    978-80-7639-130-7
  • Poslední tečka za Rukopisy – Miloš Urban

    Poslední tečka za Rukopisy – Miloš Urban

    Jak jsem psala před pár dny v jednom ze starších Knihoměsíců, začala jsem v říjnu studovat navazující magisterské studium. V této recenzi bych vám chtěla představit knihu, jež mi pomohla splnit hned dva předměty, a to současnou českou literaturu a novější české dějiny od roku 1792 do roku 1848. Asi si ťukáte na čelo, jak je to možné, ale vězte, že tomu tak je. Kniha, již vám chci v této recenzi představit, je debutem dnes známého autora úspěšných románů. Kniha naplňuje přesně to, co autor dle všeho zamýšlel. Jak o autorovi, tak o titulu se více dočtete níže.
     

    Něco málo o autorovi (zdroj: obálka knihy):

    „Miloš Urban (1967) je autorem románů Poslední tečka za Rukopisy, Sedmikostelí, Hastrman, Paměti poslance parlamentu a Stín katedrály. Píše též povídky (mj. Smrtečka, Běloruska, Štědrá noc baronky z Erbannu) a divadelní hry (Trochu lásky, Nože a růže). Jeho prózy bylypřeloženy do řady jazyků (např. ruštiny, holandštiny, němčiny, španělštiny, srbochorvatštiny). Nakladatelství Argo v brzké době chystá jeho šestý román, Santiniho jazyk.“ (pozn. aut. recenze: Poslední informace byla aktuální v roce 2005, kdy byl vydán výtisk, jenž měla autorka recenze k dispozici.)
     

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „Nové vydání knihy, kterou v r. 1998 debutoval autor pozdějších úspěšných románů a zamotal jejím prostřednictvím hlavu řadě kritiků, akademických badatelů a vyznavačů literatury faktu. Přitom se zdá celá věc úplně jednoduchá. Dva zdatní akademici, milenecko–spiklenecká dvojice Miloš Urban a Marie Horáková, se rozhodnou jednou provždy rozklíčovat záhadu pravosti dvou slavných památek českého písemnictví, Rukopisu Královédvorského a Zelenohorského, a podniknou detektivní pátrání na vlastní pěst. Dozví se nevídané věci jak o Rukopisech, tak o jejich plagiátorech…
     
    1. vydání knihy (1998) vydal autor pod pseudonymem Josef Urban“
     

    Základní informace o knize:

    Román Poslední tečka za Rukopisy je debutem dnes již známého autora Miloše Urbana. Jak je uvedeno výše v anotaci knihy, poprvé svou knihu vydal pod pseudonymem Josef Urban. Poprvé kniha vyšla v roce 1998. Dále se titul dočkal ještě dvou vydání, a to v letech 2005 a 2017. Ve všech třech případech se o vydání postaralo nakladatelství Argo. Titul je k dostání jak ve fyzické, tak i v elektronické podobě. Pokud vás recenze zaujme, můžete si publikaci zakoupit na stránkách e-shopu nakladatelství. Jste-li příznivci elektronických knih, můžete si titul pořídit na stránkách e-shopu Palmknihy.
     

    Recenze knihy:

    Kniha Poslední tečka za Rukopisy v sobě ukrývá poměrně zajímavý příběh, jenž vypráví o milenecko-spiklenecké dvojici akademiků, a to konkrétně Josefa Urbana a Marie Horákové. Tito dva se rozhodnou zasáhnout do literární historie tím, že chtějí přijít na kloub záhadě kolem dvou literárních památek nejstarší české literatury. O napětí se starají postavy, jež se snaží badatelům házet klacky pod nohy a znemožnit jim tak odhalení tajemství Rukopisů Královédvorského a Zelenohorského. Jak jsem již uvedla výše, dvojice hlavních hrdinů je milenecko-spiklenecká, kdy stránka lásky je spíše upozaděna a převažuje stránka spiklenecká. Na co všechno tito dva „detektivové“ přijdou? Dokáží rozluštit záhadu? Toť otázka, na kterou vám odpoví právě tento román.
     
    Při interpretaci čtenáře nejspíše zaujme vypravěč, jenž je dvojího typu. První se nachází přímo v centru dění a druhý nahlíží bádání zpovzdálí. Důvod je prostý. Do role hlavního vypravěče je pasován právě Josef Urban a my můžeme zpříma sledovat, jak se svou kolegyní odhalují tajemství. Druhý vypravěč se pátrání přímo neúčastní, ale hlavní protagonisté s ním hodně pracují, protože je historický a je zachycen v dopisech. Převážná část románu je vyprávěna v subjektivní ich-formě. Dálo by se říci, že to je i jedním z důvodů, proč má čtenář pocit, jako by byl součástí příběhu.
     
    Poslední tečka za Rukopisy - obálkaKniha je rozčleněna do 11 kapitol. Dalo by se říci, že trošku netradičně začíná shrnutím, jež bychom v žádném případě u románu neočekávali. Důvod je však prostý. Autor se snaží navodit atmosféru literatury faktu. Nebo jak dále sám píše nové literatury faktu, tzv. nolitfaku. Aby byla tato atmosféra navozena, bylo důležité čtenáře nejprve seznámit s osobami, jež mají prsty v tom, že byly dvě staročeské památky objeveny. Nebo jimi byly dokonce vytvořeny? Toť otázka, kterou se snažili již mnozí odborníci v druhé polovině 19. století a následně i ve 20. století zodpovědět. Když se čtenář do příběhu začte, zjistí, že je vyprávěn z několika různých úhlů pohledů. Jeden patří hlavním protagonistům a další potom historickým pramenům, jejichž pisateli je více osob. Jednotlivé části se prolínají a vzájemně na sebe plynule navazují a doplňují se jako pomyslné dílky puzzle. Coby epilog je použito faksimile úvodu k habilitační práci POSLEDNÍ TEČKA ZA RUKOPISY, v němž autor shrnuje všechny výstupy bádání svých hlavních postav.
     
    Na knihu jsem tentokrát narazila náhodou v naší městské knihovně. Hledala jsem totiž všechny dostupné publikace, jež se zabývají problematikou Rukopisů. Abych pravdu řekla, tak v okamžiku, kdy jsem titul vytáhla z přihrádky, překvapila mě obálka. Na ní si totiž čtenář může povšimnout na přední straně tří žen, z nichž se jedna až přízračně podobá Boženě Němcové, ale co má tato velikánka české prózy 19. století s domnělými falzifikáty společného? Když svazek otočíme, tak na zadní straně obálky můžeme vidět další dvě krásně oděné dámy. Obě vyobrazení nám dají nahlédnout do krásných pokojů a do běžného života jejich doby. Anotaci jsem si přečetla až doma a v tu chvíli jsem měla o to větší potřebu knihu co nejdříve přečíst.
     
    Jak jsem již psala výše, román je z velké části sestaven jako literatura faktu. Tento dojem je ale poměrně často narušován odbočkami do běžných životů hlavních protagonistů. Text v beletristické části přetéká emocemi, dojmy, city, ale i akcí. Proti tomu stojí historizující část, kam protagonisté nezasahují, tudíž tato část je pomalejší a postavena na faktografii. Z této historizující složky nás často vytrhne promluva autorského subjektu, který se čtenáře snaží vytrhnout z osidel historických pramenů. Dokonce se v textu několikrát objevuje tvrzení, že čtenář může přeskočit některé kapitoly, pokud jej zajímá rozuzlení celého případu. Obě pasáže jsou k sobě kontrastní a vytvářejí tak zajímavý celek, kde je těžké odlišit, co je opravdu literaturou faktu a co se zrodilo ve fantazii Miloše Urbana. Příběh zahrnuje 204 stran děje, na které pak navazuje 25 neočíslovaných stran již zmíněného závěrečného faksimile.
     
    Po tematické stránce si můžeme v titulu povšimnout nejen badatelské činnosti, ale také sociální problematiky. V některých pasážích se setkáváme s tematizací intrik, protože je nutné badatelskou činnost nějak rozjet a bez nich by to nebylo možné. Dále je tematizován vztah mezi Čechy a Němci v průběhu 19. století, či historie jako taková. Troufnu si tvrdit, že tento román má potenciál si získat čtenáře mezi milovníky české literatury a historie. Zároveň si myslím, že je jeho děj dosud nedoceněný, a to i přesto, že pochází z pera dnes velice úspěšného autora a že zpracovává tematiku, která by každého uvědomělého a vzdělaného Čecha měla zajímat. Co když Josef Urban se svou kolegyní Marií Horákovou přišli na skutečnosti, které nám dosud byly skryty?
     
    Jak jsem již zmínila výše, děj je sepsán v subjektivní ich-formě, povětšinou v přítomném čase. Působí to tedy velmi realisticky a čtenář má zároveň pocit, jako by byl součástí děje. Vše je poměrně snadno a rychle uvěřitelné. Vyprávění je přímočaré, oproštěné od přebytečných zákrut. Toto tvrzení je částečně narušeno zejména přechodem od fikce k faktografii a zase zpět. Kapitoly jsou různě dlouhé, ale vůbec to nevadí, protože se text dobře čte.
     
    Autor při vyprávění použil vyprávěcí, popisný, ale i úvahový a naučný slohový postup. Při charakteristikách postav ani prostředí nejde nijak do hloubky, protože to není potřeba. Stejně tak není nutné hluboké prociťování situací. Hloubka je dána až historickým pramenům, a to zejména proto, aby čtenář pochopil a dobře se nacítil na danou dobu.
     
    Ač má svazek celkem 229 stran, publikace se dá přečíst poměrně rychle. Důvodem je to, že je svazek formátu mezi A6 a A5. Písmena jsou poměrně velká a patková. K tomu přidáme čtivý a živý styl autorovy tvorby. Zdatný čtenář tedy knihu zhltne za pár hodin. Po jazykové stránce bylo dílo zpracováno poměrně dobře.
     
    Celkově hodnotím román Poslední tečka za Rukopisy poměrně pozitivně. Kniha mě zaujala pro svou tematiku a zajímavou anotaci. Bylo to pro mě poměrně velké překvapení. Ač jsem autora již dříve znala a některé jeho příběhy četla. Tato kniha úplně unikla mé pozornosti, a to i přesto, že se jedná o autorův debut. Téma Rukopisů mi imponovalo již od chvíle, kdy jsem se o nich poprvé doslechla, a proto mě potěšilo, že existují literární díla, která téma zpracovávají. Ještě než jsem se pustila do četby, překvapila mě obálka, kterou bych u podobného titulu vůbec nečekala. Spíše bych očekávala vyobrazení dvou hlavních lidí, kteří jsou pod objevením, nebo možná falzifikátem podepsáni. Nicméně je nutné říci, že vyobrazení notně souvisí s obsahem titulu. Kniha jako celek je logicky a dobře strukturována. Každá kapitola má svůj název, který odkazuje k tomu, o co v epizodě půjde, proto se čtenář při četbě poměrně dobře orientuje a nehrozí mu, že by se v ději ztratil. Při čtení tohoto příběhu si odpočinete, ale zároveň získáte úplně jiný pohled na věc, jíž se týká.
     
    Titul mohu vřele doporučit všem milovníkům nové literatury faktu, ale i sociálních a historických románů.
     
     

    Bibliografické údaje (zdroj: Databáze knih):

    Žánr
    Romány, Literatura česká
    Nakladatelství
    Argo
    Rok vydání
    2005
    První vydání originálu
    1998
    Počet stran
    229
    ISBN
    80-7203-662-9
    Jazyk vydání
    český
    Vazba knihy
    pevná/vázaná s přebalem
  • Skandál století: Václav Hanka a první dějství rukopisné aféry – Vladimír Přibský

    Skandál století: Václav Hanka a první dějství rukopisné aféry – Vladimír Přibský

    Skandál století - úvod

     

    Zimě už odzvonilo a přišlo nám jaro. To však neznamená, že bychom měli přestat číst. Osobně jsem dočetla další knihu, kterou bych vám ráda touto cestou přiblížila. Žánrově se kniha řadí k mým oblíbeným historickým románům. Kromě toho pojednává o další oblíbené oblasti, a to o světě literatury. Jedná se totiž o další beletristické zpracování kauzy kolem falzifikátu Rukopisu královedvorského. Hned na počátku musím přiznat, že Vladimír Přibský pro mě nebyl neznámým autorem, již v minulosti jsem od něj četla román Záhadný úsměv Polyxeny z Lobkovic, tehdy se mi kniha moc líbila, a proto jsem se rozhodla si přečíst i tento autorův počin. Jak se mi titul líbil? Odpověď na tuto otázku získáte níže.
     

    Něco málo o autorovi (zdroj: obálka knihy):

    Vladimír Přibský je autorský pseudonym Vladimíra Řezáče, jenž pochází z Přibyslavi, kde se narodil v roce 1932. Na svém kontě má téměř padesát knih, které se dočkaly celkového nákladu přes jeden a půl milionu výtisků. Autor se proslavil díky svým detektivním románům a novelám ze současnosti. Úspěch u čtenářů slavila i románová reportáž o požáru pražského Veletržního paláce Nejžhavější noc. Oblíbená byla i volná románová biografická trilogie o trojhvězdí předválečného českého filmu Adina (Adina Mandlová), Krása je můj hřích (Lída Baarová) a  Roztomilé děvče (Nataša Gollová). Dále napsal řadu historických románů, kde můžeme jmenovat Vzplanutí, Bratři ohnivého srdce, husitskou fresku Meč a pravda, Můj muž král Karel IV., Její počestné Veličenstvo císařovna, Má čtvrtá žena Alžběta, Valdštejn a Eleonora, Záhadný úsměv Polyxeny z Lobkovic, Milenec královny vdovy, Vraždění lazebnicMěsto hříšníků.
     

    Oficiální anotace (zdroj: www.cbdb.cz):

    „Příběh Václava Hanky, bibliotekáře Českého vlasteneckého muzea, a jeho přátel kaplana borče, justiciára Sklenčky, básníka Lindy a malíře-restaurátora Horčičky, kteří na podzim roku 1817 obeznámili českou veřejnost s rukopisem královédvorským a zelenohorským. Kniha přináší nové překvapivé okolnosti nálezů Rukopisů a zpochybňuje možnost, že by šlo o padělky.“
     

    Základní informace o knize:

    Román Skandál století: Václav Hanka a první dějství rukopisné aféry byl vydán v roce 2016. Kniha vyšla pod značkou Ikar nakladatelství Euromedia Group. Titul je k dostání jak ve fyzické, tak i v elektronické podobě. Pokud vás recenze zaujme, můžete si publikaci zakoupit na stránkách e-shopu obchodu Kosmas nebo v e-shopu Knihy Dobrovský. Jste-li příznivci e-knih, titul je k dostání na stránkách e-shopu Palmknihy.
     

    Recenze knihy:

    Román Skandál století v sobě uzavírá zajímavý a čtivý příběh, jenž pojednává o tom, jak byl objeven Rukopis královédvorský. V době svého nálezu bylo toto dílo pilířem českého národního obrození, protože podpíralo jeho základní myšlenku. Děj začíná nálezem naprosto bezpředmětného štůsku divného papíru popsaného zvláštními hieroglyfy, jež nikdo nedokázal rozluštit. Pak už onen příběh začínáme poznávat. Do světla vypravěčského reflektoru se dostává Václav Hanka, bibliotekář Českého vlasteneckého muzea v Praze, se svým spolubydlícím básníkem Josefem Lindou. Do vyprávění však zasáhne ještě věhlasný malíř a restaurátor František Horčička, či advokát ve Dvoře Králové Jan Sklenčka se zdejším kaplanem Pankrácem Borčem. Jak tomu většinou bývá, podobný nález s sebou může nést ušlechtilé myšlenky, proti kterým stojí chamtivost. To všechno se podepsalo na domněle nejstarších českých literárních památkách. Ale román tento příběh vypráví trošku jinak, avšak neméně zajímavě. Dokáží hlavní aktéři zabojovat za Rukopis královédvorský? To je otázka, na niž najdete odpověď právě v tomto čtivém románu.
     
    Jakmile knihu otevřete a začtete se, ocitnete se ve víru dění. Autor svůj titul otevírá situací, kdy je jistý mladý muž poslán na půdu do sena pro čerstvá vajíčka. Kromě vajíček však učiní nečekaný nález. Autor nás v tu chvíli má tam, kde potřebuje a otevírá cestu fantazii a kladení si otázek, jež jsou při interpretaci naprosto normální a běžné. Vypravěč vše sleduje zpovzdálí, ale i přesto můžete mít pocit, jako byste byli přímo účastni všeho dění. Od samého začátku tak můžeme pozorně pozorovat, co se kolem nálezu děje a jaké vyvolá emoce. Vyprávění není uvedeno předmluvou, ani není zakončeno epilogem či doslovem.
     
    Skandál století - obálkaKniha se mi dostala do rukou náhodou, když jsem v naší městské knihovně sháněla tituly zabývající se tematikou Rukopisu královédvorského a Rukopisu zelenohorského. Jakmile se mi však kniha dostala do ruky, musím říci, že si mě získala pro svou poutavou obálku, která je barevná a je na ní vyobrazeno několik relikvií spojených s badatelskou činností 19. století. Dominují zde svitky pergamenů popsané staročeským písmem, zapálená svíčka ve svícnu a lupa. Když jsem s knihou přišla domů, teprve tehdy jsem si přečetla anotaci, která byla dalším faktorem pro to, že jsem si řekla, že by mě román mohl bavit.
     
    Román je sestaven logicky a chronologicky. Skládá se z patnácti kapitol, jež se dále dělí na dílčí části, které poznáme tím, že autor mezi oběma texty vynechal řádek. Tímto způsobem je utvořen logický předěl, v rámci něhož se posouváme ve vyprávění dále. Kompozičně je text vystaven na chronologii, občas se objeví retrospektiva, ale těchto odboček moc není. Kapitoly jsou číslovány a nedá se tedy předvídat, o čem daná kapitola bude. Román není příliš obsáhlý, autor jej vepsal do pouhých 173 stran.
     
    Po tematické stránce se titul zabývá otázkami národního obrození, rodinných, ale i sociálních vztahů ve společnosti, konfliktem mezi Čechy a habsburskou monarchií. Není to tedy dílo pouze jednostranné, zaobírá se tématem poměrně do hloubky. Tento román má na základě zmíněné tematiky potenciál zaujmout milovníky historických románů, ale i ty, kteří si rádi přečtou díla o lásce k českému jazyku a národu.
     
    Text knihy je sepsán v objektivní er-formě v minulém čase. Při interpretaci budete ihned od samého začátku vtaženi do děje. Pocítíte veškeré emoce, které autor do svého textu zachytil, ať už se jedná o lásku, nenávist, závist či smutek. Ač se jedná o beletristické dílo, když je čtete, máte pocit, jako byste si četli ve skutečných životech Hanky a Lindy. Vše působí realisticky, avšak je nutné rozlišit historii od fantazie. Mnohé okolnosti děje vznikly pouze ve fantazii Vladimíra Přibského. I přesto je ale vše v románu snadno uvěřitelné.
     
    Dílo je naplněno optimismem a euforií, což asi museli lidé v roce 1817, kdy byl Václavem Hankou náhodně objeven Rukopis královédvorský, opravdu prožívat. Všichni kolem Hanky a Lindy věřili v to, že mají v rukou dokumenty, jež mohou pomoci pozdvihnout a podpořit boj za český jazyk. Autor ve svém vyprávění používá vyprávěcí a popisný slohový postup. Z textu je zřejmé, že se Vladimír Přibský zabýval daným tématem poměrně hluboce a snažil se do svého díla zachytit i trochu historické pravdy. Postavy jsou popisovány poměrně ploše, výjimku však tvoří hlavní postavy, které jsou vykresleny plasticky, jsou dobře uchopitelné a důvěryhodné. Společně s hrdiny prožijete všechny emoce, ať už se jedná o smutek, vztek, lásku či radost a pochopitelně spousty dalších.
     
    Vyprávění je stylizováno živým a velmi čtivým způsobem, a proto si troufnu tvrdit, že jej zdatný čtenář přečte během pár hodin. Po jazykové stránce bylo dílo zpracováno velmi dobře. Pochvalu si zaslouží i grafické zpracování, kdy je použito poměrně velkého patkového písma, jež vede oči krásně po jednotlivých řádcích a text se tak čte opravdu dobře.
     
    Celkově hodnotím román Skandál století: Václav Hanka a první dějství rukopisné aféry velmi pozitivně. Příběh mě potěšil a musím říci, že mě nezklamal. Jak jsem již psala výše, s autorovým dílem jsem se setkala již v minulosti a bylo tak naplněno vše, co jsem od díla očekávala. Kniha si mě získala již svou poutavou obálkou i anotací. Dále musím vyzdvihnout logickou strukturu příběhu, kdy jsem se v textu neztrácela a přímočarost vyprávění je velkým kladem. Jednotlivé kapitoly jsou poměrně krátké a vyprávění plyne poměrně rychle. Při čtení románu si zarelaxujete, odpočinete a zároveň si můžete alespoň okrajově udělat obrázek o tom, jak to na počátku 19. století v Čechách vypadalo a co bylo stěžejním tématem té doby. Titul si mě získal pro svou plynulost vyprávění, čtivost, ale i poutavý děj.
     
    Publikaci mohu vřele doporučit všem milovníkům historických románů, které řeší nejen sociální problémy, ale i otázky rodiny, emocí či národní otázky. Dále budou potěšeni i ti, již mají rádi tituly o jiných literárních dílech a jejich autorech.
     
    Hodnocení 5
     

    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

    Žánr
    Literatura faktu, Literatura česká
    Nakladatelství
    Ikar
    Rok vydání
    2016
    Počet stran
    176
    ISBN
    978-80-249-3062-6
    Jazyk vydání
    český
    Vazba knihy
    pevná/vázaná
  • Láska k múdrosti – Martin Kučera

    Láska k múdrosti – Martin Kučera

    Poezie, u mnohých čtenářů ne příliš oblíbená literární forma, protože je potřeba prohlédnout záměr autora zahalený do hávu různých metafor, metonymií, synekdoch a dalších podobných básnických tropů a figur, je formou, pro kterou se rozhodl slovenských básník Martin Kučera, o němž v České republice zatím nebylo moc slyšet. Nicméně vězte, že tento autor již vydává svou druhou básnickou sbírku a pomalu o sobě dává vědět i přes hranice. Jeho vyjadřování v řeči vázané je poměrně příjemné, a to jak obsahově, tak i graficky. V dnešní recenzi bych vám ráda představila jeho prvotinu s názvem Láska k múdrosti. Pokud máte rádi básnickou tvorbu a rádi čtete lyriku, tedy texty obsahující zejména pocitovou stránku, věřím tomu, že vám tato sbírka udělá radost a že naplní vše, co od takovýchto básnických textů očekáváte. S autorem jsem se seznámila náhodou, když se na mě obrátil s nabídkou zpracování recenze. S ohledem na to, že ráda recenzuji i básnické sbírky, vůbec jsem se jeho nabídce nebránila a s radostí ji přijala. Autor ve své sbírce zachytil mezi řádky jistou dávku melancholie, smutku a rozporuplných pocitů. To vše je zakomponováno do smyslných veršů prostřednictvím poměrně snadno interpretovatelných metafor. Opravdu zajímavé dílo, pokud vás zajímá více, čtěte dále, protože se máte na co těšit.

     

    Něco málo o autorovi (zdroj: komunikace s autorem):

    Martin Kučera je v osobním životě elektrotechnikem v automobilovém průmyslu. Celý život sportuje, trénuje Aikido a cvičí i doma. Dlouhé roky se zajímá o historii před naším letopočtem, tam se totiž podle něj ukrývá největší tajemství a nejvíce pravdy. Tvorbou básní se zabývá zhruba od roku 2007. Má svoje zásady, kterých se striktně drží, říká tomu deset ctností. Věří v dobro a poezie je pro něj způsob, jak může zaznamenat nedostatky lidstva a vyzdvihnout dobré stránky lidskosti. Filozofie je postojem k životu. Snaha o pochopení života a porozumění mu je v dnešní rychlé době zaměřené na peníze zapomenutým tématem, a proto je autor ve své tvorbě rád otvírá. Autor má na svém kontě dvě sbírky, a to Žiť DOBRO a Láska k múdrosti.

     

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „Toto je knižka pre všetky vekové skupiny. Od malých detí cez mladistvých. Aj pre ľudí v strednom veku, ale aj pre starších a aj pre penzistov. Je to kniha o živote o pocitoch a myšlienkach. Básne zo srdca. Pre ľudí. Pre lepší svet…“

     

    Základní informace o knize:

    Básnická sbírka s melancholickým, ale i filozofickým nádechem obsahuje převážně lyrické básnické texty, do nichž se občas dostanou epické pasáže. Vyšla v roce 2020 v nakladatelství DOBRO. Pokud vás recenze zaujala, sbírku u nás můžete zakoupit přes e-shop obchodu Martinus. K dostání je pouze fyzický výtisk.

     

    Recenze knihy:

    Básnická sbírka Láska k múdrosti chytne za srdce nejen milovníky poezie, ale i ty, jež baví filozofické uvažování nad životem a vše, co jej naplňuje. Co se týká interpretace, tak u tohoto díla je třeba konstatovat, že ač jsou v něm obsaženy metafory, metonymii, synekdochy a další podobné básnické tropy či figury, tak je poměrně snadno pro čtenáře uchopitelná. Básník použil tyto jazykové prostředky zejména pro oživení a zatraktivnění svých textů. Při četbě je tak čtenář donucen ke spolupráci s lyrickým subjektem, a to zejména díky tomu, že nad tím, co je ukryto za významem jednotlivých slov, musí přemýšlet a odhalovat jejich tajemství. Básně jsou psané autorovým rodným jazykem, tedy slovenštinou, což ale není žádnou překážkou, navíc jsou básně psané srozumitelně a tak, že jim čtenář snadno porozumí. Publikace je rozepsána do 120 stran (ve čtečce 116 slidů), najdete 79 básní, které jsou, jak už jsem psala výše, různě dlouhé a rozličně graficky zpracované. Jedná se tedy o dílo, které pohladí nejen po duši, ale potěší i oko. Některé básně jsou graficky vyvedeny do jediné delší sloky, jiné se skládají z více slok sestavených ze dvou veršů a další utvářejí nějaký obrazec. Texty jsou nečekaně přímočaré.

    Při četbě se můžete setkat s množstvím personifikací. Autor nejčastěji personifikuje dobro a další pozitivní vlastnosti. Činí to tak, že vždy u dané vlastnosti napíše velké počáteční písmeno a v dalším textu jí vdechne život nějakou činností. Jak jsem uváděla, setkáváme se tu dále také s četnými metaforami, metonymie a synekdochami, ale objevují se i apostrofy, jejichž prostřednictvím lyrický subjekt oslovuje nezúčastněnou osobu, věc či vlastnost.

    Láska k múdrosti - obálkaPo tematické stránce se básně zabývají převážně životem a vším, co může člověka v jeho průběhu potkat. Námět je filosofický a při interpretaci vede čtenáře k tomu, aby přemýšlel nad svým vlastním žitím. Některé básně jsou výrazné pro svou melancholii až smutek, lásku a moudrost. Ale jsou tu i takové, jež svým způsobem člověka posunou v jistém smyslu dále a navedou jej na správnou cestu. V některých básních můžeme vnímat poučný až výkladový charakter. Sbírku jsem četla hned něklikrát. U básní je to téměř nutnost, protože při jednom čtení toho spousta unikne, což je škoda. Kromě toho se mi texty líbily a zaujalo mě, že autor použil též citací starověkých filosofů, jako byl například Sokratés. Musím konstatovat, že se při každém čtení vždy částečně změní vyznění jednotlivých básní, důvodem je čtenářovo aktuální rozpoložení. Opět se mi potvrdilo, že poezie je kouzelná pro svou rozmanitost porozumění. Není potom nutné dodávat, že si z vícečetné interpretace odnesete mnohem lepší čtenářský požitek.

    Dále je potřeba s ohledem na námět uvést, že při prvním čtení může mít čtenář pocit, že čte negativně naladěnou, v některých případech depresivní či smutné texty. To však nebylo a není autorovým cílem. K tomuto poznázní čtenář dojde teprve tehdy, když si sbírku přečte vícekrát. Najednou se před ním začnou otevírat dveře poznání, jež při prvním čtení většinou zůstanou našim očím skryty. Poslání sbírky je, dalo by se říci, mnohem silnější než to, co je na povrchu. Toto procitnutí vás naladí na stejnou vlnu, na jaké je lyrický subjekt, ale i autor sbírky, když své texty psal. Teprve tehdy můžete správně pochopit, co chtěl básník svým dílem říci.

    Při rozboru básnických textů by si čtenář měl všímat rytmiky a rýmů. Když se na texty jen tak zběžně podíváme bez toho, abychom je četli, máme pocit, že jsou básně nepravidelné, což však není v mnoha případech pravdivé tvrzení. Martin Kučera pracoval v některých případech s pravidelným trochejem a v jiných zase s pravidelným daktylem. Tímto způsobem vytvořil celistvý, ničímnarušený rytmický celek. Básně mají různě obsáhlé strofy, můžeme se setkat s dvou-, šesti- či osmiveršovými. Rým je realizován dvěma různými způsoby, najít tu můžeme básně sobkročmým, sdruženým, ale i střídávým rýmovým schématem. Při interpretaci si musíme povšimnout i lyrického subjektu, jenž je realizován v objektivizované ich-formě. Lyrický subjekt se obrací do svého nitra a poukazuje na tajemství v něm ukrytá.

    Dílo Martina Kučery je zajímavé pro čistotu veršů a charakteristickou melodičnost. Mimo to je ještě důležité zmínit něco, co zatím nezaznělo, čímž je fakt, že si vás svazek získá i pro svou zajímavou a poetickou obálku, jíž se titul pyšní. Na obálce je umístěna černobílá fotografie přírodní scenérie, jež působí přímo idylicky. Vidět můžeme les, vodu či nebe se slunečními paprsky a několika mraky. Dalším lákadlem je anotace, jež ve své podstatě říká, že si ji může přečíst kdokoliv.

    Lyrickou básnickou sbírku Láska k múdrosti hodnotím pozitivně. Líbí se mi autorův styl psaní, ale i fakt, že básnické texty v sobě ukrývají kus lidského života a dobré srdce Martina Kučery. Toto bylo moje první setkání s jeho tvorbou. Ráda si v brzké době přečtu i jeho druhou sbírku. Jsem zvědavá na to, zda si autor podržel laťku, již touto sbírkou nastolil. Při milém psaní s autorem jsem se dozvěděla spoustu věcí o něm samém, tudíž jsem i pochopila, proč jsou některé básně naladěny na melancholickou vlnu. Interpretace byla pro mě poměrně snadná a zajímavá. Musím konstatovat, že to byl fajn čtenářský zážitek.

    Sbírku mohu vřele doporučit všem, kteří rádi interpretují básně, jež jsou lyrické a naplněné melancholií. Zároveň je sbírka vhodná i pro filosofy, kteří si často a rádi kladou otázky o životě.

     

     

    Bibliografické údaje (zdroj: cbdb.cz):

    Žánr lyrická báseň
    Nakladatelství DOBRO
    Rok vydání 2020
    Počet stran 120
    ISBN 978-80-570-2134-6
    Jazyk slovenský

     

  • Knihoměsíc – březen 2022

    Knihoměsíc – březen 2022

    Vážení čtenáři, měsíc březen je za námi a já vám přináším souhrn všeho, co jsem v tomto měsíci přečetla a slyšela. Snažím se vám zprostředkovat všechny recenze, a to včetně těch, které vycházejí mimo stránky Iwíkovy knihovny. Ke všem recenzím vám vložím odkazy, abyste si mohli o mnou přečtených knihách zjistit více.


    Přečtené knihy:

    1. Na kočičí svědomí – Markéta Harasimová (Milý příběh plný lásky člověka ke zvířeti. Markéta Harasimová tentokrát úplně vybočila z tematiky, na kterou jsme byli dosud v jejích knihách zvyklí. Je to zajímavé překvapení, které ale čtenáře spíše potěší. Je to kniha, kterou je radost číst, protože se při ní pobavíte, budete mít chvilkami strach a hlavně si odpočinete.)

    Poslechnuté audioknihy:

    1. 1794: Tři růže – Niklas Natt och Dag ( Zajímavá audiokniha plná zvratů, u které jsem zpočátku měla problém se zorientovat, ale po pár minutách poslechu se vše srovnalo a já si poslech užila. Audio bravurně namluvil Daniel Bambas. Jeho projev byl zajímavý už jen z toho důvodu, kolik charakterů dokázal oživit a nepůsobilo to nijak křečovitě. Mohu vřele doporučit.)

    Četli jste, nebo jste slyšeli některý z titulů? Jaký je váš názor? Budu ráda za každý příspěvek a případná doporučení, co bych si mohla přečíst příště.

  • Knihoměsíc – únor 2022

    Knihoměsíc – únor 2022

    Knihoměsíc Iwíkovy knihovny - náhled
     
    Vážení čtenáři,
     
    měsíc únor je za námi a já vám přináším souhrn všeho, co jsem v tomto měsíci přečetla a slyšela. Snažím se vám zprostředkovat všechny recenze, a to včetně těch, které vycházejí mimo stránky Iwíkovy knihovny. Ke všem recenzím vám vložím odkazy, abyste si mohli o mnou přečtených knihách zjistit více.

    Přečtené knihy:
     
    1. Moře a malé rybky – Terry Pratchett (Poutavá, čtivá kniha s krásným dějem. Do jejího přečtení jsem se pustila v rámci kalendářní čtenářské výzvy a musím říci, že jsem ráda, že jsem u žánru fantasy sáhla právě po Zeměploše. Už teď se těším na další díl.)
    2. Láska k múdrosti – Martin Kučera (Všichni milovníci básní si zajisté oblíbí tuto milou sbírku plnou moudrosti, lásky, života a poznání. Sbírka obsahuje 79 básní, které jsou rozmanité, a to jak tematicky, rytmicky, ale i vzhledově. Mohu ji vřele doporučit. Na recenzi sbírky se můžete těšit v průběhu března.)
     

    Četli jste, nebo jste slyšeli některý z titulů? Jaký je váš názor? Budu ráda za každý příspěvek a případná doporučení, co bych si mohla přečíst příště.