V současnosti vychází spousta titulů v rámci prózy, avšak poezie je poněkud upozaděna. Naštěstí ale stále existují tvůrci, kteří si oblíbili formu vázanou rytmem, metrem, verši a rýmy. Jedním takovým je český básník Pavel Sebastian Huška, jehož sbírku Zrcadlo Věčnosti bych vám ráda představila prostřednictvím této recenze. Pokud máte rádi básnickou tvorbu, věřím, že budete mít z této sbírky radost a že splní veškeré vaše požadavky a očekávání. S autorem jsem se seznámila již před pár lety prostřednictvím jeho sbírek Vlny a V Pekle, jež jsem recenzovala pro potřeby projektu Čteme české autory. Nicméně Zrcadlo Věčnosti je chronologicky autorovou prvotinou, a to i přes fakt, že vyšlo společně s Karmatikonem, jenž vám představím v některé z dalších recenzí, až v loňském roce. Autor do své sbírky zakomponoval mnoho smutku a melancholie, které jsou zakomponované do veršů prostřednictvím poměrně snadno interpretovatelných metafor. Máte se tedy na co těšit.

Něco málo o autorovi (zdroj: cbdb.cz):

Pavel Sebastian Huška je básník zabývající se tvorbou lyrické, ale i epické poezie. Jeho básnické pojetí je specifické, protože se snaží přiblížit starému pojetí tvorby básní. Do svých textů nechce promítat současné trendy, jelikož jsou mu vzdálené. Od jeho textů tedy neočekávejte ani moderní tematiku. Za vyzdvihnutí stojí to, že básně jsou přímočaré, bez básnického patosu a množství matoucích metafor. Jak už jsem uvedla výše, na svém kontě má celkem čtyři básnické sbírky.

Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

„Sbírka autorovy rané poezie. Výběr ze dvou starších sbírek, které dosud nikdy oficiálně nevyšly. Strach, hrůzu, temnotu, smutek, vzpomínky, ale i malý kousíček světla a naděje naleznete v této lyricko-epické sbírce, mapující první etapu autorovy tvorby…“

Základní informace o knize:

Básnická sbírka s melancholickým nádechem obsahující převážně lyrické texty, jež jsou chvilkami prolnuty epikou, vyšla na počátku roku 2019, avšak autor na textech v ní obsažených pracoval v letech 1989–1998. Kniha byla vydána pouze v elektronické podobě, pokud vás recenze zaujala, titul můžete najít v nabídce e-shopu nakladatelství Martin Koláček – E-knihy jedou.

Recenze knihy:

Básnická sbírka Zrcadlo Věčnosti má dle mého názoru potenciál oslovit nejen milovníky poezie, ale i ty, jež odrazují od četby veršovaných děl mnohé metafory a další básnické figury a tropy, které básníci často používají pro oživení a zatraktivnění svých textů. Pavel Sebastian Huška vás svou tvorbou zajisté překvapí, protože v jeho knihách se setkáte s básněmi, jež se intepretují bez potíží. V publikaci, jež je rozepsána do 67 stran, najdete pouhých dvacet dva vcelku krátkých básní, které se pyšní nečekanou přímočarostí. Setkáte se tu s díly výrazně lyrickými (citová), jež jsou občas protknuta epickou linií (příběhová). Autor vcelku často používá personifikaci, jejímž prostřednictvím oživuje neživé věci. Příkladem může být již věčnost v názvu sbírky, ale v textech jich najdete mnohem více. Proces oživení je zachycen velkým písmenem na počátku slova.

Co se týká tematiky, musím konstatovat, že básně jsou výrazně melancholické a smutné. Setkáte se v nich s motivy strachu, temnoty, hrůzy, smrti, ale i se vzpomínkami. To vše je protknuto chvilkami, v nichž svítí světlo naděje. Přiznám se, že jsem sbírku četla několikrát, a to nejen z toho důvodu, že se mi líbila, ale i proto, že jsem chtěla mít srovnání s předchozími díly, kdy jsem při vícečetném čtení odhalila to, jak se vyznění každé z básní mění podle čtenářova aktuálního rozpoložení. Potvrdilo se mi, že to stejně funguje i v případě Zrcadla Věčnosti. Ona rozmanitost porozumění je kouzelná.

Důvodem vícečetného čtení bylo také to, abych pro vás kvalitně zmonitorovala oblast rýmů, ale i rytmiky. Při intepretaci básní se nevyplácí spěchat. Důvodem je to, že vám může spousta věcí ukrytých mezi řádky uniknout. Když se na texty podíváte jen tak zběžně, může se vám zdát, že jsou nepravidelné, není to však úplně pravdou. Autor použil při psaní pravidelného trochejského verše, čímž vytvořil celistvý, ničím nenarušovaný rytmický celek. Valná většina básní je vepsána do čtyř veršů, objevují se ale i básně osmi-, šesti- a dvouveršové. Rým přichází obvykle na konci každého čtvrtého řádku, v případě šestiveršové sloky je tomu tak na konci každého třetího řádku.

Čtenář by si měl Zrcadlo Věčnosti přečíst vícekrát, protože se texty obsažené ve sbírce dají interpretovat různě, a to právě na základě jeho aktuálního rozpoložení. Z vícečetného čtení si odnesete lepší čtenářský požitek. Při prvním čtení na vás mohou básně působit poměrně depresivně a smutně, ale po vícerém přečtení dojdete k poznání, že autor mezi řádky uschoval i jiné poslání, jež je mnohdy silnější než ono povrchní, jež postřehnete při prvním čtení. Jakmile se naladíte při četbě na stejnou vlnu jako autor sbírky, pochopíte vše, co chtěl básník svým dílem říct.

Dílo Pavla Sebastiana Hušky je specifické čistotou verše a melodičností. Kromě toho si vás získá i krásně barevná obálka, jíž se titul pyšní. Co stojí za vyzdvihnutí, to je rozhodně fakt, že jsou básně čtivé, jelikož neobsahují přehnané množství metafor. Mohu ji vřele doporučit všem, kteří si oblíbili tvorbu klasických básníků, kteří vyobrazovali ve své tvorbě běžné pocity a situace. Přesně to v Zrcadle Věčnosti naleznete.

Lyricko-epickou básnickou sbírku Zrcadlo Věčnosti hodnotím zaslouženými 100 %. Líbí se mi styl, jakým autor píše. Oblíbila jsem si jej již od prvního setkání s jeho tvorbou. Jelikož jsem se o osobnost autora zajímala hlouběji, tak jsem se seznámila se skutečnostmi, jež ovlivňovaly jeho tvorbu a pochopila jsem také to, proč jsou texty básní naladěné melancholicky. Interpretace pro mě byla poměrně snadná a užila jsem si ji.

Sbírku mohu vřele doporučit všem, kteří rádi interpretují básně, ale i těm, kteří rádi čtou klasickou literaturu a jimž nevadí smutná témata.

Bibliografické údaje: