je to tu. Únor již začal a s ním jsme v našem čtenářském klubu zvolili první knihu, kterou budeme společně číst. Ti, kdo se zapojili do události na Facebooku, už od pátku vědí, o jakou knihu se jedná. Vy, co mě čtete tady, se to dozvídáte s malým zpožděním.
Jaký titul tedy vyhrál? Hodně napovím, když napíši, že se jedná o klasické dílo autora vizionáře, jenž v mnohém předčil svou dobu. Když si vzpomenete na nabídku pěti titulů z úvodního článku, jistě ihned poznáte, že čteme Julese Verna a jeho Cestu kolem světa za 80 dní. Tento román se dočkal již několika vydání. Je jen na vás, do kterého z nich se pustíte.
Přeji vám, ať se kniha líbí a těším se na vaše názory, které můžete vložit buď pod tento příspěvek, nebo do diskuze facebookové události, jež je pro tento účel vytvořena. Jelikož se iniciativě meze nekladou, tak můžete svůj názor vložit na obě místa.
PS: Od 14. února se můžete těšit na anketu, kterou utvořím za účelem výběru knihy na měsíc březen.
je tu předposlední den tohoto měsíce a s ním přichází další knižní citát týdne. Kromě toho vám ale také představím další zajímavou novinku, kterou pro vás připravujeme společně s mou kamarádkou Terkou z blogu Zápisník spisovatelky. První z článků by měl vyjít v průběhu následujících několika dní a máte se na co těšit. To je ale do začátku vše, nerada bych předem odtajnila celou pointu toho, co chystáme. Druhým takovým překvapením pro vás zřejmě bude to, že vždy na přelomu měsíce vyjde více knižních citátů, jelikož se dva navíc ukrývají v křížovce, která završuje aktuální měsíc a načíná ten nový. Už teď jsem zvědavá, co pro vás vyluštím.
Teď už ale zpět ke knižnímu citátu týdne. Kdo nám v něm zanechal své moudro tentokrát? A jak výrok zní?
Autorem citátu je tentokrát Georg Christoph Lichtenberg. Byl to významný německý osvícenecký aforista, fyzik, astronom a matematik. V literatuře proslul svými břitkými polemikami, ale také populárně vědeckými články. Jeho díla vynikají nad ostatní té doby zejména svou satirou a vtipem. Jeho asi nejznámějším dílem jsou Večery při svíčce.
To je vše, co pro vás v tomto článku mám. V následujících dnech se pokusím přidat minimálně jednu recenzi, jež už tu čeká jen na odklepnutí a v brzké době se můžete těšit na další knižní citát. Mějte se zatím krásně a užívejte knih, ale také sněhu.
další týden se již nezadržitelně blíží ke svému konci a já vám jsem ještě dlužná knižní citát týdne. Kromě toho tu ale pro vás mám připravené další recenze a postupně se chystám k jejich zveřejnění. Jen tedy vždy čekám, na tento pravidelný týdenní článek, jímž recenze ráda prokládám, aby to nebylo jen o nich a vy jste si ze sledování mých stránek odnesli i nějaké to moudro.
Autorem citátu tohoto týdne je Anatole France. Byl to francouzský básník, prozaik, literární kritik, esejista a humanistický filozof. Snažil se pokračovat v dodržování racionalistických tradic renesance a osvícenství. V roce 1921 se pak stal nositelem Nobelovy ceny za literaturu. Často se můžeme setkat s tím, že je označován za posledního velkého spisovatele 19. století a prvního velkého spisovatele 20. století. Jaké poselství nám zanechal?
To je vše, co pro vás v tomto článku mám. V následujících dnech se pokusím přidat minimálně jednu recenzi, jež už tu čeká jen na odklepnutí a v brzké době se můžete těšit na další knižní citát. Mějte se zatím krásně a užívejte knih, ale také sněhu.
Vážení čtenáři, první měsíc nového roku je téměř za námi a já jsem si pro vás připravila hned několik recenzí. Tato je již druhá z této řady a jedná se o americký román, jenž byl v loňském roce oceněn Pulitzerovou cenou. Kniha je naplněna hned několika příhodami téměř 50letého gaye Arthura Lesse. Ten se nám představí jako velký cestovatel, ale také spisovatel, jenž dokázal čtenáře uchvátit svým prvním románem Kalipso, ale ostatní knihy již nejsou tak dobře přijímány? Proč? I o tom se můžete mimo jiné dočíst v románu Less.
Něco málo o autorovi:
Andrew Sean Greer je americkým autorem, jenž má na svém kontě již několik děl. Jmenovat můžeme třeba tituly Dráha menších planet, Zpověď Maxe Tivoliho,Příběh jednoho manželství a poslední Pulitzerovou cenou oceněný román Less. Svou kariéru nastartoval coby přispěvatel v různých amerických časopisech. Jeho styl je přirovnáván k Proustovi a Nabokovovi. Autor se těší velké oblibě i u svých literárních kolegů.
„Žít dlouhou dobu v nesouladu sám se sebou se trestá i z medicínského hlediska. Ve dvaceti je to sice burcující a inspirující, jenže Arthur Less – druhořadý spisovatel a průměrný kalifornský gay – neochvějně míří k padesátce, kterou úkorně vnímá jako pomstu osudu. Nebude lepší, když se přibývajícím létům poddá a přestane marně brzdit nohama o koberec? Zrada dlouholetého partnera ho přiměje zařídit si dočasný odklad a zahrát si na světoběžníka, přestože do toho má taky daleko. Přes Mexiko a Itálii cestuje do Německa, následuje Francie a pak Maroko, Indie a nakonec jídelna starodávného japonského hostince. Poletuje při tom po letištích jako poděs, přednáší studentům v jazyce, který neovládá, flirtuje na pařížském balkonu, brázdí Saharu na velbloudovi a chystá si žaludek na kulinářskou reportáž…Nabarvené závoje i papírové masky postupně odpadají, směšně váhavý hrdina se zklidňuje a už si nestýská. Že by se konečně smířil s možností, že tu nebude napořád? A svět ho odmění: co bylo dosud pouťovým sklíčkem, nečekaně zkrásní.Kniha obdržela Pulitzerovu cenu za rok 2018.“
Základní informace o knize:
Titul Less byl vydán v originálu (Less) v roce 2017. U nás jej v roce 2018 přeložila Jana Jašová a o vydání se postaralo nakladatelství LEDA. Jedná se o knihu zabývající se zajímavým tématem. Pokud vás recenze zaujme a rádi byste si román pořídili a přečetli, můžete tak učinit na stránkách e-shopu nakladatelství LEDA.
Co o knize řekli odborníci:
„Vynikající román. I ve srovnání s dosavadními držiteli Pulitzera zjevení.“ – THE WASHINGTON POST
„Greer povýšil líčení pitoreskního putování na mimořádně vtipný, přemýšlivý příběh…“ – NATIONAL BOOK REVIEW
„Autor skvělých a upřímných románů Andrew Sean Greer ukazuje svoje schopnosti v novém žánru: komedii. A smích přece potřebujeme všichni!“ – MIAMI HERALD
Recenze knihy:
Když mi byla kniha nabídnuta k recenzi, zaradovala jsem se. Pokud si dobře pamatuji, do této chvíle jsem snad nečetla nic, co by bylo oceněno Pulitzerovou cenou. Byla jsem tedy natěšená a očekávala jsem velkolepé počtení. Když přišel balíček, vybalila jsem z něj svazek s krásnou ilustrací na přebalu. Na obálku byl přidán ještě menší pruh s částí obrázku, to proto, aby nebyla překryta ilustrace, na němž byla umístěna informace o tom, že se jedná o oceněné dílo. Vše mě zaujalo, a z toho důvodu jsem dlouho neotálela a do četby se pustila.
Román v sobě ukrývá originální příběh, jenž zpracovává zajímavým způsobem téma homosexuality. Ač byste mohli očekávat romanci, vyprávění není tak růžové, jak se může zprvu zdát. I když je hlavní hrdina homosexuál, řeší se kromě jeho vztahů (tedy spíše vzpomínek na ně) zejména jeho pracovní úspěchy a neúspěchy. Co je jejich alfou a omegou? To se častokrát dozvídá ze svého okolí. Hlavní hrdina v příběhu hodně cestuje. Nejezdí však po dovolených, ale jedná se o jakési pracovní cesty. Místa, jež navštěvuje, v něm vyvolávají nejrůznější vzpomínky na dobu méně vzdálenou, ale i dávno minulou.
Originální je rozhodně způsob vyprávění. Čtenář hlavního hrdinu sleduje očima nezúčastněného vypravěče, jenž pouze veškerým útrapám přihlíží. Vypravěč je objektivní, tedy v er-formě. Ve svém projevu střídá minulost s budoucností, čímž ve čtenáři umně stupňuje jistou míru očekávání a svým způsobem i napětí. Jeho promluvy jsou často narušovány. Důvodem je přesun v době, chvilku jsme s Arthurem Lessem v přítomnosti, pak se ve vzpomínkách vracíme zpět do jeho raného mládí a zase zpět, někdy ale dokonce zavítáme i do budoucnosti, o níž sám hlavní hrdina ještě nemá ani ponětí. Některým čtenářům to může přijít hektické, ale dá se na to vcelku rychle zvyknout. Oživujícím dojmem působí množství dialogů mezi Lessem a ostatními postavami.
Vyprávění nepředchází žádný úvod, ani ho neuzavírá závěr. Rovnou jste vrženi do děje a postupně se sžíváte s hlavním protagonistou a jeho problémy, jež jsou více či méně vtipné. Celý román je rozdělen do osmi částí a svazek je uzavřen autorovým poděkováním a citovanými prameny. Zmiňované části odpovídají místům, jež Arthur Less navštěvuje. Interpretace díla je vcelku jednoduchá a nic jí neztěžuje.
Než se do příběhu plně položíte a pochopíte jeho podstatu, v hlavě si říkáte, že snad ani nemůže být možné, že toto dílo mohlo být oceněno. Když se ale s Arthurem sžijete, navíc si uvědomíte, že Andrew Sean Greer odkazuje k významnému a rozsáhlému dílu Prousta Hledání ztraceného času, román Less se pyšní podtitulem Hledání ztraceného mládí, ihned vlivem tohoto kontextu změníte názor. Toto dílo totiž poukazuje na fakt, že povrchní čtení nestačí, abyste pochopili autorův záměr, musíte jít hlouběji.
Co se týče postav, nejdetailněji je pochopitelně popsán Arthur Less, ostatní postavy jsou jakýmisi figurkami, jež zasahují libovolně do jeho života a nějakým způsobem jej ovlivňují. Nejčastěji jsou zmiňováni jeho expartneři, s nimiž v současnosti navštěvovaná místa navštívil již v minulosti a zanechalo to v něm různé vzpomínky. Některé radostné, ale většina z nich byla spíše bolestná, což ovlivňovalo jeho současné chápání a chování v daném místě.
Svazek mě překvapil svou útlostí. Očekávala jsem ho mnohem obsáhlejší. Má totiž pouhých 296 stran. Text je graficky velmi dobře zpracován. Použito je velkých patkových písmen, jež se dobře čtou, protože vedou oči po řádcích a zároveň nijak nenamáhají zrak. Odstavce jsou zarovnány do bloku. Když se posouváme v čase, nebo se mění dějiště, je vynechán řádek, což přispívá k tomu, že se při čtení neztratíte v ději.
Po jazykové stránce je kniha na dobré úrovni. Sem tam se sice objeví nějaké to vynechané nebo přidané písmeno, ale většinou se nejedná o zásadní chyby, jež by pozměňovaly vyznění výpovědí. Stylisticky je dílo zpracováno kvalitně. Byla jsem tedy spokojená.
„Less nikdy nepřišel na to, co takový říz obnáší, tudíž ho nikdy nezískal. Do čtyřicítky si zvládl vypěstovat jakés takés sebevědomí o síle průsvitného krunýře nedospělého kraba.“
GREER. ANDREW SEAN. Less aneb Hledání ztraceného mládí. Voznice: LEDA, 2018. ISBN: 978-80-7335-560-9. s. 10
Moje subjektivní hodnocení románu Less bylo zprvu trošku skeptické, ale nakonec se vše obrátilo směrem k pozitivnímu. Zpočátku jsem byla spíše povrchním čtenářem, což způsobilo ne zrovna správné pochopení toho, co svým dílem autor chtěl říci. Když jsem si pak vše dala do správného kontextu, knihu jsem si mohla teprve tehdy pořádně užít a vychutnat si ji plnými doušky. Mohu říci, že jsem ráda, že jsem si román mohla přečíst a že jsem mohla sama na vlastní kůži poznat, jak vypadá dílo oceněné Pulitzerovou cenou. Zvolená tematika je originální a je dobře, že se autoři nebojí do svých knih kontroverznější témata začlenit. Má původní skepse tedy nebyla na místě, nakonec jsem velmi mile překvapená, co z namíchaného koktejlu, jenž nám Andrew Sean Greer namíchal, vzniklo. Za toto všechno si ode mě román vysloužil nádherných 100 %.
Knihu s čistým svědomím doporučím všem, kteří si rádi přečtou něco originálního a nebojí se nevšedních témat.
prostřednictvím tohoto článku bych vám chtěla představit nový projekt Iwíkovy knihovny, o němž jsem se zmínila již v článku Knižní citát týdne #16. Jak jsem již uvedla ve zmíněné stati, idea mi v hlavě vrtala vcelku dlouho, ale po novém roce jsem se rozhodla náplň stránek oživit a dát trošku prostoru i vám, mým věrným, ale i nově příchozím čtenářům.
Předem raději poznamenám, že se jedná o dobrovolný klub. Účast v něm je jen na vás a pochopitelně je ZCELA ZDARMA. Není tedy nutné se účastnit každého společného čtení.
Jak to bude probíhat?
Jak jsem již naznačila v předchozím odstavci, bude se jednat o společné čtení vybraných titulů. Každý měsíc vznikne nová událost, a to jak tady na stránkách, tak i na Facebooku ve skupině Čtenářské výzvy – Iwíkova knihovna. Ti, co nemají FB a rádi by se účastnili, se nemusí obávat, že by přišli o informace. Budu je postovat i tady.
Každý měsíc se objeví na obou místech anketa s pěti tituly. Ty budou voleny na základě vašich tipů. Máte-li nějaký, neváhejte a kontaktujte mě, zanesu jej do seznamu, jenž budu pravidelně aktualizovat. V anketách můžete hlasovat klidně i pro více knih. Číst budeme tu, jež získá nejvíce hlasů. Ostatní tituly si ale můžete klidně přečíst dobrovolně a podělit se se mnou o své dojmy buď prostřednictvím komentářů, nebo třeba e-mailem. Ti, co mají účet na FB, se mohou účastnit přímo této události. Možností je spousta.
Prvních pět adeptů:
První tři tituly byly náhodně vygenerovány prostřednictvím databáze CALIBRE. Za další dva návrhy děkuji Terce ze Zápisníku spisovatelky. Ta byla tak rychlá, že ihned po publikaci dokumentu na Facebooku navrhla 26 titulů téměř ze všech žánrů literatury.
A na jaké tituly tedy padlo štěstí? Co si společně v únoru přečteme jako první?
Cesta kolem světa za 80 dní – Jules Verne
Věř ve svého boha – Sidney Sheldon
Pýcha a předsudek – Jane Austen
Desáté výročí – James Patterson
Vysoká úmrtnost – James Hadley Chase
Zaujal vás některý z titulů a budete se chtít výzvy také zúčastnit? Není problém, stačí mi pod tento příspěvek napsat číslo, které titul v seznamu má, já si váš hlas poznamenám a povedu jej v patrnosti při konečném rozhodování, které proběhne 31. ledna 2019. Pak už jen vytvořím tady na FB příspěvek týkající se dané knihy, pod nějž budete moci psát své názory na titul. Případně o něm budete moci diskutovat i ve FB události, na kterou jsem dala odkaz výše.
Myslím si, že postup není nijak složitý a že se nám podaří společně přečíst mnoho knih, u nichž by mohlo hrozit, že by zapadaly v našich knihovnách prachem.
den se dnem se sešel a je tu další knižní citát. Kromě něj pro vás mám ale ještě jednu novinku, jež potěší každého knihomola, který si rád přečte něco zajímavého, třeba i to, co by si sám od sebe nikdy nepřečetl. O co jde? Od příštího měsíce bude na Iwíkově knihovně spuštěn projekt, jenž už se mi hodně dlouho rýsoval v hlavě a ne a ne se dokopat k tomu, abych mu vdechla život. Nový rok přinesl mnoho změn a s nimi mimo jiné i to, že jsem se rozhodla, že by nebylo dobře číst jen recenzní výtisky, jež jsou většinou novinkami na knižním trhu. Je totiž škoda, že starší tituly jsou těmi novými uvrhovány do pomyslné temnoty zapomnění, a proto jsem se rozhodla spustit Knižní koutek Iwíkovy knihovny.
Úvodní foto projektu
V nadcházejících dnech pro vás zveřejním úvodní info, kde vám projekt představím mnohem blíže a zároveň vám představím pět titulů, jež jsou žhavými kandidáty na „klubové“ čtení v měsíci únoru. Ale teď už zpět ke knižnímu citátu týdne.
Tentokrát je autorkou citátu Marie von Ebner-Eschenbachová. Většina z vás si asi bude lámat hlavu s tím, kdo vlastně tato žena vůbec byla. Byla to rakouská spisovatelka a dramatička píšící v 19. století, jež tvořila společensko-sociální romány, povídky a dramata. Jejím nejvýznamnějším dílem je Obecní dítě. Zajímavostí je, že za svou tvorbu byla hned dvakrát nominována na Nobelovu cenu za literaturu.
To je vše, co pro vás v tomto článku mám. V následujících dnech se pokusím přidat minimálně jednu recenzi, jež už tu čeká jen na odklepnutí a za týden se můžete těšit na další knižní citát. Mějte se zatím krásně a užívejte knih, ale také sněhu.
Vážení čtenáři, hlásím se vám s první recenzí tohoto roku. Bez mučení se přiznám, že jsem ji měla připravenou již dávno, ale zdraví a další okolnosti nechtěly svolit, abych ji umístila na stránky. Naštěstí už je všechno v pořádku, a tak vám mohu říci, že od této chvíle se tu snad dočkáte většího počtu článků. Vrátím se ale zpět ke knize, již bych vám prostřednictvím této recenze ráda představila. Jedná se o titul klasické literatury, o nějž se postarala Emily Brontëová. Tvorba této autorky byla velmi oblíbena u našich maminek, babiček i prababiček. Jak si kniha povede u dnešních čtenářek?
Něco málo o autorce:
Emily Brontëová byla anglickou autorkou, jež se i přes to, že napsala pouze jeden jediný významný román (Na Větrné hůrce), stala světově známou a uznávanou. Můžeme se jen domnívat, zda by toho v podobné kvalitě dokázala napsat více. Její život skončil náhle. Nachladila se při pohřbu svého bratra, nemoc se rozvinula v tuberkulózu, která se jí stala osudnou. Zemřela v pouhých 30 letech.
„Slavný romantický a dramatický román Emily Brontëové se odehrává v tajuplném prostředí samoty uprostřed mokřin, kam přichází nový nájemce, aby nečekaně prožil strašidelné noční dobrodružství a začal pátrat po osudech nevlídných a drsných obyvatel usedlosti. Objevuje příběh, na jehož počátku stojí nenaplněná láska, cit, jenž jako zhoubný oheň spálil duši a zanechal v ní jenom pustošivou nenávist a celoživotní touhu po pomstě. Heathcliffova neukojitelná krutost po léta ničí životy lidí z usedlosti, pak ale láska, kterou nelze řídit rozumem, znovu zasáhne do osudů hlavních hrdinů. Vyšlo také pod názvem Bouřlivé výšiny (1946) a Vichrné návrší (1958).“
Základní informace o knize:
Titul Na Větrné hůrce byl poprvé v originálu vydán v roce 1847. U nás se jejího vydání dočkáváme hned několikrát. Poprvé ji v Československu vydal v roce 1946 Jan Laichter, pak vyšel román i v Mladé frontě, Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Odeonu, Lidovém nakladatelství, Našem vojsku, Levných knihách, Československém spisovateli, Alpressu, Omeze a nejnověji v nakladatelství LEDA. Pokud vás recenze zaujme a rádi byste si knihu pořídili a přečetli, můžete tak učinit na stránkách e-shopu nakladatelství.
Recenze knihy:
Nejprve bych se měla zmínit o tom, co čtenáře může ke knize přivést, ale také ho to může třeba odradit. Takovýmto kritériem, jež může knize hodně pomoci, nebo naopak ublížit, je obálka. U Větrné hůrky je možné tvrdit, že je tajemná a k přečtení přímo vybízí. Můžeme na ní vidět částečně vyobrazený obličej a klást si otázku, zda patřil dívce či chlapci. Obrázek působí smutným dojmem, protože je celé vyobrazení pomuchlané. Dále se z obálky můžeme dozvědět, že bylo dílo zařazeno do LEDácké edice Démanty literatury.
Děj knihy je originální a strhující. Zpočátku se seznámíme s hlavním hrdinou Lockwoodem, jenž se v roce 1801 nově přistěhoval do pronajatého Drozdova. Společně s ním se vydáme poznat obyvatele nedaleké Větrné hůrky. Hrdina je však vyveden z míry tím, jak jej v usedlosti přijali nevlídně, a tak se snaží nashromáždit co nejvíce informací o tom, proč tomu tak je. Se sestavením skládanky mu napomáhá Nella, jež dlouhá léta působila na Větrné hůrce coby chůva. Jaká tajemství budou odhalena? Věřte tomu, že jich nebude zrovna málo.
Tato kniha vás rovnou vrhne do víru událostí, protože jí nepředchází žádný úvod. Můžete se těšit na 33 kapitol čtení, v němž se neustále bude něco dít. Autorka se snažila o přímočaré vykreslení všech situací, a proto je hojně použito chronologického postupu vystavování děje. Občas se ale objeví nějaká ta paralela či retrospekce. Posledních jmenovaných si můžeme povšimnout zejména v linkách, kdy vypráví Nella o tom, co se odehrálo na Větrné hůrce.
Postavy jsou popsány vcelku detailně a mají v ději svou důležitou a nezaměnitelnou roli. My pomocí vypravěče sledujeme jejich konání zpovzdálí. Popisy jsou věrohodné a nejsou nijak subjektivně zabarveny. U všech protagonistů je detailně popsán nejen jejich vzhled, ale i charakter. V některých případech je tak učiněno přímo, u jiných to vyplývá z jejich chování a vystupování.
Co se týče svazku, je zpracován moderně. Avšak knihu si s největší pravděpodobností budou pořizovat dívky, jež chtějí zažít romantiku s trochou tajemna, ale také ženy, které si budou chtít připomenout chvíle strávené s hrdiny Emily Brontëové. Titul má krásných 376 stran nabitých spoustou zajímavých a tajuplných událostí.
Text knihy je živý a z toho důvodu se čte velmi dobře. Popisové části nejsou nijak dlouhé a když už jsou, objevují se v nich oživující dialogy mezi jednotlivými postavami, jež dodávají celému vyprávění šmrnc. Ač se jedná o obsáhlejší dílo, mohu z vlastní zkušenosti říci, že ho budete mít během několika večerů přečtené. Při četbě si odpočinete a v případě, že jste knihu již v minulosti četli, zavzpomínáte si. Já jsem titul četla již asi před půl rokem, kdy byla zadáním v jedné měsíční čtenářské výzvě, tudíž u mě nastaly oba jmenované případy. Z románu srší sociální problémy doby přelomu 18. a 19. století. Autorka nás velkými dávkami zásobí nejrůznějšími emocemi.
Po celou dobu je vyprávění vedeno subjektivní ich-formou, avšak povšimnout si můžeme, že na děj nahlížíme z různých úhlů pohledu a jako pozorovatelé si utváříme postupně obrázek nejen o aktérech, ale také o jejich sociálním postavení, jež nemálo souvisí s charakterovými rysy. Vypravěči sami o sobě jsou přímo účastni děje a čtenářům zprostředkovávají svoje pocity, emoce a dojmy z toho, co se kolem nich udává. Jak jsem již poznamenala výše, romance je bohatá na množství dialogů, jež ji oživují.
Jazykově mi dílo udělalo radost, protože, ač je tak obsáhlé, obsahovalo jen mizivé množství jazykových chyb. Ty ale nijak nenarušovaly plynulost a vyznění děje. Hrubé pravopisné chyby se neobjevují. Tudíž čtenáře nic při četbě neruší.
„Začalo hustě sněžit, a právě když jsem chtěl zase zuřivě zacloumat dvířky, objevil se vzadu na dvoře nějaký mládenec. Byl bez kabátu a přes rameno nesl vidle. Křikl na mě, abych šel za ním. Prošli jsme prádelnou na dlážděný dvorek s pumpou, přístřeškem na uhlí a holubníkem a nakonec skončili v té rozlehlé, příjemně vytopené seknici, kde se mi včera dostalo přijetí. Báječně žhnula v záři mohutného ohně krmeného směsí rašeliny, uhlí a dřeva. Na stole bylo prostřeno k bohaté večeři. Potěšilo mě, že poznávám paní domu, o jejíž existenci jsem dosud nevěděl. Uklonil jsem se a čekal, že mě pobídne, abych se posadil, ale ona mlčela, jen se na mě podívala, opřela se v křesle dozadu a zůstala nehybně sedět.“
BRONTËOVÁ, EMILY. Na Větrné hůrce. Voznice: LEDA, 2018. ISBN: 978-80-7335-530-2. s. 15
Kniha se mi líbila i díky grafickému zpracování. Použito bylo zarovnání do bloku a pro sazbu byla zvolena přiměřeně velká patková písmena, jež se dobře četla a vedla oči po jednotlivých řádcích. Citace byly od ostatního textu odlišeny kurzivou.
Moje subjektivní hodnocení románu Na Větrné hůrce je nad míru pozitivní. Od knihy jsem dostala přesně to, co jsem očekávala. I když… Při druhém čtení se mi otevřel ještě jiný úhel pohledu na toto nadčasové dílo. Jeho přečtení mě obohatilo a moc jsem si ho užila. Jsem moc ráda, že mi nakladatelství LEDA dovolilo podívat se na Větrnou hůrku znovu. Byl to netradiční zážitek a ke knize se jistě ještě někdy v budoucnu vrátím. Dílo bylo přeloženo výborně, stejně tak chválím i práci grafiků. Knihu hodnotím nádhernými a zaslouženými 100 %. Vřele ji doporučím všem dospívajícím dívkám a ženám, jež rády čtou romantické příběhy s příměsí tajemna.
PalmKnihy jsou největším a nejstarším obchodem s elektronickými knihami v České republice. Téměř dvanáct tisíc titulů od více než šest seti nakladatelství doplňuje také široká nabídka audioknih. Přehledný a intuitivní eshop umožňuje okamžitý a jednoduchý nákup e-knih, které můžete začít číst ještě dnes. Dostupnost všech formátů e-knih zajišťuje podporu všem zařízením, od čteček až po počítače nebo mobily. Na Palmknihách navíc najdete i stovky titulů zcela zdarma. Široký záběr slevových akcí učiní každou e-knihu dostupnou, díky předprodejům pak první stránky novinek ochutnáte mnohem dřív, než se kniha objeví na pultech.
ani jsme se neohlédli a je za námi téměř polovina druhého týdne v roce 2019. Osobně se přiznám, že jsem si myslela, že ten čas bude plynout mnohem pomaleji a více si dnů užiji. Opak je však pravdou, hodiny letí a přede mnou je toho tolik, co bych chtěla stihnout… Však to všichni dobře známe.
Ač se vám může zdát, že Iwíkova knihovna zahálí, není tomu tak. Připravuji pro vás hned několik recenzí najednou a zároveň přemýšlím o jednom projektu, jenž bych chtěla spustit nejen na těchto stránkách, ale ráda bych založila i facebookovou skupinu, jež mu bude věnována. O co půjde? To se nechte překvapit. Teď už zpět k náplni dnešního článku, jenž má nejen přinést zprávy ze zákulisí, ale hlavně vás má obohatit o jedno knižní moudro.
Autorem dnešního citátu byl irský spisovatel, jenž patřil k nejúspěšnějším autorům moderní britské literatury. Jedná se o C. S. Lewise. Jeho v současnosti nejznámějším a u čtenářů nejoblíbenějším dílem je série knih Letopisy Narnie. Na stránkách Iwíkovy knihovny můžete najít recenzi druhého dílu.
To je vše, co pro vás v tomto článku mám. V následujících dnech se pokusím přidat minimálně jednu recenzi, jež už tu čeká jen na odklepnutí a za týden se můžete těšit na další knižní citát. Mějte se zatím krásně a užívejte knih, ale také sněhu.
je tu nový rok a Iwíkova knihovna v něm jistě nebude zahálet. Na stránkách objevíte jak články, na něž jste z předchozích let zvyklí, ale i takové, jež tu ještě nebyly. Při tvorbě některých článků budu aktivně spolupracovat i s ostatními kolegy blogery. Máte se tedy na co těšit.
Jak jste si prostřednictvím tohoto článku mohli povšimnout, opět ožije rubrika knižní citát týdne, již jsem na počátku loňského roku zásobovala pravidelně citáty z diáře od Knižního klubu. O ten jsem si Ježíškovi napsala i na tyto Vánoce. Tentokrát mi ale přinesl větší formát, a tak se raduji z většího množství citátů, které jsou uvedeny mimo jiné i v křížovkách. Ty se nacházejí na přelomu jednotlivých měsíců. Z tohoto důvodu bude na přelomu asi i více článků, jež nás obohatí o nějaké to moudro z úst významných osobností literárního světa.
Teď už k aktuálnímu citátu. Krásná a pravdivá slova vyřkl významný dramatik, prozaik, básník a esejista z Irska, který však působil v druhé polovině 19. století v Anglii. K jeho nejvýznamnějším dílům patří například román Obraz Doriana Graye či divadelní hry jako je třeba Jak je důležité míti Filipa atd. Ano, jistě už všichni víte, že se jedná o Oscara Wilda. Jaké moudro pronesl? Obrázek vám prozradí více.
To je vše, co pro vás v tomto článku mám. V následujících dnech pro vás chystám několik recenzí a v příštím týdnu se můžete těšit na další knižní citát. Mějte se zatím krásně a užívejte knih, ale také zasněžené přírody. Co se týče knížek, máte-li nějaký nápad, neváhejte a klidně mi napište, co bych si měla v tomto roce přečíst. Co by mi rozhodně nemělo utéci.
jak již sami dobře víte, na stránkách Iwíkovy knihovny již vyšlo několik knižních citátů týdne. Pro jejich snazší vyhledání jsem pro vás utvořila jejich seznam. Budu ho pravidelně aktualizovat.
To provide the best experiences, we use technologies like cookies to store and/or access device information. Consenting to these technologies will allow us to process data such as browsing behavior or unique IDs on this site. Not consenting or withdrawing consent, may adversely affect certain features and functions.
Functional
Vždy aktivní
The technical storage or access is strictly necessary for the legitimate purpose of enabling the use of a specific service explicitly requested by the subscriber or user, or for the sole purpose of carrying out the transmission of a communication over an electronic communications network.
Předvolby
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Statistics
The technical storage or access that is used exclusively for statistical purposes.Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Marketing
The technical storage or access is required to create user profiles to send advertising, or to track the user on a website or across several websites for similar marketing purposes.
