Iwíkova knihovna

Knižní citát týdne #12

Milí čtenáři,

další týden je už za námi a s ním přišlo i jaro. Ano, včera i dnes to venku vypadalo opravdu nádherně, tak snad nám to sluníčko a blankytně modrá obloha vydrží co nejdéle. Už se totiž moc těším na ty chvíle, kdy si vynesu na zahradu židli a budu moci číst s dobrým čajíčkem nebo džusem venku. Miluji, když se začtu do krásného příběhu a kolem mě to žije. Ptáčci zpívají, tráva se zelená a voní… Zatím je to jen sen, ale pevně věřím, že v brzké době se stane skutečností. Jak to máte vy? Také si rádi čtete venku?

A teď už k samotné náplni dnešního článku. Jak je již zvykem, vždy se s aktuálním týdnem loučíme zajímavým knižním citátem. Ač ještě stále nejsem úplně fit, nemohla jsem vás o tento příspěvek ochudit. Tentokrát se s vámi podělím o milá slova významného francouzského představitele romantismu a realismu. Jeho díla jako Lesk a bída kurtizán, Ztracené iluze, Evženie Grandetová, Otec Goriot a další jsou známá po celém světě. Ano, jistě jste všichni uhodli, že se jedná o spisovatele Honorého de Balzaca. Jaké poselství nám zanechal?

25. 3. 2018
Knižní citát týdne #11

Vážení čtenáři,

jedenáctý týden tohoto roku je již na sklonku a přinesl nám mnohá překvapení. Kromě neustále se měnícího počasí také spoustu knižních novinek. Stránky Iwíkovy knihovny v něm oslavily své třetí narozeniny a já si pomalu začínám pohrávat s myšlenkou, že by stálo za to vás odměnit za vaši věrnost. Přeci jen tři roky již nejsou málo. Pro někoho je trojka nešťastná, ale osobně pevně věřím, že pro IK tento rok nijak tragický nebude a že se tu budeme setkávat i nadále.

Teď už ale k náplni tohoto článku. Je jím opět zajímavý knižní citát. Osobnost, která mu vdechla život, v říjnu roku 1918 spojila území Čech a Slovenska do jednoho celku – Československé republiky. V letošním roce si připomínáme sté výročí od tohoto velkého činu. Jistě už všichni víte, že se nemůže jednat o nikoho jiného, než o českého státníka, filozofa, pedagoga a pochopitelně i prvního československého prezidenta (jinak také prezidenta Osvoboditele) Tomáše Garrigua Masaryka. Jaký vzkaz nám tato velká osobnost českých dějin zanechala?

18. 3. 2018
Dýka s hadem – Vlastimil Vondruška (audiokniha)

Sériová obálka

Je to již nějakou dobu, co jsem k narozeninám dostala několik audioknih. Mezi nimi byla i Dýka s hadem, příběh z pera mého oblíbeného autora Vlastimila Vondrušky. Audio jsem si za tu dobu poslechla již několikrát, ale nějak jsem se pořád neměla k tomu, abych sepsala recenzi. Až teď jsem našla předpřipravený koncept a řekla jsem si, že už je čas, abych vám tuto jednohubku představila. Proč jednohubku? To je velice jednoduché, vyprávění není nijak dlouhé a velice dobře se poslouchá. A teď již k samotné recenzi.

(Pokračování textu…)

13. 3. 2018
Knižní citát týdne #10

Vážení čtenáři,

desátý týden se již nezadržitelně blíží ke svému konci (už máme za sebou téměř pětinu roku 2018). Za sebe musím konstatovat, že v tomto týdnu mohu být se svou aktivitou nad míru spokojená. Prohřešky z týdne minulého jsou zažehnány, avšak stále mám spoustu zajímavostí, o něž bych se s vámi ráda podělila. Ať už to jsou autorské profily, recenze, ale i spousta dalšího. Navíc v úterý (13. března) čeká tento blog velký den, oslaví totiž svoje třetí narozeniny. Budou následovat nějaké změny? Uvidíme, čas nám tuto otázku jistě rád zodpoví. A teď již od organizačních informací k tématu dnešního článku.

Autorem dnešního citátu je filozof a nejslavnější ruský spisovatel v jedné osobě. Byl představitelem realismu a jeho díla v sobě odráží nejen situaci 19. století v Rusku. K jeho nejznámějším románům patří například Vojna a mír a Anna Karenina. Ano, jistě jste všichni poznali, že půjde o citát Lva Nikolajeviče Tolstého. A jaké poselství nám přenechal? Odpoví vám obrázek.

11. 3. 2018
Carlos Ruiz Zafón – medailonek
O autorovi (zdroj: obálka knihy Stín větru):

Carlos Ruiz Zafón je španělský prozaik, který se pyšní katalánským původem. Vyrůstal v Barceloně. Toto město si hodně oblíbil, bodeť by ne, když je to starobylé město, které skýtá spoustu gotických a barokních památek. Ač se v roce 1994 přestěhoval do amerického Los Angeles, ve svém srdci stále uchovává milovanou Barcelonu. Jeho láska k rodišti je patrná i z knih, které dosud vytvořil. Jejich děj je umístěn právě do ulic a uliček tohoto kouzelného města.

Ve své bibliografii nemá pouze romány pro dospělé čtenáře. Krátce se věnoval i tvorbě literatury pro děti a mládež. V současné době se tento spisovatel řadí k nejprodávanějším současným žijícím španělsky píšícím autorům na světě.

Můj názor:

Carlos Ruiz Zafón pro mě byl milým překvapením. Jeho román Stín větru je čtivý a jsou v něm zahrnuty prvky několika různých žánrů. Nudit se čtenář rozhodně nebude, protože je příběh plný akce, chvilkami se dokonce budete s hlavními protagonisty i bát o holý život. Mimo jiného si můžete povšimnout i toho, jak brilantně autor zachycuje ve svých popisech okolní architekturu, atmosféru, ale i charakteristiky osob. Na pozadí příběhu lze také zaznamenat několik historických okamžiků. Myslím si, že jeho knihy zajisté stojí za přečtení a neměly by ujít vaší pozornosti.

Autorova bibliografie (zdroj: cbdb.cz):
1. Kníže z mlhy (1993)
2. Půlnoční palác (1994)
3. Zářijová světla (1995)
4. Marina (1999)
5. Stín větru (2001)
6. Andělská hra (2008)
7. Nebeský vězeň (2011)
8. Labyrint duchů (2017, v ČR vydání asi 2018)
9. 3. 2018
Nebezpečná laskavost – Darcey Bell

Máte rádi knihy plné napětí, v nichž až do úplného konce nevíte, na čem jste? Pokud ano, tak Nebezpečná laskavost je to pravé ořechové právě pro vás. Dočkáte se takového množství manipulace, že nebudete vědět, kde vám hlava stojí. Ač se jedná o prvotinu Darcey Bell, není to vůbec znát. Příběh je propracovaný a dotažený do úplného konce. Knihu čtete a neustále si kladete další a další otázky, dostanete na ně odpověď? Uvidíte. Každý čtenář v textu najde něco jiného a může si příhody dotvářet ve své fantazii sám podle svého.

Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):
„Emily je okouzlující žena s oslnivou kariérou v módním oboru a s pohledným manželem Seanem tvoří pár, kterému leckdo závidí. Zároveň je zodpovědná a milující matka. Její kamarádka Stephanie, jejíž manžel před několika lety tragicky zahynul při autonehodě, se stará o malého syna a úzkostné pocity ventiluje na svém blogu určeném komunitě matek s malými dětmi. Všechno začalo drobnými laskavostmi. “Mohla bys vyzvednout Nickyho ze školy?” prosila Emily už několikrát svoji nejlepší kamarádku. A Stephanie je pokaždé ráda, že může být přítelkyni užitečná.“

(Pokračování textu…)

8. 3. 2018
Knižní citát týdne #9

Vážení čtenáři,

další týden již je za námi. Jelikož pro mě nebyl zrovna jednoduchý, tedy hlavně po zdravotní stránce, mám pro vás do následujícího týdne poměrně dost postřehů z literárního světa, o které se s vámi postupně podělím. Avšak tento článek nemá být pochopitelně věnován mému zdravotnímu stavu.

Stejně jako tomu bylo doposud, tak i tento týden na mě z mého diářku z Knižního klubu vykouknul zajímavý knižní citát. Nebyla bych to já, abych vás s ním neseznámila. Autorem milých slov je Lucius Annaeus Seneca, kterého většina z nás zná coby římského filozofa, dramatika a básníka, avšak byl i politikem, dokonce se podílel i na výchově císaře Nerona. Copak nám L. A. Seneca vzkazuje?

7. 3. 2018
Žádost o pomoc

Milý čtenáři,

zapojila jsem se do zajímavého experimentu! Vysokoškolská studentka bohemistiky zkoumá knižní blogery a u toho já nemůžu chybět! Můžete jí prosím vyplnit dotazník o tom, jak sami vnímáte knižní blogy? Má jen 30 povinných otázek a jeho vyplnění zabere asi 15 minut. Děkuji a vaší pomoci si vážím! Pozor, dotazník bude aktivní pouze do 15. března 2018. https://www.vyplnto.cz/databaze-dotazniku/64160/

6. 3. 2018
Pan Herec Miroslav Donutil: Co řekli nejen slavní? – Petr Čermák

Miroslav Donutil je velkou osobností českého divadelnictví a herectví vůbec. Jen málokterá žena odolá jeho kouzlu osobnosti a málokterý muž si nezapne v televizi pořad s touto hvězdou. Miroslav Donutil je nejen herec, ale také úžasný bavič a moderátor. Jeho kolegové ho mají rádi, i když se ho zpočátku třeba trošku obávali, protože ho předcházela ne zrovna pochvalná pověst. I v tomto případě je lepší člověka nejprve pořádně poznat a potom jej teprve soudit. Petr Čermák se čtenáři pomocí této publikace pokusil přiblížit osobnost této významné české persóny. Povedlo se mu jeho záměr beze zbytku realizovat? Odpověď na tuto otázku naleznete níže.

Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

„Na jevišti stojí muž, který hraje, zpívá i tančí, směje se i rozesmívá až k slzám, ale také dokáže truchlit i rozesmutnět, a na druhé straně, v hledišti, si jeho výkon užívá, a dokonce se jím kochá divák. Na nejrůznějších scénách stojí i vládne Miroslav Donutil. A mě již déle ovládá neklamný pocit, že mladá historie Česka zapisuje v divadle i sportu, tedy her, pokud vzpomeneme kulturu antiky, fenomén nikoliv nepodobný Karlu Gottovi, ale také Jaromíru Jágrovi či Pavlu Nedvědovi. Ti všichni byli a jsou schopni naplnit stadiony a hlediště diváky. A s nimi také Miroslav Donutil, který dnes není jenom hercem z nejuznávanějších i nejpopulárnějších, ale také bavičem a komikem, neuvěřitelným i uvěřitelným vypravěčem. Personou, která snese nejpřísnější měřítka na úrovních Jana Wericha, Miroslava Horníčka i Vladimíra Menšíka. „Já taky miluju, když můžu přijet za divákem a přímo jemu vyprávět. To je nejlepší, co může herec zažít. Zpočátku mě někteří lidé kritizovali, že jezdím s pořadem po republice, jako že je to snad něco podbízivého,“ svěřuje Mirek. „A já na to říkal: Co už by měl herec dělat a co víc by měl chtít, než přijet někam, kam přijdou diváci jen kvůli němu a jeho historkám. To je přece krásné.“ Tak přemýšlel i Menšík a právě s ním je Donutil často srovnáván. Ostatně, je nějaká obtížnější herecká disciplína, než být bavičem a komikem, ptám se Jiřího Suchého, nestora Semaforu. „Možná, že ano, ale já o ní nevím,“ odpovídá pregnantně, jak je mu vlastní. „A Donutil je skvělý vypravěč a výjimečný jako herec.“ I proto mě zajímalo, co si o „mém hrdinovi“ myslí a co také řeknou nejen další slavní jako právě Karel Gott, Hana Zagorová, Jiřina Bohdalová či Boleslav Polívka, jak ho vnímají osobnosti z různých oborů, významní lékaři, sportovci, ale i lidé zajímaví i obyčejní, studenti, všichni, které jsem oslovil v posledních dvou letech. Jak poznali Mirka Donutila jako člověka, jak ho viděli na divadle a ve filmu včetně rolí Nikoly Šuhaje ve slavné Baladě pro banditu či jako Truffaldina v díle Carla Goldoniho „Sluha dvou pánů“, které na prknech Národního divadla v průběhu dvaadvaceti let ztvárnil v rekordních 600 (!) představeních, podotýkám, zcela vyprodaných. „Tohle je ten důvod, proč to dělám!“ mohl si říci na konci každé reprízy. A teď je Pan Herec sám zvědavý: „Co to o mně všichni řekli?““

(Pokračování textu…)

5. 3. 2018
Stín větru – Carlos Ruiz Zafón

Rádi byste si přečetli román, který vás zavede do světa plného toho, co sami máte rádi? Do světa plného knih a životních pohnutek nejen jednoho autora, ale také vydavatelství a antikvariátu? Přesně to vám nabídne Stín větru z pera španělského autora Carlose Ruize Zafóna, který již na svém kontě má několik úspěšných románů. Za sebe mohu říci, že i toto dílo má velké šance, najít si spoustu čtenářů. Příběh vás překvapí, pobaví a jistě se do něj po určité době zamilujete. Monitoruje život mladičkého Daniela Sempera, který se snaží jít po stopách autora jedné jím objevené knihy – Juliana Caraxe. Jeho život a osud se v určité chvíli stává záhadou, která si žádá rozluštění. Dozví se mladíček, jak se věci mají? Kdo byl onen spisovatel a jaký byl jeho osud? Zemřel, nebo snad ještě žije? Vydejte se společně s Danielem na zajímavou cestu plnou očekávání a překážek a pokuste se najít odpovědi na otázky, které toto dílo nejen postavám, ale i samotnému čtenáři skýtá.

„Jednou jsem slyšel, jak jeden stálý zákazník antikvariátu otci říká, že jen málo věcí dokáže poznamenat čtenáře tak jako první kniha, která si opravdu najde cestu k jeho srdci. Tyto první obrazy, ozvěna slov, o kterých si myslíme, že zůstala za námi, nás provázejí po celý život a budují v naší paměti zámek, ke kterému se dříve či později vrátíme. Nesejde na tom, kolik mezitím přečteme knih, kolik světů objevíme, kolik se toho naučíme a kolik toho zapomeneme. Pro mne jsou oněmi čarovnými stránkami ty, jež jsem našel na chodbách pohřebiště zapomenutých knih.“ (s. 12)

(Pokračování textu…)

4. 3. 2018