Iwíkova knihovna

Vidíte svoje dny v černých barvách? Máte pocit, že se vám nic nedaří tak, jak byste si představovali? Pokud tomu tak je, doporučíme vám knihu, která vám ukáže, že i ty nejčernější okamžiky mohou být plné vtipu. Máte-li pocit, že jste v tuto chvíli úplně na dně, neváhejte a přesvědčte se o kvalitách Blba na výletě. S tímto titulem si uvědomíte, že nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůře. Všechny příběhy jsou psány s lehkostí a humorem a troufnu si tvrdit, že tato knížka se stane vaším nejlepším společníkem, ať už jste v jakémkoliv rozpoložení. Blb je ve skutečnosti obyčejný chlap středního věku, který prý nedostal do vínku ani šikovnost, ani krásu… I když někdo by mohl tvrdit pravý opak. Rozhodnutí však ponechám na ctěném čtenářovi. Při čtení příhod se rozhodně nebudete nudit a vyvolají vám úsměv na rtech. Blb vás naladí na tu správnou vlnu.

„Je nádherný slunečný den, pročež jsem ve zdejší zoo očekával tisíce lidí zpitomělých podobným nápadem. K mému velkému překvapení to nebylo tak strašné, jak jsem si představoval, takže moje fobie z davu bude mít dneska volno a já tak nebudu za obvyklého nepříjemného prudiče a nebudu štvát sebe i svou rodinu, jelikož nebudu mít sebemenší důvod.“ (s. 58)

O Reném Melicharovi jsem již slyšela dříve a většinou to byla samá chvála. Když jsem pak v balíčku objevila jeho poslední sbírku povídek, měla jsem radost a těšila jsem se, až se do knihy pustím. Chtěla jsem se přesvědčit na vlastní kůži o jeho umění. Musím však na samém počátku napsat, že jsem se do knihy zamilovala na první pohled. Oslovila mě totiž kouzelná barevná obálka, která hraje samými teplými barvami. Odstíny oranžové a červené tu hrají prim. Čtenáře to automaticky zahřeje u srdíčka a veškerý smutek všedních dní je v tu ránu pryč. Už samý název titulu slibuje zajímavé počtení. Anotace všemu nasadila působivou korunku, a proto jsem se do díla pustila téměř ihned. Dvacet čtyři zajímavých příběhů na vás čeká na pouhých dvou stech stranách. Mohu vám zaručit, že povídky budete mít přečtené během chvíle.

Tato kniha je již čtvrtým titulem, který se zrodil pod rukama talentovaného českého autora. Všechny srší vtipem, jenž je pro Reného Melichara typický. Ač jsem se s jeho tvorbou potkala poprvé, musím říci, že jsem byla nadšená. Jeho styl psaní je svěží a velice zajímavý. Rozhodně se nemusíme bát sáhodlouhých mnohdy i nudných pasáží. Oceňuji, že se spisovatel dokázal přiblížit prostřednictvím hlavního hrdiny k srdcím čtenářů. Hlavní postava je obyčejný chlap, který se snaží dělat naprosto běžné věci, ale bohužel mu to moc nejde. Smůla se mu lepí na paty a jak jsem již poznamenala, šikovnosti také moc nepobral. Jeho životní úděl je zachycen ve velice krátkých a čtivých povídkách, ty na sebe nijak nenavazují. Jediné, co je spojuje, je hlavní protagonista a členové jeho rodiny. S publikací si snadno oddechnete a zasmějete se. Starosti všedních dní půjdou zajisté stranou.

Titul vás nadchne svou jednoduchostí. Rozhodně se nemusíte obávat žádných složitých kompozičních rámců. Vyprávění je plynulé a většinou ubíhá chronologicky – postupně, jak se jednotlivé události odehrály. Občas je použit čas minulý. Když už míříme směrem k pointě, objevuje se čas přítomný, který graduje napětí. Chvilkami si povšimneme i retrospektivních prvků, které se vyskytují zejména ve vzpomínkách. Povídky se pyšní přímočarostí a nejsou narušovány žádnými vedlejšími dějovými linkami. Všechny příběhy jsou odvyprávěny v subjektivní ich-formě. Co se týče dialogů, pár se jich tu objevuje, ale moc jich nenajdeme, v tomto případě by působily spíše rušivě. Musím konstatovat, že jsem si vyprávění právě díky jednoduchosti kompozice mohla více užít.

Moje subjektivní hodnocení sbírky povídek Blb na výletě je nad míru pozitivní. Hlavní hrdina mi přišel velice sympatický a svou „zručností“ i blízký. Autorův jazyk je čtivý, a proto mi četba rychle utíkala. Ani jsem nestihla mrknout a najednou jsem byla na konci vyprávění. Povídky jsou podány s lehkostí a člověk si při jejich interpretaci bez sebemenších potíží odpočine, ale také se z plna hrdla zasměje. Autor dokázal vytvořit zajímavý celek, v němž nic nechybí, ani nepřebývá. Všeho je tak akorát. Nedá mi to a musím ocenit grafické zpracování. Líbí se mi nejen vybraný formát, ženy knihu v pohodě schovají i do kabelky. Text je vyveden velkými patkovými písmeny, která se čtou téměř sama. Dále vyzdvihnu i gramatiku a stylistiku. Vše je napsáno umně a bez jediné chybky. Líbí se mi, že někteří autoři dbají nejen na obsah, ale i na formu toho, co svým čtenářům předávají. Dalším zajímavým faktorem jsou postavy, jež se v ději objevují. Ty jsou popsány jen v náznacích a veškerá jejich další charakteristika většinou vychází z jejich činů. Stejně tomu je i v případě hlavního hrdiny. Zajímavou a zábavnou sbírku povídek Reného Melichara hodnotím zaslouženými 100 %.

Knihu bych doporučila všem, kteří mají nějaký splín či špatnou náladu. Mohu vám zaručit, že vás od nich tento titul odvede. Dále je pak Blb na výletě vhodnou četbou pro milovníky humoristických příběhů. Pochopitelně nesmím opomenout ani příznivce tvorby Reného Melichara. Užijte si tuto vtipnou jízdu, rozhodně nebudete zklamáni.

Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.

Má vaše dítko rádo pohádky, které nejsou jen o nadpřirozených bytostech a jejich kouzlení? Líbí se mu příběhy plné poučení a zajímavých zápletek? Pokud ano, tak tato kniha ho určitě potěší a vykouzlí úsměv na tváři. Příběhy jsou tak kouzelné, že zaujmou i dospělého čtenáře. Publikace si vás získá hned na první pohled, a to nádhernými barevnými ilustracemi, jejichž autorkou je nám již známá Zdeňka Študlarová. A teď zpět k příběhům, ty se pyšní extrémní čtivostí a zábavností. Nejenže se při jejich čtení poučíte, ale také se náramně nasmějete. Děti si obohatí slovní zásobu a aktivuje se jejich fantazie. Kolik legrace si spolu užijí Medovníček s Barvínkem tentokrát? Chcete-li to vědět, pusťte se do této poutavé publikace, která vám udělá radost.

„Najednou měla pocit, jako kdyby měla nějaký špatný sen. Žluté blatouchy nebyly žluté, ale fialové. A pomněnky zčervenaly. Aby toho všeho nebylo málo, na špičce nedalekého mladého smrčku spatřila modrý klobouk.“  (s. 9)

(Pokračování textu…)