Štítek: kniha

  • Mistr: Druhá část životního příběhu Johanna Georga Fausta – Oliver Pötzsch

    Mistr: Druhá část životního příběhu Johanna Georga Fausta – Oliver Pötzsch

    Mistr - Oliver Pötzsch (náhled)

    Úryvek recenze

    Když jsem vloni zjistila, že vyšel druhý díl ságy o Johannu Georgu Faustovi, byla jsem rozhodnuta, že si knihu prostě musím přečíst. První díl s názvem Kejklíř mě totiž uchvátil do takové míry, že jsem prostě potřebovala vědět, jak to všechno dopadlo. Ve chvíli, kdy mi byl nabídnut recenzní výtisk, jsem již byla rozhodnuta, že do toho půjdu. Byla jsem natěšená a zvědavá na to, zda se i tady budu setkávat s napínavými scénami plných mystiky a démonů, jako tomu bylo v prvním dílu. Román Mistr je druhou částí povídání o osudech doktora Johanna Georga Fausta z pera německého autora Olivera Pötzsche. Jméno tohoto autora jste již na stránkách Chrudimky mohli několikrát zaznamenat. V prvé řadě jsme pro vás připravili recenze knih ze série o Katově dceři, a to Katova dcera a ďábel z Bamberka a Katova dcera a hra se smrtí. A pochopitelně i prvního dílu o Faustovi s názvem Kejklíř. Všechny tři knihy mě nadchly, ale co Mistr? Přesvědčil mě o svých kvalitách? To se dozvíte v následujících odstavcích.

    Oliver Pötzsch se pustil po prvním úspěšném vyprávění o Faustovi i do druhého dílu, který ságu uzavírá. Opět příběh ztvárnil moderním a inovovaným způsobem, jenž je strhující, napínavý, čtivý a oproti předchozímu románu snad ještě dojemnější. Kniha v sobě ukrývá vyprávění nejen o samotném doktorovi s ďábelskými schopnostmi, ale i o jeho přátelích a dalo by se říci i rodině, protože Markétka je jeho dcerou. Autor svůj fiktivní příběh vystavěl na základech osudu reálné postavy, jež žila a pohybovala se po území dnešního Německa na přelomu 15. a 16. století. Druhý díl ságy však zachycuje hlavně honbu hrdinů za ďábelským Toniem del Moravia, Faustovým mistrem. Mnohá místa Faust mohl již za svého života navštívit, některá z nich však tehdy ještě neexistovala a autor je tak dotvořil ve své fantazii. O tom, jaká místa vznikla ve fantazii Olivera Pötzsche, se dočtete v závěrečném bedekru, v němž vás provede po všech místech, jimiž kráčely kroky jeho hlavních hrdinů, dokonce v něm poukazuje na jednotlivé scény, kde se daná místa stala dějištěm.

    Kompletní recenze na stránkách Chrudimka.cz

     

  • Kudlanka – Markéta Harasimová

    Kudlanka – Markéta Harasimová

    Kudlanka - Markéta Harasimová (náhled)


    Konec měsíce dubna se nesl ve víru radostných chvil pro fanoušky autorky Markéty Harasimové a jejích psychologických thrillerů s kriminální zápletkou. Důvodem pro radost bylo vydání titulu Kudlanka, jenž vám chci představit v rámci této recenze. Období od května do srpna pro mě bylo v duchu studijních povinností, i přesto jsem si ale našla chvíli pro přečtení této chuťovky, jež mi pomáhala se odreagovat od těžkostí studia. Román Kudlanka byl vydán opět pod hlavičkou autorčina nakladatelství MaHa. I tentokrát se autorka ve svém titulu zabývá tématy, jež se v jejích předchozích knihách neobjevovala. Tematika i námět jsou jiného kalibru, řekla bych, že tentokrát mnohem drsnějšího než kdy dříve. Kniha je plná krve, napětí, strachu, smrti, ale i rozjitřených emocí,  objeví se však i pár příjemných chvilek, jež jsou tentokrát hodně upozaděny.

    Něco málo o autorce (zdroj: cbdb.cz):

    Markéta Harasimová je autorka, jež si vydobyla své místo na poli české literární scény. Na svém kontě má pod hlavičkou vlastního nakladatelství MaHa vydaných třináct titulů pro dospělé čtenáře (Poháry touhyOsmnáctPotemnělý rájČerná vdovaDoktorka ViktoriePurpurové dotekyHedvábná pastVůně nociKlinická smrtSmrtelný hřích, Jak chutná strach, Volným pádem, Slovo proti slovu a v této recenzi zmiňovanou Kudlanka), dva dětské tituly a jeden romantický pro dospělé pak vyšly pod taktovkou nakladatelství Bookmedia (Z deníku kočičky ŤapičkyKoťátka kočičky Ťapičky Na kočičí svědomí), celkově je však těch titulů dvacet devět a  perličkou je, že do roku 2014 vydala celkem deset titulů bez toho, aniž by měla vystudovanou školu s humanitním zaměřením. Její vývoj je na románech zajisté znát. Neustále obměňuje témata a snaží se v dějích vyobrazovat dnešní dobu a život v ní. Její příběhy jsou čtivé, napínavé a svižně ubíhající. Stěžejními tématy jsou problematika sociálních vztahů, láska a milostné vzplanutí či detektivní zápletky.

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    O čem je kniha Kudlanka?

    Téměř každá žena touží po svatbě a těší se, až od svého vyvoleného dostane zásnubní prsten. Klaudie to však vidí jinak – její zkušenosti s manželstvím jsou natolik tristní, že už o vdavky nestojí. Nevinný šperk s diamantem, s nímž ji partner požádá o ruku, tak odstartuje kolotoč temných událostí, na jejichž počátku stojí krvavá vražda Klaudiina potenciálního snoubence. Okolo mladé ženy je však těch mrtvol záhy mnohem více, a jedno úmrtí vypadá záhadněji než druhé. Kriminálka má brzy jasno – všechny nitky se postupně propojí právě u Klaudie, která se logicky stává hlavní podezřelou, a vyšetřovatelé hrdince šlapou na paty. Nepříjemné pro ně však je, že zcela chybí přímé důkazy k jejímu usvědčení. Pachatel po sobě důmyslně zametá stopy, mlží a šikovně policii tahá za nos. Inspektorka Márová s kapitánem Křížem se sice snaží, ale ani po několika měsících nejsou schopni nasadit vrahovi pouta a předat ho spravedlnosti. Případy brutálně zabitých lidí, ke kterým se ještě přičtou neobjasněné mordy z dávné či nedávné minulosti, tak možná zůstanou nepotrestány a viník se kriminalistům vysměje. Anebo ne?

    Základní informace o knize:

    Psychothriller Kudlanka vyšel ke konci dubna 2023 pod taktovkou nakladatelství MaHa. Pokud vás recenze zaujme a budete si chtít titul pořídit a přečíst, můžete tak učinit na stránkách e-shopu nakladatelství. Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Markétě Harasimovénakladatelství MaHa.

    Recenze knihy:

    Hlavní protagonistkou nového románu je Klaudie Pánková. Je to mladá, půvabná překladatelka na volné noze. Na mnohé působí povýšeně a má problém s projevováním lásky druhým, svými vlastnostmi je nesympatická. Ve chvíli, kdy jí před jejím bytem vyhasne v rukou život jejího snoubence se kolem ní začnou dít věci, jež jí ani trochu nebudou příjemné. Podaří se Klaudii vymotat ze sítě smutných událostí, postavit se nohama pevně na zem a pochopit, co se kolem ní vlastně děje? Odpovědi nejen na tyto otázky získáte, když se začtete do tohoto poutavého, zajímavého, čtivého a strhujícího psychothrilleru, jenž je snad ještě drsnější než ty předchozí, o nichž jsem se zmiňovala v předchozích recenzích.

    Poslední kniha Markéty Harasimové je oproti ostatním ještě vyšším kalibrem. Z textu prýští nepřeberné množství emocí. Na základě promyšlené a propracované zápletky je čtenář napínán jako šle, zároveň se mu ale před očima míhá zlo a trýzeň v té nejhorší možné podobě. Kniha je ale tak strhující, že jakmile se do ní začtete, bude pro vás velký problém ji následně zase odložit. Jak jsem již naznačila, čtenář se může při interpretaci setkat s násilnými scénami, které jsou tentokrát spíše upozaděny, avšak pro navození atmosféry strhujícího psychothrilleru jsou dostatečné. Prim tentokrát hrají vhledy do myšlenek a pocitů hlavní postavy, vraha a policistů. Kniha jistě zaujme všechny milovníky psychothrillerů, kterým nevadí krev a smrt. Není to ale nic pro slabší povahy.

    Kudlanka - Markéta Harasimová (obálka)Co se týká tematiky, tentokrát autorka zabrousila do vod masových vražd, psychopatologických rysů osobnosti, náměsíčnosti, ale těšit se můžete i na, troufnu si tvrdit, stálé téma mezilidských vztahů. Těch témat je však mnohem více a jsou rozpracována do hloubky. Jejich vyhledání ponechám na vaší četbě a interpretaci. Tvorba spoilerů pochopitelně není cílem této recenze. Ještě upozorním na fakt, že autorka jde vždycky až do jádra problematiky a o zvolená témata se zajímá a konzultuje je s odborníky z praxe, což je rozhodně velkým přínosem.

    Děj je rozpracován do 28 různě dlouhých kapitol, jež jsou uvedeny krátkým prologem a pomyslnou tečku tvoří stručný epilog. Jedná se o strukturu, na niž jsme u autorky zvyklí. Jednotlivé kapitoly jsou tradičně pouze očíslovány, tudíž o tom, co se bude na následujících stránkách odehrávat, nic nevypovídají. Vypravěč je mnohdy nezúčastněným pozorovatelem dění, ale občas může vyvolávat dojem, jako by děj zprostředkovávalo svědomí či duše pozorované postavy. Vyprávěcí formou je typická objektivizovaná er-forma, jež je nabourávána polopřímou řečí, která nám dává nahlédnout do myšlenkových pochodů jednotlivých protagonistů. Jak už jsem uvedla výše, i tentokrát nahlížíme nejen osud hlavní postavy, ale i pachatele a policistů. Dále je text vystavěn na množství přímé řeči realizované mezi jednotlivými figurami. Kapitoly jsou standardně členěny do dílčích celků, jež jsou znatelné díky vynechanému řádku, v němž jsou umístěny tři grafické oddělovníky. Většinou se jedná o posun v ději nebo změnu perspektivy, kdy se přesouváme od jedné postavy k jiné.

    Kompozice je v případě Kudlanky komplikovanější, protože kromě stěžejní chronologie se v průběhu čtení častěji setkáváme s retrospektivou a paralelami. Retrospektiva je dokonce v textu několikrát zvýrazněna formou kurzivního řezu písma, kromě toho na ni je na straně 110 i slovně upozorněno. Retrospektiva hodně pracuje se vzpomínkami a minulostí hlavní protagonistky. Paralely zachycují pak jednotlivé perspektivy vypravěče, jenž v jednu chvíli sleduje dění kolem jedné postavy a následně reflektuje stejný okamžik u postavy jiné.

    Autorka se pyšní vybroušeným stylem, který si vás získá již od prvních stránek a nepustí vás do té doby, dokud nezjistíte, jak všechno dopadlo. V tomto případě tomu ještě přispívá poutavá zápletka. Veškeré situace jsou vyobrazeny tak realisticky a živě, až čtenáři běhá mráz po zádech. Vyprávěcí styl je barvitý, věrohodný, plastický a procítěný, díky čemuž si můžete vše snadno představit. Díky těmto vlastnostem textu si děj o to více užijete, protože vás vtáhne do víru dění.

    Co se týká protagonistů, tentokrát jich je oproti předchozím dvěma románům více. Do hloubky vyobrazuje autorka jen ty hlavní, ostatní figury jsou pouze epizodní. Na chvíli se objeví a následně zase zmizí, a proto je není potřeba nějak detailně vykreslovat. Podrobně je popsána Klaudie, policisté Márová s Křížem a pachatel.

    Příběh je odvyprávěn v minulém čase. V myšlenkách hrdinů se objevuje i čas budoucí a přítomný. Časy se obměňují podle toho, čeho chtěl vypravěč docílit. Pokud chtěl vyvolat napětí, bylo použito přítomného času. Pro zprostředkování informace zase zvolil minulý čas a v myšlenkách se objevuje poměrně často čas budoucí. Volba správného postupu vyprávění hodně napomáhá atraktivitě a autenticitě vyprávění. Podíváme-li se ještě jednou na složku napětí, zjistíme, že je naplňována také délkou větných celků, jež jsou krátké, úderné a zrychlují plynutí děje. Delší textové celky pak slouží naopak k jeho zpomalení a jedná se převážně o popisné pasáže. Často jde o charakteristiky postav, popisy prostředí, situací a času. Román jako celek se díky promyšlené kompozici a vyprávěcím formám velmi dobře čte.

    Celý příběh je zachycen do 316 stran. Zdatný čtenář bude mít knihu přečtenou za pár večerů. Co bych ještě na knize vyzdvihla? Určitě grafickou úpravu, kdy je použito přiměřeně velkého patkového písma, jež se dobře čte a vede oči po jednotlivých řádcích. Pro nadpisy kapitol je použito bezpatkových verzálek, což je pro knihy Markéty Harasimové standardní. Typografie a sazba se povedly na výbornou. Další předností počinu je obálka, jež přímo odkazuje k jednomu z námětů literárního díla.

    Celkově hodnotím Kudlanku velmi pozitivně. Příběh upoutá svými náměty, tématy i zpracováním. Tentokrát jsem byla nucena knihu číst pomaleji, než je zvykem, ale musím říci, že i tak se mi příběh zaryl hluboko pod kůži. Ještě teď nevěřícně kroutím hlavou nad vyústěním dění. Když mi byl titul paní Markétou Harasimovou nabídnut k recenzi, měla jsem velkou radost a s přijetím nabídky jsem neváhala. Tento psychothriller je zajímavý, neotřelý, čtivý a hlavně napínavý od začátku až do konce. Vyzdvihuji, že s odtajněním záhady autorka opravdu vyčkala a že jí nikde v průběhu psaní neunikl ani náznak toho, kdo by mohl pachatelem být. Po celou dobu jsem se tedy jen domnívala a dělala si různé závěry. Autorka tak vytvořila pole pro aktivního čtenáře. Hlavní hrdinka mi byla chvilkami sympatická, občas mě svým chováním a postoji udivovala, možná i šokovala.

    Jak se vyjádřila moje maminka, každá nová kniha Markéty Harasimové je lepší a lepší. Mohu s čistým svědomím říci, že tomu tak je i v tomto případě. Z četby tohoto titulu jsem si odnesla silný čtenářský zážitek. Autorka na sobě neustále pracuje a posouvá se v tvorbě kupředu. Už teď se těším na další titul a jak jsem se mohla přesvědčit na vlastní oči, čekání nebude příliš dlouho trvat, již na 20. října je na stránkách nakladatelství avizované vydání skutečného příběhu s názvem Gaslighter.

    Román Kudlanka mohu vřele doporučit všem milovníkům psychothrillerů a příběhů Markéty Harasimové.


    Grafické hodnocení knihy

    Hodnocení 5


    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

    Žánr

    Detektivky, krimi, Pro ženy, Literatura česká

    Vydání

    2023, MaHa

    Počet stran

    320

    Jazyk vydání

    český

    Vazba knihy

    pevná / vázaná

    ISBN

    978-80-88363-32-3

  • Slovo proti slovu – Markéta Harasimová

    Slovo proti slovu – Markéta Harasimová

    Slovo proti slovu - náhled

    Krátce před koncem loňského roku se jistě zaradoval každý příznivec Markéty Harasimové. Důvodem k radosti bylo vydání jejího nového thrilleru s názvem Slovo proti slovu. Tento román byl vydán opět pod hlavičkou autorčina nakladatelství MaHa. Ráda bych vám tuto novinku představila prostřednictvím dnešní recenze. S ohledem na to, že jsem přečetla téměř všechny knihy, jež autorka napsala, mám možnost srovnání. Musím konstatovat, že titul se od všech ostatních opět v mnoha ohledech liší. Tematikou i námětem autorka znovu sahá po jiném kalibru, jenž je tentokrát snad ještě údernější než kdy předtím. Kniha je plná intrik, napětí, strachu a rozjitřených emocí, ale objeví se i pár příjemných okamžiků, jež jsou, jak už z textu vyplývá, spíše upozaděny. Pokud by mělo dojít k žánrovému vymezení, knihu bez zaváhání zařadím k psychothrillerům.

     

    Něco málo o autorce (zdroj: cbdb.cz):

    Markéta Harasimová je autorka, jež si vydobyla své místo na poli české literární scény. Na svém kontě má pod hlavičkou vlastního nakladatelství MaHa vydaných dvanáct titulů pro dospělé čtenáře (Poháry touhy, Osmnáct, Potemnělý ráj, Černá vdova, Doktorka Viktorie, Purpurové doteky, Hedvábná past, Vůně noci, Klinická smrt, Smrtelný hřích, Jak chutná strach,Volným pádem a v této recenzi zmiňované Slovo proti slovu), dva dětské a nově jeden romantický pro dospělé pak vyšly pod taktovkou nakladatelství Bookmedia (Z deníku kočičky ŤapičkyKoťátka kočičky Ťapičky a Na kočičí svědomí), celkově je však těch titulů dvacet osm a  perličkou je, že do roku 2014 vydala celkem deset titulů bez toho, aniž by měla vystudovanou školu s humanitním zaměřením. Její vývoj je na románech zajisté znát. Neustále obměňuje témata a snaží se v dějích vyobrazovat dnešní dobu a život v ní. Její příběhy jsou čtivé, napínavé a svižně ubíhající. Stěžejními tématy jsou problematika sociálních vztahů, láska a milostné vzplanutí či detektivní zápletky.

     

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    Gita prochází radostným životním obdobím – těší se na svatbu, její kariéra je na vzestupu a ačkoli to neplánovala, zjistí, že se svým snoubencem čeká miminko. Stačí však jediný firemní večírek, a všechno je rázem vzhůru nohama. Mladá žena se stává obětí znásilnění, které ji silně traumatizuje. Nejraději ze všeho by otřesný zážitek vygumovala z paměti, ale rovněž chce docílit spravedlnosti, a proto se rozhodne incident řešit oficiální cestou. Dočká se však tvrdého prozření, když narazí na laxní přístup ze strany policejních orgánů, a následně dokonce nepochopení vlastního snoubence, v jehož podporu věřila. Přichází depresivní propady, které vedou k bolestné ztrátě očekávaného dítěte, a nakonec Gitu šokuje rozchod, jenž je pro ni tou pověstnou poslední kapkou. Jelikož světská spravedlnost, zdá se, neexistuje, rozhodne se vzít ji do vlastních rukou a pomstít svůj zdevastovaný život po svém. Identitu násilníka zná a je odhodlaná jít i přes mrtvoly. Když na to přijde, nezastaví se ani před vraždou… Nemá už přece co ztratit.

     

    Základní informace o knize:


    Psychothriller
    Slovo proti slovu vyšel v polovině listopadu 2022 pod taktovkou nakladatelství MaHa. Pokud vás recenze zaujme a budete si chtít titul pořídit a přečíst, můžete tak učinit na stránkách e-shopu nakladatelství. Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Markétě Harasimovénakladatelství MaHa.

     

    Recenze knihy:

     

    Hlavní protagonistkou nového románu Markéty Harasimové je Gita Mindlová. Která je mladou a pohlednou ženou. Její život je poklidný a naplněný láskou. Žije se svým přítelem Adamem a užívají si společného soužití plnými doušky. Nic ale není stálé. Vše se zlomí ve chvíli, kdy na firemním večírku narazí na Norberta Chrta. Podaří se Gitě získat zpět pevnou půdu pod nohama? Podaří se jí vyhrát ve zdánlivě nerovném boji? Odpovědi na tyto otázky získáte, když se začtete do tohoto strhujícího, čtivého a velmi poutavého psychothrilleru.

     

    Markéta Harasimová na své čtenáře vytasila snad ještě vyšší kalibr než kdy dříve. Text je naplněn spoustou emocí. Čtenář je napínán jako struna na base, hrůzou ani nemůže v některých případech dýchat, a to zejména tehdy, když se před jeho očima odehrávají násilné scény. Těch tu není tentokrát moc, ale myslím si, že to je pro navození odpovídající atmosféry dostačující. Rozhodně se jedná o četbu pro milovníky thrillerů a psychologických románů, kterým nevadí tematika násilných scén. Není to nic pro slabší povahy.

     

    Slovo proti slovu - obálkaMarkéta Harasimová velmi ráda pracuje s různorodými tématy, potvrzuje to i její novinka Slovo proti slovu. Tentokrát se pustila do mezilidských vztahů na pracovišti, dále rozpracovala téma rodinného života či zprvu nechtěného těhotenství. Těch témat je pochopitelně mnohem více, ale kdybych je začala jmenovat vytvořila bych nechtěné spoilery, proto nechám vyhledání dalších na vaší interpretaci.

     

    Příběh je rozpracován v různě dlouhých kapitolách, na což jsme z knih Markéty Harasimové již zvyklí. S ohledem na to, že jsou epizody pouze číslovány, nemůže čtenář dopředu odhadnout, o čem následující text bude. Co se týká vypravěče, ten opět krouží kolem hlavní hrdinky a veškeré dění sleduje zpovzdálí. Je realizován er-formou, která je nabourávána polopřímou řečí, v níž postavy přemýšlí o tom, co by udělaly, kdyby… Objevuje se ale i množství přímé řeči, jíž mezi sebou postavy promlouvají. Kapitoly s ohledem na svou délku jsou dále členěny do kratších celků, jež jsou znatelné díky vynechanému řádku a následnému dějovému posunu.

     

    Kompozice je chronologická s občasnými paralelními odbočkami, v nichž například nahlédneme do života a myšlenek pachatele. V tomto titulu však těchto odboček není tolik. Stejně jako v ostatních autorčiných románech uvádí do děje prolog, jenž se v průběhu děje zopakuje znovu, je to výborná sonda a návnada na to, co nás ve vyprávění čeká. Tento fakt dokládá to, že se tu pracuje hojně i s retrospektivou, konkrétně například ve vzpomínkách. Pro hlavní hrdinku jsou povětšinou smutné a trýznivé, na druhou stranu ale mohou sloužit jako hnací motor.

     

    Autorčin styl už je tak vybroušený, že vás upoutá do křesla a nepustí vás do té doby, dokud nezjistíte, jak to všechno dopadlo. Markéta Harasimová veškeré situace popisuje tak, že působí živě a realisticky, tím pádem si je čtenář může snadno představit, čímž se vyprávění stává věrohodným, barvitým, procítěným a plastickým. Autenticita až nahání husí kůži. Díky tomu je čtenář poměrně snadno vtažen do děje.

     

    V románu se tentokrát objeví jen malé množství postav. Jen čtyři z nich jsou charakterizovány do větší hloubky, protože do děje zasahují téměř po celou dobu děje. Mezi ně můžeme zařadit Gitu, Chrta, Gitinu kamarádku Kamilu a Adama. Ostatní postavy jsou spíše epizodní, a proto je autorka rozpracovala jen povrchně.

     

    Jak jsem již uvedla výše, autorka pro své vyprávění zvolila objektivizovanou er-formu v minulém čase. V případě, že bylo potřeba navýšit napětí, tak bylo použito přítomného času. Budoucí čas se objevuje převážně v polopřímé řeči, kdy si hlavní postava plánuje, co bude jejím dalším krokem. Tyto vyprávěcí postupy přispívají k autenticitě a atraktivitě textu. Napětí je realizováno pomocí krátkých a úderných vět či výpovědí. Často je ale pracováno i s delšími textovými celky, které slouží ke zpomalení děje. Tyto celky jsou převážně vyvedeny v popisném slohovém postupu. Jedná se tedy o charakteristiky postav, popisy situací, času a prostředí. Jelikož se autorka nebojí útočit na čtenářovu psychiku, tak se stává, že musíte na chvíli knížku odložit, vydýchat se a znovu se začíst. Román jako celek se čte velmi dobře, ale pro tematickou náročnost si nejspíše budete dělat krátké pauzy.

     

    Děj je uveden prologem a zakončen epilogem, celkem je vepsán do 30 kapitol a kniha má dohromady 328 stran. Líbí se mi též grafická úprava, kdy je použito přiměřeně velké patkové písmo, pro nadpisy kapitol je použito bezpatkových verzálek. Typografie a sazba se povedly výborně. Po grafické stránce musím vyzdvihnout i obálku svazku, protože výborně metaforicky zachycuje to, co se odehrává v příběhu. Autorčiny texty se čtou dobře i přes jejich obsáhlost. Zdatnější čtenář je bude mít přečtené během pár večerů.

     

    Celkově hodnotím psychothriller Slovo proti slovu velmi pozitivně. Příběh je sice velmi náročný na psychiku, ale i přesto se mi četl téměř sám. Při čtení jsem si dělala malé pauzy a šlo to. Téma je pro současnou dobu poměrně ožehavé, což si myslím, že je právě ten důvod, proč po něm autorka sáhla. Když mi byl titul autorkou nabídnut, nepřemýšlela jsem ani vteřinu a nabídku jsem přijala, její příběhy a styl mám ráda od první chvíle, kdy jsem se s nimi setkala. Tento psychothriller je velmi napínavý, čtivý a celkově zajímavý. Od samého začátku mě vtáhl do děje a nepustil do té doby, dokud jsem nedočetla poslední stránku. Osud hlavní hrdinky byl hodně smutný, na druhou stranu ale obdivuji její odhodlání vymoci si spravedlnost, o níž se ne nadarmo říká, že je slepá. Autorka se opět ve svém psaní posunula o kus kupředu a už teď se těším na další setkání s její knihou. Z četby tohoto titulu jsem si odnesla velmi silný čtenářský zážitek, který jsem musela pár dní zpracovávat.

     

    Román Slovo proti slovu mohu vřele doporučit všem milovníkům psychothrillerů, románů s tematikou sociálních a rodinných problémů. Nesmím však zapomenout ani na příznivce příběhů Markéty Harasimové, těm zajisté tato novinka udělá radost.

     

    Hodnocení 5

      

    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

    Žánr

    Romány, Pro ženy, Psychothrillery, Literatura česká

    Vydání

    2022, MaHa

    Počet stran

    328

    Jazyk vydání

    český

    Vazba knihy

    pevná / vázaná

    ISBN

    978-80-88363-21-7

  • Co byla a co je televize: Dobrodružná výprava za obrazovku pro malé i velké – Tereza Cz Dvořáková a kolektiv

    Co byla a co je televize: Dobrodružná výprava za obrazovku pro malé i velké – Tereza Cz Dvořáková a kolektiv

    Co byla a co je televize: Dobrodružná výprava za obrazovku pro malé i velké

    Prázdniny jsou v plném proudu a vybízejí člověka k tomu, aby poznával nové věci. Pěkné počasí jej vytáhne zákonitě ven k vodě, či do přírody na výlety. Co ale dělat v deštivém a chladném počasí, kdy by ani psa ven nevyhnal? Dobrým společníkem je kniha. Přidanou hodnotou pak může být její náplň. Já jsem si v těchto horkých dnech otevřela titul, jenž je primárně určen pro dětské či dospívající zvídavé čtenáře, ale nepohrdnou jí ani dospělí (pro mnohé může mít nádech nostalgie). Asi se ptáte, proč jsem sáhla zrovna po tomto titulu, důvody jsou dva. Jedním z nich je to, že jsme před nějakou dobou titul pořídili do naší domácí knihovny, a protože nemám ráda, když knížky leží jen tak bez povšimnutí v regálku, přečetla jsem si ji. Druhou příčinou je pak fakt, že jsem v loňském roce začala studovat navazující magisterské studium a zapsala jsem se do předmětu teorie a kritika literatury pro děti a mládež, kdy jednou z podmínek pro udělení zápočtu byla recenze a videorecenze titulu vybraného z časopisu Nejlepší knihy dětem. Konkrétně jsem titul Co byla a co je televize: Dobrodružná výprava za obrazovku pro malé i velké objevila ve výtisku z období podzim 2020/jaro 2021. O výběru čtiva tedy bylo rozhodnuto. Jak se mi kniha líbila? To se dozvíte, když budete číst dále.

    Něco málo o autorech (zdroj: kniha str. 78-79):

    Tereza Cz(esany) Dvořáková – Učí o historii filmu, ale je také redaktorka jednoho vědeckého časopisu a trošku i spisovatelka. Pro děti i dospělé spolu se svými přáteli napsala knihy Jak vznikl film a Jak se dělá film. V dětství byla velkou fanynkou televize a znala skoro všechny pořady, které se v ní vysílaly. Dnes už si trochu víc vybírá, nejraději se podívá na dobrý detektivní seriál.

    Lucie Záhorová – Je dcerou jednoho z prvních a nejvýznamnějších českých televizních kameramanů a učitelů na filmové škole Eduarda Landische. Právě toho tmavovlasého pána s bradkou, který čtenáře v ilustracích provázel celou knížkou. I když se Lucie v pracovním životě věnuje něčemu jinému, je stejně jako Tereza televizní fanynkou. Zajímá se hlavně o začátky televizního vysílání u nás. S nápadem na vznik této knížky jako volného pokračování knížek o filmu přišla za Terezou právě ona.

    René Melkus – O rozhlas a televizi se zajímá od dětství. V deseti letech přinesl domů svůj první starý rozhlasový přijímač – základ pozdější sbírky. Jeho maminka o něm občas říkala, že „spí s veteší“. Reného láska ke starým televizorům a rádiím nepřešla ani v dospělosti. Dnes se stará o sbírky sdělovací techniky Národního technického muzea v Praze. Zde také připravil několik výstav. Spolupracoval na natáčení několika dokumentárních filmů o elektrotechnice. Je dlouholetým členem Historického radioklubu československého.

    Vladimír Bradáč – Je technikem v České televizi a ve svém volném čase se věnuje historii nejen televizní techniky. Stejně jako René je členem Historického radioklubu československého. Rád opravuje i zdánlivě neopravitelné věci, a vdechl tak nový život mnoha televizorům, a to i těm nejstarším, z roku 1953. Pro muzeum Tesla v Třešti vyrobil řadu funkčních exponátů, ukazujících vývoj televize před druhou světovou válkou. Vladimír Bradáč se zasloužil o přípravu a vyzkoušení všech pokusů, které čtenáři najdou v kapitole Experimenty.

    Nikkarin – Je český komiksový kreslíř a ilustrátor knih. Ve skutečnosti se jmenuje Michal Menšík. Jeho velkým autorským počinem je komiksová série 130 nebo konverzační komiksová fantasy komedie Spellsword sága, za kterou dostal v roce 2020 cenu Zlatá stuha. Jeho komiksy může čtenář také najít ve Čtyřlístku nebo v Raketě. Michal je fanouškem kreslených seriálů.“

    Oficiální anotace (zdroj: www.cbdb.cz):

    „Každý ví, co je televize. Hodně lidí ji má doma a každý den se na ni dívá. Všichni tedy víte, jak televizor vypadá i co se v něm vysílá. Víte ale také, kdy televize vznikla a jak vlastně funguje? Jaké pořady vysílala v minulosti a jaké dnes? Co televize znamená pro vaše rodiče a prarodiče a jak ovlivňuje váš každodenní život? A má vůbec taková televize v době internetu nějakou budoucnost?

    Knížka Co byla a co je televize volně navazuje na dvě předchozí: Jak vznikl film (Argo, 2017) a Jak se dělá film (Argo, 2019). Je určena pro všechny zvídavé děti od osmi let. Zajímavá ale může být i pro dospělé, rodiče, učitele nebo lektory kroužků. Stejně jako v předešlých dílech, i zde najdete část nazvanou Experimenty. Ta obsahuje inspirativní návody na vlastní pokusy s televizní technikou.

    Základní informace o knize:

    Edukativní knížka pro děti, ale i dospělé čtenáře s názvem Co byla a co je televize: Dobrodružná výprava za obrazovku pro malé i velké vyšla v roce 2020 pod taktovkou nakladatelství Argo. Jedná se již o třetí publikaci, jež vznikla pod vedením Terezy Cz Dvořákové a kterou svými ilustracemi doprovodil Nikkarin. Pokud vás recenze zaujme, můžete si publikaci zakoupit na stránkách e-shopu nakladatelství.

    Recenze knihy:

    Knihu Co byla a co je televize: Dobrodružná výprava za obrazovku pro malé i velké můžeme zařadit k populárně naučným titulům. Jedná se o útlý svazek, jenž je naplněn spoustou zajímavých a poučných informací. Přidanou hodnotou pro dětské a dospívající čtenáře může být poutavý princip výkladu, kdy jdou ruku v ruce text s obrázky. V podstatě, jak hlásá podtitul knihy, se opravdu jedná o dobrodružnou výpravu do světa televizní historie, techniky a technologie. Vše je napsáno jednoduchým jazykem, aby čtenáři od osmi let věku neměli potíže s interpretací. Knihou vás provedou tři postavy, a to dospělý vousatý muž, který bere nejen čtenáře, ale i další dvě postavy (dívku a barevného papouška) na výpravu za poznáním. Všechny tři postavy se doplňují a vy budete mít pocit, jako byste byli další figurou, která si nechává vyprávět a něco nového se naučí. Co všechno se o médiu, bez něhož jsme si donedávna neuměli představit své životy, dovíme? Toť otázka, na kterou vám odpověď poskytne právě tento populárně naučný titul.

    Co se týká provedení, je nutné konstatovat, že je uzpůsobeno cílové skupině tedy dětem a mládeži. Poznáme to díky bohatým ilustracím, kdy jednu stránku zaplňuje text a na straně protilehlé najdete ilustraci, komiks nebo třeba grafiku, jež dokládá to, co bylo napsáno ve výkladové textové části. Jedná se o velice atraktivní formu, kdy text ubíhá před očima a čtenář má tak pocit, že čte rychleji. Zároveň se s pomocí obrazu může čtenář přesvědčit o tom, zda všechno správně pochopil.

    Titul je rozdělen do dvou stěžejních částí, jejichž předvojem je úvod a uzavírají je informace o tom, kam vyrazit za dalšími informacemi o televizi, slovníček a informace o autorech. První avizovanou částí je dobrodružná výprava do světa televize, řeší se otázky historie televize, přímého přenosu, televizní inscenace, televizního archivu, televize coby zábavního prostředku, televizních triků a v neposlední řadě také v dnešní době moderních streamovacích služeb, jako jsou Netflix, HBO Max, Disney+ apod. V závěru této části si autoři kladou otázky ohledně budoucnosti tohoto média. Druhou částí jsou experimenty, které souvisí s televizí a televizním vysíláním a v podstatě dají čtenáři možnost si princip fungování televizního přijímače osahat zblízka a lépe pochopit to, co si přečetl v teoretickém pojednání.

    Když jsem hledala v časopisu Nejlepší knihy dětem, padl mi do oka právě titul Co byla a co je televize: Dobrodružná výprava za obrazovku pro malé i velké, o němž jsem věděla, že ho mám doma a mohu se pustit do četby ihned. Zároveň si tak budu moci odškrtnout přečtení dalšího titulu z naší domácí knihovničky, tak proč po něm nesáhnout, že? Kniha mě hned na první pohled zaujala svou obálkou a přívětivým formátem, jedná se v podstatě o A5 v horizontální poloze. Již samotná obálka je graficky velmi zdařilým počinem, jenž vás upoutá. Na zadní straně je pak uvedena anotace, jež je poměrně krátká a o knize neprozrazuje příliš mnoho.

    Co byla a co je televize: Dobrodružná výprava za obrazovku pro malé i velké
    Kniha je sestavena logicky, kdy autoři nejprve čtenáři odpoví na otázku, co je a co není televize. Představí ji jako vynález a následně popisují její historii ze světového a následně i československého úhlu pohledu. Dočíst se můžete i o tom, jaké pořady byly a jsou v televizi vysílány a jakým způsobem byly natáčeny. Protože v dnešní době už jsou v oboru vysílání audiovizuálního obsahu i jiné trendy, autoři na ně z pochopitelných důvodů nezapomněli. Celou výpravu autoři završují zamyšlením nad tím, zda má televize a její vysílání budoucnost. S ohledem na to, že se v textu zmiňovali o určitých způsobech televizního vysílání, připravili také celkem šest pokusů, jež si mohou zvídavé děti, ale pochopitelně i dospělí vyzkoušet. Jak je tedy zřejmé obě části knihy se skvěle doplňují a utvářejí zajímavý, čtivý a obohacující celek. Svazek má celkem 36 kapitol, jež se vešly do pouhých 80 stran. Z toho vyplývá, že se jedná o interesantní jednohubku, která se dá přečíst klidně za jedno odpoledne.

    Text knihy je sepsán populárně naučným slohovým postupem, nechybějí v něm ani poznámky pod čarou, jež často obsahují vysvětlivky, výslovnost cizích slov či zdroje, odkud autoři čerpali. Důležité informace jsou psány tučně, kniha tudíž může posloužit i coby učebnice pro mediální výuku na základních, ale i středních školách. Text je psán systematicky a autoři při jeho psaní nepřeskakovali od jednoho tématu k druhému. Každá kapitola je věnována jiné oblasti, každý čtenář se tudíž bude při četbě velmi snadno v textu orientovat.

    Z textu lze vycítit, že se autoři o danou problematiku hodně zajímají a že své téma zpracovali opravdu svědomitě a důsledně do nejmenších detailů. Každý čtenář si tak z četby odnáší téměř hmatatelný prožitek a je obohacen o spoustu informací, o nichž dříve nemusel mít ani ponětí, protože bral televizi jen jako prostředek pro sledování oblíbeného filmu, seriálu či zpravodajských pořadů. Po přečtení už na svůj televizní přijímač budete hledět jinak.

    Po jazykové stránce je dílo na vysoké úrovni, nevyskytují se téměř žádné jazykové ani stylistické chyby. Po grafické stránce je text zpracován také poměrně zdařile. Co se týká písma, kvituji jeho velikost, ale co může čtenář překvapit, je zvolený font, jenž je bezpatkový, avšak je nutno přihlédnout k tomu, že je v celé publikaci jednotné, takže spolu koresponduje teoretický text s textem v ilustracích a komiksových bublinách. Není to tedy nutné automaticky považovat za minus, ba naopak bych v tom shledávala pozitivum.

    Celkově hodnotím publikaci Co byla a co je televize: Dobrodružná výprava za obrazovku pro malé i velké velmi pozitivně. Je to titul s přidanou hodnotou. Kdy vám autoři předávají své znalosti a zkušenosti čtivou a zábavnou formou. Dále je skvělé, že jsou texty a ilustrace zastoupeny rovnoměrně a četba tak baví, protože si máte neustále co prohlížet. Obrázky jsem si naprosto zamilovala, jsou živé, realistické a zároveň mají edukativní funkci. Ještě než jsem svazek otevřela, zaujala mě barevná obálka se zajímavým provedením názvu titulu. Interesantní je i zvolený formát, který odpovídá A5 v horizontální poloze. O přečtení mě přesvědčila zajímavá anotace. Za vyzdvihnutí stojí i systematická struktura jednotlivých kapitol, v níž jsem se velmi dobře orientovala. Při čtení si odpočinete, ale zároveň se dozvíte spoustu nových věcí, nebo si připomenete to, co jste již zapomněli.

    Publikaci mohu vřele doporučit všem milovníkům populárně naučných knih, ale i těm, kteří se rádi dívají na televizi a rádi by se dozvěděli něco o tomto médiu, jež přenáší audiovizuální materiál.

    Grafické hodnocení knihy

    Bibliografické údaje (zdroj: www.databazeknih.cz):

    Žánr

    Literatura naučná, Pro děti a mládež, Encyklopedie

    Vydání

    2020, Argo

    Počet stran

    80

    Jazyk vydání

    český

    Vazba knihy

    pevná/vázaná

    ISBN

    978-80-257-3306-6

  • Na kočičí svědomí – Markéta Harasimová

    Na kočičí svědomí – Markéta Harasimová

    Na kočičí svědomí – náhled

    Měsíc duben je významným jak pro Markétu Harasimovou, tak i pro její příznivce. Jistě si pokládáte otázku, proč tomu tak je? Odpověď je poměrně snadná, autorce v dubnu vyšly hned dvě knihy. O první z nich pojednám dnes v tomto článku a recenzi druhé si ponechám v záloze na příští týden. Dalo by se říci, že vydání obou recenzí je účelově naplánováno na dvě data, jež jsou v měsíci květnu nejvýznamnější, a to 1. květen – lásky čas (recenze knihy Na kočičí svědomí) a 8. květen – den matek (recenze knihy Volným pádem). Kniha Na kočičí svědomí je plná nečekané lásky k němé tváři. Novela je již třetím titulem v řadě, jenž autorka vydává pod hlavičkou nakladatelství Bookmedia. Jak jsem psala již v několika předchozích recenzích, autorčiny knihy jsem přečetla téměř všechny a musím říci, že tento titul se od všech ostatních diametrálně odlišuje. Na druhou stranu však tematicky doplňuje knihy, jež autorka vydala ve zmiňovaném nakladatelství. Všechny tři tituly totiž pojednávají o kočkách. Dalo by se říci, že námět, tematika i styl psaní budou pro čtenáře velkým překvapením. Kniha je tentokrát vhodná pro chvíle odreagování, protože je napsána s lehkostí, hravostí a v neposlední řadě také s láskou. Vyprávění je prosyceno velkou dávkou emocí, ale objevuje se i napětí a strach, avšak v úplně jiné formě, než tomu je v případě psychothrillerů.
     

    Něco málo o autorce (zdroj: cbdb.cz):

    Markéta Harasimová je autorka, jež si vydobyla své místo na poli české literární scény. Na svém kontě má pod hlavičkou svého nakladatelství vydaných dvanáct titulů pro dospělé čtenáře (Poháry touhy, Osmnáct, Potemnělý ráj, Černá vdova, Doktorka Viktorie, Purpurové doteky, Hedvábná past, Vůně noci, Klinická smrt, Smrtelný hřích, Jak chutná strach), dva dětské a nově jeden romantický pro dospělé pak vyšly pod taktovkou nakladatelství Bookmedia (Z deníku kočičky ŤapičkyKoťátka kočičky Ťapičky a dnes zmiňovaná novinka Na kočičí svědomí), celkově je však těch titulů dvacet sedm a  perličkou je, že do roku 2014 vydala celkem deset titulů bez toho, aniž by měla vystudovanou školu s humanitním zaměřením. Její vývoj je na románech zajisté znát. Neustále obměňuje témata a snaží se v dějích vyobrazovat dnešní dobu a život v ní. Její příběhy jsou čtivé, napínavé a svižně ubíhající. Stěžejními tématy jsou problematika sociálních vztahů, láska a milostné vzplanutí či detektivní zápletky.
     

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „Když Beáta jednoho mrazivého listopadového rána najde na ulici opuštěné kotě, rozhodne se mu pomoct. Jenže ona zvíře nikdy neměla a vlastně ani žádné nechce. Věci se ale zamotají tak, že se z Beáty a černého kotěte brzy stanou přátelé na život a na smrt. Kočka navíc jako by odháněla všechny neperspektivní partnery, kteří se kolem mladé ženy motají. Co se ale stane, když Beátin nejmilejší tvor zničehonic zmizí?“
     

    Základní informace o knize:

    Novela pro ženy a milovníky koček s názvem Na kočičí svědomí vyšel v první polovině měsíce dubna v nakladatelství Bookmedia. Pokud vás recenze zaujme a budete si chtít titul pořídit a přečíst, můžete tak učinit na stránkách e-shopu KNIHCENTRUM.cz. Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Bookmedia a zároveň i Markétě Harasimové, která vše ochotně zařídila.
     

    Recenze knihy:

    Hlavní hrdinkou titulu je Beáta, jež žije se svým partnerem Michalem, který v den, kdy začíná vyprávění, slaví narozeniny. Ještě než dojde k samotné oslavě, vše se zvrtne, pohádají se a Michal se z jejího života vytrácí. Cestu jí však poměrně záhy jednoho pochmurného mrazivého ráno překříží černé kotě. Co se stane, když se kotěti rozhodne poskytnout azyl? Jak se promění její hodnoty? A co partneři? Odpověď dostanete, když se začtete do této milé, strhující, poutavé a zároveň čtivé novely. Oproti autorčiným dalším dílům je text naplněný klidem a nejsou v něm žádné násilné scény. Takže mohu říci, že se jedná o pohodové a odpočinkové čtení, jež oceníte třeba na dovolené.
     
    Markéta Harasimová je čtenáři oceňována poměrně často za různorodost použitých témat. Ani tentokrát nevstoupila podruhé do stejné tematické řeky. Co je však mnohem větším překvapením, je fakt, že vybočila i ze zajetých kolejí psychothrillerů. Není však vhodné tvrdit, že tyto vody úplně opouští. O tomto tvrzení vás přesvědčím v recenzi, která vyjde v příštím týdnu. Ústředním tématem je tentokrát láska mezi člověkem a zvířetem, dále se řeší sociální vztahy a otázka rodičovství. V díle se pochopitelně objevuje mnohem více témat a námětů, ale mým cílem není spoilování. Zodpovězení některých otázek přenechám na vaší vlastní interpretaci.
     
    Na kočičí svědomí – obálkaPříběh je tentokrát vepsán do krátkých kapitol, jež nesou název, který odvolává k tomu, co se v následujících stránkách odehraje. Jelikož jsou kapitoly krátké a vypravěč, jímž je sama Beáta, sleduje jen to, co se děje kolem ní samotné a kočky Packy, nebylo nutné text nijak nabourávat pomlkami v podobě vynechaných řádků, na což jsme z jiných románů autorky zvyklí. Kompozice je chronologická a jen občas se objevují pasáže retrospektivní, v nichž vypravěčka zprostředkovává své vzpomínky. Kromě kompozičního zpracování, tematiky a námětů hodně přispívá k lehkosti příběhu i styl psaní Markéty Harasimové. Její popisy jsou živé, poměrně často se objevují i humorné situace. Vyprávění je plastické, barvité, věrohodné a procítěné. Děj tedy působí autenticky. Čtenář je díky těmto postupům snadno vtažen do centra dění, k čemuž také přispívá aktivace čtenářovy fantazie. Jedním z charakteristických prvků autorčiny tvorby jsou tzv. vnitřní monology, s jejichž pomocí snadno zjistíme, co si postava myslí a jak se cítí. V případě této novely máme přímý vhled do postavy hlavní protagonistky.
     
    V této novele se vyskytuje jen pár postav, kdy všemu dominuje právě Beáta a ostatní protagonisté jsou upozaděni. Neznamená to však automaticky, že by do děje nijak nezasahovali. Nejvýraznější je zejména postava kamarádky Adély, která je Beátinou vrbou a zároveň rádkyní, protože pochází z rodiny milovníků a chovatelů koček, tudíž má s chovem čtyřnohého mazlíčka mnoho zkušeností. Ostatní postavy jsou opravdu spíše epizodními figurami, které se na okamžik dějem mihnou, ale pak zase zmizí a již se neobjeví. Tyto postavy jsou ale i přesto vykresleny poměrně hloubkově, protože mnohdy právě jejich charakteristika odpovídá na otázku, proč už se v ději nikdy neobjeví.
     
    Děj je odvyprávěn v subjektivizované ich-formě převážně v přítomném čase, což přispívá k atraktivitě a autenticitě. Občas se objevuje budoucí a minulý čas. Použití krátkých vět potom slouží ke zvyšování napětí. Pro nahlédnutí do myšlenek hlavní protagonistky je použito polopřímé řeči. Děj je bohatý na popisné pasáže, které děj částečně zbrzdí. Tyto části se zaměřují převážně na charakteristiky postav, popis zvířete, prostředí a situací. To, že je děj zpomalen, ničemu nevadí, ba naopak, čtenář si příběh více vychutná a odnese si z něj daleko větší zážitek. Vyprávění se velmi dobře a rychle čte. Mohu vám garantovat, že se od titulu neodtrhnete, dokud jej nedočtete až do konce.
     
    Celkově hodnotím novelu Na kočičí svědomí velmi pozitivně. Příběh je milý a dá se číst kdykoliv, když chce člověk relaxovat. Prostě a jednoduše je to oddechové čtení, které vás potěší a pohladí po duši. Dokonce v textu naleznete poměrně velké množství humorných scén. Téma potěší zejména milovníky koček. Kniha si mě získala pro čtivý, poutavý a laskavý děj. Titul musím vyzdvihnout i po grafické stránce. Je použito přiměřeně velké patkové písmo, které vede oči po řádcích. Nadpisy jsou psané bezpatkovými kapitálkami. Typografie a sazba je také zvládnutá bravurně. Dalším faktorem, který mě oslovil, je obálka, na které je vyobrazeno velké okno, před nímž sedí dívka s kočkou a hledí ven. Na okně je zavěšen balón, který zastupuje cestovatelský instinkt. Svazek má celkově 258 stran, což mě překvapilo, protože jsem u autorky zvyklá na větší obsáhlost. S ohledem na to, že se text dobře četl, tak jsem jej měla přečtený poměrně rychle. Autorčin styl jsem si velmi oblíbila, protože mě baví. V jejích knihách se vždy objeví něco nového a neotřelého, co mě překvapí. Markéta Harasimová od té doby, kdy jsem si přečetla první její knihu, urazila velký kus cesty. Obdivuji to, že na sobě pracuje a neustále se posouvá kupředu. Z četby jsem si odnesla milý čtenářský zážitek a již teď vím, že tuto knihu budu číst vždy, když mi bude smutno, protože mě zaručeně obveselí a pobaví.
     
    Novelu Na kočičí svědomí mohu vřele doporučit všem romantikům a milovníkům koček, kteří mají rádi humor a autentický popis života se čtyřnohým mazlíčkem. Zároveň nesmím zapomenout ani na autorčiny příznivce.
     
    Hodnocení 5
     

    Bibliografické údaje:

    Žánr
    Novely, Pro ženy, Příroda, zvířata
    Vydání
    2022, Bookmedia
    Počet stran
    260
    Jazyk vydání
    český
    Vazba knihy
    pevná / vázaná s přebalem
    ISBN
    978-80-7639-130-7
  • Na co se těším… – listopad 2021

    Na co se těším… – listopad 2021

    Na počátku měsíce října, jsem vám představila novou pravidelnou rubriku. Co by to bylo za slib, kdybych jej nesplnila, a proto jsem pro vás připravila další článek s titulem: Na co se těším… Opět se bude jednat o krátké představení knížek, do jejichž čtení bych se ráda pustila v tomto měsíci. Takže jak odpovím na otázku, na co se těším v měsíci listopadu 2021? Čtěte dále a dozvíte se to.

    1. Bretaňský příboj – Jean-Luc Bannalec (Můj oblíbený autor a další z případů charismatického detektiva, jehož jsem si doslova zamilovala. Líbí se mi autorův styl, který je čtivý. Troufnu si tvrdit, že si získá téměř každého čtenáře. Kniha Bretaňský příboj je druhým dílem série. Pokud sledujete tyto stránky pravidelně, tak zjistíte, že sérii nečtu v tom pořadí, v jakém byla vydávána. Její předností je to, že na sebe jednotlivé díly nenavazují, v každém titulu se řeší nový případ a jediné, co knihy propojuje je postava vyšetřovatele a jeho kolegů.)
    2. Katova dcera a prokletí moru – Oliver Pötzsch (Další z mých oblíbených autorů, jehož knihy mi učarovaly. Na svém kontě má již několik titulů, které patří do dvou sérií. První, kam patří i tato kniha, se zabývá příběhy o Katově dceři a druhou je série o Johannu Faustovi. Obě série mám rozečtené a zamilovala jsem si je. Autorův styl je čtivý a zajímavý, protože se po celou dobu v jeho příbězích něco děje, a proto se dobře čtou.)
    3. Moje neuvěřitelné sestry (Další román z mojí oblíbené série 7láska. I tentokrát se bude jednat o nevšední pohled na lásku, tentokrát, jak již název hlásá, půjde o lásku sourozeneckou. Nakladatelství Metafora si v této edici drží jistý standard, ať už se jedná o obálku, nebo grafické zpracování. Na interpretaci se již velmi těším.)
    4. Divadlo Járy Cimrmana po padesátce… (Moje oblíbené divadelní uskupení slaví další půlkulatiny (55 od založení), tak proč si o něm něco pěkného nepřečíst? Kniha vychází pod hlavičkou nakladatelství Cosmopolis. V titulu si můžete nejen přečíst spoustu zajímavých informací, ale také tam najdete fotografie z představení a zkoušek. Domnívám se, že se jedná o vhodný dárek od Ježíška pro milovníky tohoto uskupení.)
    5. Diktátorova múza (Další kniha z edice o významných ženách, která vychází v nakladatelství Metafora. Jedná se o beletrizovaný životopis. Pokud tento žánr máte rádi, rozhodně s výběrem této knihy nesáhnete vedle.)
  • Na co se těším… – říjen 2021

    Na co se těším… – říjen 2021

    Většina z nás, kteří sledujeme knižní blogy, si mohla povšimnout faktu, že spousta blogerů vytváří tzv. unboxing články. Jedná se o články, jež jsou u některých plné fotografií, u jiných zase popisují vteřinu po vteřině, co si z balíčku od nakladatatelství či knihkupectví vybalili. Na jednu stranu je to hrozně fajn, protože má daný bloger dokonalý přehled o tom, co si pořídil do své knihovny, na druhou stranu mi to ale dlouho přišlo poměrně zbytečné. Až tedy jednou nadešel čas, kdy jsem zjistila, že mám knihovnu, čtečku a mobil plné titulů a občas se mi stane, že si koupím nějaký svazek podruhé, protože mě anotace, obálka apod. prostě uhranuly. Tuto pravidelnou rubriku budu vydávat vždy k 1. v daném měsíci. Můj článek nese nadpis Na co se těším… Pochopitelně to bude zase jen a výhradně o knihách a představím vám tituly, které jsem si pořídila, dostala atd. v měsíci předchozím. Takže jak odpovím na otázku, na co se těším v měsíci říjnu 2021? Čtěte dále a dozvíte se to.

    1. Chata ve Švýcarsku – Julie Caplinová (Od této autorky jsem se začetla do všech předchozích dílů a zamilovala si je. Jedná se o odpočinkové čtení, v jehož rámci poznáte i něco nového, konkrétně například tradice, kulturu, kulinářství a spoustu dalších znaků zemí, kam se vydávají hrdinky této autorky, jež je sama závislá na cestování. O přečtení vás může přesvědčit nejen zkušenost s předchozími tituly, ale také působivá, krásně barevná a ke všemu ještě epická obálka, či čtivá anotace. Kdo z vás se na tento román těší také?)
    2. Aristokrat – Antonín Mazáč (S knihami tohoto autora jsem se zatím nesetkala, a to i přesto, že má na svém kontě deset titulů. Povětšinou se jedná o detektivní romány. V případě Aristokrata se jedná o krimi thriller, jenž se odehrává v Karlových Varech. Anotace slibuje zajímavou a napínavou jízdu. A obálka mě zaujala hned na první pohled. Dlouho jsem se tedy o výběru nerozhodovala.)
    3. Poslední knihkupectví – Madeline Martinová (Knihy, knihy a zase knihy. Moje milovaná tematika. Bez knihy prostě ani ránu. Tento titul slibuje mnoho zajímavých chvil strávených nejen v milovaném prostředí knihkupectví, ale také množství smutných okamžiků spojených s válkou. Válka dokáže svět rozervat a rozdrtit a knihy jsou naopak pomyslným pojivem světa. Prvním faktorem, který si mě naklonil, je již samotný název. Dalším pak je krásně barevná, ilustrovaná, epická obálka a vše pak završila čtivá anotace. Kdo by si podobný titul nepřečetl?)
    4. Jak chutná strach – Markéta Harasimová (Kniha, jež teprve vyjde pod taktovkou autorčina nakladatelství MaHa 21. října, je již několikátým jejím počinem, který jsem si měla možnost přečíst. Jsem tedy velmi zvědavá, zda autorka bude pokračovat ve velkolepém stylu, na nějž jsem u ní zvyklá. Momentálně mám k dispozici recenzní reading copy a vy se můžete těšit v den vydání na recenzi.)
  • Med v hlavě, marmeláda v srdci – Hilly Martineková

    Med v hlavě, marmeláda v srdci – Hilly Martineková

    Prázdniny a dovolené jsou od nepaměti tím nejlepším časem pro četbu. Člověk se odreaguje, zrelaxuje a odpoutá se od všech problémů, které na něj po skončení tohoto blahodárného období čekají. Kniha je skvělou společnicí při cestování, ale i v dlouhých dnech zalitých slunečními paprsky a s teplotami mnohdy přesahujícími příjemných 25 °C. Proto se často setkáte na různých koupalištích či na lavičkách v parcích s čtenáři, kteří se v jiných měsících před očima veřejnosti raději ukrývají. K letním měsícům zajisté patří také knihy, jež zpracovávají rozličnými způsoby tematiku lásky. K těmto knihám se řadí i ta, již bych vám ráda představila prostřednictvím dnešní recenze. Jedná se o titul s názvem Med v hlavě, marmeláda v srdci od autorky Hilly Martinekové. Abych pravdu řekla, tak kniha naprosto plní předpoklady pro prázdninové čtení. Náplň knihy vás pobaví, ale zároveň zahrnuje i pasáže, jež vás doženou k slzám. Při tom všem vás autorka donutí se zamyslet nad sebou samým, svým jednáním a postojem ke starším lidem. V následujících řádcích recenze se o románu dozvíte mnohem více, přečtete si o tom, co na mě při četbě zapůsobilo a do jaké míry.

    Něco málo o autorce (zdroj: obálka knihy):

    „Hilly Martineková je německou autorkou, jež se narodila v roce 1977 v Cuxhavenu. V současnosti žije se svým manželem Krystianem v Hamburku. Společně napsali scénář k seriálu televize ARD Hotel snů. Známou se stala scénářem k filmu Med v hlavě (2014), který se v roce 2018 dočkal amerického remaku s Mattem Dillonem a Nickem Noltem a který napsala společně s Tilem Schweigerem na základě vlastních zkušeností s dědečkem, jenž onemocněl Alzheimerovou chorobou. Med v hlavě, marmeláda v srdci je jejím prvním románem.“

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „Tilda vzpomíná, jak se svým dědečkem, který onemocněl Alzheimerem, prožila naplno, s láskou a se smíchem každou chvíli. Dnes žije poklidný život s manželem a dvěma dětmi, jen jako by během dospělosti odložila samu sebe. Navíc s obavou sleduje, že její tatínek začíná být trochu zmatený. Tilda tedy opráší nejen vzpomínky, ale i svůj život…“

    Základní informace o knize:

    Román Med v hlavě, marmeláda v srdci vyšel v originálu (Marmelade im Herzen) v roce 2018. U nás se překladu této knihy dočkáváme v roce 2020 a postarala se o něj Miloslava Hnízdilová. Titul vyšel pod značkou Metafora nakladatelského domu Grada. Jedná se o devátý svazek edice 7lásky. Titul je k dostání jak ve fyzické, tak i v elektronické podobě. Pokud vás recenze zaujme, můžete si publikaci zakoupit na stránkách e-shopu nakladatelství.

    Recenze knihy:

    Kniha Med v hlavě, marmeláda v srdci v sobě uzavírá hodně dojemný příběh, jenž vypráví o životě v jedné rodině, do jejíchž vztahů nemilosrdně zasáhne nemoc. Jak již napovídá anotace knihy, hlavní postavou titulu je Tilda, jež je vnučkou milovaného dědečka Amanda. Společně zažívají spoustu legrace, jež je mnohdy zapříčiněna právě dědečkovou nemocí – Alzheimerem. Vnučka svého dědečka miluje nade vše, a proto ji hodně zasáhne okamžik, kdy si na ni a na všechno hezké není schopen vzpomenout. Proti těmto chvílím pak stojí okamžiky, jež Tildu zasáhnou v dospělosti a které jí vše připomenou. Dokáže se Tilda vymanit ze zažitého stereotypu a vrátit se mentálně do okamžiků svého dětství? Toť otázka, na kterou vám odpověď poskytne právě tento román.

    Čtenáře může zaujmout fakt, že je přímo hozen do víru dění. Autorka se rozhodla své vyprávění začít rovnou akcí, což se často nevidí. Ihned tudíž začnete sledovat osudy hlavní postavy, jež nejsou příliš snadné, ale o to více jsou uvěřitelné. Příběh je rozdělen do dvou částí, jež se neustále prolínají a aktivně na sebe navzájem reagují a navazují. Vyprávění není uvedeno předmluvou, ani není zakončeno epilogem či doslovem.

    Když mi byla kniha nakladatelstvím nabídnuta k recenzi, pročetla jsem si anotaci, jež mě zaujala. Zároveň mě o četbě přesvědčil i fakt, že je titul součástí mojí oblíbené edice 7lásky, nebylo tedy o čem přemýšlet. Anotace jako taková je poměrně krátká a o knize neprozrazuje příliš. Kromě popisného textu mě ale zaujala i krásně barevná, tentokrát do oranžova laděná obálka, na níž můžeme sledovat ilustraci zelené židle, na níž leží sklenice marmelády s lístkem s nápisem Tilda a sklenice medu s nálepkou se jménem Amandus. Na opěradle židle je pověšen klobouk. Vedle této ilustrace je vyveden text, jenž definuje náplň románu.

    Román je sestaven na logické bázi. I když se skládá ze dvou prolínajících se, časově posunutých částí, vše má své dané místo a krásně to zapadá do konceptu vyprávěného. První část je věnována Tildinu dětství, jež bylo v přítomnosti dědečka bezstarostné a naplněné. V protikladu pak stojí část druhá, jež naopak vypráví o nenaplněných touhách dospělé hlavní hrdinky. Obě pasáže jsou vzájemně kontrastní a vytvářejí interesantní celek. Kniha má celkem 52 kapitol, jež jsou zachyceny do 272 stran.

    Po tematické stránce titul zpracovává lásku v rámci rodiny, rodinné vztahy a v neposlední řadě také lidské zdraví a smrt. Poukazuje na to, že jakmile člověk onemocní nějakou vážnější nemocí, jeho život se ze dne na den obrátí o 180 stupňů. Okolí se na něj najednou začíná dívat jinak a stejně tak se začnou měnit vztahy v rodině. Tento román má na základě tematiky potenciál zaujmout čtenáře, kteří si potrpí na sociální romány z rodinného prostředí, ale i ty, kteří si rádi přečtou o lásce všeho druhu.

    Text knihy je sepsán v subjektivní ich-formě v minulém čase. Při interpretaci je čtenář plně vtažen do děje, chvilkami mu potečou slzy smíchy, občas však lítostí a smutkem. Příběh, jenž pro nás nachystala Hilly Martineková, působí velmi realisticky. Ač je to smutné, tak o podobných životních peripetiích často slýcháme z médií, a proto se všemu, co se v knize dočteme, dá velice snadno a rychle uvěřit. Děj je přímočarý, a to i přesto, že je občas narušován přechody od jedné dějové linie k druhé a zase zpět. Když se objeví kapitola, která je delší, může se stát, že autorka vyprávění na moment přeruší a posune jej o kousek dále. To učiní tak, že vynechá jeden řádek textu.

    Vyprávění jako takové je chvilkami naplněno optimismem, ale jsou obsaženy i pesimistické a melancholické pasáže. Autorka ve svém vyprávění použila vyprávěcí, popisný, úvahový a v menším množství též naučný slohový postup. Z textu můžeme vycítit hluboké procítění a do postav se můžeme díky tomu mnohem lépe vžít, protože jsou snadno uchopitelné a důvěryhodné. Martineková dá svému čtenáři možnost dotknout se a prožít s postavami veškeré emoce, jež hrdinové knihy prožívají, ať už se jedná o smutek, strach, zamilovanost, radost, pocity z vyloučení za společnosti a z odlišnosti od ostatních lidí, avšak i spoustu dalších.

    Jak jsem již zmiňovala výše, publikace má 272 stran. Vyprávění je stylizováno velmi čtivým a živým způsobem, a proto jej zdatný čtenář zhltne za pár hodin. Autorčin styl je interesantní a zajisté vás chytne za srdce. Po jazykové stránce bylo dílo zpracováno velmi dobře, o což se zasloužil kvalitní překlad Miloslavy Hnízdilové. Na čtivosti hodně přidává také použitá grafika a písmo, kdy byla zvolena větší velikost a patkový font, jenž vede oči krásně po jednotlivých řádcích a text se tak čte téměř sám.

    Celkově hodnotím román Med v hlavě, marmeláda v srdci velmi pozitivně. Kniha mě zaujala již zvolenou tematikou, jež si mě získala již od chvíle, kdy jsem si přečetla anotaci. Kromě toho jsem se již setkala s několika romány z této edice a zamilovala jsem si ji, tudíž pro mě volba tohoto titulu byla naprostou samozřejmostí. Ještě než jsem otevřela svazek, zaujala mě barevná obálka s epickým vyobrazením, jež velmi dobře sedí k názvu, avšak i k náplni vyprávění. Po otevření knihy se mi líbilo, že je logicky a velmi dobře strukturována. Autorka vždy včas upozornila na prolnutí dvou dějových linií, protože u čísla kapitoly vždy uvedla rok, v němž se děj následující epizody odehrává. Čtenář se tak velmi snadno při četbě orientuje a nehrozí, že by se v ději ztratil. Při čtení tohoto románu si odpočinete, zrelaxujete, ale zároveň se i zamyslíte nad svými činy a chováním. Titul si mě získal pro svou čtivost, poutavý děj, ale i plynulost vyprávění.

    Publikaci mohu vřele doporučit všem milovníkům sociálních románů z rodinného prostředí, ale i těm čtenářům, kteří si rádi přečtou o lásce v jejích nejrozličnějších podobách.

    Bibliografické údaje:

    Žánr Literatura světová, Romány
    Nakladatelství Metafora
    Rok vydání 2020
    Originální název Marmelade im Herzen (2018)
    Překlad Miloslava Hnízdilová
    Autor obálky Jiří Pros
    Počet stran 272
    ISBN 978-80-7625-088-8
    Jazyk vydání český
    Edice 7lásky (9.)
    Vazba knihy měkká/brožovaná

  • Kydd – Julian Stockwin

    Kydd – Julian Stockwin

    Úryvek recenze

    Vydejte se spolu s mladým Thomasem Kydem, hlavní postavou této knihy, na dobrodružnou plavbu. Je pravda, že on sám si zpočátku rozhodně nepřál stát se mořským vlkem, nakonec tomu tak ale osud chtěl a on byl se svými kamarády unesen verbíři a dostal se tak na palubu válečné lodi Duke William. Neumíte si představit, jaké to je pracovat na lodi ve vcelku nehostinných podmínkách, kde s vámi jednají jako s onucí? To všechno budete moci sledovat při čtení této zajímavé knihy, která monitoruje náročnou dobu napoleonských válek. Příhody vás překvapí svou drsností, ale i vysokou vypovídající hodnotou o době. Jak se s nechtěnou ztrátou domova a náročnou prací všechny postavy vyrovnají? To vše se dočtete v tomto zajímavém historickém románu.

    „Důstojník se mlčky zastavil a zuřivě se zadíval na řadu nováčků. Sundal si klobouk a podrážděně se s ním plácl do boku. Nebyl nijak vysoký, ale postavu měl jako zápasník. Hluboce posazené oči pod temným huňatým obočím se dívaly hrozivě a podrážděně. Bohaté zlaté prýmky na temné modré a bílé uniformě mu dodávaly autoritu.“ (s. 19)

    Kniha mě zaujala již na první pohled. Její obálka slibuje poutavý historický román z prostředí bitevní lodi, která je na deskách vyobrazena. Vše je laděno do odstínů uklidňující modré barvy. Lodě a neklidné moře však vládnou i přední a zadní předsádce. Na zadní straně desek jsem si mohla přečíst krátký úryvek z knihy, který mě upoutal a přesvědčil o tom, že kniha stojí za to. Vše pak dokonala i poutavá anotace. Nebylo tedy nic, co by mě od četby románu odradilo a nadšení mi vydrželo až do poslední stránky knihy. Ta má krásných 288 stran a děj je rozdělen do dvanácti různě dlouhých kapitol. Při čtení se jistě pobavíte, ale často vám i zatrne.

    Kompletní recenze na stránkách Chrudimka.cz

  • Tajná láska Jakuba Krčína – Eliška Jindrová

    Tajná láska Jakuba Krčína – Eliška Jindrová

    Úryvek recenze

    Každému z nás se již při zmínce o Jakubovi Krčínovi vybaví jeho díla, která se v době jejich vzniku střetávala spíše s nevděkem než s radostným přivítáním. Kniha, kterou bych vám ráda představila prostřednictvím dnešní recenze, vypráví nejen příběh o budování, ale i o osobním životě rožmberského regenta a budovatele velkých vodních děl. Toužil po moři v Čechách a jeho přání se mu téměř i splnilo, jen ta slaná voda chybí. Tajná láska Jakuba Krčína je zajímavou publikací, jež vypovídá nejen o životě Krčína, ale monitoruje také moc Rožmberků, dobovou kulturu, architekturu a sociální rozvrstvení společnosti. Román si oblíbí zejména milovníci historie, ale na své si přijdou také čtenáři detektivek a romancí. V této drobné publikaci, jež má pouhých 208 stran a skládá se z 11 kapitol, se tyto žánry krásně prolínají a vytváří zajímavý celek.

    „Noc rozprostřela nad krajinou temný samet; jen občas se jeho sítem prodral měsíční paprsek, aby pohlédl na smutné popravní místo. Ve větru se tady kymácelo tělo odsouzeného, teď už bez očí, které vyklovali havrani dříve, než slunce ukončilo svou každodenní pouť.“  (s. 18)

    Již v okamžiku, kdy jsem zjistila, že si budu moci přečíst tento román, byla jsem natěšená. O tomto příběhu jsem již slyšela a nemohla jsem uvěřit tomu, že se toho do tak útlé knížečky může vejít tolik. Když jsem si pak přečetla anotaci, která slibuje opravdu jízdu ve velkém, tak jsem se nemohla dočkat na chvíli, kdy se do četby pustím. Ve chvíli, kdy jsem začala číst, příběh mě doslova pohltil. Občas přišla příjemná vyrušení v podobě milých ilustrací od Rudolfa Daňka. Obrázky si nelze nezamilovat, jsou tak čisté a skvěle dokreslují děj. O tom se ale můžete úžasně přesvědčit i na přebalu a deskách svazku. Ve vyprávění si najdou to své jak ženy, tak i muži.

    Kompletní recenze na stránkách Chrudimka.cz