Štítek: recenze pro nakladatelství

  • Ani mráčku na obláčku – Jiří Anderle

    Ani mráčku na obláčku – Jiří Anderle

    Rádi posloucháte vyprávění ze životů vašich rodičů či prarodičů? Milujete vzpomínky, které vás s odstupem času pobaví? Pokud ano, tak audiokniha Ani mráčku na obláčku se vám bude zaručeně líbit. Jedná se o vyprávěnky Jiřího Anderleho, který vzpomíná na to, jak se žilo na Novém světě a jak se zde setkával se svými kolegy z kulturních kruhů (Bohumil Hrabal, Gustav Mahler, ale své místo tu má i spousta dalších známých osobností). Už jen proto, že se jedná o příhody ze života, má pro mě toto dílo obrovskou hodnotu. Od této chvíle už nemohu říci, že jsem Jiřího Anderleho neznala. On se mnou dokonce sdílel část svého bytí. Nahrávka je vcelku krátká a dobře se poslouchá.

     

    Jiří Anderle je významný český akademický malíř a grafik, avšak je i skvělým vypravěčem, o čemž se můžeme všichni přesvědčit prostřednictvím rozhlasového cyklu Láska za lásku, do něhož patří právě i titul, který vám představím v této recenzi. Audio je složeno ze třinácti krátkých stop, každá vypráví o něčem jiném, ale i přesto na sebe všechny navazují.

     

    Zajímavostí celého počinu je to, že se v audioknize opravdu setkáte se samotným Jiřím Anderlem. Právě jemu patří ten kouzelný hlas, jenž mnohým z vás pravděpodobně stejně jako mně připomene dětství a příjemné chvíle strávené při poslouchání vyprávění prarodičů. Orální historie má svoje kouzlo, ač se může stát, že si ji vypravěč pozmění k obrazu svému, vždy zůstane úžasným pramenem, jenž nám dopřeje nepřímo nahlédnout do dané doby. Audiokniha se pyšní kromě poutavého obsahu také zajímavou obálkou, jež vznikla pod rukama tohoto malíře a je na ní znát jeho rukopis. Možná trochu nemilým překvapením pro vás bude, že titul nemá žádnou podrobnější anotaci. Dozvíte se jen názvy kapitol a to, že dílo patří do již zmíněného cyklu.

     

    Ani mráčku na obláčku je v jisté smyslu slova originální. Kromě toho, že je zábavné již samotné vyprávění Jiřího Anderleho, se o zpříjemnění postará i jeho papoušek, s nímž se seznámíte hned v první kapitole. Je to takový umělcův partner, který dodává jeho životu a tvorbě smysl. Prostřednictvím příběhu můžeme nahlédnout to, jak se naše společnost mění. Problémy, které byly aktuální v dané době a režimu, už nás netrápí, naopak nás sužuje něco jiného, co lidé dříve řešit nemuseli.

     

    Jiří Anderle uhrane svým hlasem téměř každého posluchače. Na to, že se jedná o umělce, kterého živí spíše ruce než hlas a jazyk, není to vůbec znát. Nad míru tak předčil všechna má očekávání. Jsem ráda, že jsem si audioknihu mohla poslechnout. Zamilovala jsem si způsob, jakým pan Anderle pracoval se svým hlasovým fontem. Ač to byl stále on, dokázal vám zahrát Bohumila Hrabala, mistra Milovanského, Gustava Mahlera a spoustu dalších. Situacím dodal potřebné emoce, a proto se nejednalo o monotónní nudné neprocítěné odvyprávění osudových okamžiků jeho života. Z vypravěče sršela energie, emoce, ale i humor. Nejednou se mi stalo, že jsem se při poslechu musela smát nahlas.

     

    Co se týče rétoriky, byla jsem nad míru spokojená. Interpret mě dostal do kolen, protože mi dokázal, že vyprávět prostě umí. Vše bylo odvyprávěno pomalu a srozumitelně, působilo to velice věrohodně, jak kdybyste seděli s panem Anderlem nad kávou a on vám povídal. Není nic, co by rušilo váš požitek z poslechu. Je pravda, že jsem si audio poslechla již několikrát, ale nebylo to z toho důvodu, že by byla interpretace nekvalitní, ba naopak. Vyprávění mě tak zaujalo, že nemohu odolat tomu, abych si jej nepustila do uší znovu a znovu a znovu.

     

    Ani mráčku na obláčku si můžete od konce ledna 2018 pořídit ve formátu MP3 u vydavatelství Audiotéka. Pokud vás recenze osloví, můžete tak učinit přímo tady.

     

    Na této audioknize je milé snad všechno, a to včetně hudebního podkladu, který si jistě zamilujete. Má jakýsi historizující nádech. Nejedná se o žádnou divočinu, a proto si při poslechu krásně odpočinete, oblaží vás totiž klavírní melodie. Vyprávění se s hudbou krásně doplňuje.

     

     

    Děj audioknihy je složen pouze ze vzpomínkového vyprávění. Vše má spád, a proto se audio poslouchá téměř samo a bez jakéhokoliv narušování, což je pozitivní a vy si tak příběh užijete plnými doušky. Vypravování Jiřího Anderleho je empatické a dalo by se říci, že tentýž přístup je vyžadován i po posluchači. Jen tak dojdete k pochopení některých událostí. Těžších situací je tu poskrovnu, a to zejména na konci, kde se setkáváme tváří v tvář se smrtí, jež je všechno, ale rozhodně ne milosrdná.

     

    Jednotlivé stopy nejsou nijak dlouhé, většinou se pohybují kolem pěti minut, nejdelší má jedenáct a půl minuty. Všechny krásně plynou, a proto vám hodina a čtrnáct minut strávených s touto audioknihou přijde jako chvilka.

     

    Moje celkové subjektivní hodnocení Ani mráčku na obláčku je pozitivní. Před výkonem Jiřího Anderleho smekám pomyslný klobouk. Ač není z oboru, popral se se svým úkolem výborně. Poslech jsem si moc užila, a to opakovaně. Někteří by tuto audioknihu mohli poslouchat před spaním, já však vím, že bych u ní neusnula, protože jsem se často smála. Vzpomínky jsou velice milé a mám ráda, když se lidé ve svých myšlenkách vrací do dob minulých. Audioknihu s radostí a čistým svědomím doporučím všem posluchačům, protože každý z nás má v sobě zakódovanou lásku ke vzpomínkám a osobní orální historii. Za skvělý posluchačský zážitek si ode mě toto dílo zasloužilo nádherných 100 %.

     

    Název audioknihy Ani mráčku na obláčku
    Autor Jiří Anderle
    Interpreti Jiří Anderle
    Vydatelství Audioteka
    Délka 1 hodina 14 minut
    EAN 8590236058422
    Nákup audioknihy audioteka.com

    Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.

  • Plátno z Turína: Meditace o historii a spiritualitě – Zdeněk Jančařík

    Plátno z Turína: Meditace o historii a spiritualitě – Zdeněk Jančařík

    plátno-z-turína-2V nedávné době jsme si užívali Velikonoce, smutné období poslední večeře a ukřižování Ježíše Krista, ale i jeho návrat zpět mezi živé. S aktem ukřižování a následným pohřbením je spojena také jedna vzácná relikvie, a to Turínské plátno, do kterého byl po sejmutí z kříže Ježíš zabalen. S tímto plátnem je spojeno mnoho tajemného a autor knihy Plátno z Turína s podtitulem Meditace o historii a spiritualitě se snaží tyto otázky znovu otevřít a najít na ně odpovědi. Zajímá vás tento tajemný relikt a to, na co při svých zamyšleních Zdeněk Jančařík přišel? Otevřete tuto útlou knížku a začtěte se. Třeba naleznete odpovědi i na svoje vlastní otázky.



    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „Turínské plátno patří mezi nejpodivuhodnější křesťanské relikvie. Ačkoli je jeho pravost stále nejasná, jeho spirituální působnost je nezpochybnitelná. V češtině přesto neexistuje žádná kniha, která by tento duchovní rozměr Turínského plátna rozvíjela a moderně reflektovala. Zdeněk Jančařík, autor úspěšné knihy Přeskočit horu, se chápe tématu jak v jeho faktické, historické rovině, tak té spirituální. Nad plátnem rozvíjí současnou, a přesto nadčasovou meditaci o zásadních aspektech křesťanské víry. Dává tak klíč jak k duchovnímu vnímání plátna v jeho historické perspektivě, tak k rozvoji osobní spirituality každého člověka.
    Zdeněk Jančařík je salesián, překladatel z němčiny (např. sebrané spisy Edity Steinové), autor knihy Přeskočit horu. V současné době vede salesiánskou komunitu v Brně-Žabovřeskách.“


    Spiritualistická kniha Plátno z Turína: Meditace o historii a spiritualitě vyšla v roce 2018 v nakladatelství Portál.


    Tato publikace mě zaujala už ve chvíli, kdy se mi dostal do rukou ediční plán nakladatelství pro první pololetí tohoto roku. Nadchla mě nejen svou obálkou, která zobrazuje detail reliktu, ale i náplní. Anotace slibuje zajímavé počtení. Jelikož už jsem o posvátné relikvii slyšela mnohé názory, ale jen ze zahraničního prostředí, zajímal mě český pohled na věc. Jelikož je nám všem dobře známo, že my Češi jsme spíše ateistickým národem, o to více jsem se na čtení těšila. Musím říci, že dílo splnilo všechna moje očekávání a v mnohém je dokonce předčilo.


    V případě této knížky můžu s klidem konstatovat, že v jednoduchosti tkví krása. Autor píše tak, že všechno krásně pochopíte. Své teze dokonce dokládá příklady ze svého vlastního života. V titulu se ukrývá celkem dvanáct kapitol, které jsou vcelku krátké. Každá se dále skládá z menších celků. Prvních několik se vždy týká přímo plátna a jeho historie, případně výzkumu. Vše je podloženo citacemi z nejrůznějších pramenů a odborné literatury. Nesmí chybět ani citáty z Bible. Poslední částí každé kapitoly je meditace samotného autora, jenž přemýšlí zejména nad tím, jaký vliv má plátno na člověka. V jedné takové podkapitole se setkáváme i s historickým pohledem na násilné vystěhování Němců z pohraničí v roce 1946, ale mohla bych jmenovat i spoustu dalších okamžiků, jež měly vliv nejen na autorův život, ale také na společnost jako celek. Přečtení této knihy vás donutí se zamyslet, a to nejen nad svými činy, ale i nad minulostí.


    Každá z kapitol byla uvedena citátem z Bible nebo z jiných textů, které s křesťanstvím blízce souvisí. Příkladem může být sloka ze Znamení moci Jana Zahradníčka, jež v sobě odráží kauzu Číhošťského zázraku, kvůli níž se stal číhošťský farář Toufar jednou z obětí minulého režimu. Jak jsem již naznačila, epizody i jejich části jsou krátké, avšak i přesto se v některých objevuje další členění na menší celky. Vyprávění je i přes členitost plynulé a výstižné.


    Teoretické části kapitol jsou psány odborným stylem v er-formě. Ve zdrojích, odkud autor čerpal, se krásně vyzná každý čtenář. Důvodem toho je, že je použit poznámkový aparát pod čarou. Nemusíte tak pro zjištění pramenu listovat knihou, stačí se podívat do dolní části stránky, na níž se poznámka nachází. Jakmile se dostanete k poslední podkapitole, styl se mění v osobní vyprávění v ich-formě. Většinou jde o autorovy vlastní vzpomínky. Jedná se o text oproštěný o dialogy, ale nemusíte se bát nudy. Těšit se můžete na zajímavé otázky, při hledání odpovědí na ně se zajisté pobavíte a třeba odhalíte taje svého nitra.


    Jak jsem již poznamenala, celý text je uzavřen do pouhých dvanácti kapitol, je uveden poděkováním a úvodním slovem a završen epilogem. Svazek má pouhých 168 stran textu a 8 stránek s fotografickými přílohami, které vám plátno představí. Myslím si, že obsah je naprosto adekvátní a Zdeněk Jančařík dal do titulu vše, co by čtenář měl o plátnu znát, dokonce nechal vhlédnout i do svého nitra a projevil svůj vlastní názor na tuto cennou relikvii.


    Můj subjektivní názor na tuto publikaci plnou spirituality a dalších zajímavostí nemůže být jiný než pozitivní. Jelikož mě baví dějiny, bylo pro mě přínosné nahlédnout i pod pokličku křesťanství. Jak je v mém případě vidět, tak i ateista si může z podobných titulů mnohé odnést. Nesmí se však bát otevřít oči a brát svět takový, jakým je. Styl Zdeňka Jančaříka, který je salesiánem a knězem, si mě získal. Jelikož mě zaujalo jeho bádání a způsob přemýšlení, rozhodla jsem se, že si přečtu i jeho další titul Přeskočit horu. Při čtení jsem si položila mnoho otázek a snažila jsem se na ně najít odpověď, publikace mi byla oporou a podpořila mě. Vhled do vlastní duše mě překvapil. Nikdy jsem netušila, že čtení podobné knihy pro mě bude mít takový přínos. Co se týče grafického a jazykového zpracování, byla jsem v obou případech nad míru spokojena. Kniha se mi dobře četla a nebyla jsem ničím rušena. Plátno z Turína si ode mě vysloužilo zasloužených 100 % hodnocení. Knížku vřele doporučím všem, kteří rádi přemýšlí a hledají odpovědi na své otázky v meditaci a spiritualitě.


    Za poskytnutí recenzního výtisku patří velké poděkování nakladatelství Portál. Pokud vás recenze zaujala a rádi byste si knihu pořídili, můžete tak učinit právě tady.



    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

    Žánr:
    Duchovní literatura, Náboženství, Historie
    Vydáno: 2018, Portál
    Počet stran: 176
    Vazba knihy: brožovaná (paperback)
    ISBN: 978-80-262-1325-3

     

  • Oni nevědí, co činí – Jussi Valtonen

    Oni nevědí, co činí – Jussi Valtonen

    Oni nevědí, co činíZajímají vás otázky ohledně lidského mozku? Jak moc jsme ovlivnitelní technickými vymoženostmi? Mohou nám nějak ublížit? Jaký názor máte na pokusy na zvířatech? Odpovědi na tyto otázky můžeme najít v debutovém románu finského autora Jussiho Valtonena s odpovídajícím názvem Oni nevědí, co činí. Ač se jedná o prvotinu, není to znát, toto dramatické dílo si plně zaslouží označení VELKÝ ROMÁN, jenž ale není pro každého čtenáře. Ti, kteří si nepotrpí na těžší četbu, si tuto knihu moc neužijí. Příběh zachycuje život dvou rodin, jež pojí úspěšný neurovědec Joe Chayefski. Proč zrovna osobnost tohoto protagonisty pojí dvě entity, které jsou od sebe vzdáleny tisícovky kilometrů? Odpověď naleznete v tomto románu.

     

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „Úspěšný neurovědec Joe Chayefski je muž s mnoha problémy, a to nejen takovými, které občas sami zažíváme, ale i mnohem méně obvyklými. Jeho žena je zahlcena prací, dcera tráví většinu času se smartphonem nejnovější generace a kdosi neznámý začal obtěžovat rodinu protesty proti Joeovým laboratorním pokusům na zvířatech. Nějak to pravděpodobně souvisí také s jeho bývalou ženou, která žije ve Finsku, a jejich synem. Ve snaze bránit svoji novou, americkou rodinu před násilím a svou dceru před zneužíváním bezohlednou technologickou firmou je Joe donucen přehodnotit své postoje a podniknout drastické kroky, aby zachránil ty, které miluje. Valtonenův velký společenský román, který se z větší části odehrává v blízké budoucnosti, přináší vypjaté psychologické drama, jehož některé pasáže spadají do žánru techno-thrilleru nebo dokonce techno-hororu. Role zločinců přísluší bezskrupulózním technologickým firmám, mediálním monopolům, farmaceutickému průmyslu a teroristickým buňkám. Hlavní postavy románu pronásleduje neklid a nespokojenost se současným světem, citové odcizení i vzájemné neporozumění mezi evropskou a americkou kulturou. Ze všeho nejvíc ale trpí nezamýšlenými důsledky svých vlastních činů v komplikovaném globálním prostředí. Vyplatí se přečíst pozorně těch několik set stran? V tomto případě ano. Valtonenovy postavy – především sám Joe, jeho bývalá manželka Alina a jejich syn Samuel – jsou komplikované, plasticky zobrazené osobnosti, usilující o život v pravdě a současně podléhající klamným iluzím. Na povrch se dostávají staré, hluboké problémy, ale také ještě znepokojivější otázky, které souvisejí se zneužíváním digitálních technologií a psychofarmak. Budoucnost, kterou román zachycuje, se totiž už začala dít, třebaže kniha dramatičnost jejích projevů zatím daleko překonává. Román oceněný prestižní literární cenou Finlandia (2014) byl dosud přeložen do devíti jazyků a jen ve Finsku se ho prodalo přes sto deset tisíc výtisků.“

     

    Psychologické drama Oni nevědí, co činí vyšlo v originálu (He eivät tiedä mitä tekevät) v roce 2014. U nás se překladu dočkáváme až v roce 2018. O jeho vydání se postaralo nakladatelství LEDA.

     

    Když jsem si vybalila knížku z balíčku, byla jsem nadšená. Ta obálka je naživo naprosto úchvatná. Je krásně barevná a zachycuje jeden z problémů, se kterým se v příběhu setkáme. Údaje o autorovi a názvu knihy jsou vytlačené, takže je příjemná i na omak. Dalším důvodem, proč jsem se těšila, až se do čtení pustím, byla působivá anotace. O ději vypovídá tak akorát, neprozrazuje ani moc, ani málo. Do četby jsem se pustila pár dní po tom, co titul přišel. Čtení mi však docela trvalo, což bylo zapříčiněno hlavně nemocí, ale část viny nesla i obtížnost tohoto románu.

     

    Ano, vyprávění je vcelku složité. Jednotlivé dějové linie se prolínají. Chvilku se pohybujete v Helsinkách roku 1994, pak se přesunete do amerického Baltimoru a posunete se i v čase. S každou kapitolou čtenář cestuje mezi těmito dvěma destinacemi. Některé kapitoly jsou kratší, jiné mají i kolem sta stránek. Text je zajímavý svou náplní, donutí čtenáře přemýšlet nad otázkami budoucnosti lidské existence. Pokusy na zvířatech nás mohou uchránit před smrtelnými nemocemi. Technika nás naopak může dovést do záhuby, pokud ji budeme zneužívat. Autor dokázal tato témata velice dobře skloubit dohromady. Kniha však není zaměřena jen na vědu a techniku, při četbě si užijete hned několik napínavých scén, které posilují čtivost textu. Není vyloučeno, že u některých z nich vám bude běhat mráz po zádech. Za oslabující faktor ale považuji rozvláčné technické popisy a vědecký výzkum, který nezasvěceným nic moc neřekne. Na druhou stranu je nutné vyzdvihnout, že autor si s dílem opravdu vyhrál, komunikoval s vědci v oboru, četl odborné publikace a výstupy výzkumů, o čemž se můžete dočíst v závěrečném poděkování.

     

    Z důvodu toho, že jsou některé kapitoly dost dlouhé, dochází v textu k přerušování myšlenek a plynulosti vyprávění. V takovýchto případech se vypravěč posouvá v rámci místa, někdy dokonce i v čase. Občas se mění také úhel pohledu na jednu danou událost. Díky těmto přerušením můžete čekat spoustu zvratů, jež vás jistě překvapí a mnohdy i zaskočí.

     

    Celé vyprávění je vyvedeno v objektivní er-formě, která je oživena množstvím dialogů mezi jednotlivými postavami. Z těchto promluv můžeme odvodit, do jaké skupiny společnosti se daný protagonista řadí. Občas se totiž objevují i vulgarismy, mnohem častěji pak odborné vyjadřování. Vypravěč je nezúčastněný a zprostředkovává čtenáři to, co pozoruje. Kompozičně je kniha vcelku náročná a není tak vhodná pro každého. Na stránkách se setkáme s chronologií, paralelou, retrospektivou, ale také řetězovou kompozicí. Tento koktejl neuspokojí milovníky jednodušších příběhů.

     

    Příběh je uzavřen do bezmála 15 kapitol, jež jsou zachyceny do nádherných 488 stran. Už jen tato obsáhlost asi některé čtenáře od čtení odradí. Na druhou stranu si myslím, že délka textu byla navýšena právě o technické popisy a líčení výsledků výzkumů. Možná bych tuto část trošku zkrátila. Autor však toužil čtenáři předat odborné informace, s jejichž pomocí si uděláme mnohem lepší obrázek o vědě a technice.

     

    Moje subjektivní hodnocení je vesměs pozitivní. Četbu jsem si užila i přesto, že jsem si ji musela dávkovat postupně. Autorův styl mě zaujal, i když těch technických a vědeckých záležitostí by podle mého názoru mohlo být trošku méně. Příběh mimo univerzitní budovu byl však čtivý a poukazoval na život rodiny vědce, ale také jeho bývalé rodiny. Jak otec ovlivní svého syna, jehož dětství mu doslova proteklo mezi prsty? O tom všem se můžete dočíst v této zajímavé knize. Z četby jsem si odnesla zajímavý požitek a pocity. Od přečtení si kladu otázky spojené s budoucností lidstva. Co se týče grafického zpracování, byla jsem docela překvapená. Písmo bylo tentokrát menší a stránky byly hustěji potištěné, což mi moc nevyhovovalo. Stejně tak mě docela překvapilo, když jsem v textu našla jazykové chyby (opakující se slova apod.). I přesto se však kniha četla vcelku dobře. Psychologické drama Oni nevědí, co činí hodnotím krásnými a zaslouženými 90 %. Titul mohu vřele doporučit všem, kteří si rádi přečtou náročnější romány a nebojí se vědy a techniky.

     

    Za poskytnutí recenzního výtisku patří vřelé poděkování nakladatelství LEDA. Pokud vás recenze zaujala a chtěli byste si román přečíst, můžete si jej pořídit zde.

    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

    Originální název:

    He eivät tiedä mitä tekevät (2014)

    Žánr:
    Literatura světová, Thrillery, Sci-fi
    Vydáno: 2018, Leda
    Počet stran: 488
    Překlad: Michal Švec
    Autor obálky: Tomáš Cikán
    Vazba knihy: brožovaná (paperback)
    ISBN: 978-80-7335-526-5

     

  • Panny a netvor – Roman Cílek

    Panny a netvor – Roman Cílek

    4455aLákají vás detektivní zápletky? Máte rádi, když vás autor dlouho nenapíná a během chvilky se dozvíte, kdo byl vrahem a proč? Pokud jste odpověděli na všechny předchozí otázky kladně, sbírka povídek z pera Romana Cílka s názvem Panny a netvor bude pro vás tím pravým ořechovým. Autor i tentokrát své čtenáře potěší 13 vcelku krátkými texty. Ve vyprávěních se často vracíme k tradičnímu pojetí detektivního žánru. Při čtení vás spisovatel bude stále vybízet ke spolupráci, máte-li rádi knihy, v nichž soupeříte s vyšetřovateli, kdo první odhalí vraha či zloděje, tato kniha vám poskytne hned třináct příležitostí. Všechny povídky jsou čtivé a mají zajímavou pointu. Musím říci, že jsem přečteno měla během pár chvil, až tak mě kniha chytla. Nepustila mě do té doby, dokud jsem nedočetla až do konce.

     

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „Absurdní situace. Postarší, panovačně působící žena žádá policii, aby hledala jejího dospělého syna, kterého již několik dní postrádá. Tvrdí jim, že ho musejí najít, ale v duchu si není jista tím, zda si to opravdu přeje. Obává se totiž, že její syn je patologický násilník, poznamenaný nenávistí zejména k mladým ženám. Scéna z titulní povídky nové knihy znovu naznačuje, co o autorovi již víme: že je mistrem v dramatickém popisu vypjatých lidských osudů… “

     

    Soubor povídek Panny a netvor vydalo v roce 2018 nakladatelství MOBA. Jedná se již o 275. svazek zelené edice Původní česká detektivka. Pokud jste příznivci elektronických knih, ani vy nebudete zklamaní, protože knihu nabízí portály s e-knihami PalmknihyeReading.

     

    Ti z vás, kteří moje stránky znají, vědí, že jsem si v nakladatelství MOBA zamilovala edici Původní česká detektivka. Zelené knížky jsou pro mě jakýmsi znakem kvality, většina detektivek, ať už románů, nebo povídkových souborů, si mě získala na svou stranu a nejen samotné příběhy, ale i jejich tvůrce jsem si oblíbila. Když jsem v nabídce recenzních výtisků nakladatelství postřehla, že je tento titul volný, řekla jsem si, že bych byla hloupá, kdybych po něm nezkusila sáhnout. Svazek mě zaujal nejen svou poutavou anotací, jež ve skutečnosti odhaluje jen jednu z povídek, ale i zajímavou obálkou. Musím říci, že jsem nakonec byla nesmírně potěšena, když mi o pár dní později domů přišel balíček a v něm byl tento skvost. Téměř ihned jsem se do četby pustila a byla jsem mile překvapena.

     

    Vyprávění je zajímavé. Každý z příběhů vypráví o jiném případu, avšak společným jmenovatelem všech povídek jsou vyšetřovatelé. Autor dokázal vytvořit spoustu zajímavých a napínavých scén. V některých případech vám dokonce bude přebíhat mráz po zádech. Nicméně, jelikož jsou povídky vcelku krátké, nebudete mít problém každý případ vyřešit během chvilky. Jednotlivé texty se čtou téměř samy, jsou zajímavé a vraha odtajníte vždy až na konci, nedostanete moc vodítek, jež by vám pomohla předhonit v odhalování policisty. Pokud jste již četli některé z předchozích Cílkových detektivních sbírek, jednotlivé vyšetřovatele již znáte.

     

    Při čtení se v žádném případě nebudete nudit, protože autor se vás snaží neustále aktivizovat. Činí tak pomocí předkládání důkazů, nejprve jsou cíleně zavádějící – většinou jde o výslechy – ke konci pak společně s vyšetřovateli vytáhnete eso z rukávu a pachatele odhalíte. Když se do povídek začtete, zjistíte, že Roman Cílek už je zkušeným autorem žánru krimi, příběhy jsou promyšlené a dotažené do posledního detailu. Své umění tak bravurně vložil i do této sbírky povídek. Zažijete tak spoustu nepředvídatelných zvratů, které vám mnohdy vyrazí dech. U některých textů jsem si kladla otázku, jak případ z toho mála, co měli, vůbec mohli detektivové rozlousknout.

     

    Všechny příběhy jsou odvyprávěny objektivní er-formou, která je oživena množstvím dialogů mezi jednotlivými postavami. Vypravěč popisuje otevřeně všechno, a to od prostředí přes charaktery, provedení trestného činu až po samotné vyšetřování. Zajímavá je vypravěčova nezúčastněnost, má jen pozorovací funkci a zprostředkovává čtenáři to, co sleduje. Ač jsou jednotlivé povídky vcelku krátké, překvapí vás, jak autor vyprávění posouvá o kus dále. Plynulost textu je často narušována právě prostřednictvím posunů. Kompozice je však jednoduchá, a to chronologická s několika retrospektivními pohledy, které se ukazují zejména ve výpovědích svědků a následně i pachatelů. Kniha se tedy dá označit za oddechovou.

     

    Jak jsem již několikrát poznamenala, povídek je v publikaci třináct a jsou rozděleny na menší celky – posuny v textu. Každá z povídek má kolem 25 stránek. Souhrnně jsou příběhy zachyceny na nádherných 280 stranách. Nebýt posunů, svazek by byl mnohem obsáhlejší a myslím si, že by klidně každá z povídek mohla vydat materiál pro samostatný román, ale troufnu si tvrdit, že takto je to mnohem lepší. Přetínání myšlenek čtenáře nijak neruší, spíše podněcuje k přemýšlení a kladení si otázek, co by se stalo, kdyby… Přemýšlející a spolupracující čtenář je pro autora lepší než ten, který o čteném textu vůbec nepřemýšlí a jen ho bezmyšlenkovitě absorbuje. Z tohoto důvodu si Cílkovy povídky užívám a mám je ráda, protože je svým způsobem ve svých myšlenkách dotvářím.

     

    Moje subjektivní hodnocení je pozitivní. Knihu jsem si oblíbila, stejně tak mám v oblibě i tvorbu Romana Cílka. Autorův styl mě uchvátil již před nějakou dobou a jsem ráda, že mě ani tentokrát nezklamal. Mám ráda ty neočekávané zvraty, zajímavý způsob řešení případů, ale i zajímavé finální rozuzlení. Čtení mě bavilo, nenudila jsem se ani chvilku, protože to se prostě nedá. Spisovatel držel mou pozornost od první chvíle až do té poslední. Z četby jsem si odnesla zajímavý požitek, jenž si zajisté odnesete i vy. Co se týče grafiky a jazyka, musím obě kritéria vyzdvihnout. Kniha se dobře čte, protože je použito vcelku velkého patkového místa a po jazykové stránce je práce téměř bezchybná. Nic mě tedy od čtení a vnímání textu jako takového nerušilo. Sbírku povídek Panny a netvor hodnotím krásnými a zaslouženými 100 %. Titul mohu vřele doporučit všem milovníkům příběhů s detektivní zápletkou.

     

    Za poskytnutí recenzního výtisku patří vřelé díky nakladatelství MOBA. Pokud vás recenze zaujala a rádi byste si soubor povídek přečetli, můžete si jej opatřit tady.

    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

    Žánr:
    Detektivky, Literatura česká
    Vydáno: 2018, MOBA (Moravská bastei)
    1. vydání originálu: 2018
    Počet stran: 280
    Vazba knihy: vázaná
    ISBN: 978-80-243-8052-0

     

  • Matčino tajemství – Dilly Court

    Matčino tajemství – Dilly Court

    Matčino tajemství

    Rádi si ve svém volném čase oddychnete s nějakou pěknou knížkou, která při čtení pohladí po duši? Pokud ano, tak Matčino tajemství vás jistě potěší. Jedná se o zajímavý a velmi čtivý román, jenž se odehrává v Londýně v druhé polovině 19. století. Na pozadí ne zrovna lichotivého životního příběhu malé dívky, která v průběhu vyprávění roste a dospívá, můžete sledovat sociální problematiku, ale také život vojáků. Vyprávění vás uhrane svou jednoduchostí a přímočarostí, jež vás budou provázet od počátku až do konce. Při čtení se vám určitě bude honit hlavou velké množství otázek, na něž najdete odpověď jen v případě, že ve čtení vytrváte. Text je čtivý a strhující, kniha se tedy čte téměř sama.

     

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „Když se sedmnáctiletá Belinda zamiluje do pohledného anglo-indického důstojníka, ví, že je to láska na celý život, přesto si uvědomuje, že vzhledem k nekompromisním společenským pravidlům nemá jejich společná budoucnost sebemenší naději. Poté co se dovídá, že padl při střetu britské armády na hranici s Afghánistánem, Belinda zjistí, že je těhotná. Aby se vyhnula hanbě a s vědomím, že narození své dcery musí navždy uchovat v tajnosti, se z donucení provdá za padesátiletého vdovce, britského diplomata.

    Po návratu do Londýna nemá jinou možnost než svěřit tříměsíční Cassy do pěstounské péče, aniž ovšem tuší, že opatrovnice Biddy Henchardová vede v chudinské čtvrti prolezlé nemocemi a špínou takzvanou dětskou farmu. Cassy však nelidské podmínky i kruté zacházení přežije, přitom sní o matce, kterou nikdy nepoznala, a doufá, že pro ni přijde a zachrání ji před životem v bídě a utrpení. Když stará pěstounka umírá, desetiletá Cassy se ocitne na ulici, bez domova, bez pomoci a bez nejmenší šance, že svou matku ještě někdy spatří.“

     

    Titul Matčino tajemství vyšel v originálu (A Mother´s Secret) v roce 2010. U nás knihu vydává až v roce 2018 nakladatelství Baronet. Ve stejném roce se dočkáváme i její elektronické podoby, kterou nám zprostředkovaly portály s e-knihami PalmknihyeReading.

     

    Když jsem si měla vybírat do svého elektronického miláčka něco pěkného ke čtení, měla jsem tentokrát docela problém. V nabídce bylo tolik skvostů, které by staly za přečtení, ale já si mohla vybrat jen jeden. V minulém měsíci jsem si vybrala český titul, a tak jsem si tentokrát řekla, že dám zase jednou šanci zahraničí. Nakonec mě do oka padla kouzelná obálka, jež už sama od sebe působila historickým dojmem. Když jsem si pak přečetla anotaci, která mě hodně zaujala, ihned bylo o výběru rozhodnuto. Tuto e-knihu jsem si prostě musela přečíst.

     

    Příběh vás do sebe vtáhne, že ani nebudete vědět jak. Najdete v něm spoustu zajímavých scén, občas vám bude běhat mráz po zádech, chvilkami se budete smát, ale jsou tu i takové situace, jež vám vženou slzy do očí. Autorka svoje hrdiny nijak nešetřila a každý z nich má svoje trable, nejvíce jich má pochopitelně hlavní hrdinka Cassy, jejíž život rozhodně není peříčko. To stejné by však o svém osudu mohla říci i její matka – Belinda, která se musela dívenky zříci. Každá žena jistě pochopí, jak to pro ni muselo být těžké. Stejně to mají i další protagonisté.

     

    V okamžiku, kdy se do románu začtete, pochopíte, že to není žádná nudná slátanina. Téměř na každé stránce vás čeká řada nepředvídatelných zvratů, jež do děje zasahují a oživují jej. Proč to píši? Důvodem je to, že si myslím, že mnoho čtenářů by se mohlo obávat obšírnosti a nudnosti textu, opak je však pravdou. Dilly Court vždy přesně ví, kdy je vhodná chvíle postavy, ale i čtenáře popíchnout a posunout o kus dál. Nebojí se ani změny úhlu pohledu vyprávění, a to i přesto, že vypravěč je stále tentýž.

     

    Vyprávění je vyvedeno objektivní er-formou, jež je doplněna spoustou dialogů mezi jednotlivými postavami, které vdechují příběhu život. Vypravěč vše pozoruje s odstupem a pak své poznatky čtenáři zprostředkovává, jelikož je zpočátku nutno vyprávět dva oddělené příběhy – zvlášť ten Cassyin a zvlášť Belindin – je nutné, aby se zorný úhel přesouval z jednoho místa na druhé, což je znát i na komplikovanější kompozici. Propojí se a zjednoduší? Toť otázka, kterou si snadno zodpovíte, pokud se do čtení pustíte. Čeká vás zajímavý čtenářský zážitek, jenž si vychutnáte.

     

    Celé vyprávění sestává ze 24 kapitol, jež se dále dělí na menší celky, protože každá kapitola má v průměru 20 slidů. Zde můžeme sledovat již zmíněné předěly v kompozičním rámci, protože je nutno sledovat několik postav. Setkáváme se tak s chronologickým vyprávěním, do něhož se prolíná retrospektiva a paralela. Některým čtenářům by se tento postup mohl zdát spletitý a překombinovaný, ale když se nad tím zamyslíte, zjistíte, že je to na místě. Co se týče přetínání myšlenek a dějových linek, nejsou nijak rušivé. S jeho pomocí se v příběhu posouváme o kus dál. Tuto knihu si užijí zejména ženy a dívky, ale na své si určitě přijdou i muži. Jímavý příběh je zachycen na krásných 384 stranách, ale budete ho mít přečtený během chvilky.

     

    Moje subjektivní hodnocení této publikace je pozitivní. Kniha se mi líbila a zamilovala jsem si ji. Autorčin styl mě uchvátil, nebála se zamotat čtenáři hlavu prostřednictvím spousty zvratů, které jsem rozhodně nečekala – ten na poslední stránce mě vážně zaskočil. Pochopitelně v pozitivním smyslu slova, Dilly Court neponechala nic náhodě a udržovala moji pozornost až do posledního okamžiku. Čtení bylo zajímavé, a to i přesto, že se jednalo o romanci. Ty jsou většinou takové prvoplánové a řeší se v nich, kdo, s kým a jak. Tento román měl mnohem hlubší myšlenku. Zasáhne srdce každé čtenářky, ať už má, nebo nemá děti. Z četby si odnesete zajímavý požitek, a dokonce i ponaučení. Co se týče jazykového zpracování, byla jsem nad míru spokojená. V textu se nenacházely žádné chyby, nic tedy neodvádělo mou pozornost od četby. Titul  Matčino tajemství si ode mě získal zasloužených 100 %. Knihu s čistým svědomím doporučím všem milovníkům historických románů s romantickými prvky, avšak nečekejte žádnou erotiku, tu zde rozhodně neobjevíte.

     

    Za poskytnutí recenzní e-knihy děkuji portálu Palmknihy.cz. Pokud vás recenze zaujala a rádi byste si tento zajímavý literární počin přečetli, můžete si jej pořídit tady nebo tady.

    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

    Originální název:

    A Mother´s Secret (2010)

    Žánr:
    Pro ženy, Pro děti a mládež, Dívčí romány
    Vydáno: 2018, Baronet
    Počet stran: 384
    Překlad: Jiřina Stárková
    Vazba knihy: vázaná
    ISBN: 978-80-269-0796-1
  • Nebezpečná laskavost – Darcey Bell

    Nebezpečná laskavost – Darcey Bell

    Nebezpečná laskavost 2

    Máte rádi knihy plné napětí, v nichž až do úplného konce nevíte, na čem jste? Pokud ano, tak Nebezpečná laskavost je to pravé ořechové právě pro vás. Dočkáte se takového množství manipulace, že nebudete vědět, kde vám hlava stojí. Ač se jedná o prvotinu Darcey Bell, není to vůbec znát. Příběh je propracovaný a dotažený do úplného konce. Knihu čtete a neustále si kladete další a další otázky, dostanete na ně odpověď? Uvidíte. Každý čtenář v textu najde něco jiného a může si příhody dotvářet ve své fantazii sám podle svého.

     

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):
    „Emily je okouzlující žena s oslnivou kariérou v módním oboru a s pohledným manželem Seanem tvoří pár, kterému leckdo závidí. Zároveň je zodpovědná a milující matka. Její kamarádka Stephanie, jejíž manžel před několika lety tragicky zahynul při autonehodě, se stará o malého syna a úzkostné pocity ventiluje na svém blogu určeném komunitě matek s malými dětmi. Všechno začalo drobnými laskavostmi. “Mohla bys vyzvednout Nickyho ze školy?” prosila Emily už několikrát svoji nejlepší kamarádku. A Stephanie je pokaždé ráda, že může být přítelkyni užitečná.“

     

    (Pokračování textu…)

  • Pan Herec Miroslav Donutil: Co řekli nejen slavní? – Petr Čermák

    Pan Herec Miroslav Donutil: Co řekli nejen slavní? – Petr Čermák

    pan-herec-miroslav-donutil-2Miroslav Donutil je velkou osobností českého divadelnictví a herectví vůbec. Jen málokterá žena odolá jeho kouzlu osobnosti a málokterý muž si nezapne v televizi pořad s touto hvězdou. Miroslav Donutil je nejen herec, ale také úžasný bavič a moderátor. Jeho kolegové ho mají rádi, i když se ho zpočátku třeba trošku obávali, protože ho předcházela ne zrovna pochvalná pověst. I v tomto případě je lepší člověka nejprve pořádně poznat a potom jej teprve soudit. Petr Čermák se čtenáři pomocí této publikace pokusil přiblížit osobnost této významné české persóny. Povedlo se mu jeho záměr beze zbytku realizovat? Odpověď na tuto otázku naleznete níže.

     

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „Na jevišti stojí muž, který hraje, zpívá i tančí, směje se i rozesmívá až k slzám, ale také dokáže truchlit i rozesmutnět, a na druhé straně, v hledišti, si jeho výkon užívá, a dokonce se jím kochá divák. Na nejrůznějších scénách stojí i vládne Miroslav Donutil. A mě již déle ovládá neklamný pocit, že mladá historie Česka zapisuje v divadle i sportu, tedy her, pokud vzpomeneme kulturu antiky, fenomén nikoliv nepodobný Karlu Gottovi, ale také Jaromíru Jágrovi či Pavlu Nedvědovi. Ti všichni byli a jsou schopni naplnit stadiony a hlediště diváky. A s nimi také Miroslav Donutil, který dnes není jenom hercem z nejuznávanějších i nejpopulárnějších, ale také bavičem a komikem, neuvěřitelným i uvěřitelným vypravěčem. Personou, která snese nejpřísnější měřítka na úrovních Jana Wericha, Miroslava Horníčka i Vladimíra Menšíka. „Já taky miluju, když můžu přijet za divákem a přímo jemu vyprávět. To je nejlepší, co může herec zažít. Zpočátku mě někteří lidé kritizovali, že jezdím s pořadem po republice, jako že je to snad něco podbízivého,“ svěřuje Mirek. „A já na to říkal: Co už by měl herec dělat a co víc by měl chtít, než přijet někam, kam přijdou diváci jen kvůli němu a jeho historkám. To je přece krásné.“ Tak přemýšlel i Menšík a právě s ním je Donutil často srovnáván. Ostatně, je nějaká obtížnější herecká disciplína, než být bavičem a komikem, ptám se Jiřího Suchého, nestora Semaforu. „Možná, že ano, ale já o ní nevím,“ odpovídá pregnantně, jak je mu vlastní. „A Donutil je skvělý vypravěč a výjimečný jako herec.“ I proto mě zajímalo, co si o „mém hrdinovi“ myslí a co také řeknou nejen další slavní jako právě Karel Gott, Hana Zagorová, Jiřina Bohdalová či Boleslav Polívka, jak ho vnímají osobnosti z různých oborů, významní lékaři, sportovci, ale i lidé zajímaví i obyčejní, studenti, všichni, které jsem oslovil v posledních dvou letech. Jak poznali Mirka Donutila jako člověka, jak ho viděli na divadle a ve filmu včetně rolí Nikoly Šuhaje ve slavné Baladě pro banditu či jako Truffaldina v díle Carla Goldoniho „Sluha dvou pánů“, které na prknech Národního divadla v průběhu dvaadvaceti let ztvárnil v rekordních 600 (!) představeních, podotýkám, zcela vyprodaných. „Tohle je ten důvod, proč to dělám!“ mohl si říci na konci každé reprízy. A teď je Pan Herec sám zvědavý: „Co to o mně všichni řekli?““

     

    (Pokračování textu…)

  • Nenávidím Tě, neopouštěj mě! – Jerold J. Kreisman, Hal Straus

    Nenávidím Tě, neopouštěj mě! – Jerold J. Kreisman, Hal Straus

    Nenávidím-tě,-neopouštěj-mě-1Rádi se ve svém volném čase vzděláváte a poznáváte nejen svět, ale i lidi kolem sebe? Lidská osobnost je velice komplikovaná. Každý z nás je jiný a je tedy velice těžké zavděčit se a vycházet úplně se všemi ve vašem okolí. Jsou tu však ale i tací, s nimiž je ještě větší problém se sžít. Tato skupina je v poslední době vcelku hojně zastoupená a jedná se o takzvané hraničáře. Lidí s hraniční poruchou osobnosti stále přibývá. Není to však důvod dnešního způsobu života. Odůvodnění hledejme spíše ve vývoji definic psychologických a psychiatrických diagnóz. Kniha, kterou vám dnes představím, se přesně touto problematikou zabývá a velice čtivým způsobem vás seznámí s technikami vyjednávání s těmito komplikovanými lidmi, naučí vás ale také včas rozpoznat, že naproti vám hraničář stojí. Ono rozpoznání je tím nejtěžším, ale zároveň nejzásadnějším krokem.

     

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):
    „Pro člověka s hraniční poruchou osobnosti je život jako nekonečná horská dráha bez jasného cíle. Pro jeho blízké, ti kteří s ním žijí, milují ho nebo ho ohrožují, to může být stejně divoká, beznadějná a frustrující jízda. Změny nálad přicházejí náhle, jsou výbušné a srážejí hraniční osobnost z nebeských výšin radosti do hlubin deprese. V jeden okamžik plni hněvu, za okamžik klidní jako beránci, sami tápou, proč a kam je jejich vnitřní zápas žene. Neschopnost pochopit, co se v daný okamžik stalo, následně vyvolává hlubší sebenenávist a depresi.
    A přesto, jak tvrdí autoři, existuje účinný přístup k léčbě a zvládání této poruchy, jejíž prognóza je při citlivém přístupu velmi nadějná. Na mnoha příkladech z terapeutické praxe líčí příběhy lidí s touto poruchou, její příznaky, předpokládané kořeny, výskyt a představují strukturovanou metodu komunikace s hraničními osobnostmi.
    Jerold J. Kreisman je americký psychiatr a psychoterapeut, autor knihy Sometimes I Act Crazy: Living with Borderline Personality (2004), odborných článků a publikací.
    Hal Straus je publicista, autor a spoluautor několika knih na téma psychologie a zdraví.“

    (Pokračování textu…)

  • Císařský kurýr Marie Terezie – Zdeněk Grmolec

    Císařský kurýr Marie Terezie – Zdeněk Grmolec

    Císařský kurýrMáte rádi historickou literaturu, která vás zavede do dob dávno minulých? Pokud ano, tak tato publikace vám zajisté udělá radost. Poutavý a čtivý příběh vás přenese do období vlády Marie Terezie. Jeho devizou je, že vás nenásilnou formou poučí o způsobu vlády této ženy a následně i období její spoluvlády s Josefem II., zároveň se dozvíte z paralelního vyprávění mladičkého Šimona Vidláka spoustu zajímavých informací i o životě na venkově. Aby toho nebylo málo, tak nahlédnete i do problematiky náboženského vyznání. Jedna pasáž totiž patří židovské rodině. Již teď vám prozradím, že si tuto knihu nelze nezamilovat.

     

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):
    „Věčné téma – vztahy mezi rodiči a dětmi – se táhne jako vodící nit novým historickým románem Zdeňka Grmolce. Prolínají se v něm osudy Šimona Vidláka, příslušníka zchudlého rodu pocházejícího ze Svatoslavi na Třebíčsku, barona von Dobenaua, ale také Marie Terezie a jejího poslání „služby“ říši a „služby“ rodině. Právě s jejím osudem kontrastuje osud židovky Nurit…“

    (Pokračování textu…)

  • Bezlepkové sladké a slané pečení – Sabrina Sue Danielsová a Dagmar Reichelová

    Bezlepkové sladké a slané pečení – Sabrina Sue Danielsová a Dagmar Reichelová

    Bezlepkové sladké a slané pečení

    Máte doma strávníka, který trpí zvýšenou citlivostí, nebo přímo alergií na lepek? Pokud ano, tak vám zajisté udělá  radost kuchařka, v níž najdete vcelku velké množství inspirace, rad a tipů. Všechny začátky a první kroky, které v našich životech děláme, jsou pro naši psychiku, ale i tělo celkově velice náročné. Stejně tomu je i v případě, že nám je diagnostikována celiakie, a tím pádem jsme nuceni držet bezlepkovou dietu. Někteří z nás si bezlepkový způsob stravování dokonce naordinují dobrovolně. Lepek je totiž velkou zátěží pro naše střeva. Omezením přísunu této látky se zlepší vaše trávení a věřte, že už se nebudete tak často potýkat s bolestmi břicha. Nejen toto, ale i spoustu dalších zajímavých informací naleznete v této chytré kuchařce.

     

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „Trpíte celiakií nebo jen hledáte nové nápady, jak ozvláštnit váš receptář? Bezlepkové pečení vás dostane zajímavými a chutnými recepty, které vám zpříjemní chvíle strávené v kuchyni.“

    (Pokračování textu…)